pink_ivy komentáře u knih

Jak já jsem se na Dvůr mlhy a hněvu těšila. Trochu jsem se obávala, jak bude příběh dál pokračovat, protože se mi zdálo, že má jen jeden směr, kterým logicky může jít, jenže S.J.Maas mi opět totálně vytřela zrak, protože jsem takovou jízdu naprosto nečekala!

Prostřední díly triologií většinou nebývají nic moc, takový přeskakový můstek mezi začátkem a grandiózním finále, jenže tady to tak nebylo. Nejen, že byla knížka o 200% lepší než první díl, ale pro mě je to nejlepší knížka vůbec, co jsem od autorky četla.

Ne tak často, jak bych chtěla, mi knížka přiroste k srdci tak, že se od ní nedokážu odtrhnout, myslím na ní kudy chodím a těším se, až budu moct pokračovat. Děkuju proto autorce, že mi po hodně (hodně, hodně) dlouhé době tenhle nezapomenutelný a úžasný pocit dovolila opět prožít. Původně jsem se trošku děsila délky, ale po dočtení naprosto lituju, že není mnohem a mnohem delší.

Ze začátku jsem byla mírně rozpačitá, nicméně jakmile se Feyre konečně dostala na Noční dvůr, tak začala zábava. Všechny postavy dostaly další rozměr, který v první knížce vůbec nebyl vidět (abych pravdu řekla, tak vývoj Tamlina mě naprosto vyšokoval). Ale co je nejhlavnější - Rhysand konečně dostal (velmi zaslouženě) mnohem víc prostoru!

Celá kniha byla navíc opředená mnoha zvraty, které jsem vůbec nečekala (nebo jsem se ani neodvážila v ně doufat) a konec byl totálně vražedný. Opět bylo vidět jak to má autorka dobře promyšlené, protože zdánlivě nedůležité scény z první knížky, nabrali obřího rozměru. Na pokračování se teda vyloženě třesu.

Někdo mi ukažte cestu na Dvůr snů, protože se chci přestěhovat.

13 28.05.2017

SJM je teda pěkná sadistka, při čtení posledních kapitol jsem normálně slyšela, jak se mi láme srdce. Ten konec byl snad ten nejstrašnější, na který jsem v jejích knížkách narazila.

Ale popořadě. Jednak se mi líbilo, že se víceméně všechny dějové linky konečně spojili v jednu. Přeskakované vyprávění z jedné postavy na druhou mi pak vůbec nevadilo a nerušilo pro mě plynulost příběhu, naopak to bylo zajímavé. Děj jako takový ubíhal rychle a neměla jsem vůbec šanci se nudit. Postavy mám ráda skoro všechny, některé jsem si oblíbila v téhle knize ještě víc než v předchozích, ale dá se říct, že ty, co mi předchozí knížky pily krev tady byly snesitelné.
Styl psaní jako vždy super čtivý.

Navíc jsem byla ráda, že jsem si před touto knížkou přečetla Krvavé ostří, protože jinak bych se asi docela ztrácela. Vedlejší postavy tam najednou nabudou důležitou roli a bez znalosti povídkové knížky, bych stoprocentně tápala.

Co jsem ale nemohla přehlédnout (a co není chyba knížky), byl ten překlad a ty chyby. Někde jsem dokonce zaznamenala, že mluvila postava, která vůbec nebyla přítomna. Zdálo se mi, jakoby někdo spěchal, aby to stihnul vydat.

No a konec už jsem zmiňovala, šílený! Nevím jak dokážu po tomhle čekat dvakrát tak dlouho na regulérní díl. Koho zajímá celá knížka o Chaolovi, proboha!

12 12.11.2017

Po čtvrtém dílu, ze kterého jsem byla hodně rozpačitá, jsem naopak z tohohle byla nadšená. Starý dobrý humor a hlavně staré dobré postavy jsou zpět a já si tuhle jízdu dost užila. Po prvním díle rozhodně nejvydařenější. Aristokratce změna prostředí jen a jen prospěla. Už se těším na palbu lásky... to bude prostě "eště prdel".

11 27.12.2020

Cheryl rozhodně není bezchybná hrdinka, nebo snad někdo, koho bych dokázala pochopit, či s ní sympatizovala. Jenže pak se dá na cestu..

Jednak chci vyzdvihnout, jak je to napsané. Velmi dobře a čtivě, autorce se podařilo, že jsem se do toho tak vžila, že jsem si dokázala (nebo aspoň trochu) představit ty bolavé nohy, tíhu Monstra a to nadšení z cesty. Skutečně se málokteré knížce podaří mě tak dokonale vtáhnout do děje.

Přechod mezi minulostí a současností byl nenásilný a vždycky to tak hezky vyplynulo ze situace. I když mě osobně pohledy do minulosti moc nebavili, ne, že bych je přeskakovala, ani jsem se u nich nějak zvlášť nenudila, ale prostě PCT mě zajímala a fascinovala mnohem víc.
Někde u prvního odtrženého nehtu si pak uvědomíte, že Cheryl fandíte, aby to zvládla. Je to neuvěřitelně autentický a skoro to na mě působí jako, že je to vymyšlené, jenže právě to, že vím, že není, knížku činí ještě zajímavější.

Knížku jsem zhltla na dva zátahy a lituji, že není delší. Snad jen jediná výtka - poměrně jsem se tam ztrácela ve jménech všech horalů a na konci knihy už jsem pak stěží věděla kdo je kdo, pokud mi to nebylo (aspoň letmo) připomenuto.

Ani po dokončení knížky mi hlavní hrdinka není tak úplně sympatická, ale to co dokázala, je naprosto obdivuhodné. Netvrdím, že bych si hned hodila batoh na záda a vydala se po Pacific Crest Trail, ale nemůžu si pomoct, celá ta stezka mě z nějakého důvodu strašně fascinuje.

Jedna z těch knížek, která ve vás něco zanechá, rozhodně na ni jen tak nezapomenu a ráda se k ní určitě znovu vrátím. 5*

9 01.01.2017

“Libraries were full of ideas–perhaps the most dangerous and powerful of all weapons.” Od Skleněného trůnu jsem toho čekala hodně, protože jsem na něj slyšela jen samou chválu. A jsem ráda, že po dočtení můžu říct, že oprávněně.
Nevím jak bude příběh dál pokračovat a jaké jsou další knížky, ale první mě hodně navnadila a skoro bych řekla, že se to zatím řadí mezi jednu z nejlepší YA fantasy knížek, které jsem četla. Postavy jsou napsané dobře, Celeaně prostě fandíte od začátku, jinak to nejde. Milostný trojúhelník nutný nebyl, ale zase na druhou stranu mi to tady nedrásalo nervy, což je vlastně plus, zdálo se mi to totiž jako takový nenucený vývoj postav.
Jediné, co mě trošku zklamalo byl ten turnaj. Předpokládala jsem, že se to bude více soustředit právě na úkoly, než na všechno ostatní okolo a vlastně ani nevíme o čem půlka úkolů byla.

9 24.01.2016

Když jsem se poprvé doslechla o tom, že se chystá prequel k mým milovaným Hunger Games, byla jsem nadšená. V tom světě na mě čeká mnoho příběhů, které bych si toužila vyposlechnout, když jsem si pak přečetla o čem, by knížka měla pojednávat, ucítila jsem osten zklamání. Zrovna minulost prezidenta Snowa je něco, co si vyposlechnout příliš netoužím. Ale i tak, těšila jsem se, že se znovu vrátím do toho "příjemně" známého prostředí Panemu.

Musím říct, že knížka naprosto předčila má očekávání. Coriolanus (jehož jméno nedokážu ani vyslovit, ani přečíst) je tu vykreslený jako sebestředný a pyšný mladý hoch, který ví co chce. Zasazení do příběhu před počátku Hunger Games, tak jak je známe, příběhu vyloženě prospěl. Vlastně je strašně fascinující sledovat ten vývoj, jak hry vypadaly a jak nikoho (ani Kapitolany) nezajímaly. Nemůžu si pomoct, ale primitivita těch her mi přišla snad ještě krutější, než ty pozdější.

Opětovné vystavení příběhu na dvanáctém kraji a jeho splátkyni mi přišlo zprvu skoro až zbytečné, nicméně Lucy Gray má s Katniss pramálo společného a brzy pochopíte, že pro dějový vývoj původních Hunger Games, příběh Snowa prostě musí být spjat s dvanáctým krajem.

Snad nejvíc mě překvapilo, že se s Korjou dalo, v prvních dvou částech knížky, velmi snadno sympatizovat a chápat motivy k jeho činům a někdy s ním dokonce i souhlasit. Ovšem ve třetí části knížky to nabere obrat o 360 stupňů, snad je to změnou prostředí a jeho Kapitolským smýšlením, nebo se vlivem okolností ukazuje jeho pravá podstata, ale jeho činy a slova začali být čímdáltím méně pochopitelné. Zato vám ale s přibývajícími stránkami do sebe zapadne spousta věcí z původní triologie. Oceňuju na tom hlavně, že se knížka nijak nesnaží ospravedlnit či vysvětlit to, kdo Snow v dalších letech byl.

Lucy Gray je pro mě tak trochu záhada, její postavu jsem si moc neoblíbila, snad i důsledkem toho, že na to, jakou tam sehrála roli, mi přišla hrozně upozaděná a nepropracovaná.
Ovšem z původu The Hanging Tree jsem byla nadšená.

Konec ve mě vyvolal spíš více otázek než odpovědí. Každopádně budu doufat, že toto nebyla poslední knížka z Hunger Games universa.

6 10.01.2021

Push yourself. Don't Settle. Just live well. Just LIVE.

Hrozná a přesto krásná knížka. Autorka má u mě velké plus už jen za to, jakým stylem byla knížka napsaná. Výborně se to četlo, bylo to vtipné a člověk se u toho vůbec nenudil a hltal jednu kapitolu za druhou. Jako další plus jsou dobře vykreslené postavy, navíc tím, že sem tam byla nějaká kapitola napsaná z pohledu někoho jiného proniknete víc do hlavy i těm ostatním postavám a možná je i víc pochopíte. Ovšem největší plus dávám za Louisu, naprosto úžasně střelená, nešlo si jí nezamilovat.

Dopadlo to jak to dopadnout muselo. Nadšená z toho konce nejsem, ale kdyby to dopadlo jinak, tak by mi to ubralo dojem, který jsem z knížky měla. Výjimečná knížka a příběh. 5*

6 20.08.2016

Oh, Suzanne Collins, slova nedokáží popsat jak moc tě teď nesnáším.

Celá natěšená z druhého dílu jsem se pustila do tohohle, napjatá jak to bude pokračovat. První rána přišla s jedním oznámením hned na prvních několika stránkách, což jsem asi měla vzít jako "jemnou" ochutnávku toho, co nás čeká a nemine.
Celá knížka byla opět dechberoucí a napínavá, ale ten konec!

Je to už nějaká doba, co jsem knížku dočetla a ještě pořád jsem se z toho nevzpamatovala. Žádná knížka, bez nadsázky, mě tak psychicky neodrovnala. Je tam spousta věcí (obzvlášť jedna největší), kterou autorce prostě nikdy neodpustim. Bylo to zbytečný, odfláknutý a nemělo to smysl (snad pochopíte na co narážím i bez toho, aniž bych musela spoilerovat). Posledních sto stránek jsem probrečela a když jsem to pak po nějáké době četla znova, tak jsem brečela rovnou už od půlky knížky, protože jsem věděla jak to dopadne.
Tuhle knížku mi byl čert dlužný, ale jen těžko můžu dát míň než pět *.

6 25.05.2016

Přišlo mi, že s touhle knížkou autorka popřela úplně všechno, o čem byly první dvě. V té předchozí se America nemohla rozhodnout mezi Maxonem a Aspenem, neustále omílala to stejný dokola. A tady najednou od první stránky neměla pochyby o tom, že chce být s Maxonem a Aspen kdo? Jako ano, všichni jsme věděli, že to tam směřuje, ale chyběla mi v tom jakákoliv logika. Celkově America je jedna z nejotravnějších hlavních hrdinek, chová se nelogicky, je naivní a trošku hloupoučká a autorka se v ní téhle knížce snažila udělat rebelku a druhou Katniss. Jenže to nefunguje, protože za a) Katniss je jen jedna a za b) America na to fakt nemá povahu, spíš mi přišlo, že všechno dělala ze stupidity, ne proto, že by byla rebelka. Ani ostatní hlavní postavy mi nijak nepřirostli k srdci. Maxon ještě ušel, ale nijak jsem si ho nezamilovala, jen z té hlavní trojice ještě vychází nejlíp (což asi ani není kompliment) a Aspen je kapitola sama pro sebe.

Autorka se nakonec pokusila věci zdramatizovat a udělat zvrat. Jenže v tom taky viděla šanci, jak vyřešit všechny (jinak nevyřešitelné) problémy, aby se knížka mohla ubrat ke svému happyendu. A dopadlo to poměrně křečovitě, ale tak to se jí dá ještě odpustit.
Tahle knížka má hodně zajímavý nápad, jen je proveden dost špatně. Celý příběh by mohl být úžasný a strhující, ale autorka měla dobrý nápad a nedotáhla ho. Bylo to sice napsané hodně čtivě, ale zároveň strašně jednoduše, chyběla tomu jakákoliv hloubka a bližší popisování lidí, či situací. Všechno se odehrávalo strašně rychle, což bylo fajn, když se konala nějaká nezajímavá párty, ale když o něco fakt šlo, tak to působilo navíc dost zmatečně.

Pokud tuhle knížku (a spolu s ní celou sérii) vezmete jako naivní pohádku, nad kterou nebudete muset vůbec přemýšlet, tak je to dobrá romantická slaďárna. Ale autorka se z toho pokusila udělat převratovou a rebelskou knížku a na to to prostě nemá.
Takže já to beru jako pohádku a jsem spokojená.

6 31.12.2015

Komentář může obsahovat spoilery.

"He offered me sugar and wanted to know all my secrets." První knížka se mi líbila, ale byl to až tenhle díl, který mě přímo donutil se do té série zamilovat. Nevěděla jsem co bude dál, takže jsem to četla jedním dechem. Napínavější, strhující, dechberoucí.
Hlavně pro mě byl tenhle díl důležitý, protože jsem si tam našla postavu, která je moje nejvíc nejoblíbenější ze všech fiktivních postav a jen ztěží si dokážu představit, že bych někoho milovala víc. Ano, mluvím samozřejmě o Finnickovi. Když se objevil v knížce, tak jsem byla naprosto ztracená.
Aréna, objevující se v těhle hrách, se mi líbí neskonale víc než první. Je originální, nápaditější a hlavně člověk nevěděl jak to teda vlastně dopadne, takže byl napjatý až do poslední chvíle.
No a ten cliffhanger na konci, to snad ani nemá smysl komentovat. Pro tuhle knížku je pět hvězdiček málo, kdybych měla dvacet hvězdiček, tak bych je dala zrovna téhle knížce.
Naprosto se nemůžu dočkat filmu.

6 13.08.2013

Já jsem toho od Univerzity výjimečných moc nečekala, první dva díly proto pro mě byly velkým překvapením a podobnou kvalitu jsem čekala i od posledního dílu, ale bohužel jsem se nedočkala.

Obrovské zklamání. Mám z toho pocit, že se děj vůbec nikam neposunul, celou knížku se jakoby motal v kruhu kolem toho, co se stalo v prvních dvou dílech a k pořádné akci došlo až ke konci. Tam mi to zase přišlo až moc uspěchané a zdálo se mi, že autorka jednak moc netuší, jak to zakončit a jednak se moc snaží o to, aby to skončilo překvapivě. Jenže se do toho zamotala takovým způsobem, že všechno převrátila vzhůru nohama a ke konci to na mě působilo, že tomu ani sama nerozumí. Konec tak pro mě byl vysoce neuspokojivý, mám pocit, že se nic nevyřešilo a nic nevysvětlilo a odnáším si z toho takový hodně velký WTF pocit.

Postavy mi i nadále zůstaly lhostejné, protože je autorka ani tady nedokázala vykreslit tak, aby mi na nich záleželo. Poslední díl tedy hodnotím velmi průměrně. 3*

5 11.12.2017

“Men may be stronger, but it is women who endure.” Závěrečný díl triologie a řekla bych, že i nejlepší. Akce tam bylo spoustu, stejně jako zvratů a šoků, takže jsem se nemohla odtrhnout. Líbilo se mi, že tam byly zmínky, které se propojovaly se serií TMI.
Ale ten epilog. Ten mi teda dal.

5 14.08.2013

“It’s fascinating. You know all these words, and they’re all English, but when you string them together into sentences, they just don’t make any sense.” Upřímně jsem byla překvapená, že knížky pokračovaly. Předpokládala jsem, že to bude triologie, nakonec to bylo i docela ukončené, ale hle, objevila se další knížka. Nebylo to špatné, konec konců, ráda se vrátím do knižního světa, kde to už jednou znám, ale předchozí knížky se mi líbili víc. A ten konec, no ten mi dal.

5 13.08.2013

“I'm still here, bitches. And I know everything." -A Nejdřív jsem viděla seriál, takže číst potom knížku bylo vlastně trošku zvláštní, protože se tam toho moc nedělo a navíc to bylo více méně stejné jako v pilotu. Ale četlo se to dobře a já mám pro Lhářky slabost. :)

5 09.08.2013

“You is kind. You is smart. You is important.” Přečetla jsem si jí až potom, co jsem shlédla film, který se mi moc líbil a rozhodně doporučuju. Je to pěkná, zajímavá knížka s velmi závažným tématem. Místy směšná, místy dojemná, jak by každá dobrá knížka měla být. :)

5 09.08.2013

Většinou jsou pro mě knížky od Karen M. McManus velice příjemným překvapením, ale tahle byla zatím nejslabší, kterou jsem četla. Přitom je to škoda, bylo to zasazené do velice zajímavého prostředí, které mi evokovalo takové ty staré detektivky, hrozně mě zajímalo, jak se to bude vyvíjet dál, takže mě to i nutilo ke čtení, ale finální rozuzlení mě tak strašně zklamala, že se přes to nedokážu přenést. Prostě.. cože? To mi chcete říct, že by si toho nikdo nevšiml? Za mě to absolutně nedává smysl a je to hrozně přitažené za vlasy. Navíc tři hlavní postavy mi přišly strašně ploché, nevýrazné a nedodělané, nedokázala jsem si k nim vůbec vytvořit vztah. Paradoxně mě asi na knížce nejvíc bavily ty kapitoly z minulosti. Neurazí, nenadchne. 3*

4 24.01.2022

"Through love, all is possible."

Pro mě je Maasová asi nejlepší spisovatelkou ve svém oboru. Jak Trůn, tak Dvůr, patří mezi moje velké guilty pleasure, takže když jsem tuhle knížku objevila, neváhala jsem ani minutu a těšila jsem se na ní jako malá.

Světy Trůnu i Dvoru (ačkoliv jsou každý v jiném universu) pro mě působí tak nějak podobně a hrozně se mi líbilo, že v téhle knížce se Maasová vydala úplně jiným směrem, než jsem byla zvyklá. Asi jediná výtka je taková, že bych si přála, aby možná na začátek letmo dala nějaký popis toho, jak ten svět funguje atd.. (a ne jen, ty Rody), ačkoliv spoustu věcí pochopíte za chodu, pro mě to byl, hlavně ze začátku, dost rušivý element, kdy jsem fakt tápala co a jak. Buď je to moje chyba, že jsem pořádně nevnímala, nebo mi to, co bylo řečeno v knize, úplně nestačí, ale ani po dočtení nemám úplně pocit, že bych celé fungování toho světa (která Země spadá pod kterou, atd..) pochopila. Chvíli jsem si myslela, že mi bude vadit to "moderní" zařazení s mobily a auty a tak, ale brzo jsem si zvykla a chápu, že jinak by se to prostě udělat nedalo a ani bych nechtěla.

Ze začátku se mi to zdálo trochu pomalé, ale pak nastal velký plot twist, který jsem upřímně nečekala, a začala pořádná jízda, kterou jsem si vážně užívala kapitolu od kapitoly. Maasová holt umí napsat poutavé hlavní postavy a umí mezi nimi vytvořit skvělou chemii (až jsem se divila, že žádnou intimní scénu nedotáhla až do vrcholu). Půlměsíční město působí úplně jinak než Trůn a Dvůr a já jsem za to ráda, bylo to nové a svěží a já to fakt zhltla jako malinu, která ve mě zanechala pocit skvělé knížky.

(A musím vyzdvihnout i zajímavě vymyšlená jména postav. Nevím proč, ale černokněžnice Jesiba Roga, je pro mě prostě TOP). 5*

4 12.05.2021

Klaním se před S.J.Maas jako před bohyní. Série Skleněného trůnu se mi líbí, ale sérii Dvorů prostě zbožňuju. Posledního dílu jsem se upřímně děsila, ale nakonec můžu s klidem říct, že to pro mě nebylo zklamání a že jsem naopak s koncem poměrně spokojená.

Víceméně jsem ráda, že byla kniha vyprávěná jenom z pohledu Feyre a že to nebylo rozdělené. Strašně snadno se to četlo a ani chvilku jsem se nenudila. Vlastně jsem měla spíš problém tu knížku odložit, abych jí nezhltla za jeden den.

Kniha byla opět protkaná různými zvraty, některé byli celkem i průhledné, jiné však ne a tak mě autorka opět potěšila. Snad jediná výtka, kterou mám, patří Tamlinovi. Zdálo se mi, že S.J.Maas jeho postavu prostě nezvládla, v prvním díle z něj dělala jedinou lásku Feyre, v druhém z něj udělala šíleného padoucha a ve třetím se to snažila nějak omluvit a trochu napravit a přišlo mi to tak nějak.. nucené.

Nicméně já se k Dvoru určitě brzy, a velmi ráda, znovu vrátím. 5*

4 09.05.2018

Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst už dlouho, z různých důvodů, nejvíc asi proto, že se mi zdálo zajímavé téma a chtěla jsem vědět, jak bude zpracované. A po dočtení můžu říct, že jsem z toho taková..rozpačitá. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, bylo to dobře napsané a i když už asi předem tak trochu tušíte, jak to dopadne, stejně jste zvědaví.

Vlastně jsem ráda, že se tam autor nepokoušel nacpat vysvětlení jak je možné (či spíš nemožné), aby měl hlavní hrdina tuto schopnost. Ale na druhou stranu by mě trochu zajímalo co byl zač, ale jak říkám, asi je lepší to tam nepsat, protože vysvětlení může často knížku totálně potopit (viz. triologie Mara Dyer).

Protože vlastně hlavní hrdina byl každou kapitolu někdo jiný, mám pocit, že jsme ho nedokázali pořádně poznat a proto jsem s ním naprosto nedokázala soucítit. Přišlo mi, že Rhiannon nebyla vykreslená o nic lépe, odcházím od knížky s pocitem, že byla milá a hezká a to je všechno. Jakmile autor nedokáže napsat postavy tak, aby vám sedli, tak je to základní kámen úrazu.

A ve výsledku jsem tedy rozpolcená, nápad zajímavý, četlo se to dobře. Ale zase na druhou stranu mě to neohromilo, neměla jsem nutkání číst další a další kapitolu. Takže za mě (trochu lepší) průměr. 3*

4 18.02.2017

Když si myslíte, že další knížka už nemůže být lepší a mýlíte se.

Dědička ohně se mi hodně líbila, i když tam bylo snad 50% dějových linek, které mě moc nebavili. V tomhle byla tato knížka asi o milion procent lepší, protože tady nemůžu říct, že bych se nudila ani stránku.
Co se týče nových postav, tak Elide se mi vůbec nelíbila, ale zato Lysandra mě hodně bavila. Dokonce i Mannon a její Třináctka se mi líbila o dost víc než posledně.

Můj asi největší problém byl, že jsem četla Královnu stínů několik měsíců po Dědičce ohně, takže jsem se občas ztrácela, nebo jsem si nedokázala některé postavy podle jmen spojit, především teda povstalce.

Příběh nabral rychlý spád hned za začátku, a pak už jen kapitolu po kapitole gradoval, až do velkolepého finiše.

Co se týče postav, tak musím říct, že mi autorka docela znechutila Chaola, vůbec se mi nelíbilo jak se choval. Naopak jsem si zamilovala Aediona, který mi byl předtím celkem lhostejný. A Aelin je sice pořád skvělá hlavní hrdinka, ale musím si trochu posmutněle povzdychnout, protože jsem ji jako nájemní vražedkyni Celaenu měla o něco radši.

Nemůžu ale hodnotit jinak než 5*, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. A autorka má pořád mojí bezmezný obdiv, protože má úžasnou fantazii.

4 05.02.2017