pipetion
komentáře u knih

Líbivá knížka. I přes atraktivní téma mi připomínala román pro ženy bez širšího přesahu. Ale četla se mi velmi dobře ... několikrát jsem s knížkou ponocovala a uznávám, že tam bylo několik zajímavých postřehů a podnětů ... a ráda se podívám na film.


Levhart mě nezklamal, bylo to napínavé čtení ... detektivka se vším všudy ... ale někdy mi to přišlo zbytečně dlouhé, tak proto čtyři hvězdičky.


Thriller z houbařského prostředí v Urbanově stylu. Nadčasové téma věčného života je zručně vyprávěno, ale závěr ve srovnání s celou knihou působí rozpačitě. Kdo má rád samoúčelně šokující obrazy, výstižné karikatury a bizarnost … ten si přijde na své.


Povídky se mi četly lehce. Až mi bylo líto, že jsem si je nešetřila, že jsem je za den všechny přečetla. Smutné, vtipné, veselé, úsměvné ... ale hlavně šíleně dobré.


Hvězdičku za popularizaci české historie. Druhou za čtivost a poutavost. Třetí za vyváženost osobní roviny a historických údajů. Čtvrtou za srozumitelné podání komplikovaných dějin. Pátou za vlastní názory.


Není divu, že je Reverte jeden z nejprodávanějších a nejúspěšnějších současných španělských autorů. Román s detektivními prvky o osudovém vztahu. Zapamatovatelné postavy, překvapivý a úsměvný konec.


Láska po prvním i druhém přečtení.
S radostí tuhle sci-fi klasiku každému doporučuji (vím jen o jednom, kdo ji nedočetl).
Den Trifidů je originální a poutavá knížka a v dnešní době, kdy jsou noviny plné katastrofických scénářů i podnětná :)


Knížka, do které jsem se sice začetla až po 70 stránkách, ale pak jsem ji nemohla odložit. Pro mě vzor kvality a nejlepší Ecův román. O Jménu růže bylo napsáno snad všechno, proto doporučuji kromě filmu, především velmi povedenou rozhlasovou hru! Natočeno v roce 2002 (9×41 min). Vydal Radioservis v roce 2006 v edici Zlatý fond Českého rozhlasu, reedice 2011.


O životě dvou přátel, kteří ho prožijí zcela odlišně (jeden je neustále na cestách, obohacuje se vnějšími událostmi a druhý si zvolil duchovní cestu a obohacuje se rozjímáním, filozofií, modlitbou …). Kniha se mi líbila pro svůj bohatý jazyk a hezké metafory … děj se mi již trochu vytratil, ale zůstalo mi odhodlání, že se ke knížce ještě jednou vrátím.


Nečekala jsem, že mě bude tak bavit knížka o životě několika generací mlynářské rodiny v 17. a 18. století. Autorka nezapře studium psychologie, její postavy byly „živé“ a věrohodné. Zajímala se o vykreslení jejích povah, o změnách, které se udály v jejich duších. O snech a přáních, které narážely na krutý a tvrdý život poddaného, jenž byl nekonečnou dřinou.
Uvažování tehdejších lidí by nám bylo cizí (nemáme již takový vztah k půdě, ke zvířatům, máme mnohem více volného času, můžeme si dovolit soukromí …), ale přesto jsem si při čtení uvědomovala, že jejich starosti a radosti jsou našim podobné (strach ze smrti, radost z přátel, bolest ze ztráty bližních, vztahy rodičů a dětí …).
Kniha stojí za přečtení i z pohledu historického (tehdejší strava, rozložení dne, zvyky, otázky víry, příčiny úmrtí …)
Jména postav se během generací příliš neměnila a i toto opakování podtrhlo tehdejší cyklické vnímání času. I některé události se jakoby neustále opakovaly (svatba v den, kdy zároveň někdo v rodině umírá).
A nyní jdu sehnat druhý díl …


Již od první věty jste vtaženi do života mladičké mexické dívky, ze které se časem stane silná žena ovládající obchod s drogami ve středomořské oblasti. Ani na okamžik jsem se nenudila a po všech stránkách se mi Revertův román líbil. Především se mi líbilo vykreslení hierarchie drogové mafie a způsob její práce. I přesto že jsem věděla, čím se Teresa živí, fandila jsem jí. Život není černobílý.


Příjemné překvapení. Od knížky jsem nic nečekala, ale přečetla jsem ji téměř okamžitě. Vtipné a nenáročné čtení s jemnou českou vsuvkou. Doporučuji všem, kteří si chtějí při čtení odpočinout a zároveň se dozvědět něco o současné mladé španělské generaci.


Skrytý souboj vědy (Jason) a víry (Diane) a Tyler měl od každého něco ...
Líbilo se mi, jak během těch třiceti let byla vykreslena povahová změna Simona - ze sebevědomého muže se stal ustrašenec bez radosti ... (že by kritika věřících?)
Z knihy jsem si vzala, že umět si užívat života, je velký dar.
Zajímavé téma. Knížka byla vtipná. Někdy jsem ale přeskakovala, hlavně popisné pasáže.
Kvalitní sci-fi, ale hodně také o mezilidských vztazích (vztah rodičů a dětí, sourozenecký a různé milostné vztahy).
Wilson si chytře zvolil za vypravěče lékaře, který o fyzikální podstatě Spinu a dalších jevů neměl ani páru (a Jason mu v mnoha situacích říká, "to bys nepochopil"). Autor se soustředil spíš na to "proč" než "jak" se to stalo. Ale zase na konci to bylo spíš o "jak" a ne "proč".


Po Ženě v kleci jsem se na Carla a Asada začala těšit. Kvalitní severská detektivka. Vyvážená kombinace ironie, tragických okamžiků a nadhledu. Docela příjemná změna, že viníky zločinu čtenář zná skoro od počátku. Zajímavá psychologická sonda do života bohatých (internátní školy, elitářské chování, sebevědomí, nedostatek rodičovské lásky).


Útlá a hutná zároveň. Poetická a jemná. Pro mě až přespříliš, ale je tam spousta postřehů, které sama nosím v hlavě, ale nedokázala bych to nikdy tak trefně vyjádřit. Vše životně podstatné - vyrovnávání se se smrtí a vyrovnávání se s rodičovskou rolí. Takové přemítání o životě.


Přeskakovala jsem. Některé úvahy a popisy byly únavné. O děj ani tak nešlo. Oceňuji jeho smysl pro humor (velká radost, když mi něco došlo). Bylo podnětné číst si o myšlení lidí 17. století (to co nyní považujeme za samozřejmost nebo pitomost) a také o jejich vnímání, které bylo plné symbolů. Docela mě zaujalo, na co vše Roberto vzpomínal, protože jeho minulost se stala jeho záchranou. Hm, a to je asi všechno, ke knize se vracet nechci a kdybych Ostrov četla jako první, byla bych vůči Ecovi ostražitá.


Trvalo mi, než jsem se začetla. Není psána jednoduchým stylem. Přeskočila jsem řádek a už jsem se nechytala. Ale nedalo mi to a knížku jsem dočetla. Bylo to zvláštní i poutavé čtení. Příběh (vyšetřování vraždy Žida s podivuhodnými vlastnostmi), prostředí (aljašská Sitka; pořád mi byla zima), hrdina (melancholický policista se sklony k melodramatičnosti, k pití), doba (alternativní přítomnost), židovské zvyky a kultura ... vše do sebe zapadalo, i když autor často fabuloval.


Prvotina. Čte se dobře, lehce, ale moc mě neuchvátila. Čekala jsem víc, protože S elegancí ježka je mnohem mnohem lepší, o několik tříd. Kritik jídla umírá a v posledních hodinách se chce dobrat k poznání, který pokrm ochutná jako poslední a během rozjímání vzpomíná na nejvýznamnější okamžiky svého života. Také různí lidé přemítají nad jeho blížícím se skonem. O tom, jaký to byl člověk a k tomu spousta popisování jídel a chuti ... vítězství formy nad obsahem. Pro milovníky jídla výtečná gurmánská knížka. PV: "Ke stolu jsem usedal jako vládce." Ale to co si nakonec vybral, mě pobavilo.


Byla jsem zvědavá (ML 2012), ale docela jsem se při čtení nudila. Magický realismus neodmítám, ale nepřišlo mi to moc snové natož hluboké. Líbil se mi však bohatý jazyk a hezké metafory. Jiný pohled na svět. O lásce a jejích podobách a proměnách. O strachu. O touze po změně? O tom jak podvádíme sami sebe. PV: "Paul je profesorem filozofie na pařížském lyceu, na které nastoupil hned po skončení univerzity a kde učí už sedmým rokem; teď je právě doma, protože je první den prázdnin, půl deváté odpoledne."
