Petrvs komentáře u knih

Víceméně souhlas s paulhunterem. Vizuálně skvělé, nápady výborně, znepokojující "cronenbergovský feeling", ale určitě se z tématu dalo vytěžit víc.

01.10.2012

Velmi, velmi podobné jako předchozí Příšerné příběhy (strýce Montaguea); tudíž odkážu na mé hodnocení této knížky. Těžko soudit, zda jsou „černoloďské“ příběhy lepší či horší než ty v předchozí knížce; mně přijde kvalita srovnatelná až shodná. Bohužel už se trošku ztrácí moment překvapení a okouzlení, protože už zkrátka člověk přesně takovou knížku četl.

Jsem zvědav na další díl a jen trochu doufám, že autor malinko změní mustr...

24.07.2012

Tahle knížka má docela zajímavou vlastnost: její název je současně vlastní charakteristikou i hodnocením. Alespoň v mých očích.

Je tam několik nelogičností a občas mám trochu problém hlavní postavu uchopit. Na druhou stranu ta tvorba těch seznamů... a ten zdánlivě infantilní styl... vždyť je to jen odložení balastu a pohled na svět očima „dospělého dítěte“. A trocha toho naivního filozofování tváří v tvář masivně brutální jsoucnosti vesmíru.

Nebude to kniha mého srdce, ale některé pasáže mě dokázaly hodně oslovit:

„Jestliže nám bude dovoleno rozvíjet se tady dole ještě několik tisíc nebo milionů let, budu spokojený.
Pak si to může celé vybouchnout a smrštit se dle libosti.
Závratné je na tom pomyšlení, že jsem se neprosil o to, abych tu směl být. Prostě tu jsem. A všichni ostatní tu taky jsou. Jsme tady všichni. Ale neprosili jsme se o to.
Není to naše vina.“

23.07.2012

Hezké, milé a svěží dílko, rozhodně se držící nad průměrem, i když mě nějak úplně neoslovilo a raději bych sáhl třeba po Anče a Pepíkovi.

03.06.2012

Unikátní fotokomiks, krásná artová záležitost, spousta nápadů; ovšem pár škarohlídů by možná řeklo „Kuky verze 0.5“.

Přesto mi na tom cosi nesedlo, nedovedlo mě to vzít za srdce a nějak jsem Cílka nedovedl vzít za své, nevím, zda to bylo pro mě trochu zmateným temporytmem, nehezkým písmem nebo vlastně čím.

Přesto přezevšechno velmi zajímavé dílko, které stojí minimálně za prohlédnutí.

03.06.2012

Jsem vcelku překvapen nízkým počtem (navíc poněkud nelichotivých) hodnocení a nulovým počtem komentářů.

Přitom v zahraničí se jedná o mimořádně úspěšnou záležitost výborně přijímanou odbornou kritikou i veřejností (v Chorvatsku dokonce prodávanější než Šifra mistra Leonarda). A u nás nic...

Škoda - bráno jako literární vtip(-y) jedná se o kromobyčejné, svěží, neotřelé a dosti zábavné dílko (podle kterého bylo lze možno dokonce i krmi sobě připravit). Samozřejmě je záhodno mít načtené autory, s nimiž se jde do hrnce a na pekáč (nebo mít aspoň základní představu o jejich tvorbě).... u Kafkovy japonské polévky a Chandlerovy skopové kýty jsem se bavil přímo královsky a těm, kteří znají aspoň polovinu autorů braných na prkénko, nemohu nedoporučit.

PS: pokud se tu někdo zajímá o divadlo, tak tahle knížka je více než vhodná pro scénické čtení; hodně se čte venku a zažil jsem na jednom představení i u nás, výborné...

19.05.2012

Neuvěřitelná záležitost a když nepočítám Čtyřlístky za mých pacholíčkovských let, tak i jediný komiks, který mě od prvního okénka vtáhl a už nepustil (přečetl jsem za několik hodin a určitě se zase k Rodinnému ústavu někdy vrátím).

Velmi opravdová, nemilosrdně otevřená intimní zpověď o rodinných vztazích, vině a svědomí, vlastní identitě a coming-outu zabalená do intelektuálského kabátku „vyšší literatury“ od antiky po Joyce.

V komiksech se úplně neorientuju, ale tohle dílko je pro mě výjimečné...

09.03.2012

Přesně jak píše Metal Messiah - pozor na srovnávání s Dunou. Oproti Duně poněkud nestravitelné, nesmírně ublafané, roztahané hardcore SF, ve kterém se donekonečna mele pantem a filozofuje - tři čtvrtiny děje se odehrávají ve velínu kosmické lodi... Měl jsem problém se sžít s postavami, které v podstatě nejsou ani postavami, se kterými by se nějakým způsobem sžít dalo - postradatelní, donekonečna recyklovatelní replikantni... Je pravda, že autorovy úvahy jsou zajímavé, ale jakmile na ně začne plácat technický balast, měl jsem vždycky pocit, že lavíruje na hraně filozofie a technického blábolení...

Potěší do jisté míry předvídatelná, přesto šokující pointa. Pokud by kniha měla poloviční délku nebo ještě lépe třetinovou délku a byla pojata jako novela či povídka, byl bych nadšen. Takto jsem po přečtení spíše poněkud unaven...

Moje perní setkání s Milošem Urbanem - setkání, ze kterého mám smíšené pocity. Čte se to dobře, snadno, rychle, má to spád... ale, ale... pořád jsem si v průběhu čtení říkal, že se knize budu muset po jejím přečtení vrátit. Teď už si tím nejsem tak jist.

Výsledným dojmem je nejasný pocit, že kniha buď hodně dobrá (s tím, že to dobré jsem tam buď neviděl a/nebo nepochopil), nebo hodně špatná, rozuměj braková. Urban není Brown ani Gaiman, to, co funguje u nich, on zkrátka nemá. "Univerzální pravda" je jak jinak než naprostá banalita (jak už to tak u těch prohlášení typu "život je složitej" nebo "věci se dějí" prostě bývá - současně banální i hluboce filozofické :-))... jména postav jsou buď hodně laciná až kabaretní záležitost nebo naopak těžká sofistikovanost, kterou se mi nepodařilo rozlousknout. Podivný "komprimovaný" epilog... prostě nevím, co s tím.

Santiniho stavby mám rád, rád bych měl i Urbanovo prózu, tak doufám, že mi dá autor při četbě jeho další knihy druhou šanci...

Jak zde již bylo řečeno, nebude to můj šálek čaje. Čte se to sice dobře a rychle, ale na druhou stranu... vlastně nemám důvod a chuť ji ještě někdy otevřít - z literárního hlediska neurazí, ale ani nenadchne. Myslím, že dobré a zajímavé téma - seznam policajtů a fízlů, kteří v mém životě něco znamenali - se dalo zpracovat lépe a zajímavěji, snad jsem čekal více postaviček jako byl policista Rusňák, snad nějakou pointu, snad mně vadil jakýsi pesimistický háv, ve kterém jsou všechny ty švestky zabaleny...

14.12.2011

Krásná kingovka, jejíž přečtení bohužel následovalo až po shlédnutí vynikajícího filmu. Píšu bohužel, protože čtení mi nepřineslo mnoho nového, a to i přesto, že se jedná o velmi nadprůměrného kinga a obecně vzato i velmi nadprůměrné čtení, které má co říct, říká to sylově a zbytečně se neohání žánrovými brikulemi. Na kinga překvapivě nezprasený závěr, všechno funguje jak má.

"Bohužel", totéž se dá říci o filmu. Výborná adaptace, kde scénárista na nic nezapomněl a zbytečně si nic nepřilhával, která navíc exceluje po technické i herecké stránce.

Nechápejte mě špatně, kniha i film jsou vynikající. Hodně, ale tak nějak stejně.... Tedy pro ty, kteří viděli film, a neřadí se mezi kingofily, zkuste něco jiného... Jinak do toho zázraku jděte...

Povídky mám rád a žánr, ten já respektuju :o) ale tohle mě neoslovilo. Podivné postavy, o nichž sice moc nevíme, ale kontext dává tušit, že jsou to všechno rozbolavělé existence, které si prostě musí ty svoje ostny puzení ulámat nebo se jima nechat drásat ;-)

Partičku feťáků, schizofrenních umělců či cesťáků s podezřele kladným vztahem ke kozám jsem nedovedl vzít za svou, a to mám pro podivíny slabost. Nevím jestli za to může místy až surrealistický nekonzistentní děj jednotlivých povídek zasazený do značně depresivních kulis českého venkova a maloměst.

Čáry a vlny si netroufám hodnotit. Skončily by pod čarou, ale mám z nich více než silný dojem, že jsem zkrátka na jiné vlně...

Je takové hloupé rýpat do knihy, která patří mezi autorova první díla a ještě k tomu je navíc v elektronické verzi distribuována zdarma. Ale nemůžu si pomoct, nelíbilo se mi to. Nejsem žádný intelektuál a nemám zálibu v modernismu či literárním ním experimentu. Především oceňuji dobře vykreslené postavy a konzistentní tempo vyprávění. Tady jsem nějak nenarazil ani na jedno. Určité části knihy byly docela zajímavé a samy o sobě funkční, ale jako celek mi to nějak nedrželo pohromadě a nepobral jsem to...

19.09.2011

Aj, tohle bude těžké. Vůbec nevím, jak se ke Kryštofovi postavit... Na omak je to příjemná knížka, která se dobře drží, pěkně voní a hezky se v ní čte :-) Tím mám na mysli především slušivý kabátek Uchnárovo ilustrací (moc ho nemusím, Malou princeznu podle mě Uchnár zmrvil, ale to je věc vkusu) a "hezkou čtivost" - čtenář je snadno vtažen dovnitř.

První kámen úrazu je ale styl. Připadá mi takový toporný, nevypsaný... na druhou stranu vypráví autor ichformou příběh a pocity tápajícího dvanáctiletého kluka (mimochodem kluka stejného příjmení jako je autorovo - do jaké míry je asi hlavní postava autobiografická?) - z tohoto pohledu je styl jaksi příznačný, působí jako částečně jako autentické vyprávění, částečně jako dětský deník. Jen si nejsem úplně jist, zda se nejedná o kouzlo nechtěného...

K formě mám ještě dvě poznámky - jedná se o dětskou knihu, a proto zaráží nadužívání cizích slov jako subtilní, gradující, emoce, intonace, apod. - asi to není nejvhodnější slovník pro desetilé čtenáře, kterým je kniha určena. Často v takových případech přitom nebyl problém použít příslušné české synonymum... Další výtkou jsou občasné chyby v mě/mně jsi/si, apod. Obojí jmenované je ale problémem spíše redaktorské práce.... Naopak oceňuji formální oddělení snového a skutečného světa typem písma a vůbec sazbu.

Příběh je fajn... na rozdíl od částečně podobné "Toníkovy jeskyně snů" je zde kladen větší důraz na zodpovědnost - ne pouze na rychlý a snadný zisk. Přitom to nepůsobí nijak mravoučně. Výborně! Skvěle je také naznačen rozpad manželství a nejen to - potěší odkazy na křesťanství, severskou mytologii, základy hermeneutiky. Určitě se nejedná o hloupé počtení, byť si někdy ubližuje ne zcela dokonalým stylem. Ještě mám poznámku k postavám - autor měl buď postavy o pár let omladit nebo změnit reálie. Zkrátka na mě působí nerealisticky prudérně, kdy po uši zamilovaný patnáctiletý mladík poprvé se svou milou leží v posteli (do té doby se ani ani nepolíbili, ani nevzali za ruku), ani se jí nedotkne a pekelně se soustředí, aby byl co nejdřív ve svém snovém světě. Chápu, že je to určeno dětem, ale aspoň cudné objetí by snad bylo namístě...

Nepotěší nevyjasněné náznaky dalšího děje, ani byť uzavřený, ale značně překotný konec - obojí dává tušit dalšímu pokračování, které ale autor dosud neoznámil (08/2011). Nic proti, každý se musí nějak živit, ale i kdybych měl pokračování už hotové v šuplíku, neodbyl bych konec jednou dvěma větami. Kryštofův zámek si zasloužil důstojnější závěr.

Shrnutí: nadprůměrná knížka pro odrostlejší děti na hranici puberty... která v mnoha ohledech příjemně překvapí a v mnoha ohledech nenaplní svůj potenciál dojmem nedopracovanosti autorské nezralosti. Škoda, ale přesto v záplavě braku určitě stojí za povšimnutí a přečtení.

18.08.2011

(Rádo by) punkový komiks, který je určen podle mého názoru nejvíc pozérům. Humor je křečovitý a až úporně punkový a příliš se tlačí na pilu "přejměte kult osobnosti Emily". Asi nejsem vhodná cílová skupina...

01.04.2011

Vůbec netuším, co jsem to vlastně přečetl... snad dámskou sbírku povídek s milostnou tematikou. Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem nic "pro ženy" nečetl, takže si ani nejsem jist, zda jsem knížku právně klasifikoval a jak ji porovnat s jejími kolegyněmi.

Celé mi to připadá trochu jako dobové "emo", pár povídek je hodno určitého zamyšlení, pár jich spíše připomíná komické přeslazené vyprávění tety Kateřiny "Květinka Marta" ze Saturnina. Takže prostě... nevím... :-)

Je mi trochu záhadou nedobré přijetí tohoto komiksu čtenáři, o čemž nesvědčí jen místní nízké hodnocení a komentáře, ale i směšně nízká cena, za kterou jsem (novou) knížku koupil.

Nejsem zrovna zkušený čtenář komiksu, ale Fahrenheit mně sednul. Souhlasím, že děj mohl být často rozpracován do více okének, ale atmosféru knihy toto komiksové zpracování vystihlo nadmíru dobře....

30.03.2011

Koubin:

Ale vždyť my si neodporujeme, já napsal přeci víceméně totéž. Samozřejmě, že hlava se dá trénovat a myšlení tříbit, i když na jednu stranu má pravdu nightlybird v tom smyslu, že vrozené analytické schopnosti se nějakým zásadním schopnostem vylepšit tréninkem nedají - ovšem na druhou stranu, budu-li trénovat IQ testy a výsledky analyzovat, budu v nich po čase dosahovat i lepších výsledků - ovšem to je spíše problematika nedokonalosti těchto testů a vágnost veličiny, kterou tyto testy měří...

Má to být dětská knížka, ale přemýšlím, zda není určena spíš dospělým nebo komu je vlastně určena. Mám pocit, že by mě jako dítě asi příliš neoslovila a nejspíš bych jí ani nepochopil. Knížka je plná melancholie, která na čtenáře chlístá jak fosilní palivo z prasklého ropovodu a nemá příliš silný děj, který vlastně najednou končí bez výraznější pointy či závěru. Přesto pěkné počtení, i když vlastně nevím proč...

30.11.-0001

Po saroyanových tygrech mírné zklamání. Kniha obsahuje pouze tři povídky a čtenáře poněkud zamrzí, když zjistí, že ze 179 stran zabírá neskutečných 46 stránek autorův úvod, který jsem ze zásady odmítl číst, protože už jen rozsahem mi připadá spíš jako intelektuální masturbace.
Samotné povídky nejsou špatné, zaujmou spíš atmosférou, postřehy a myšlenkami (např. pasáž s úvahou o sebevraždě v povídce Asyřan považuju za geniální), než samotným dějem, kterého je tam jen o fous tolik, než abych řekl, že se nedostavil na scénu... mám pocit, že povídky ocením až budu mít víc prožito...

30.11.-0001