Phewell komentáře u knih
Také jsem se ze začátku musela do čtení občas nutit. Nicméně celkový dojem z knihy mám dobrý.
Zaprvé mě bavily humorné vsuvky, kdy jsem se chechtala nahlas.
Zadruhé ta drásavá koincidence životních zvratů, kterou znám od Třeštíkové již z (pozdějších) Bábovek. Co víc, v knize je zmíněná Betonová zahrada, kterou jsem před pár týdny četla, to není náhoda :-)
Bavily mě i úvahy o životě a smrti a načala větrání mých současných niterních bolístek.
Ironie života a smrti nenáleží tomu, jste-li v uvozovkách dobří nebo špatní. Záleží na tom, jestli se rozhodnete ,,každé ráno vstát a snít svoji poslední snídani v životě". A rozumím tomu, že pro někoho je hlavní postava nesnesitelná. Ale ruku na srdce, tohle jsou muži i ženy dnešního života.
Hodnotím spíš negativně, námět se mi líbil, ale to zpracování mi nevyhovovalo. Nevím, jestli to bylo i překladem, ale měla jsem ke knize averzi hned od začátku. Závěr knihy tomu dal korunu a rozhodl.
Pro mě velký objev a překvapení. Jasně, stručně a výstižně popsaný Čapkův úhel pohledu na italská zákoutí. Ovšem ten bohatý jazyk, inteligentní humor a ironie, wow. Jeho znalost umění a architektury, respekt. Ta přímočarost Čapkových názorů a vnitřních prožitků mě velmi oslovila. A ačkoliv nerozumím umění ani architektuře, lidskosti a humoru ano :-)
Krásná a temná, myslím ale, že jako maturitní povinná četba je pro většinu čtenářů náročná a nepochopená.
Za mě ano, kupodivu mě hlavní hrdinka až tak nevadila, nijak jsem děj neprožívala a dívala se na příběh s odstupem. Zaujaly mě dialogy při sezení s psychiatričkou, některé myšlenky jsem si i zapsala. A musím přiznat, že mám kolem sebe pár žen, které takovou obrovskou samotu skutečně prožívají. Proto mi tento příběh přišel tak skutečný.
Něvěděla jsem do čeho jdu, kniha mě zaujala svým názvem a protože ležela opuštěná v knihovně na polici. Na první dojem jsem si říkala, že to bude fantasmagorie a slátanina, ALE velice dobře se četla, příběh se zajímavě zašmodrchával a zároveň měl rychlý spád. Po přečtení jsem zhodnotila, že tak obrovský optimismus a dobro v knize ukrytý rozhodně stál za přečtení a můj čas.
Knihu jsem hltala, líbila se mi hlavní hrdinka, upřímná, citlivá a lidská. Některé informace a věty jsem četla několikrát za sebou, protože byly šokující, úžasné a zároveň tak pravdivé. Bavila mě i různorodá témata jako je soužití černochů a bílých nebo život na farmě se zvířaty. Ráda se k ní zase někdy vrátím. Snad vyjde v česku i druhý díl.
Pro mě kniha inspirativní opravdu byla, životní styl Bella figura je mi blízký a sympatický a autorka v celé knize věrohodně zachycuje italský životní styl, zvyky, svou vlastní životní proměnu.
Některá místa slabší byla, ale jako celek stojí za přečtení.
Druhý díl mě opět bavil a rozhodně nezklamal. Nepovažuji knihu jako senzaci s wow efektem, ale nejspíš je mi blízká doba americké deprese a osudy obyčejných lidí, jejich lidskost a každodenní boj o život. Rozhodně mám chuť si knihu přečíst znovu v originále.
Špalíček, to je mé dětství a rané vzpomínky na mou mámu, která mi předčítala.
Téma segregace černochů se mnou vždy velmi rezonovalo a tato kniha je mu rozhodně obrovským přínosem. Film jsem ,,bohužel,, viděla dříve než jsem četla knihu a tím, že se vzájemně trošku liší, jsem knihou byla trochu zklamaná. Film mě zaujal mnohem více. Rozhodně cením 4 hvězdami.
Skvělé téma feng shui, po přečtení jsem začala pečlivě skládat ponožky a kalhotky :-) Pár myšlenek stálo za úvahu. Ale jinak nic nového pod sluncem. Kniha má nepřiměřenou reklamu a styl psaní autorky na mě nezapůsobil. Některé kapitoly jsem účelně přeskakovala, omílá se tam vesměs tři věty pořád dokola.
Ke knize jsem se dostala díky psaní bakalářské práce zaměřené na ženy. V knihovně mě překvapila její tloušťka, ale to co bylo napsané uvnitř mě fascinovalo a zcela změnilo pohled na věc a na svět vůbec. Každou stránku jsem hltala a četla stále dokola. Kapitoly jsou srozumitelně rozděleny. Autorka díky své mnoholeté praxi vysvětluje a popisuje, jak funguje ženské tělo, vkládá i příběhy žen. Zaměřuje se na ženskou duši, a tělo bere jako psychosomatický celek. Měla by si ji přečíst každá žena a dívka.
Milé čtení, odpočinkové. Líbí se mi charaktery postav a jejich lidskost a úcta k ostatním. Jak trefné je opět přísloví ,,první dojem klame,,.
Doktorka Northrup pro mě představuje světovou špičku na ženské zdraví a i když je kniha určena starším ženám, byla přínosem i mě samotné. Z poloviny ji mám podtrhanou :-) Myslím, že každá žena si z ní vezme mnoho informací a rad a bude obohacena o zkušenosti samotné dr. Northrup.
Mě to teda nebavilo, nezačetla jsem se ani po 200 stranách. Nedočteno, třeba jindy. :)
Já od knihy nic neočekávala, koupila jsem si ji (a jsem ráda) protože má nádhernou atypickou obálku. A líbila se mi moc. Je oddechová, pro mě zajímavá a vtipná, zapřemýšlela jsem si o hodně věcech, představivost mi jela v jednom kuse díky ilustracím. Ráda ji doporučuju a půjčuju :)
Ano, ze začátku kniha působí spíš dobrodružně, ale těch obsažených témat: udržitelnost lesů a přírody, indiáni vs. bílí lidé, původní obyvatelstvo, pohádky, báje, psychologie lovu, psychologie postav a rodinných vztahů, násilí fyzické vs. psychické, dospívání, biologie, rostliny, byliny, zvířata ....a do toho thriller.
Líbila se mi moc.
Byly to pro mě teda nervy, obzvláš poslední třetina knihy, většina postav by potřebovala přinejmenším vyfackovat. Tak vytočená a emotivní jsem u žádné knihy ještě nebyla (myšleno dění v knize). Na to, že je kniha z roku 1988, tedy dobu bez mobilních telefonů, jsem neodlišovala tehdejší a reálnou současnost. Velmi obohacující jsou pasáže ze skotských dějin i poznámky překladatele. Škoda toho překotného konce, jak píší i ostatní.