plomusujonak komentáře u knih

(SPOILER) Tuto knihu hodně proslavil japonský animovaný film Zámek v oblacích (překlad názvu je nepřesný, ale o tom se nebavíme) od známého režiséra Hayao Miyazakiho, což byl také důvod, proč jsem knihu vůbec četl. Film se knihy drží asi do necelé poloviny, ale pak se velmi výrazně rozchází (jako jeden z rozdílů bych uvedl, že zámek v knize nemá nožičky, ale ve filmu ano). I když není kniha založená na rozsáhlém popisu historie, geografie a kultury toho světa, jako spíš na malých detailech nepotřebných pro příběh a minimalismu, stále dává o prostředí více informací než film. Je mi trochu líto, že momenty, které by měly být napínavé, tak skoro vůbec nepůsobí, a dá se říct, že děj v knize obecně graduje slabě. Taky mi přijde divné občasné Sofiino chování, kdy třeba přichází na své možné magické schopnosti nebo až moc často opakuje, že jako nejstarší z sester má v životě prostě smůlu. Ale i tak je to vážně příjemná četba a doufám, že brzy přeloží i následující dva díly.

3 12.10.2021

(SPOILER) Ačkoli jde o hodnotné dílo, není to nic, co by mě zajímalo, protože divadelních her jsem četl málo a nespadá to do žánru, který mě zajímá, takže to nedokážu dobře zrecenzovat. Reference na tuto divadelní hru lze spatřit na mnoha místech moderní kultury často bez toho, aby si toho byli konzumenti vědomi. Tím se však vytrácí pomyslná síla samotného díla a mohou vznikat negativní předsudky, což je škoda, neboť je to pěkná milostná tragédie. Zápletka, i když dosti komplexní, jde jednodušeji pochopit než třeba zápletka v Hamletovi, což je za mě dobré. Hra se slovní zásobou a básnickými prostředky je jako i v ostatních Shakespearových dílech velmi květnatá, vždyť zpráva bratra Vavřince pro Romea o tom, že musí do vyhnanství vychází asi na dvě stránky. Celkově lze říci, že se mi to četlo lépe než již zmíněný Hamlet, avšak na rozdíl od Hamleta má Romeo a Julie méně filozofických myšlenek.

Začínám mít, co se týče divadelních her, raději komedie. Tartuffe je jedna velice zajímavá hra, z níž by však plynulo ponaučení lépe, kdyby to nepokazil konec. V této hře se ukazuje, že i mezi lidmi, u kterých by se předpokládalo, že to budou lidé dobří, se sem tam najde i nějaký vypočítavý jedinec, jako právě hlavní antihrdina svatoušek Tartuffe, po němž je i hra pojmenována. Protože k němu pán domu Orgon přistupoval jako ke vzornému dobrotivému křesťanu a zobal mu z ruky, málem o všechno přišel. Bohužel se děj tak zamotal, že autor musel přistoupit k taktice Deus ex machina a nechal krále zázračně odhalit podvod bez důkazů, což mi přijde jako nesmysl, který kazí pocit ze hry, a prostě bych byl radši, kdyby hlavní postavy, tedy Orgon a jeho rodina, skončili na ulici. Možná to tak dopadlo, protože se Moliérovy hry hrály i na i na královském dvoře, tak aby se král cítil poctěn, i když je to pro něj jako pro krále zbytečné, neboť už tak měl jistě dost pozornosti. Jinak šlo o velice vydařenou komedii. V doslovu jsem se dočetl, že kvůli této hře měl Moliére problémy s církví a že mu ani nebylo kvůli tomu dáno poslední pomazání. Nechápu, jak tohle mohlo urazit církev (ačkoli připouštím, že byla dříve více citlivá, než teď), vždyť spíše než ji kritizuje tato hra obecne lži a podlé lidi, jež se často skrývají pod milou maskou, takže bychom měli přemýšlet a důvěřovat až, když prověříme. Taky bych měl poznamenat, že toto dílo bylo přeloženo za socialismu, takže bych nevyloučil, že si naši drazí soudruzi něco na informacích v doslovu přibarvili.

1 20.07.2021

Jedna z nejslavnějších tragédií od Shakespeara i všeobecně. Obsahuje výrok "Být, či nebýt," který je tak moc opakován v kultuře, že ztrácí vážnost. A přitom to není jediná skvělá hláška, tato divadelní hra se takovými jen hemží, kupříkladu v pátém jednání na hřbitově, kde si vykládají hrobník a vesničan, kteří řeší složité filozofické otázky lehce, vtipně a selským rozumem, načež přijde Hamlet a téma skvěle zvážní a ještě prohloubí. Líbí se mi také, že hlavní postavy nejsou černobílé, tedy že nejsou čistě zlé nebo hodné. Například Claudius svých zlých činů lituje a na Hamleta se skrze jeho vlastní akce s postupem děje lepí větší a větší špína. Navíc na konci většina hlavních postav umře, což dodává příběhu váhu.

19.02.2021

Sluha dvou pánů. První divadelní hra, kterou jsem četl jako knihu. Mé předsudky byly brzy po započání četby vyvráceny, rozhodně jsem se nenudil. Kniha je krátká a děj svižně ubíhá. Popisy postav postav a prostředí mi tam však občas chyběly a nějakou dobu mi trvalo si zapamatovat, kdo je kdo. Děj je velmi koplexní a v průběhu hry se zamotal natolik, že jsem si nebyl schopen zapamatovat podrobněji, o čem tato divadelní hra je. Jinak je kniha opravdu vtipná a zábavná a to hlavně díky sluhovi Truffaldinovi, hlavní postavě, u kterèho se občas zdá, že moc chytrosti nepobral, však v zápětí se zachová velmi mazaně a je odhodlán svou šarádu zachovávat co nejdéle, až do samotnèho konce. Jistě bych neodmítl nabídku navštívení divadla za ûčelem zhlédnutí této hry.

2 22.11.2020

(SPOILER) Kniha o vizionáři a vynálezci, který předběhl svou dobu (na což se na konci knihy vhodně naráží), dvou tvrdohlavých zastánců řiditelnosti balonu a vystrašeném černochovi, který v téhle knize trpí asi nejvíc ze všech ostatních postav. Začátek i konec knihy jsou velice krásné, nejdřív nádech záhadna, nakonec napínavý děj. Albatros je úžasný a obdivuhodný stroj, a když jsem knihu četl, mnohokrát se mi vybavily scény z mého oblíbeného filmu Laputa: Zámek v oblacích. Nevýhody této knihy jsou však dlouhá a nudná prostřední část týkající se obšírného opakovaného popisu pocitů postav a hlavně krajiny. Kdyby to někdo z knihy vyňal, zbylo by mu jen pár desítek stránek záživného děje. Postavy jsou nesympatické. Když se Strýc Prudent a Phil Evans snaží Roburovu vzducholoď zničit, nevím, komu mám fandit. Naproti tomu má kniha potenciál ve své myšlence a krutopřísným mechanickým vymoženostem, ze kterých jsem se inspiroval do jedné z mých her. A nakonec; předtím, než si tuto knížku přečtete, měli byste si přečíst Ocelové město, neboť je ve knize vzpomínané.

3 14.10.2020

Malý princ. Tato kniha, ačkoli je velmi krátká, je plná různých důležitých životních poznatků, ze kterých si každý čtenář může najít svůj oblíbený nebo ten, který ho nějakým způsobem oslovil. Nějakou dobu po dočtení této knihy jsem vůbec nevěděl, jak ji ohodnotit, to se však změnilo poté, co jsem našel v jiné knize citaci právě z této knihy. Zajímavé je, že se v knize Malý princ opakují třeba na koncích kapitol stejné nebo obdobné věty, aby zdůraznily nějakou podstatnou informaci. Tato knížka je ve všech ohledech velice krásná a není ji třeba doplňovat.

17 07.10.2020

Odpočinková kniha vhodná na letní dovolené. Mohlo by se zdát, že tu budou jen povídky humorné, avšak vyskytují se zde i prvky hororu. Ze strany komedie kniha splnila svůj účel a mnohokrát jsem se zasmál. Za mne je moje nejoblíbenější povídka z těch všech ostatních Esmeralda, ale zdaleka nejsilnější povídka s kousky černého humoru a skvělými hláškami je Papoušek pro pastora.

3 02.10.2020

Ačkoliv se tento díl jmenuje Útok z Podzemí, o podzemí je asi jen půlka knihy, možná i méně. Dobré je, že jsme se dozvědeli pravdu o podstatě Styxů. Oproti prvním dílům je tenhle díl hodně akční. Příjde mi však, že se to až moc přehání s černými světly. Také nové postavy, které potkáme v knize jsou až moc extrémní v chování, vzezření a životních příbězích. Konec se mi však dost líbil. A dočkal jsem se také kratší nostalgické části.

31.07.2020

Když tuhle knihu čtete, je to, jakoby jste sledovali úžasné dokumenty od Davida Attenborougha, na nichž jsem v dětství vyrůstal. Většina kapitol na sebe plynule navazuje a také, jak to bývá i v těch dokumentech, je v knize hezky řečeno, že bychom se měli k přírodě chovat šetrně. Bylo mi však trochu líto, že kniha jmenovala takové množství zvířat, že fotografie jako ilustrace nestačily k dostatečnému pokrytí, takže jsem si ze stručného popisu nedokázal pořádně představit, jak některý tvor vypadá, a to jich znám dost. Samozřejmě, že si můžete obrázek jmenovaného zvířete vyhledat na internetu, ale někdy takové hledání dá dost zabrat a dlouho trvá, hlavně když třeba zrovna nemáte přístup k internetu. Musel jsem se také občas ke čtení nutit.

2 17.07.2020

Nemyslel jsem si, že se mi bude tato kniha tak moc líbit. Začátek je sice docela nudný a zdlouhavý, jak to bývá ve starších kníhách, ale asi po třetí kapitole se děj začíná rozjíždět a baví, navíc se knížka dobře čte také proto, že je krátká. Předtím, než jsem ji četl, díval jsem se na český film Tajemství Ocelového města (odkaz na YT: https://www.youtube.com/watch?v=FdSxSv89PyY) a musím říct, že mi to názor na knihu nezkazilo. Hlavní důvod je ten, že se v určitých částech kniha od filmu liší, takže film vytváří prakticky alternativní příběh. Kniha je za mne stejně dobrá jako film.

7 12.07.2020

Tato kniha se mi zalíbila takřka hned od začátku. Děj je velice chytlavý a dobře ubíhá. Z celého příběhu lze cítit úžasný pocit tajemna a dobrodružství, ale i strachu. Po dočtení knihy jsem pozitivně změnil názor na potenciál starých domů, sklepů, dolů a chodeb v příbězích ve filmech, knihách i počítačových hrách.

2 02.07.2020

Tuto knihu jsem si chtěl přečíst kvůli japonskému filmu "Laputa: Zámek v Oblacích", neboť jsem zjistil, že letájící město Laputa pochází původně z této knihy. Začátek byl velice dobrý až na zastaralejší češtinu, což se však dalo vcelku dobře překousnout. Při četbě si můžete všimnout některých vědeckých poznatků, které byly již vyvráceny. Postupně se kniha a její příběh začal ubírat čím dál více cestou satyry a to hlavně na politiku a i lidi celkově. To začalo být nesnesitelné na konci knihy, kdy se Gulliver dostal do země mluvících koní. Příběh šel od té chvíle stranou a logika s ním. Navíc je podle mě Laputa ve filmu lepší, než v této knize. A nakonec; tohle není kniha pro děti, i když ten příběh tak občas vypadá.

6 28.06.2020