Petrvs komentáře u knih

Taková finská "Cesta z města". K její (ano, poněkud ujeté sklepácké) atmosféře ale i ke zmiňovanému Svérázu národního lovu má ale knížka daleko. I když působí zpočátku svěžím dojmem, nakonec se z ní nevyklube ani duševní ohřejváček, ani humoristický román. Ani ryba, ani rak - sice občas vyloudí čtenáři úsměv a jindy ho zase pohladí po duši, ale nějak to zaniká v přerývavě překotném tempu vyprávění, kdy jedna bizarní historka překrývá druhou, tempo graduje až do úplného poněkud surrealistického závěru. Chybí prokres postav, ale i prostředí. S odstupem času bohužel zklamání...

1 12.08.2011

Povedené moderní pohádky/příběhy doprovázení skutečně nádhernými obrázky Marie Brožové. Pro někoho příliš barevné, pro někoho příliš výrazné - pro mě milé, laskavé, uklidňující...

nightlybird:

Dovolím si lehce hravě nesouhlasit (because I can), i když jsem také četl pouze anotaci a nightlybirdův komentář jen zběžně (čili dvojitá zhovadilost). Ale rád bych upozornil na dvě fakta:

1) IQ je pouze bezrozměrné číslo vyjadřující schopnost řešit IQ testy a tato schopnost se dá zcela jistě trénovat jako cokoliv jiného a

2) bylo již mnohokrát prokázáno, že "okysličená hlava" funguje do jisté míry lépe než ta neokysličená (a existuje celá řada dalších legálních stimulantů), takže nevidím důvod, proč by to v testu nemohlo hodit dva tři bodíky navíc ;)

...otázkou samozřejmě zůstává proč to všechno, že...

Bohužel (možná bohudík?) jsem nečetl knižní předlohu tohoto komiksu, takže jej budu brát prostě jen jak je. Nemůžu říct, že by mně stačilo ke štěstí, že je to extrémně civilní komiks, ale mám to hodně rád. Jsou tam zajímavé postřehy a zkratky a i když je to prakticky bezpříběhové a občas ta esence kverulantství hlavního hrdiny až irituje, tím koncem se to správně vyvážilo a polidštilo.

Takže jak asi patrno z výše řečeného - žádná pecka, ale milé a netypické dílko.

Zprvu jsem byl nadšen, ke konci trochu na rozpacích. Je tam spousta skvělých nápadů, ale úplně mně nesedlo tempo a ke konci už jsem se trochu ztrácel. Tedy mám určitý pocit překombinovanosti a současně i pocit určitého ochuzení z vyvrcholení zápletky, které se kolem mě přehnalo, ani nevím jak. Každopádně zajímavá dětská knížka, která má specifické kouzlo...

Pokud bych bral Žabí zámek "jen tak", byl bych nadšen. Alenkovitější než Alenka, velmi silný snový zážitek, ty snové přechody jsou naprosto trefné (trefnější už jen snad jen sám Sandman), vynikající ztvárnění dětských strachů a pocitů (strachu z trestu silnějším než podstoupení trestu samotného, společenská bezradnost, stres z nesrozumitelnosti, atd.), nechybí ani vynikající doslova katarze a ani tady mně nevadilo to, co by mnozí nazvali pedagogickým až moralizujícím přístupem...

...bohužel, Žabí zámek je očividně kniha dětská. A ačkoliv je v určitých pasážích naprosto trefná a závěr je zcela explicitní a přínosný, tak absurdita a symbolická náročnost některých obrazů mně připadá pro dětského čtenáře naprosto nestravitelná (a dovedu si představit, že pro citlivější v některých pasážích možná až nezamýšleně hororová). Snad tedy kniha dětská s nutným dospělým čtenářským průvodcem....?

Škoda. Ilustrace geniální, grafické stránka i překlad na jedničku, je to rozhodně netuctová výjimečná kniha, jen zamrzí určitá rozkročenost mezi dětským a dospělým čtenářem, která mně (na rozdíl třeba od Anny nebo Dívky s pomeranči) do svého vlastního poselství a věku těch, kterým je určeno, prostě nezapadá...

Já nevím. Přišlo mi to takové nevypsané, nedozrálé... Na jednu stranu obdiv autorovi za "coming out" a někdy až drásající otevřenost, na druhou stranu jsem měl hlavně v závěru pocit, že už neví (literárně vzato) co s tím už teď... Každopádně klobouk s palcem...

Stále platí, že jde o příjemně mrazivé horrorové (v tom nejlepším slova smyslu) příběhy pro mladší čtenáře, které nemusí úplně urazit ani dospělého - mě sice neuráží, leč v zásadě souhlasím s názorem LucieRej.

Oproti druhému a zejména prvnímu dílu poněkud slabší. Ilustrace sice tradičně skvělé, ale hlavní pojící kostra velmi průhledná a předvidatelná až banální už od samého počátku. Priestley si sice pořád drží slušnou kvalitu, ale pevně doufám, že další díl (na který se stále ještě těším) příjemně překvapí.

V zásadě souhlas s JP: Psychedelická ujetost s několika zajímavými nápady a třemi hezkými scenériemi, která působí spíše dojmem skic sebraných a poskládaných bez celkové koncepce a aspoň náznaku narace nebo pojícího tématu. V dnešní době, kdy lze sehnat řádově hodnotnější grafické romány (např. od S. Tana), naprosto nemá šanci zaujmout.

Legenda nelegenda - tohle je mimo, hlavně asi z editorského hlediska...

20.11.2013

Sbírka "německých haiku" může působit jako kuchařka "Britských delikates", nebo "Italská pravidla slušného chování". Nicméně, ačkoliv se nejedná o haiku v tradiční formě, čtou se velmi příjemně a na veřejném scénickém čtení měla úspěch.

Nevím, co bych napsal, protože mé dojmy naprosto přesně vystihl ve svém komentáři Viero. Mlha také nebyla špatná, ale na geniální depresi Druhého stupně osamění a filozoficko existenciální Píseň pro Lyu to prostě nemá.

Na jednu stranu se mi chce napsat, že je trochu škoda, že i tato sbírka povídek v sobě má nádech takového "výhodného balíčku", kde kromě dobrých věcí dostanete (a zaplatíte si) to, co by se jinak neprodalo, ale na stranu druhou tyhle dvě povídky opravdu stojí za to.

Trochu rozporuplné pocity. Hlavně postava mě lezla na nervy, viz komentář od netty.vanity . Na druhou stranu v takové situaci... Hodně podobná kniha je "Hvězdy nám nepřály", tato mě po citové stránce zasáhla asi více - hlavně těmi závěrečnými partiemi. Slzička či dvě nakonec přeci jen ukáply...

Není to žádná pecka, ale pro náctileté to není špatné počtení, které nese sdělení a myšlenku...

24.10.2013

Ačkoliv mám Dahla hrozně rád a stejně tak specifický typ literatury pro mládež (řekněme takový typ, co se motá kolem SF/F/H), jeho Čarodějnice mě až tak neuchvátily. Z dětských knížek mě mnohem více oslovil Dahlův Danny nebo úžasné Matylda; co se týče "dětského horroru", dávám zase přednost Bakerovu Abaratu nebo Pristleyho "Příšerným příběhům".

Čarodějnice nejsou špatné, některé okamžiky a místo jsou přímo geniální (třeba narážka, že případná učitelka, která z tétio knihy právě předčítá dětem může být sama o sobě děsivá čarodějnice), ale někdy působí až příliš pohádkovitě a naivně... a pointa je ne mé gusto až příliš otevřená.

Ač je myšlenka

/SPOILER_BEGIN/
„antropomorfní“ rostliny která si o sobě myslí, že je cosi jako reziduum duše bývalé lidské bytosti
/SPOILER_END/

bezesporu zajímavá, celkově mě to nechytlo a neoslovilo, byť atmosféra a mojo toho všeho nebyla špatná. Vadila mi epizodická roztříštěnost, s tím související grafické inkonzistence a tak nějak... něco. (Super-)hrdinský komiks prostě něbude nikdy můj šálek čaje (asi s výjimkou Sandmana, ale ruku na srdce, to je takový hrdina/nehrdina), byť může skrývat zajímavé myšlenky, pro mě to shazuje možná domnělou laciností tenhle super/kabátek...

08.05.2013

Jedním slovem: zklamání.

Moje dojmy víceméně vystihuje komentář od Vironey, byť bych asi nebyl osobně až tak příkrý. Rozhodně budu souhlasit, že text na zadní straně obálky je pustý marketing, protože do Pratchetta má Howard skutečně hooodně daleko (byť jsou ty věčné pokusy o imitaci pratchettova stylu někdy až úsměvné), Gaiman je úplně jinde, Bradbury je zmíněn, doufám, omylem (nebo možná proto, že ho má rád autor, ale tím to tak končí) a Burton dělá poslední dobu jednu větší srágoru za druhou, takže dejme tomu.

Pominu, že celý úvod s vyobrazením pekla a předpeklí je opravdu velká vykrádačka Pratchetta (jmenovitě Erika a povídky Kšeft v Hádesu, kterou Pratchett napsal asi v třinácti a je lepší než úvod Cabala) a že ani když beru celou zápletku jako parodii na faustovské téma, nedá se tomu při nejlepší vůli jakkoliv smát - a s tím cpaním vtipných prupovídek kam je to jen možné opět platí, že méně by někdy bylo více...

Nejvíc ovšem zamrzí zmíněná plochost postav, ale bohužel i prostředí by si zasloužilo lepší prokres. Naproti tomu epizodky vprostřed knihy mohly být s klidem vypuštěny, neb je neshledávám ani zábavnými, ani jakkoliv zásadně dějotvornými... Pointa šokující není, neboť se dá vytušit již s nějakým čtyřicetistránkovým předstihem, ale závěr, resp. poslední čtvrtina knihy působí konečně už zajímavě a dramaticky a zbývá si jen povzdechnout, proč takový není i zbytek.

Shrnuto: škoda. Téma skvělé, ladění dobré, styl mizerný. Kdyby to tak zoufale nevypadalo jako pratchettovsko burtonovská vynípávačka a autor si šel vlastní cestou, mohlo to být zajímavé. Takhle je to takové lehké žánrové počtení na chatku, když venku leje...

01.01.2013

Slovo "šokující" patří, myslím, spíše do zpráv TV N@va než na přebal seriózní knihy, nicméně musím uznat, že některé pasáže a zejména jejich explicitnost a až drásavá otevřenost šokující skutečně byly. Zejména faktem, že se jedná o dílo autobiografické. Ona autentičnost kompenzuje určitou nedokonalost literární, byť lze s přimhouřením oka konstatovat, že se kniha čte dobře, leč rozhodně ne snadno.

Dílo pravdivé, otevřené, místy ohavné a velice, velice smutné...

PS: Je docela příjemné pustit si toto video http://vimeo.com/49519180 z autorského čtení. Pohled na mladou autorku, jak se při čtení vlastního textu usmívá, působí tak trochu jako druhá katarze...

Pěkný komiks se zpočátku ne úplně líbivou, avšak výstižnou a dynamickou kresbou, kterou jsem si postupem času zamiloval. Příběh je ovšem na můj vkus trochu slabší z hlediska temporytmu celého vyprávění - navíc je i poměrně krátký, dočteno do dvou hodin.

14.10.2012

Ale prosím vás... co může fungovat na plátně jako řemeslně slušná béčková duchařská lekačka, to prostě nefunguje v knize.

Žádnému „horrorfandovi“ bych zrovna tenhle kousek nedoporučil, protože není ani mrazivý, ani děsivý - nejvíc strachu vzbuzuje tajemné a nevyřčené - tady je pár věcí jasných od začátku a pracuje se s tak provařenými klišé, až to bolí. Mezitím se autor pokouší unudit teenagerskými hádkami, které trestuhodně nejsou ani dějotvorné a jen nudí...

Jestli chcete něco pro děti či náctileté, zkuste Podivuhodné příběhy strýce Montaquea, případně Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Nebo ještě mnohem lépe Knihu hřbitova od Neila Gaimana. Tohle nebrat....

11.10.2012

Zprvu zábavné a šokojící, později už scénáristicky slabší a bez šance najít v tom hlubší myšlenku než explicitní násilí a vulgaritu.
Na první pokus jsem to nedal, dočetl jsem až po roce v horečce a bolestech, což se právě k tomuhle vcelku hodilo jako vhodné tělesné rozpoložení.

Jako ochutnávka OK, ale více než jeden díl asi nemusím, i když uznávám, že hlavní charakter má do jisté míry velmi neodolatelné charisma...

Docela příjemné počtení, které bych ovšem byl dalek označovat jako „děsivé“, „mrazivé“, „pochmurné“, apod. Je to takový mix Harryho Pottera a X-manů s nádavkem starých fotek, z nichž některé lze docela trefně označit jako „podivné až děsivé“, ale z podobného ranku mně série „Strýce Montaquea“, byť určena asi mladším čtenářům, připadala poněkud hororovější. Nevím, no. Na jedno přečtení proč ne, fotky dobrý nápad, byť bohužel ne zcela konzistentní provedením, ale Gaiman s Knihou hřbitova je prostě jinak „děsivé“ kafe.

11.10.2012