Pett komentáře u knih

Takové to holčičí čtení, které mi bohužel nesedlo do záložky... snažila jsem se pochopit tu tak trochu odlehčenou jedenáctiletou verzi... ALE... boha jehovo... mně z těch holek málem odkráčela cévka do věčných lovišť a ještě dál... ano, alarmující téma sice zabuší na pomyslná rodičovská vrata, leč opona padá příliš brzy a mně prostě nestačí jen sem tam pohozené zneklidňující náznaky osudu jednoho dramaťáku... a je to sakra škoda, ty vado!

15 20.11.2021

Válka... ten hnis bezohledné mocenské společnosti, který k mojí maličkosti nedotekl z Jatek č.5, zde odkapává snad z každé stránky... ta krutá marnost obětin mladého lidského žití nemilosrdně rozbombarduje mysl a nadělá v ní takový brajgl, že některé kousíčky zůstanou už navždy v pokoji s Joeym a jeho zoufale nedůstojným bojem s (ne)bytím... je zkrátka úplně nejvíc třeba pustit tohle poselství záložkou celého světa, protože je to sakra síla!

15 06.04.2021

Krutopřísně hustá nálož současnosti, která metá vykřičník za vykřičníkem do vaší mysli... ten pocit břichabolu z ultratenký hranice každodenního bytí v ženském kontra mužském světě je totiž prostě k posrání alarmující... co je ještě v pořádku a co už buší na vrata zdravého rozumu... ta úzkost ze zvrácenosti dnešního žití se mi zadírá pod kůži... tak trochu se začínám víc rozhlížet kolem sebe... až moje úplně nejvíc vypsychlá záložka leze po zdi a prosí o poslední písmenko z milosti ;) naprosto boží záležitost!

15 04.10.2020

Vyprávění, které vás uvězní uvnitř křičících duší všech zúčastněných... osudy, které vás donutí zanechat střípky vaší roztříštěné srdeční chlopně kdesi u kašny v Kwangdžu a prostě jen nechápat... nechápat, kde se bere tolik zla v samotné podstatě člověka... jak takové zlo v sobě zpracovat a naučit se s tím žít... lze něco takového vůbec zvládnout? Aplikovatelné na jakýkoli lidsky vyprázdněný režim... o to více vás to burcuje a nedopřává klidného spánku... srdcervoucně odvyprávěno!

15 01.07.2018

Tak tohle byl parádní apríl, sáhla jsem po temným thrilleru... "masáč"... špinavý Chicago... stovky mrtvých... nechutnosti až do sklepa... a ve finále na mě nikdo nesměl ani promluvit, když se poprvé spouštělo fenomenální ruské kolo... no, není tohle úplně nejvíc geniální?
Dokonale vykresleno, dokonale nadávkováno... přistihnete se, že si vás výstava ukradla bezpodmínečně jen pro sebe... ať je psychopatický Holmes sebevíc okouzlující, děsivý a šílený... vy přeci potřebujete vědět, kdo přeeiffeluje Eiffela...
Navíc cítíte nutkavou potřebu obohatit tímto "A věděli jste, že..." naprosto všechny ve svém okolí... ehm... a to na hodně dlouhou dobu ;) Opravdu mimořádný a výjimečný příběh!

15 06.04.2017

Miluju ho! Tobiáše, Timothéeho, Sima nebo snad Hlavičku- Měsíc? Aaale hrom do kůry, miluju je všecky!
Získali si mě už od prvního písmenka a já utíkala na strom v každé volné chvíli... dojímala se, radovala, tolik se o ně bála... tihle malí velcí lidé se stali mojí součástí... tak krásné vyprávění, tak úžasně opravdový pohádkový svět... fantazie lítala z větve na větev a nejeden zrádce mi pocuchal listy... na konci jsem málem vypadla z hnízda, jak mistrovsky bylo vše poskládáno a ani jeden jediný suk tady nebyl navíc... nechte se prorůst tímto neobyčejným stromem, tímto neobyčejným příběhem... nebudete litovat jediného letokruhu, který ve vás zůstane...
A určitě jsem nebyla po jejich boku naposledy, protože jednou ho číst prostě nestačí ;)

15 24.06.2016

Dokonalost, prvních snad 400 stran jsem ani nedutala... pak pravda trochu zmatek, ale i přesto má příběh úžasnou atmosféru.. při scéně s omdlívajícími dětmi mi mrazilo a nemohla jsem ten obraz dloouho dostat z hlavy :) Vše tam tak perfektně sedne, plukovník Sanders nebo Džony Volkr? No, proč ne?
Když jsem vyprávěla děj, tak si okolí klepalo na hlavu- co že to je a proč tohle a proč tamto? Přitom já měla pocit naprostý samozřejmosti a divila se, čemu oni se tak diví :) inu, těžko popsatelný, to se prostě musí přečíst!

15 25.08.2014

Život zachycený nemilosrdným okem fotoaparátu... nemilosrdným okem jedné ze čtyř kamarádek... podobně jako v Pastvě pro oči nám jsou fragmenty vyprávění servírovány formou výstavy fotografií... snímek po snímku si pak skládáme svůj vlastní obrázek o nelehkém gruzínském bytí... o přátelství, lásce i kruté nenávisti.
Chvílema mi tedy ty jejich vztahové peripetie cuchaly cévku a úplné nadšení mi tentokrát záložku neochromilo... nicméně... vzhledem k mnoha vrstvám příběhu se mi nakonec tahle silná ženská čtyřka přeci jen zavrtala hluboko pod kůži... možná i pro ten brilantní dar slova, který je zkrátka stále značně návykový.

14 29.11.2023

Zaháčkovalo si mě téma... ve volebním čase značka ideál, žeano... jenže... přifařilo se samozřejmě i velmi ošidné velké očekávání... a to mi nemilosrdně utopilo třešinku ve finálním boršči ;) ... ano, z nechutně syrové minulosti můj žaludek viděl rudě... leč ta přítomnost byla zase taková nemastná nevosolená... navíc... já úplně nejvíc doufala v promyšlenou pekelnou alegorii... hrozně moc se mi nechtělo přistoupit na reálné fantaskno, kdy jsem byla nucena dočítat s rozčarovaně nechápající záložkou a do mysli se mi hrnulo jen jedno velikánské WTF... bohužel.

14 03.04.2022

Ocitnutí se v mysli, které zbývá už jen posledních pár minut vzpomínek ovoněných životem... bolestná představa, já vím... ALE... i když leckdy to žití nevoní po fialkách a některé momenty máme chuť nechat už navždycky vyčichnout... tak nějak nám dojde, že mít partu milujících přátel, kteří znají naše místo na tomhle světě je prostě úplně nejvíc... to je přesně ta vodní rodina, kterou máme možnost si sami vybrat... jsou totiž chvíle, kdy je voda hustší než krev ♡
Zamilovala jsem si unikátnost a sílu tohoto příběhu... stejně jako unikátnost a sílu každého z nich se svým vlastním těžkým životním chlebníkem. Čtěte!

14 25.03.2021

Malounko jsem čekala trochu větší zahnízdění v duchu dané doby... sic to s Editou zprvu tak vypadalo, s Irmou přišel drobný úprk mé pozornosti a já marně v dalších řádcích vyhlížela úplně jiný osud... ten Editin, samozřejmě.
Ač téma silných ženštin souzní s celou mojí bytostí, tady mi to z nějakého důvodu trochu vykonstruovaně tlouklo do záložky... NICMÉNĚ... poslední slova byla opět milým pohlazením stejně jako u předešlého heřmánku, takže přeci jen jdu nakonec o písmenko dál lehká jako spokojené peříčko.

14 07.10.2020

Tentokrát si zaťukala o pozornost mé srdeční komory tahle skvostná obálka... bez váhání jsem malému Jeanovi otevřela chlopeň a prožila s ním nejedno dobrodružství... osud k němu nebyl úplně nejvlídnější a přesto mi mezi řádky jeho života bylo tak nějak milo na duši... a vlastně mi tenhle malý rozumbrada dokázal sem tam vykouzlit i drobný rohlík na tváři ;) , který alespoň maličko vyvážil smutnotu nad nelehkou dobou trousící za sebou prázdnotu a beznaděj.

14 04.10.2020

Citlivá mozaika emocí poskládaná z kousíčků rozdrcených srdcí... kolik jen životů vyhodí do povětří jedna "zbytečná" smrt... navíc... tady máme hned tři a spoustu střepin okolo... některé jdou vytáhnout lépe... jiné hůře... síla vyprávění vám vezme dech... o to více, že jde jen o kapku v tomto tak zbytečném karmínovém moři nepochopení, osamělosti a sebezapření... o smyslu války nemluvě...

14 24.10.2018

Tohle malé jezerní společenství se vám zavrtá pod záložku... zachce se vám zažádat o členství v tomto spolku zmizelých, na něž se nezapomíná... vyprávění vás naplní přáním probudit se ve srubu kousek vedle a stanout na prahu taktéž jako svobodná bytost... emočním svěrákem vás provedou silné osudy lidí, kteří zažili okamžik, kdy pršeli ptáci z nebe... cestou je vám v patách smutek zaklesnutý do bolesti... ALE... jen o krůček před nimi si přeci jen vykračuje láska ruku v ruce s přátelstvím... a svoboda? Ta s vámi při čtení drží krok, ať se děje co se děje...

14 03.08.2018

Vyprávění o žití, které je leckdy k nepřežití... kterak se vyrovnat s vinou... rodinou... smrtí... tou nejhlubší prázdnotou... odlupujete si z jejich životů stránku za stránkou, až vás záložka dovede k samotnému jádru příběhu... tak krásně a lidsky napsáno... jak málo někdy stačí k osudovému životnímu kotrmelci, který vaší duši pomačká na hodně hodně dlouho... silné čtení, které vás posunuje k ještě silnějšímu konci... poslední písmenka jsou totiž dechberoucí... žádná megalomanie... prostě život!
Obrovské překvapení od tak nenápadné knížečky!

14 11.03.2018

Tak tohle byla jízda...super... velké české překvapení... emoce mnou cloumaly... ten lže a ten taky... vinen, nevinen nebo povinen... je to příběh na jednu noc... nezamhouříte oko, dokud se nedozvíte, jak to všechno bylo a ani po dočtení vám to vyprávění nedopřeje moc klidného spánku... ten konec je totiž jako rána z praku a ta se setsakra dlouho hojí...
Obálka je klasicky argovsky krásná, ale mně osobně zavání satirou a právě z toho důvodu mi nepadla do oka na první dobrou, ale vzala jsem jí do ruky až na doporučení... proto jsem byla možná i překvapená, jak temný příběh skrývá takovýhle obal ;) ehm... to jsem se nakonec pěkně životně vymoudřila ;D Ámen!

14 13.04.2017

Dle ohlasů jsem se tolik těšila na krásný, poetický, srdceryvný příběh... ještě předesílám, že mám doma tříčlennou smečku, kterou zbožňuju celou svou duší...
Ale pardon, tohle bylo tak hloupé a zplácané čtení... bylo to jako číst slohovou práci žáka ze čtvrté třídy... chvíli tohle a pak zase tamto... ani nevím, zda to bylo mířeno na děti... ale vzhledem k tomu cílenému emočnímu vydírání a konci snad ani ne... ano, zaslzela jsem si při psím umírání, ale to jen z úzkostného strachu, co budu dělat, až potká to nemilosrdné a nevyhnutelné stáří nás... vše ostatní mě minulo...třeba i to, proč v tom bylo tolik prostoduchého a tak zbytečného zla... navíc ta jednoduchost textu mi jen připomněla, že Ema má mísu... a je mi to líto, protože ta myšlenka je úžasná... ale bohužel, ta jednoduchost a přeplácanost příběhu se u mě minula účinkem...
Na psí téma mě v poslední době daleko více zasáhlo skvostné Jasno, lepo, podstín, zhyna- tam šlo o pravé psí poslání... to jsem měla chuť nám pořídit dalšího adopťáka, vyrazit ven a ukázat smečce svět... hafgh!

14 21.02.2017

Naléhavé komorní rodinné drama, které vám nejednou zahýbe aortou... v dnešní uspěchané době, kdy se doma sotva stíháme pozdravit, setsakra aktuální... jak moc ovlivňujeme okolní svět sebou samým... jak moc jsme někdy zaslepení a sebestřední... jak moc dokážeme nevědomky ublížit... ta zoufalost všech zúčastněných na vás doslova z toho papíru křičí... uchvacující styl psaní mi připomněl mého milého Cunninghama... zkrátka velmi opravdový a silný příběh... nějak se mi nedostává více slov... čtěte!

14 10.07.2016

V prvních momentech, kdy jsem vešla do Pokoje, jsem byla z příběhu rozpačitá... infantilní žvatlání, stále se opakující děj a tohle tu bylo už milionkrát... ano, je to hrozné, ale....
Daleko srdcervoucnější se pro mě stala druhá polovina... kolik jen věcí bereme v našich životech jako samozřejmost... navíc to vykreslení dvou nedokonalých vystrašených lidských bytostí vyznělo tak opravdově, že mi z nich bylo více ouzko než předtím...
Nechce se mi moc prozrazovat z děje, protože je nejlepší o příběhu nic nevědět a projít si Pokojem se svým vlastním strachem o ně, protože stát se může opravdu cokoli...
Každopádně stojí za přečtení... nebudete stíhat ty debaty ve vaší hlavě- myšlenky, otázky, emoce... ještě předesílám, že žádného takového "Jacka" doma nemám a film jsem neviděla... a i přesto je to pro mě jeden z těch silnějších příběhů...

14 07.03.2016

Lze o takovém vyprávění vůbec napsat krásné? Lze napsat, že jsem byla naprosto okouzlena jazykem a čtení mi bylo obrovským zážitkem? Ano, i přesto všechno takové pocity mnou po přečtení rezonují... přitom jde o naprosto hrůzný příběh, který mi nejednou vzal dech... zde by měla být nálepka jen pro silné povahy... je to tak lidsky podané a dokonale psychologicky vykreslené, že se vám v pár okamžicích udělá až mdlo... vše je náležitě dávkováno a vy postupně rozkrýváte zrůdné tajemství lidských duší... a jste sakra smutní a vyděšení z toho, jaké zvíře člověk dokáže být... opravdu velká, velká síla! Co víc k tomu říct, tohle je prostě třeba si přečíst...

14 04.04.2015