pismeno komentáře u knih

Pustit se do čtení, plného čtení, je projekt na několik let. Aspoň tak nějak dlouho mi to polehávalo na nočním stolku, jezdilo to se mnou přibaleno do baťohu a podobně, když nastal čas zase se k tomu vrátit a pokračovat. Protože .. na jeden zátah ... to tedy ne ... já ne. Mimoto, zejména v první části, antické (Vědění uloupeném antickým bohům), zásadně základní pro celé dílo, je na odhodlaného čtenáře nastraženo dosti ryze matematických (samozřejmě geometrických) myšlenek, které je potřeba projít, odvodit, pochopit, co se osvětluje či dokazuje. V zásadě jednoduchých, ale pokud nejste profi matematik, tak to prostě dá práci. Nadto pan profesor v té matematicky praktikující linii často volí, snad záměrně, až zarážejícím způsobem ne zcela přesný popis předkládaného problému. Vidím -li to tak, jak to bylo myšleno, pak protože dosažení přesnosti je jedním z předpokladů další cesty, kterého musíme dosáhnout námahou vlastního myšlení. To celé matematické taky nebude pro každého.

Matematické "příklady" je možné přeskočit a přesto zůstane strašně moc zajímavého (samozřejmě, pokud máte tendenci k určitému nadhledu v tomto směru myšlení). Avšak, jelikož autor čtenáře dovádí na práh geometrického světa, vejít do něj však musí již každý sám ... bez této aktivity téměř fyzické do tohoto světa vejít nejde. Je to opravdu něco dosti jiného, než školní užitá matematika. Ba co víc, něco z "důležitých věcí" školní matematiky, se po vydolování prvních poznání vlastní silou přímo ze světa geometrického, stává vedlejší věcí, míjející zcela všechno to hlavní, o co opravdu v matematickém myšlení (a myšlení) jde.

Údajně nápis nad vchodem do Platónovy Akademie: Nevstupuj, kdo nemyslíš geometricky.

4 21.09.2018

Jak už tu bylo napsáno. Hardcore sci-fi z doby, kdy se psala a chtěla být čtena opravdová sci-fi. Myslím, že doba už je jiná. Dnes nejsme motivováni, jako lidstvo, ani jako euroamerická civilizace, posouváním hranic možného ve vědě, v technologii. "We choose to go to the Moon" by dnes již nikoho nenadchlo, zapadlo by to mezi stovky dalších barevných PR prohlášení. Elektromobil vystřelený namísto prostého balastu je zajímavější. Příběh v kulisách sci-fi, které by mohly být zaměněny za jakékoliv jiné, je zajímavější, než sci-fi sama a ty technické a vědecké detaily už otravují. Napsat dnes do textu k nějaké postavě prostě inženýr, nebo profesor, již nedává postavě status... dnes je to složitější, s granty, citačními indexy a korektností.

Proč tak filosofující rozběh? Protože kromě úctyhodné sci-fi, v níž duní raketové motory, je cítit tep energie a člověk málem uvěří, že ta smyčky v níž je Euridika by mohla fungovat (než si uvědomí, že to nijak neřeší problém Hádu, i kdyby smyčka fungovala, protože ten v ní nebyl) .. kromě toho všeho je tam jako obvykle u Lema i dávka filosofie a všeho možného dalšího. A jako obvykle u Lema nápadů, z nichž by jiný mistr sci-fi napsal hravě knih deset. Co vytknout, při vědomí, že trpaslík vytýká obrovi chybějící dva centimetry? Starý pán se zřejmě cítil nějak tísněn a hledal, jak předat své poselství, že z takovéto snahy fiasko být musí... že tomu podřídil jednání postav. A tak při plném strategickém přehledu o situaci a při draze dosažené vyjednávací převaze přistoupili lidé na hru protistrany a připustili komunikační izolaci výsadku. A hrdina, snad Pirx, po všem, co svou rozvážností a důsledností v životě vyřešil, při plném vědomí této komunikační izolace, vědomě riskoval a lehkovážným lajdáctvím dopustil, bez vážného důvodu, neúspěch své mise a naplnění osudu planety. Zkrat...

Stejně si to ještě jednou rád přečtu, těch posledních pár stránek autorovi velmi rád odpustím.

4 01.08.2018

Četl jsem dvakrát a vím, že prvně v dětském věku mě spíš zaujala příběh letu .. později jsem v tom našel i tu společenskou vrstvu .. "těžký život inspektora", který zlý být musí a tak z toho má hroší kůži .. protože každý se nějak živíme ... inu .. dobrý pozorovatel.

3 04.10.2018

Smíšené pocity... z Benešova působení - avšak velké uspokojení z tohoto bezprostředního náhledu do historie. Mám rád i ty trochu subjektivní náhledy, zabarvené jakýmsi osobním zainteresováním. Jako že zde je i dost citací depeší a podobně, takže ta Benešova subjektivita je dobře vypodložena "objektivními" informacemi (který si zajisté mohl trochu vybírat, různě intepretovat).

Nejsem natolik netečným pozorovatelem historie, která se mě ještě poměrně týká, abych to četl bez subjektivních názorů. Nicméně, ať máte jakékoliv názory na období a rozhodnutí o odstoupení (nebo na rozhodnutí o tom, co tomu předcházelo a co odstoupení učinilo zřejmě realisticky neodvratitelným), ať máte jakékoliv názory na E.Beneše, jeho různá rozhodnutí... tento náhled do hlavy (alespoň na přiznané myšlenkové pochody a učiněné věci) člověka, který byl v samém centru rozhodování, ať již v něm stál správně nebo nesprávně... tento náhled je nade vší pochybnost podstatným zdrojem poznání.

Pár postřehů se tam dá vyčíst, které nejsou snadno nalezitelné v tom, co jsem o tom jinak četl ... i když, neni to moje téma jinak, takže myslím tím v porovnání jen s běžnou učebnicovou a článkovou úrovní. Některá z těch upozornění jsou taková poměrně jednoduchá a jinak moc nezdůrazňovaná. Například, že jednání v Mnichově bylo v zásadě předem (v řádu měsíců) Československou diplomacií respektovaným mechanismem arbitrážního jednání dle systému Versailesských smluv. Ovšem Francie vítězná a jasně spojenecká v době uzavírání Versailesských smluv a Francie rozklížená a vpodstatě zrazující v předvečer války světové druhé ... toť zásadní rozdíl. K tomu vložené postřehy z Osuského depeší - jak to říct - fascinující jasností vidění francouzské situace ... dýchající beznadějí.

Postřehy ... Že otázka uspořádání vztahů s československou německy mluvící (ohromnou) menšinou bylo tehdy již dávno beznadějně prošvihnuté, ačkoliv se zřejmě v lepších letech dalo něco dokázat. Že ani jediná z částí reprezentace této menšiny nevydržela nátlak okolností .. včetně onoho socialistického nebo jakého (omlouvám se, z hlavy) zbytečku, který zůstal zoufale alespoň jaksi věrný republice a komunikoval s exilovou reprezentací ... avšak ani poslední šanci nevyužil a k Benešově výzvě, aby podpořili boj proti Německu, se neodhodlali připojit. Což jakýmsi temným způsobem odpravedlňuje onen navazující temný příběh odsunu ...

Jak říkám, Benešovy v některých ohledech (dle mého názoru) poněkud moc prolevicové, prosovětské, vpodstatě appeasmentové svého druhu (jiným zbarvením, než britské a francouzské) postoje mi moc neladí ... avšak soudit jednání člověka ve vypjaté situaci, mezní situaci, kdy bylo třeba beznadějně volit mezi nepřijatelnými možnostmi sblížení (či ústupováním) s Hitlerovým Německem, či Stalinovým Svazem, ... tak tedy tohle soudit je příliš odvážné.

Neumím odborně historicky posoudit, jak věrně Benešův pohled vystihuje "objektivní" situaci, zda něco přibarvuje a jak. Ale podhled do mysli osobnosti v ohnisku dění je to dosti dobrý.

3 26.09.2018

Tato sbírka mě definitivně uvedla do světa sci-fi. Nebyla mou první sci-fi knížkou, či povídkou, ale přenesla mě tam. A v tom absolutně "Právo na návrat". Destilovaná čistota sci-fi, reáliemi, plným dějem, myšlenkovým poselstvím. Polský autor, je těžké vyniknout v zemi Lema, ... ale stojí za pozornost i jeho jiné věci. Ostatní ovšem také velmi dobré a momentální žebříček (zejména mezi Sedmero pohlavím a Nic pro hrdiny?) by záležel na momentálním zaměření a náladě. Na dolním konci by byl Netrvalův Styx, myslím že prvotina. Asi ne špatná povídka, určitě myšlenkou, ale konkurence ostatních povídek byla příliš silná. Za ním Strugačtí, kteří mají mnoho nosného, ale toto, co to vlastně bylo? .. v této sbírce .. ne, raději ne. Prý u nich úlitba režimu. Ani tim si nejsem jist, protože to ani jako prorežimní agitka nedávalo smysl. Fakt nevim.

3 21.09.2018

Je to opravdu spíše filosofující a historické vyprávění. Pokud už je skromně použitý matematický způsob vyjádření, vyplývá přirozeně z předkládaných myšlenek. A pan profesor to bral opravdu od základu, důkladně a na velké ploše. Od sv. Terezie Avilské, sv. jana od Kříže, přes osvětlení celé duchovní podstaty baroka, které po Bílé hoře podivným řízením osudu zůstalo zakotveno a zakonzervováno silně právě v Českých zemích. Jsem si téměř jist, že v tom smyslu kniha může oslovit i ryze humanitně a zcela nematematicky zaměřené lidi.

Až po přibližně polovině duchovně historické dojde k pohledu na jeden z atributů množinového myšlení, to jest užití "aktuálního" (či absolutního) nekonečna. Matematika mě baví celoživotně, do množinového způsobu myšlení jsem byl na určité úrovni zasvěcen, ale na tento rozdíl oproti běžně užívanému limitnímu (potenciálnímu) nekonečnu jsem nahlédl a zalapal nad ním po dechu až zde.
Oproti Rozpravám s geometrií tu bylo mnohem méně, vlastně zanedbatelně, ryze matematických tvrzení a odvození, kvůli kterým by bylo třeba uvádět do chodu pro ně specifické mozkové závity. Správným slovem je spíše filosofie (matematiky, chcete -li, ale nejen). Původně jsem si říkal, že po Rozpravách s geometrií se pustit do další takové ságy už by na mě bylo moc .. ale prostě mě to chytlo a budu chtít absolvovat i zbytek Vyprávění o kráse novobarokní matematiky, jinými slovy vyprávění o množinovém myšlení.

3 21.09.2018

Zajímavé, trochu rozvedené, tu mírně obohacené .. některé z významnějších epizod originální série. Nejde o předlohy, jde o zpracování epizod do svébytné povídkové podoby. Jenže ... ty epizody měly často poměrně silné sci-fi autorské zázemí. A tak přes původ v televizní předlozem přepracování, některé z těch povídek mají vlastní setrvalou hodnotu. Některé příběhy poněkud idealistické ... to je vlastní světu ST po většinu jeho tvorby (nejen v TOS). Řekl bych, že v tom knižním přepracování to má občas vyšší sci-fi hodnotu, než televizní série jako taková, která z autorské definice nechtěla být ve sci-fi uvězněna, i když to bylo její hřiště. Televizní sérii zde na místě knihy nehodnotím, nehodilo by se ... podotknu, že text však utrpí během času méně, než pojetí režie, herectví a omezená výprava televizního počinu (1966 - 1969). A tedy, zatímco televizní originální sérii lze dnes asi doporučit jen fanouškovi svébytného Star Trek světa, knihu s klidným srdcem mohu doporučit kterémukoliv příznivci sci-fi.

3 18.08.2018

Vydání, co jsem četl tu nemohu najít, to bude tim, že bylo ve slovensko/anglické. :-) Přečetl jsem po filmu, říkajíc si pro sebe, že v knižních předlohách toho bývá více, než se pak vejde do filmu. Zajímalo mě, co by mohlo být více, protože film byl pro mě zdařilý obsahem (ostatní sem ke knize nepatří).

Neplést si s historií nebo tak, je to umně spletené něco, co je skoro jistě historie, s něčím, co možná mohla být skutečná historie ale nemůže to nikdo prokázat, s "konspiračními teoriemi", s něčím, co vypadá jako důkaz ale po zamyšlení to s věcí nemá nic společného .... velmi dobře spleteno, dobře stupňovaný příběh, v dostatečné míře nepředvídatelný, pro mě radost číst a sem tam důvod zamyslet se, co a jak je opravdu.

V knize nebylo o moc víc a jen málo jinak .. tudíž film je relativně lepší, ale taky dobře pro předlohu, že to tak šlo a bylo na čem stavět.

3 01.08.2018

Pro mě byly ty postavy a situace vydařenou esencí různých životních pohledů... i když je to primárně jen zábavná četba. A ještě se člověk něco dozví a Jane Austenové ... ne, to píšu s trochou nadsázky.

2 28.06.2019

Takové letní zábavné čtení.

2 28.06.2019

Dodávám k předkomentáři, že jisté však je, že evoluce určitě neni lineární v čase, jak říká povrchní podání. V tom je sdělení knihy zajisté užitečné a zdařilé (i když ne jediné a první).
Význam úzkých hrdel jako akcelerátoru zdá se platí velmi, když se tak rozhlédneme po okolních textech. Také zdařilé sdělení fenoménu, který neni zatim tak moc "v učebnicích", jak by zasloužil. Totiž, trochu to podkopává zdánlivý základ populárního výkladu přírodního výběru, že ti úspěšní vítězí. Dnes úspěšní mohou být zítra neúspěšní a ti pozítří nejúspěšnější zdá se často vycházejí právě z těch před tím neúspěšných... a tak dál (zde je Darwin opravdu korigován, nikoliv vyvracen, protože to neni ten základní kámen, takto postavený).
Poukaz na to, že většinou neplatí jednoduchá úměra (rovněž povrchní z vševědoucích pouček) jeden gen - jeden znak, je také stále potřebný.

Je toho dost, proč stojí za přečtení. A položit přes to nějakého toho pana Zrzavého by rozhodně nezaškodilo, také pravda.

(nebudu to psát úplně, jsou tu dobré předchozí komentáře)
A mě se z toho líbily mimo jiné vložené úryvky z operace mrtvý svět, jestli si dobře pamatuju... Totiž jednu z věcí, co Strugačtí uměli, alespoň pozdější Strugačtí, bylo popsat svět v rozkladu. Jako že měli asi podle čeho. Když se otřepali z prokomunistického nadšení svého úvodního období (viz neuvěřitelný Tachmasib letí k Saturnu :-) ). Dobře, že se otřepali, skvělý příspevek do fondu sci-fi. na to konto, je tu patrná jistá distanc a únava z bezvýchodnosti, když společnost je organizovaná tak, že moudří v nejvyšších neměnných orgánech (ústřední výbor jmenován nebyl, zde to byly jiné orgány) mají tu zodpovědnost bez diskuse a kdo se to snad odváží zpochybnit, je přinejlepším označen za blázna. Možná to myslí dobře, tenhle buřič, ale je jasné, že nadělá víc škody, než užitku. Však ti moudří a pověření mu přeci řekli, že se o to postarají. Ale on ne ... on si nedá pokoj, hlupák... s tím kontrastuje ta únava v čích těch nejmoudřejších... a že to nějak k ničemu nevde.

(Čteno ve slovenštině - Chrobák v mravenisku (a psáno z hlavy): Pri vchode do sály zvieratká stály, do nich strielali, ony zomieraly - stejně jsem nikdy plně nepochopil, proč tam tato fatalistická říkanka byla věcně příběhově.. .. jen na navození atmosféry? tak to se tedy povedlo perfektně, byl -li to tento cíl)

Pěkné, proti filmu trochu jednoduché a přímočaré. Nebo úsporné? Možná... film byl prostě modernější (co se efektů, postav a gradace týče).
Zajímavé je, jak i reálie leteckého provozu zastaraly, to ale neva. Zcela jsem nevěřil možnosti zcela zarušit všechny palubním přístrojům dostupné frekvence (myšleno v rámci tehdejší techniky samozřejmě) a letu vrtulníku s uraženým kusem listu rotoru... ale stejně jsem to po letech zhltl. Trochu nostalgie. Potřetí už k tomu asi nedojde.

2 12.12.2018

Nejsem si jist, proč by se to nemohlo používat jako učebnice. Avšak na této úrovni se zpravidla nestuduje samostudiem ... a živé přednášky s návaznou možností něco řešit rozhodně mají svůj smysl. Nicméně...

Dlouhou část života jsem měl dojem, že mechanika jako část fyziky je nudná a vždy bude nudná ... nějaká nakloněná rovina... Jak to ten pán uměl, že při četbě těchto kapitol jsem se často řehtal? Že je tato část nudná, neni vlastnost té fyziky ... je to tím, že o tom málokdo umí mluvt tak, aby to nudné nebylo. Jediná slabší část byla snad okolo elektřiny, pole .. a na to neni těžké přijít .. on to tam někde sám píše, že to asi tolik nevšlo.

Výklad souvislostí okolo násobení vektorů se zvláštním zřetelem k těm ve třech rozměrech mi napříč časem čtení způsobil jakési blýskání myšlenek a zacvaknutí těch věcí do sebe, co k sobě patří, až když jsem byl uveden Vopěnkovými Rozpravami s geometrií do alternativních geometrických světů. Máte někdo podobný dojem souvislosti a náhledu na svět? ;-)

2 16.10.2018

Nepřipojim se k obdivu, protože jsem jí četl až po mnoha jiných jeho knihách a tudíž už to pro mě bylo trochu ohrané. Mezinárodní zápletka pro mě nevěrohodně eskalující, kvůli vpodstatě nešťasně zabitému diplomatovi, který se vměšoval do něčeho, do čeho se jako diplomat vměšovat správně neměl, by se světová krize nerozpoutávala. Chvíli by na sebe házeli bahno ve zprávách. Přijetí Ruska do NATO proběhlo, zcela, ale zcela nerealisticky. Zcela nepřijatelný postup prezidenta v době útoku proti jeho zemi. Zázračné sestřelení letící jaderné hlavice přeprogramováním protirakety na poslední chvíli jak v nejbéčkověji béčkovém akčňáku pod úroveň filmů s Dudikoffem. I když by to nebyl Clancy aby i tady nebylo dost zajímavých věcí. Tak špatné, jak jsem to v předchozích větách strhal ... to neni. Pouze problém laťky, kterou má nastavenou jinde o hodně výše. Kdyby té nebylo, byl by to pohoda relax s pár zajímavými hrdiny, na nějž bych tak vysoké nároky nekladl.

2 29.09.2018

kouknu -li na komentářů okolo, zdá se mi, že hodně záleží na tom, v jakém pořadí se knihy od Clancyho čtou. Nejdřív jsem dal tři hvězdy, ale to bych knize nezaslouženě ubližoval, tak to zvednu.

Proč? Proti Z rozkazu prezidenta nebo Rudé bouři to fakt bylo skromnější. Dobří jsou ještě více neskutečně dobří, zlí jsou ještě více opovrženíhodní padouši, až na toho jednoho, co zůstal nepřítelem čestným a proto se dal na správnou stranu ... no ... leccos přitažené za vlasy ... spravedlnost do vlastních rukou správných chlapců jako na divokém západě ... ti se zbraněmi vědí, jak to má být správně a nějaké právníky a politiky si do důležitých věcí mluvit nenechají ... to vše je pravda a mám z toho nedobrý pocit.

Proč zvýším z těch třech hvězd? Neznat ty ostatní knížky .. tak je to fakt dobrý relax s mnoha dobře akčními scénami. U akčních relaxů na některé detaily nehledíte. To jen že si jinde nasadil hodně vysokou laťku.

2 29.09.2018

Ježto jsem to měl v polici v tom místě, kterému jsem v dětství říkal domov .. ;-) .. po Hovorech s TGM jsem šáhl mezi jinými i po tomto titulu. Již tehdy a což teprv dnes ... asi těžko čitelné pro leckoho. Já jsem rád, že jsem vydržel. Osobně nad tím pociťuji jistou hrdost, že jsem to přečetl, protože ... je to svědectví z trochu jiného způsobu myšlení, jiné doby, chce to jistou trpělivost, odměnou je, že to něco řekne. Étos je trochu jiný, než dýchá z Benešových Mnichovských dnů třeba ... jakkoliv to, že se to Masarykovi (mj. i s oním Benešem) ve velké válce povedlo, na to nešlo sázet přes všechno odhodlání a všechnu cílevědomost.

Já to četl v Ikarii.
Pro mě půvabné jako sci-fi, díky sci-fi zpracování mi zde nevadila ta vize společnosti, navazující volně na Obchodníky s vesmírem, v nichž mi vadila. Zde mi to dávalo větší smysl. Opravdově se to roztočilo až v Gateway, pro mě vynikající.

Ne zcela věrohodné prostředí Venuše mi při četbě nevadilo. Bral jsem to jako jistou konvenci, ústupek ... aby bylo některé věci vůbec možno v naší planetátní soustavě v rámci sci-fi psát.

První úspěšné sondy Veněra (úspěšné tím, že doletěly a měřily alespoň něco při sestupu k povrchu planety) zanikaly neočekávaně působením tlaku atmosféry ve výškách 26-28 km nad povrchem. Tj. tlak atmosféry byl rámcově znám nejpozději v r. 1969.

2 21.09.2018

Pro mě asi nejlepší politická fikce s přiměřenou dávkou akce a simulované války .... a rozhodně top od Clancyho. Některé scény jsou opravdu strhující.

Politické nitky mohou být pro někoho možná až moc složité. Ale jak tu už někdo psal, je to v určitém ohledu trošilinku i učebnice. Zbraňové systémy, na což je ujetý. Sem tam něco docela uvěřitelného ze zákulisí tajných operací.

Spisovatelské řemeslo. Když v jedné chvíli popisuje doslova celoplanetární strategii a v druhé chvíli do posledního detailu let jediné střely od výstřelu do zásahu. Takovou změnu místního a časového zaostření a vystoupení z mantinelů jednotnosti místa a času zvládá málokdo.

Dobře nemusim souhlasit se všemi autorovými názory, ty kladné postavy jsou někdy kladné až moc...

Nutno připomentout, že bylo psáno před "11. zářím", před zmíňkami o antraxu, před vpádem do Íráku ... Neopisoval z reality, ač by se to mohlo zdát. Jen tato knížka si vybrala náměty, které na rozdíl od některých jiných (válka s Japonci, superideální řešení na blízkém východě) nebyly vyfantazírované tak moc.

2 16.08.2018

Vzhledem k tomu, že s velkým zaujetím procházím autorovy texty jako Rozpravy s geometrií i Podivuhodný květ.., nemohu mu v tomto případě odpustit účelový konec, jímž se vypořádá s jedním z filosofických stanovisek. A sice znevážením literární postavy, která toto stanovisko v "dialozích" zastává. To se nedělá (i pokud měl takovou zkušenost s některým z diskutujících v době disidentských, což naprosto vyloučit nelze). Za to nemohu dát víc hvězdiček.

Jinak ovšem tak nějak do půlky zajímavě vedené a zpřístupněné seznámení s probíranými filosofickými pozicemi. Pokud máte při nahlédnutí do "běžných filosofických knih" nebo esejů, jako já, často pocit, že jde o prázdné tlachání s kulhající elementární logikou, kdy autor by z náklonnosti k moudru (filo-sofia) udělal lépe, pokud by mlčel ... tak zde jsou ty dialogy vskutku podnětné. Aby také ne, od takového mozku nebo ducha (podle toho, na které pozici diskutujících budete stát vy). Koneckonců, i když to v mých očích nemá konec, vlastně jej mít ani nemůže, protože filosofie je právě vedení rozpravy (alespoň pomyslné), ne dobrání se vysněného cíle vědění.

Ježto pravá filosofie jest však až na marginální vyjímky subjektivní (podle mého subjektivního názoru), je to na vás, zda vás to osloví nebo ne. Obojí je zřejmě správně.

2 10.08.2018