plobpreis komentáře u knih
Přestože detektivní příběh byl napsán v šedesátých letech minulého století, je velmi čtivý. Není zatížen aktuálními technologickými prostředky. Je založen na nadčasových tématech jakou jsou láska, žárlivost, závist a to svěžími prostředky obohacené humorem a lehkou ironií. Autor nemá psaní detektivních příběhů jako hlavní povolání, přesto z příběhu je cítit jeho velká obliba detektivního žánru. Celý příběh je vystavěn dle klasického schématu detektivky, inspirovaného Agathou Cristie. Zobrazení vědeckého prostředí je velmi ilustrativní a popis postav je na hranici karikatury. Ten, kdo se takovému prostředí někdy přiblížil, dá jistě za pravdu. Přestože knihy Jana Klímy netrhají žebříčky bestsellerů, je to příjemné čtení.
Poprvé jsem se s tématem 2. světové války v Tichomoří setkal v románu Antona Myrera Velká válka a také v literatuře faktu Miloše Hubáčka. Ostrov Fulakona je co do rozsahu útlá knížka. Z počátku něž se příběh rozběhl mi chvíli trvalo se na četbu soustředit. Příběh je postaven na interakci dvou protikladných postav amerického doktora M'Glennona starajího se o nemocnici a misii malomocných a velitele japonského okupačního vojska plukovníka Hakanate. Knihu jsem přečetl velmi rychle a příběh mě velmi zaujal. Závěr příběhu skončil s překvapením, ale obvyklá katarze se nedostavila. Přesto však knihu vřele doporučuji
Mám rád Rudyho i když je o dva roky starší než já, a samozřejmě také jazz. Kniha jako rodinný album prolíná životní příběh úspěšného jazzového kytaristy s hudbou a lidmi se kterými se v životě setkal a mnozí z nich (světové jazzové celebrity) se stali jeho přáteli. Knihu mám na čestném místě v knihovně a když si pustím např. Johna Scofielda, tak si nezapomenu v ní zalistovat. Těm, kdo mají rádi jazz nebo jakoukoliv dobrou hudbu a potřebují se nabít pozitivní energií vřele doporučuji
Po delší době neseverská krimi a moje první kniha od Francka Thillieze. Příběh začal zvolna a chvíli trvalo než jsem přešel do stavu: "musím to dnes dočíst, už mi zvývá jen 100, 50, 20 stran". Zločiny jsou brutální, nechutné až úchylné. Vyšetřovatelský tým je sympatický a lidsky nedokonalý. Co mě však zaujalo nejvíce , byl detailní popis reálií na různých místech zeměkoule a také střídání dějových rovin, které se samozřejmě na konci příběhu protnou. Tato kniha není Thilliezova první ani poslední, ale zapůsobila na mě silným dojmem a již přemýšlím, kterou zvolím jako následující.
Tři páry, Rickard a Anna Berglundovi, Tomas a Gunnila Wincklerovi, Maria Wincklerová a Germund Grooth spojují události odehrávající se v sedmdesátých letech. Jejich osudy se vzájemně dotýkají prostřednictvím společných zážitků. Plynutí jejich osudů je narušeno dvěma záhadnými úmrtími, mezi kterými je vzdálenost třicetipěti let. O jaký druh úmrtí se jedná, se snaží zjistit detektivní dvojice Eva Backmanová a Gunnar Barbarotti. Celý průběh vyšetřování probíhal klidným tempem, až mi připadalo, že k rozuzlení nemůže dojít v této knize. Samozřejmě, že autor to nakonec v posledních stranách knihy stihnul tak trochu ve stylu Agathy Christie. V příběhu autor použil "ich" formu, ale na různé protagonisty. Takže si čtenář mohl vyzkoušet různé úhly pohledu a také si vybrat s kým se nejlépe ztotožní. I přesto, že podstatná část textu probíhá relativně klidně, čte se kniha velmi pěkně. Hrany mezi dobrem a zlem, životem a smrtí jsou jaksi zaoblené a vytváří to napětí, které je potřebné, aby jste vydrželi u příběhu až do konce. Kniha se mi velmi líbila a těším se na další příběh autora. Trochu mi však vadila práce editora, neboť takové množství chyb a překlepů by u profesionální práce být neměl.
Přečetl jsem už několik Nesboových knih a k “Noži jsem se dostal po delší pauze na základě výzvy pro rok 2020. Příběh předčil mé očekávání. Nesbo mistrně proplétá dějové a časové linie. To napětí se občas nedalo vydržet a musel jsem na chvíli knihu odložit, ale stejně jsem ji přečetl téměř za tři dny. Autor také geniálně zkombinoval události, které se již staly v mnoha detektivních příbězích. Objevil se také střet mezi právem a spravedlností, který ještě více vystupňoval napětí. Závěr příběhu láká čtenáře na další pokračování. Moc pěkné
Román Norské dřevo mi udělal radost a také jsem jej přečetl téměř za týden. Neměl jsem žádný problém se ztotožnit s hlavním hrdinou a jakoby jsem tu samotu již někdy zažil. Autor má dobrý hudební vkus a tak se v románu objevují známé kusy z jazzové i klasické hudby. Nejenom hudbou je román protkán, ale i literárními díly světových autorů. Příběh citlivě odkrývá nitro hlavních postav a je podáván tak, aby udržel pozornost až dokonce. Kniha je intimní a asi bych ji nechtěl jako audioknihu. Je to má druhá Murakamiho kniha a již přemýšlím jakou další bych mohl od něj číst.
Vážený pane Nováku, děkuji Vám, že jste vynaložil obrovské úsilí a dal tak vzniknout knize, která mi udělala velkou radost. Když MK na trvalo opustil Československo byl jsem žákem základní školy a samozřejmě jsem o jeho existenci neměl ani ponětí. Jak šel čas, tak pro nás všichni zakázaní autoři a jejich díla byla něčím vyjímečným a obdivuhodným, přestože jsem zpočátku knihám MK moc nerozuměl. Tak v mnoha myslích zůstal MK ověnčen legendou o doma zneuznaném světovém autorovi. Samozřejmě s přibývajícími informacemi jsem tušil, že skutečnost bude poněkud jiná. Vaše kniha mi poskytla pestrý obraz nejenom o životě MK, jeho literární dráze, systému publikování knih v 50. až 70. létech, ale také rozbor díla MK a zdrojích inspirace. Přestože kniha měla přes 850 stran, četla se mi příjemně a rychle, čemuž napomohly úryvky z tvorby a osudy dalších důležitých postav v životě MK. S negativními reakcemi bych si nic nedělal. Chápu, že pro někoho mohou být uvedená fakta těžko zkousnutelná. Přeji Vám ve vaší tvorbě hodně úspěchů a už se těším na nějakou Vaši novou knihu.
Kdyby příběh v knize byl založen pouze na fantazii autora, řekl bych, že je to přitažené za vlasy a nikdy se to takhle nemohlo stát. Životní příběh Zuzany Růžičkové byl skutečně protkán sty zázraky, šťastnými náhodami a obrovskou vůlí přežít nejdramatičtější období 20. století. Díky tomu, že kniha nejsou jen zaznamenané paměti, ale kvalitně beletristicky zpracovaný příběh, se čte téměř jedním dechem. Obzvláště časové přeskoky byly zvoleny tak, aby udržovaly čtenáře v napětí. Knihu se mi podařilo přečíst za prodloužený víkend. Již dříve jsem sledoval osudy Zuzany Růžičkové na Českém rozhlase Vltava a následně jsem si pořídil i kompletní sadu CD J.S.Bacha z vydavatelství Erato a po přečtení knihy jsem neodolal zhlédnutí filmového dokumentu "Zuzana Růžičková - hudba znamená život". Fascinuje mě, jakou roli hrála hudba v životě protagonistky, kterou mám velmi rád, včetně hudby jejího manžela Viktora Kalabise. Nepřestává mě však překvapovat, jakou nenávist měl nacistický i komunistický režim k lidem, kteří v něčem vynikali bezohledu na rasu nebo vyznání.
Na rozdíl od předchozích knih, které jsem četl, jsem s ní strávil téměř dva měsíce a dávkoval si text po troškách. To, co zaznělo i v jiných komentářích, mohu jen potvrdit. Je to velký román s krásným jazykem. Pasternak mistrně zobrazuje ruské reálie od počátku století až po druhou světovou válku. Své životní a filosofické úvahy vkládá do úst hlavním hrdinům románu, nejvíce Juriji Andrejeviči. Někdy mi připadalo, že je až nemožné, aby dva lidé nacházející se v boji o holý život, vedli filosofickou diskuzi na tak vysoké úrovni. Knihu jsem nyní četl poprvé, kdy mám již za sebou pět desetiletí a mohu říct, že pokud bych se o to pokusil mnohem dříve, asi bych ji odložil. Vlastně jsem viděl pouze filmové zpracování s Omarem Sharifem v hlavní roli, film se mi velmi líbil a patří k mým kultovním, avšak s knihou to není možné srovnat. Tolik detailů, informací, jmen a další rozvinutí děje se pochopitelně do filmu nevešlo. Je to román, ke kterému se s chutí ještě vrátím.
Knihu jsem přečetl během večera a noci. Autor mě udržoval v neustálém napětí a nutil mne číst až do úplného konce. Protože mám za sebou jak Milénium Stiega Larssona tak i jeho následovníka věděl jsem, že mě kniha nezklame. Stylově je podobná předchozím dílům. Více dějových rovin v různých časech, které se vzájemně propojují. Autor nedovolí Lisbeth provést to co původně zamýšlela a vede všechny hrdiny k pozitivnímu konci, čímž skutečně sérii uzavřel a v případě pokusu o pokračování to už nebude snadné. Líbilo se mi také, že se v knize objevila Praha a to, že autor aktualizoval IT technologickou základnu. Knihu mohu vřele doporučit přeji všem, aby přinesla tolik potěšení jako mě.
Jiří Mucha patří k našim významným spisovatelům. Jeho dílo obsahuje více než dvacet titulů. Vydává ve válečných a poválečných letech do r. 1948 pak až v šedesátých letech a nakonec v pozdních osumdesátých letech. O Jiřím Muchovi jsem se vlastně poprvé dozvěděl přostřednicvím Philipa Rotha (Pražské orgie), Zmínila se o něm Venuše Samešová ve své autobiografii a jeho byt na pražských Hradčanech fotografoval mimo jiné i Antonín Nový. Jeho životní příběh je až neuvěřitelný a v mohl by být srovnáván s Jamesem Bondem. Ke knize Podivné lásky mě také přivedl Bohuslav Martinů, jehož hudbu mám velmi rád. Z Jiřího vyprávění i z uvedené korespondence se z velkého hudebního mistra stal najednou obyčejný člověk. Přestože kniha obahuje velké množství informací, je zpracována velmi čtivým způsobem. Velmi mě zaujal pohled Jiřího z časového odstupu na korespondenci Vitky s jeho soky v lásce a jak Vitka dokázala udržovat všechny své nápadníky v pohotovosti. Popisované reálie z Paříže a dalších francouzských měst jsou podány velmi poutavě a vybízí daná místa osobně navštívit. Od knihy jsem se nemohl odtrhnout a vřele ji doporučuji.
Ačkoliv má kniha 792 stran přečetl jsem ji velmi rychle. Téma knihy mě velmi zaujalo. V té době jsem znal osobně lidi co emigrovali, ale už jsem se mnohdy nic nedozvěděl o jejich osudech. U hrdinů knihy mě překvapilo, jak byli někteří naivní v očekávání jaké to potom bude. Z dnešního pohledu si nedovedu představit, zda by hostitelské země poskytovali takovou péči emigrantům i dnes.
Kniha se mi velmi líbila, už proto, že je napsána ve formě napínavého detektivního příběhu a tak se snadno a rychle čte. To co mě však obzvlášť zaujalo a zvlášť překvapilo, byla fakta a hypotézy o Shakespearovi a Marlowovi včetně srovnávání textů. To postavilo úplně do jiného světla vše co jsme se ve škole učili. V každém případě budu již velmi kritický kdykoliv se mi do rukou dostane nějaký Shakespearův životopis.