pipetion komentáře u knih
Smutné čtení o zármutku, o smíření se se ztrátou a o hledání nového životního směru. Při čtení mě ale víc zajímalo vykreslení tehdejšího každodenního života než příběh samotný.
Manželé. Tři děti. Milenec. Věrohodné zachycení vnitřního života hrdinů, kteří prožívají rodinnou krizi. Žádné černobílé vidění.
U tohoto cestopisu oceňuji, že jsem se hodně nasmála. Líbí se mi způsob, jakým Ladislav Zibura popisuje svět a jak své cestování prožívá. Určitě si přečtu i jeho prvotinu.
Hlavního hrdinu čeká maturita, je naštvaný na celý svět, hledá lásku, je kritický ke svým rodičům. Závěr považuji za nejzdařilejší, ale celkově mi knížka přišla plochá a milostné scény spíš trapné. Na knihu určitě brzy zapomenu.
Latinskoamerická detektivka s pomalým dějem a ještě táhlejšími dialogy. Spíš se mi líbila samotná atmosféra, kritika všudypřítomné korupce, vedlejší dějová linka a pointa celého příběhu mě nezklamala. Je to trochu jiný Vargas Llosa a i to je vlastně pozitivní.
Klasický román, který je zaplněný velkým množstvím postav. Jejich životní osudy se vzájemně proplétají a spojuje je tajuplná postava Rádce.
Nečekala jsem, že mě tak vtáhnou události, ke kterým došlo na konci 19. století ve vnitrozemí Brazílie. Byly tam i méně záživné pasáže, ale celkově se mi kniha líbila pro svou komplexnost.
Nečekaně napínavé a milé čtení o sběru léčivých bylin, které ve mně vzbudilo zájem pozorněji se dívat kolem sebe. Až mi bylo líto, že jsem knížku nečetla v červnu. Jakoby náhodně se mezi řádky dozvídáme o hrdinčině osobitém životním postoji.
Pro mě zajímavá sonda do období normalizačního Československa. Připomenutí si skutečností, na které se pozapomnělo (autostop, fronty, nedostatkové zboží, ekologie až na posledním místě ... ). Příběh o nekonvenčně smýšlející Viole a o síle přátelství.
Knížka se nečetla špatně, ale některé pasáže byly táhlé ... hlavně ty "filozofující" ... Autorka se dotkla několika zajímavých témat ... proměnlivé vztahy dospívajících dcer a matek ... hledání spřízněné duše ať v ženě či muži ... o snadném propadnutí se do drogového světa. A o tom, že nejtěžší je najít sám sebe.
Táhlý začátek je vynahrazen zbytkem knížky. Příběh byl poutavý a neodhadnutelný. Mezi řádky lze vycítit magický realismus Latinské Ameriky a zároveň i staleté dědictví Evropy. Pro mě nejlepší knížka od této autorky.
Lehce napsané životní příběhy, které se letmo prolínají. Zajímavý vhled do myšlení a hodnot Afričanů, kteří v Česku žijí a do světa českých žen, které s nimi mají různé druhy vztahů ... Někdy to však bylo na můj vkus příliš popisné a nezáživné, ale závěrečná pointa vyhověla mému gustu.
Knížka, která o české společnosti prozradí víc než různé socio/ psycho studie.
Julie se chce stát matkou za každou cenu. Do své adoptované romské dcery však promítá své předsudky a strach … už od počátku je jejich vztah pokřivený. Ale není to jen knížka o adopci a výchově dítěte, spíš o hledání spřízněnosti, nějakého smyslu, pochopení, o mateřství … o tom, že máme spoustu podob, a že sami sebe vidíme jinak, než nás vidí naše okolí.
V románu se promítá svět matek, dcer, učitelek, kurátorek, sociálních pracovnic, vyšetřovatelek, úřednic … muži jsou nevýrazné osoby. Styl autorky mi přišel věcný, přehledný i přesto že psala v různých časových rovinách a prolínalo se vidění matky Julie a její dcery Agnes.
Není to veselá knížka, má napínavé momenty a je „jak ze života.“
Marta má vše před sebou. Studium na fildě a je čerstvě zamilovaná. Prostřednictvím každodenních zápisů jsme svědky, jak se její život během jednoho roku obrací naruby. Vybavilo se mi, jak se člověk ve 20 letech hledá a zjišťuje, co od života chce. Kdybych nyní potkala sama sebe ve 20, možná bych si vůbec nerozuměla. Velmi věrohodně zachycené pocity, rozhovory, rodičovské rady, které v mládí iritují. Ale ani postava hlavní hrdinky není jednoznačná … prostě kniha k zamyšlení, ať už máte jakýkoliv věk.
Čtivá kniha, ale místy zdlouhavá a jednotvárná. Autorka je bystrá pozorovatelka každodenního života a někdy těžko vysvětlitelných rodinných vztahů, které oscilují mezi pochopením a nedorozuměním. Zajímavé postřehy a sonda do mezilidských vztahů, ale nebude to kniha, ke které se vrátím, i když si od autorky se zájmem přečtu i jiné knížky.
Čtyři kamarádi z gymplu po třicítce. Čtyři různé životní postoje. Bylo to převážně veselé a milé čtení, pár momentů k zamyšlení, ale žádná přehnaná filozofická moudra.
Prvotina se mi líbila mnohem víc. Byla vymazlenější. Tahle knížka nebyla špatná, četla se dobře, ale rychle mi vyprchává z paměti.
Mnoho témat (traumata válečných veteránů z vietnamské války, rovnoprávnost černochů v americké společnosti, zřeknutí se rodiny, komplikované vztahy rodičů s dětmi, právo na lásku v každém věku, celoživotní tajemství ... a mnoho dalších). Kniha je to velmi hutná, ale dobře čitelná a zručně napsaná. Není divu, že je P. Roth považován za jednoho z největších žijících amerických spisovatelů ... vyhovuje mi jeho ironické až tragikomické a zároveň citlivé zachycení amerických reálií.
Téma knížky mi připadá na míle vzdáleno dnešnímu světu. Svobodně se rozhodnout a jít bojovat za ideály. Pravdou je, že dnešní svět je na míle vzdálený tehdejší atmosféře strachu z fašistického obklíčení a frustrace statečných byla jistě silná. Kniha je důležitým počinem ... neměli bychom zapomínat na naše hrdiny a na těžká období ... ale knížka jako taková se mi nečetla dobře. Text mi přišel neucelený, příliš mnoho odboček, mírně nudný a místy patetický.
Povídkový soubor, který jsem četla před půl rokem ... některé povídky mi již dávno vyprchaly z paměti, ale tři čtyři byly natolik intenzivní, že si na ně často vzpomenu během dne a ani nevím, co je spouštěcím impulzem. Možná je to tím, že M. Faber v nich dokázal zachytit prchavost, nadpřirozenost, bizarnost, nepochopitelnost lidského života.
Soubor 25 převážně posmutnělých a melancholických povídek, které jsou velmi čtivé a většinou jsou dějem a postavami univerzální. V menšině povídek prosvítá uruguayská zkušenost s vojenskou diktaturou.