Petratra
komentáře u knih

Krásná knížka, která pohladí. Ale není to jen veselý hřejivý příběh o kocourkovi v knihovně. Je to i povídání o lidech, které život zrovna nešetřil. A Dewey tomu všemu dodává sílu a přitulení. Chtěla bych taky kocourka :-)


Tuto knihu mi před pár lety doporučila kamarádka a já se k ní dostala až teď. Uff, dočteno, a je tak těžký tohle čtení komentovat. Je to knížka dojemná a inspirativní. Taky smutná, plná citů a hrdosti, exotická, akční, místy skoro až moc sentimentální... ale krásná. Díky ní mám trošku jiný úhel pohledu na Afghánistán. Ráda si přečtu další knihy od Hosseiniho. A hlavně - všechny děti na světě by nikdo nikde neměl připravovat o dětství, ale bohužel se to děje...
"Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jestli příběh Hasanův, Sohrábův a můj dopadl dobře, nevěděl bych, co odpovědět. Může to vůbec někdo o sobě říct? Život přece není indický film. Zendagí mígzára, říkávají Afghánci: život jde dál bez ohledu na začátek nebo konec, na kámjáb, nákám, krize nebo katarze, postupuje vpřed jako v pouštním prachu pomalá karavana kóčíů."


Jedna z mnoha mých dětských knih, které jsem vylovila v knihovně u babiček a fascinovaně četla s takovým zvláštním nezapomenutelným pocitem, že ty samé knížky drželi v rukách moje rodiče když byli sami dětmi. Patří k nim i Vinnetou, Dva roky prázdnin, Foglarovky a další.

Klasika povinné školní četby a jediná kniha, kterou jsem nedočetla do konce. Snažila jsem se o to dvakrát, ale nepovedlo se, nebavilo mě to.


Tato kniha mě pravidelně rozesmávala v tramvaji a spolucestující na mě pak koukali jak na utečence z Bohnic :) Skvělé, doporučuju!


Taky žiju bez dětí, z vícero důvodů. Neměla jsem moc očekávání, přistupovala jsem k té knize tak jak je a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Myslím, že je dobře, že se toto téma otevřelo a knihu tím vnímám jako velmi přínosnou, i když chápu, že některým nesplnila to, co od ní očekávaly. Ono to vlastně totiž nebylo jen o bezdětnosti. Nejprve mě to taky zarazilo, ale pak jsem si říkala, že to je vlastně dobře. Nemusíme nutně znát detaily všech zpovídaných žen ale dozvíme se různé životní příběhy i příčiny toho, proč tyto ženy nemají děti. Ano, některé byly trochu ezo ale vlastně mi to nijak nevadilo. U každé jsem si našla nějakou větu nebo myšlenku, která mi byla blízká a sympatická. Prosím, víc takových knih. Mít děti opravdu není samozřejmost a je dobré, aby se o tom víc mluvilo.


Je pro mě hezké a symbolické dočíst tuto knihu zrovna 1. prosince, protože šedivý listopad pro mě bývá nejméně oblíbený měsíc roku. Pro mámu je tato kniha biblí, kamarádka čte její zkrácenou verzi už podruhé... Mám knihu už déle v knihovně, ale až teď na ní došla řada a to správné rozpoložení. Očekávala jsem, že to bude těžký čtení, který půjde horko těžko pomalu stránka po stránce. Ale ne. Četlo se mi to až překvapivě snadno, protože to nějak zapadalo mezi střípky mého života, mezi jiné přečtené knížky, mezi mou přítomnou realitu. S kapitolou o vztazích jsem dost souzněla a hltala slovo za slovem, každé se mi spojovalo s mými zkušenostmi. I já se budu ke knize vracet.
"Bolest, kterou si způsobujete v přítomnosti, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je."
"Totožnost vašeho já vychází z hlubší úrovně vašeho nitra, nikoli z vaší mysli."
"Přestaňte myslit na minulost a budoucnost, pokud to není nezbytně nutné... Je-li imaginární budoucnost lepší, dává vám naději. Je-li horší, máte strach. Oboje je iluzorní."
"Přítomný okamžik je všechno, co máte."
"Všechny formy strachu - jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti."
"Naslouchejte spíš tichu než zvukům. Soustředění na vnější ticho vytváří vnitřní ticho."
"Štěstí závisí na vnějších okolnostech, vnitřní klid nikoli."
"Nejste-li schopni přijímat to, co je, nebudete schopni přijímat ani lidi."


Toto není faktografická kniha. Jsou to jen osobní dojmy jedné Aspergerky pro jiné mladší Aspergerky, jakýsi průvodce. Když mi bylo 15-20, tak bych tuto knihu velice uvítala a myslím, že i pro dané věkové rozmezí je určena. Používání plurálu rozumím jako snahu o podporu ve smyslu "Nejste v tom holky samy", což mi k danému věkovému rozmezí přijde taky sympatické. Číst knihu ve věku 30+ je spíš taková rekapitulace, ale přesto jsem v ní našla mnoho detailů, které na mě sedí a neuvědomila jsem si, že k Aspergerově syndromu patří. Pokud chcete více fakta, doporučuju Tonyho Attwooda nebo Temple Grandin.


Pravdivá knížka, která stojí za to. Opakovací lekce pro moje i vaše přání, hranice a sebeúctu. Rekapitulace minulosti. Pochopila jsem konečně mnohé z toho, co jsem pochopit potřebovala. A teď už můžu zaklapnout knížku i minulost.


Krásná věta, která mi zní stále v hlavě i po přečtení... "Z těchto vztahů se nedá odejít nebo utéct. Z těchto vztahů se musí vyrůst."
A tak rostu. Je to klopítání, sem tam bludné kolečko a zas klopítání, ale posunuju se a rozkrývám stále další a další vrstvy. Takovéto knihy mi pomáhají získat nad tím vším nadhled a citový odstup. Tahle kniha se četla velmi snadno a rychle. Obsahuje popis toho nejdůležitějšího pro pochopení narcismu, doplněno několika příběhy ze života. Doporučuju.


Ano, není to kniha dokonalá. Ano, knihy podobného tématu a kvality se dají sehnat za poloviční cenu. A tak když už se mi doma sešly dvě, jednu jsem udala zde v bazaru jen za 250 Kč.
Přesto si myslím, že si kniha nezaslouží hodnocení typu odpad. Četla jsem ji 2021 a nedávno znovu prolistovala ty myšlenky, které mě na knize zaujaly nejvíc. Není na ní nic extra přelomového, ale v to období, kdy jsem jí četla, mi poskytla to, co jsem potřebovala. Shrnula mi, co už přece vím, ale nedokázala jsem si to všechno tak dobře ujasnit a propojit. Při čtení mi došlo, že nutně potřebuji být sama sebou a jiná možnost ani není, i když je to někdy tak těžké.
Našla jsem si tam hodně myšlenek, které mě oslovily. Ale stejně tak i myšlenky, se kterými nesouhlasím. Ze vztahu zcela vymítit kompromisy není podle mne dobrý přístup. Bez kompromisů to moc nejde, ale spíš by to měl být respekt k odlišnostem než kompromisy za každou cenu. Nejít v životě s kompromisy za hranice našeho já.

Pokud jste viděli film a podobné vyznění čekáte i v knize, raději nečekejte. Kniha rozhodně není tak romantická. Je to popisný cestopis a je znát, že autor není spisovatel. Pokud však někoho zajímá Tibet, je tato kniha dobrá volba. Je v ní hodně o místním životě, lidech, zvyklostech.


Knihu jsem četla když byla nová a film jsem viděla teď před Vánoci. A nevím. Nějak nechápu, co je na té knize až tak úžasného. Není špatná. Akorát ji něco trochu chybí, zdá se mi taková nevyvážená. Má několik částí a pasáží, u kterých jsem se bavila a dokonce i smála. Potom má ale i části, které jsem vnímala jako nudné a do dalšího čtení jsem se musela trochu přemlouvat. Číst další knihy tohoto autora mě neláká.


"...právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně."


Jedna z mých oblíbených. Trochu zábava, něco informací a hodně atmoséry.

První díl sršel nápady, bylo to něco nového, neobvyklého. Lákadlo pro děti i dospělé - v rodině jsme na to měli do třetího dílu pořadník. Se čtvrtým dílem už nadšení klesalo a klesalo a klesalo.


Další silný příběh z tvrdého období, který upoutal a dojal. I když mám většinou vždy raději knížky než filmové verze, v tomto případě je to 1:1.


Skvělá kniha, moc mě čtení bavilo. Pro mě druhá kniha od této autorky a ráda si přečtu i ty další.
