petruska.z komentáře u knih
Nechci knihu srovnávat, ale vzpomněla jsem si na Vrány od Petry Dvořákové. Musím říct, že jsem chvíli byla v pokušení knihu odložit, protože takovou nálož beznaděje, smutku, bezmoci a naštvání jsem už dlouho necítila a nechtěla jsem vědět, co dalšího se v příběhu ještě "pokazí". Nakonec jsem sebrala odvahu a příběh dočetla.
Smutný je svou opravdovostí. Tím, že taková traumata zažívá tolik dětí a my jim neumíme pomoci, mnohdy to nevidíme a netušíme, že za jejich zlobivým či problémových chováním je nějaká bolest, která se takhle projevuje navenek.
Kéž by nás to aspoň trochu posunulo ke vnímání problémů ostatních, abychom jim mohli nabídnout nějakou pomoc, která by jim tu další cestu životem mohla alespoň trochu usnadnit.
K textu samotnému, nečetlo se mi to úplně dobře, chvílemi mi to přišlo trošku moc zkratkovité a málo "popisné", ale asi pro mě forma není tak důležitá, jako obsah.
Je trochu těžké napsat komentář k této knize. Pro mě totiž není důležitá forma ani styl psaní, ale obsah knihy, takže je to komentář ryze subjektivní. Pro lidi, kteří si nic podobného neprožili, ať doma nebo v partnerském životě, to asi úplně zajímavé čtení nebude (řekla bych). Ovšem pro ty, kteří to znají (z domu, ze vztahu) to bude čtení svým způsobem osvobozující, protože je prostě dobré vědět, že tyhle věci se nedějí jen vám a že se z těch problémů dá dostat a vyšvihnout i celkem vysoko. Škoda jen, že zkušenost je často nepřenosná. I přesto bych si přála, aby to některým, které / kteří s tím zatím bojují, dalo sílu do toho jít a nenechat sebe samého úplně zmizet a stát se jen tím, co chtějí ostatní.
Forma mi vlastně přišla vtipná. Chvílemi jsem měla pocit, že přede mnou autorka sedí a celé mi to svým osobitým způsobem vypráví, směje se u toho, ačkoliv téma je hutné, ale víte jak - smích zakrývá a taky léčí a taky většinou vyvolá pozitivní reakci zpět. Takže za mě fajn.
Jediné, co mě občas mátlo, byli barevní smajlíci v textu - někdy jsem měla pocit, že jsem si knížku zašpinila borůvkovou marmeládou, nebo že se mi na ni "podepsala" beruška :))
Tohle jsem teda musela vzdát. Občas mi to přišlo jako sloh dětí ze základní školy. Styl psaní byl tak jednoduchý a plytký, že vlastně vůbec nechápu ta vysoká hodnocení. Příští knihu o holokaustu budu muset vybírat o mnoho pečlivěji.
Všechno tu snad už bylo řečeno. Vyprávění, které vás úplně drtí bezmocí a touhou obejmout a pomoct Báře, zároveň taky touhou jít nakopat zadek její matce (hlavně!). Na druhou stranu mě donutila i k zamyšlení, kde se v takových matkách bere tohle šílené nastavení? A nepotřebují náhodou nakopat taky jejich matky?
Úžasná kniha, kterou skoro považuju za povinnou četbu pro rodiče, moc se mi líbil styl, kterým je napsaná, protože to střídání vyprávění dvou hlavních postav je opravdu uvěřitelné a cítíte se při tom, jako byste byli v jejich hlavě.
Nikdy na tuhle knihu nechci zapomenout!
Naprosto skvělá kniha, tolik syrová a bolestná ve vztazích, které hlavní postavy prožívají. Už v její první knize bylo hodně smutku, nicméně slunce a vůně sušených i čerstvých bylin jej tak nějak rozmělnila, zimní ponurá atmosféra této knihy však už žádné další rozptýlení nepřináší. Realistický popis prožitků postav, zejména zážitky z drůbežářského masokombinátu zůstanou nezapomenuty ....
Knihu jsem nečetla, ale poslouchala při cestách do práce v podání Jana Zadražila. O tuto přidanou hodnotu je moje hodnocení vyšší, protože jeho interpretace je naprosto skvělá. Doporučuji! Musím říct, že to je velmi zajímavé zpracování a nahlédnutí do choré mysli. Nevím, nakolik je toto nahlédnutí autentické, jestli jde o autorčinu představu nebo zda ten způsob myšlení konzultovala s nějakými odborníky přes stalking. Já jsem očekávala daleko vyšinutější projevy a myšlenky, na druhou stranu, pokud by šlo o relativně autentické popsání stavu mysli chorého stalkera, je to snad o to horší, že je to z jistého úhlu pohledu tak "normální projev" - žádné velké záchvaty nebo posedlosti. Vlastně vám musí být Joe chvílemi i sympatický. O to víc z toho mrazí. Opravdu nevšední posluchačský (jistě i čtenářský) zážitek :). Ale víc takových knih asi nepotřebuji.
Skvělá kniha :). Škoda že nevím, jak přimět mého 11 letého syna, aby si ji přečetl ... :(
Nečekala jsem nic jiného, starého, nového ... prostě jsem šla číst knížku. Kniha byla dramatická, napínavá, temná, dost fantasy, ale dávám 4 hvězdičky, protože jsem si velkou část čtení přála, aby už skončila, abych ji vůbec nezačala číst, nebo aby byla tak blbá, že ji odložím ... protože ústřední motiv, který tu nemůžu prozradit, aby to nebyl spoiler, byl pro mě (jako pro matku) tak bytostně nepříjemný, že jsem několikrát čtení málem vzdala. Připadala jsem si jako při hraní nějaké adrenalinové PC hry, celou dobu na nervy z toho, jak to dopadne a vůbec z toho, co se tam děje. Musím říct, že tohoto hlediska pro mě nejhorší (myšleno nejniternější) kniha, rozhodně si ji už znovu nepřečtu ... Podobné pocity jsem měla u Hypnotizéra.
PS. a jenom si přeji, aby to takhle (tam na druhé straně) nebylo ...
Na knihu jsem se těšila, i když některé recenze byly rozporuplné. Musím říct, že začátek knihy, než se Jacob dostane na svou dobrodružnou cestu se mi nelíbil, a to zejména stylem psaní. Málem jsem knihu odložila dřív, než jsem se dostala k podstatnému. Nicméně jsem to nevzdala a knihu dočetla. Kniha se mi líbila, i když osobně ji řadím do kategorie opravdu odpočinkového čtení. Ovšem nezanechala ve mně žádný velký čtenářský zážitek a zvažuji, zda se pustit do druhého dílu, i když jsou hodnocení druhého dílu lepší než dílu prvního. Nicméně necítím akutní potřebu dozvědět se, jak se příběh bude dál vyvíjet ... škoda, asi jsem se těšila moc :(.
Ještě jedna poznámka, z uveřejněných trailerů to vypadá, že filmové zpracování se moc věrně knihy držet nebude, tak jsem zvědavá, jak si s tím pan Burton poradí.
Takže já jsem knihu nedočetla, vůbec mě to nebavilo a nezaujalo. Dokousala jsem se cca do 3/4 a pak odložila. Škoda, asi jsem měla po Harry moc velká očekávání.
Audiokniha v podani Vojty Dyka je naprosto dokonala a uzasna. Vsem vrele doporucuji, tato interpretace se zaradila do naseho zlateho audiofondu na pomyslny vrchol!
My tedy mame nove vydani s ilustraceni Adolfa Borna. Tuhle knizku maji moje deti skoro nejradeji za vsech detskych knih, vracime se k ni stale a stale dokola. Krasne je taky divadelni zpracovani z Divadla Minor (Praha) s nazvem A cirkus bude.
Číst tuhle knihu zrovna v dnešní době uprchlické krize chce trochu odvahy. Chtěla jsem ji několikrát odložit, protože na mne byla moc syrová, ale nakonec jsem ji odložit nedokázala a byla jsem nucená ji dočíst až do konce. Dějovou linku Jana Nachtigala asi raději zapomenu, nicméně další podněty - uprchlíci, nesmrtelnost a cena za ni, rodina, ... ty ve mne zůstanou ještě dlouho.
Skvělá kniha, nicméně pro moje děti byla až moc drsná. Je zajímavé sledovat, jak děti nejsou schopné pochopit chování dospělých popsané v knize, jak jej nechtějí poslouchat a jak několikrát chtěly, abych knihu přestala číst, protože jim je Matyldy moc líto. Nakonec jsem však trikem - přečtením posledního odstavce předem - děti přesvědčila, že všechno dobře dopadne a musíme knihu přečíst. Nakonec jsme byli všichni rádi, ale pro citlivé duše je to moc drsná kniha.
Vitejte na Bali, pane Dolary! Nesmrtelna veta ... :)
U tehle knihy jsem ani trochu netusila do ceho jdu. O to vic jsem byla po prvnich par stranach lapena, nadsena a pohlcena. No jo, jsem fanda do takovyhle tajemnych teorii amuj komentar zni: Dan Brown se muze jit schovat za ker :)!
Knihu jsem otevirala s tim, ze tam asi najdu nejake hlubsi moudro :). Nasla jsem jedno - chroupani knackebrottu, kdyz nechcete slyset okoli :). Ale asi jsem toho cekala vic. Takova holcici kniha z meho pohledu v kategorii nerealistickych. A nebo mozna, kdybych vyrazila s kamoskami na takovouhle pout, videla bych tu realitu ... :)
Jestli mi na "manzelich Keplerovych" neco fakt vadi, tak je ten brutalni naturalismus, se kterym popisuji nasilne sceny. Uz u Hypnotizera jsem z toho byla v rozpacich, v Paganiniho smlouve to byl jen odvar, ovsem ve Svedkyni snad dohaneji co zanedbali ve smlouve. Priznavam, ze jsem kvuli tomu knizku malem odlozila ... Nicmene, zvedavost a zkusenost z Hypnotizera (ze to snad nebude v cele knize) mne donutila se vratit tak asi za 1/2 dne.
Napnuta jsem byla jako ksandy, ale zaver, ktery zrejme uvadi dej dalsi knihy, uz byl nejaky rozvlekly - zejmena grand bojove finale.
I tak se mi kniha libila, ovsem stejne jako u tehle se budu dlouho rozmyslet, zda a kdy dam dalsi dil.
Tak jsem se zase jednou nachytala - zacala jsem cist sagu, ktere nevysly jeste vsechny dily. Pri cteni teto knihy, resp. Pri jejim docitani, jsem se po dlouhe dobe citila jako kdysi u Harryho Pottera. Natesena, zklamana, netrpeliva ...
Vilme tleskam! Alespon zatim za prvni dil. A zaverem knihy jsem zjistla dobrou zpravu, druhy dil uz vysel :). Tak jeste zbyvajici 3 ... Jak tohle vydrzim???
Opět jsem potrestala sama sebe, když jsem začala číst knihu, jejíž pokračování ještě nevyšlo. Dobře mi tak. Jisté je, že než si přečtu poslední díl, budu muset ještě jednou zopakovat Knihu 1 a 2. A ohodnotím důkladně až poté. Teď snad jen tolik, že se Knihy 3 už nemůžu dočkat.