Pett komentáře u knih

Přeci jen cesta k požitku ze čtení byla tentokrát o záložku náročnější... často jsem se totiž vracela k příběhu s tím, že se cítím tak trochu ztracená... což možná podpořilo tu pochmurnou atmosféru vyprávění...
Omezenost lidské masy zase z trochu jiného kousku světa... smutná člověčí touha někam patřit... spočinout ve svém vlastním doma... NICMÉNĚ... obsahuje daleko více témat vybízejících k nejednomu debatnímu sympoziu. Tak neváhejte a naplňte svou mysl ;)

7 06.06.2023

Ach, ty chlácholící první stránky... kdy máte ještě pocit, že tohle by mohlo být ono... přeci jen ta boží obálka, že jo ;) jenže ouha... čím víc písmen se na mojí maličkost valilo, tím tohle jedno manželství ztrácelo jiskru a já měla cca v polovině silné nutkání hodit na stůl rozvodové papíry a zmizet v náručí jiného příběhu... asi jsem čekala od takového tématu trochu víc morálního "burcingu" než jen neustálé točení se v kruhu "Milana nebo Lojzy"... škoda!

7 11.07.2019

Já se na ní tak moc těšila, jelikož jejímu skvostnému Jasnu lepu jsem úplně nejvíc propadla... ale tu vyšlapanou čáru do zmatené mysli nešťastné Frankie jsem tentokrát prostě minula a zřejmě jsem se vydala úplně jinudy... potkávání mrtvých zvířátek skvěle zapadlo do vnitřního rozpoložení ubíhajících myšlenek... jenže i přesto mi mnou zvolená cesta přišla zdlouhavá a taková jakoby prázdná... tak snad příště si se skvostnou Sarou vyšlápnu lepčejš!

7 18.01.2019

Italské boty mi sedly jak bačkůrky... člověk by v nich nachodil stránek třeba bžilion... bohužel po přezutí do holínek se kouzlo kamsi vytratilo a já se cestou snad i začala těšit, až je sundám... což mě nemálo mrzelo... navíc s pointou detektivní linky má mysl nějak odmítla spolupracovat... ale... Fredrik je prostě Fredrik, i když vám někdy svou ukňouraností statečně pije záložku ;)

7 27.05.2018

Dobrá, když přivřu snad i třetí oko nad uměle naroubovanou podobností s božským Štefanem... přeci jen... Pennywise je zkrátka Pennywise... to je ta správně nabombená pokáknutíhodná definice strachu... tak tohle bylo takové... kdo, jak, co a proč to vlastně čtu... mé papírové večery provázelo zmatené cosi zírající každou chvíli do nějaké jablečné apky... a mně bylo za pár písmen úplně jedno, jakej bubák kde číhá a v samotném rozuzlení mě snad zavalila lavina, protože si ho vlastně vůbec nepamatuju... škoda!

7 13.05.2018

Na tohle jsem si brousila záložku už tak dlouho... a konečně přišel čas ponořit se do zdánlivě nespokojené dokonalosti jedné takové normální rodinky... příběh o duševním mamonu... neustálá honba za něčím jiným... lepším? Takové to... můžu cokoli, ale jak sakra vlastně mám s tím svým životem naložit? Uvědomuji si, až ztrácím nebo se jen chytám stébla ze zvyku aneb jak moc dokáže ničit a bolet jedna jediná nešťastná duše... napsáno tak nějak prostě... opravdově!

7 14.04.2018

Takový to, když je třeba se na pár tak trochu vyzmizíkovat a mozek nechat pod polštářem... černá kronika je jasnou volbou... bohužel, néé úplně každý "ententýky" dopadne na výbornou a občas mám spíš chuť zabít sebe sama než dál s kýmkoli ožralým pátrat po čemkoli... ALE!!!
Masakr na lesní chatě?! Pardon, málem jsem si cvrnkla do gatěk... fakt jako nářez... právě to budování děsuplné atmosféry vyhnané až ke stísněné úzkosti, kdy se přistihnete při myšlence, jestli z vás náhodou ten vedle taky nechce udělat jednu z posledních, dává příběhu říz ;) takže... mise splněna!

7 03.04.2018

Já pro něj mám takovou slabost... a on to v poslední době tak fláká... už u větroplachu jsem měla malinko problém s udržením pozornosti, ale zachraňovala to pořád Malina... což tady už bohužel nezvládla... uměle vyvolané kolize v jejím životě mě vyloženě tahaly za oči... případ ničím nepřekvapil... možná jen svou předvídatelností... takže... tři hvězdárny z nostalgie... přeci jen je to můj Mons, že jo ;) ALE...

7 25.01.2018

Svět, který chcete ukázat svým dětem... kvůli těmhle krásným příběhům bych si snad i jedno pořídila... svět, který si v sobě chcete hýčkat... tak moc aktuální vyprávění... taková půvabná jednohubka navždy... v dnešní agresivní neutěšené době by si jí měl přečíst snad úplně každý... je třeba se ohlédnout za základní lidskou ohleduplností a tolerancí... zejména, když je jí dnes jak šafránu... o to větší sílu tohle celé má... a já mizím za skřítky z Ňú ;)

7 07.01.2018

Zvolený styl psaní je prostě úchvatnost sama... má písmenková duše se rozplynula a úplně nestydatě si užívala každou stránku... to libování si ve slovech a hraní si s písmenky mou čtenářskou bytost zavrtává hluboko do ušáku s nesmírným požitkem... každou větu se mi chtělo vtisknout hluboko do sebe... příběh o osudovém přátelství... smutku... lásce pečlivě uschované mezi řádky... tak trochu prostě skvostně odvyprávěný život...

7 07.01.2018

Stanete se členem této rodiny a přistihnete se, že nechcete jen stát v koutě a mlčky shlížet na jejich osudy, ale chcete se rozhodovat spolu s nimi... i přes zaprášenost a špínu Pittsburghu mě okouzlila právě ta čistota vyprávění, která je prostě božská... osudové "tanečky" Marie s Pavlem vás nenechají vydechnout... navíc mojí duši pošimralo magické vykreslení Prahy a v dnešní neutěšené době, plné velmi zvláštních českých podivností, i pojetí srdečné české povahy... to mě jako "roztetelilo" dost...

7 08.01.2017

Četla jsem, kde se dalo... každou volnou chvilku jsem nutně potřebovala vědět, jak dopadne to "praní špinavých duší"... po dočtení poslední stránky jsem četla i info o vydání, jen abych s tou knížkou mohla ještě chvíli být, tak moc se mi jí nechtělo dávat z ruky :) ... je totiž svým zvláštním způsobem krásná, i přes svůj mnohdy frustrující a bizarní děj...
Jsem nadšená takovým českým počinem, který toho dokáže tolik ukrýt mezi řádky... není prvoplánový a nezanechá ve vás ani pocit zbytečného literárního narcismu... dostala mě natolik, že jsem zůstala i při další četbě neplánovaně u nás a dokonce jsem měla nutkavou potřebu vzít do ruky opět nějakou skvostnou obálku od Hostu...

7 13.05.2016

K tomuhle počinu jsem přistupovala značně skepticky... už tolikrát jsem se nechala napálit u tzv. bestsellerů a komerčních trháků... ale po několika nadšených odezvách na film, který jsem neviděla, jsem si řekla, že je čas to tedy také "zčetnout" ...
A? I navzdory tomu, že mi kdosi vlastně propálil pointu a tak trochu jsem věděla, odkud vítr fouká, za což bych dotyčného vzala tupou sekyrkou... tak mi překvapivě přeci jen nešlo příběh těch dvou psychoušů odložit... takže... dobře ona to nakonec poskládala... udrží vás v napětí od prvního písmenka až po to poslední a to se cení v dnešní době... super psycho a konec... ten je vypsychařený až téměř k dokonalosti... už jen ten ďábelský smích mi tam chyběl :)

7 16.02.2015

Už po prvních stránkách jsem věděla, že tohle se mi zavrtá hluboko do té správné srdeční chlopně... nešlo přestat číst... příběh má úžasnou atmosféru... už dlouho se mi nestalo, aby mi už v průběhu čtení něco bralo dech... tolik silných momentů....
Stanou se z nich vaši staří známí a máte opravdu pocit, že ti dva kluci byli skuteční... možná právě proto jste pohlceni a stránku po stránce rozkouskováváni do okýnek s bublinami Wow! nebo Grrrrr! a po přečtení googlíte, zda někde někomu nezbyl alespoň jeden výtisk Eskapisty do vaší knihovny...než vám dojde, že oni byli celou dobu "jen" ve vaší hlavě... a já děkuji, že jsem mohla být součástí jejich mnohdy ne tak úplně úžasného dobrodružství...

7 08.01.2015

Na tv koukám opravdu sporadicky, radši trávím čas po večerech "s papírem"...takže seriálem díky bohu nepolíbená, fantasy žánr nečtoucí... ale všichni z toho jsou na větvi, tak proč si neudělat vlastní názor... modlila jsem se, jelikož mám jistou úchylku nenechávat knihy rozečtené, nepřeskakovat v nich a rytíři a bitvy nejsou zrovna mým šálkem Jemči ... ale... nakonec jsem do toho tak zabředla, že nebylo cesty ven... obdivuhodné také je, že ani jedna postava mě svým vyprávěním vysloveně nenudila... takže smekám svou pomyslnou hučku, Vaše Výsosti Martinojc!
Co dodat? Slyšte mě řvát, že Střet králů se blíží :)

7 14.09.2014

Ach, to bylo pohlazení :) líbilo se mi moc....zamilovala jsem si je téměř všechny i přes všechny jejich neduhy... povšimla jsem si u své maličkosti, jak je člověk tvor typicky skeptický a přitom je vše tak jasné a čisté... nebo tenkrát možná bylo (dnešní sobecká společnost mi nějak blízká není) ... ryzí láska, ať je jakákoli... přečteno za tři dny v neustálém napětí co s nimi dál bude a kam je ten osud jen zavane... děkuji za to souznění duší, které mi bylo tolik třeba... a navíc, sekla jsem se snad v každém osudu a to se počítá :) podobné pocity jsem měla u Člověka Gabriela, na kterého také tak ráda vzpomínám...

.... a zase mě dostal! Mozkový závity makaly na plný obrátky, až se totálně odpálily a já opět nebyla schopná chápat.... náznakové proplétání osudů Tenga a Aomame mi mnohdy bralo dech.... geniální... nekýčovité.... neklišoidní :) napínací, tajemné a dokonalé až hanba.... obešla bych se tedy bez těch spousty erekcí a ejakulací v těch nejnevhodnějších chvílích, ale copak lze si představit Harukiho bez podobných výjevů.... nelze :) ámen!

7 25.08.2014

Jsem absolutně uchvácená...ta hra se slovy a slovíčky je fantastická...tolik let jsem se jí vyhýbala a bála jsem se "těžkosti"...pořád na mě jen zírala ze seznamu, co bych ještě měla přečíst a teď si říkám...na co jsi proboha čekala?!? Jelikož je dokonalá... vždy, když jsem jí vzala do ruky, tak se čas zastavil a já JEN byla... v Indii se Salímem... je úžasná!

7 25.08.2014

Bohužel zklamání... příběh by si zasloužil lepší psychologickou sondu do duší hlavních protagonistů... chvílema mi všichni tak moc lezli na nervy... přišlo mi to rozvleklé a překombinované, ale i tak dobrý nápad v otázce viny a následků zásadních rozhodnutí v našem životě... daleko více se mi líbila Dcera sněhu, která má podobnou dějovou linku v neuskutečněném rodičovství a pro mě vyzněla o tolik naléhavěji a cituplněji...
Jsem někdy holt cynická mrcha :)

7 27.07.2014

Vcelku syrový příběh o válce v Afghánistánu.... nesledujete příběh jedné postavy, ale celé roty.... postupně se seznámíte téměř se všemi.... je pravda, že chvílema jsem se v těch italských jménech ztrácela, ale čtení i přesto stálo za to! Někdo vám poleze víc na nervy, někdo míň.... vystačila bych si s tempem vyprávění ve válce, kdy se mi několikrát málem zastavil tep a četla jsem jedním dechem... vyrovnávání se "natěšených" klučinů s realitou války je popsáno realisticky a bez zbytečných "amerických" kudrlinek... proto mi asi poslední třetina nějak nesedla... ale to je spíše zřejmě mojí vinou, kdy jsem se nechala naprosto pohltit Afghánistánem a vší tou hrůzou... takže doporučuji, po Osamělosti prvočísel si určitě ostudu neutrhl.....
A ještě povzdechnutí nad tou spoustou překlepů, které tolik ruší ve čtení..... ach jo!

7 27.07.2014