podko_lenka komentáře u knih

Eee… Očividně jsem konzumní čtenář. Děj stál, přes to bych se i dostala, co mě ale trápilo, byl styl, jak to bylo napsáno. Splněno v rámci výzvy, pryč od Hrabala a zpět k mému braku.

21.12.2024

Tuto knihu jsem četla vlastně omylem. Našla jsem ji v seznamu mezi válečnými tematy (haha ) Jakmile jsem začala číst, překvapil mě děj v přítomnosti a konečně si přečetla anotaci. Musím se přiznat, měla jsem chuť knihu odložit, ačkoliv to nedělám. Bylo to taaak nezáživné… Knihu jsem měla půjčenou jako e-knihu z knihovny a myslela jsem, že ji ani nestihnu přečíst. Že ji vlastně ani nechci dočíst. Po třetině se to naprosto zlomilo. Začal se rozkrývat příběh. Plný promarněného času, ztracené lásky, uvědomění priorit, důležitosti rodiny a vztahů. Sebereflexe… Kdy necháme ostatní, aby tvořili náš osud? A kdy si ho tvořime sami?

16.11.2024

Taková hezká kniha, ale ten konec to úplně zkazil. Jako když jsem psala loutkovou hru do školy, ale pak přišla kamarádka, že jdeme ven, tak jsem konec usekla bez pointy a příběhu.

26.10.2024

Velké očekávání následované zklamáním. Četla jsem v rámci výzvy na téma z prostředí mé poslední dovolené a nakonec chalupa byla jen malá část z knihy. Trvalo mi 4 kapitoly, než jsem pochopila, že příběh vypráví dvě osoby, myslela jsem, že to je prolínání minulosti s přítomností. No, moje chyba… Ale autorka mohla zvolit jinak znělá jména, přece jen Tereza a Helena jsou co se týká slabik a hlásek dost podobná… Postava mi nebyla sympatická ani jedna. Jako matka jsem občas kroutila hlavou nad různými popisy a situacemi… No, už to ani dál rozvádět nebudu. Autorku mezi oblíbené nezařazuji.

3 18.10.2024

Dlouho jsem nenapsala komentář k přečtené knize a teď musím.

Kniha, která ve mně zanechala silný dojem. Dlouho se k ní budu v myšlenkách vracet. Mám toho tolik, k čemu bych se chtěla vyjádřit, ale nic by nevystihlo mé pocity. A tak ji v sobě nechám doznít…

13 12.07.2024

Posloucháno jako audio.
Mě to bavilo. Je to první knížka, kterou jsem byla schopna doposlouchat do konce a to díky autorovi a vypravěči v jednom. Kolikrát jsem se u toho i zasmála jen díky tomu, jak to bylo namluveno.
Těžko říct, jestli bych si knížku tak užila, i kdybych ji četla sama. Na druhou stranu, je to oddychovka, nenáročná, takže i tak bych hodnotila spíše pozitivně.
5 * za fajn namluvených příběh

28.05.2024

Začátek byl trochu nezáživný, ale pak už jsem nemohla přestat. Říkala jsem si - je to scifi? Nebo detektivka? O knížce přemýšlím i několik dní po dočtení.

7 03.12.2023

Zajímavost: před touto knihou jsem četla Houslistka z Osvětimi. Popisuje příběh Almy Rosé, která byla zmíněna i v této knize a také měla blízký vztah s Mengelem. Je to jako bych četla jednu knihu a dvě dějové linky. Doporučuji obě.

8 13.08.2023

Knížce jsem dala šanci 50 stran. Myslím, že bych měla dostat za ten knize věnovaný čas zaplaceno.

Čtivé, ale už příliš překombinované... Nicméně celou sérii hodnotím velmi kladně.

30.05.2023

(SPOILER) Kniha dobře čtivá... Poté, co jsem se dostala přes začátek. Nepochopila jsem, proč musela být hrdinka vykreslena jako fracek, co má problém s alkoholem, má toxický vztah s manželem, pere se u soudu a chodí k soudu s kocovinou a v džínách. Spíše než neústupnou bych ji označila jako nevyzrálou, beroucí si případy, kde věřila v dohodu a tudíž bezpracnost. Pro mě absolutně nesympatická postava, obhájkyni bych si představila jinak. Zápletka, tedy kdo to na Teddyho ušil, mi byla jasná hned poté, co ho matka odvezla a už jsem to dočítala ze setrvačnosti.
Příběh byl fajn, styl psaní také. Klidně bych si přečetla další autorovu knihu, ale bojím se, že bych tam narazila na další takovou Dani.

2 09.05.2023

Po prvních 100 stranách jsem chtěla knížku odložit. Podle mě se klidně mohla jmenovat Vzpomínky na Archieho. Děj žádný a stále jen návrat k minulosti, což pro někoho, kdo předchozí knihu četl, může být zbytečné, kdo ji nečetl, vlastně taktéž. Dala jsem jí ještě šanci a dostala se na stranu 250. Vzpomínky se stále opakují, alespoň v menší míře, dějově je to pro mě prázdné, neděje se tam nic. Takže odkládám nedočtenou.
Kdyby se nečetla tak snadno, odložila bych ji dřív.

17.04.2023

Hodnotím lépe Tatéra z Osvětimi, tohle už pro mě bylo příliš románové. Což je ale pochopitelné vzhledem k tomu, že tento příběh autorka nevyslechla od Cecílie a měla málo informací. Mám raději více faktu, proto jednu hvězdu sebírám, přesto knihu doporučuji pro její čtivost.

4 03.02.2023

Historické romány mám velmi ráda, obzvlášť z Británie. Do knížky jsem se okamžitě začetla a začala ji doporučovat okolí, jak mě vtáhla. V průběhu jsem se v ní ale začala ztrácet. Ne kvůli množství postav, jak je tu zmiňováno, ale proto, že ve všech generacích a rodinách se používala stále stejná jména. Ano, reálně se to tak dělá. Ale nechápu, proč autorka zvolila tuto cestu. Však je tolik krásných anglických jmen, která mohla použít. Už jen proto, aby byl v osobách přehled.
Knihu jsem dočítala s minimálním zájmem, protože už jsem nevěděla, kdo je syn, kdo je vnouče a kdo je z královské rodiny. Škoda, další díly zatím číst neplánuju. Možná později.

1 30.01.2023

Tady jdu naprosto proti proudu všem. Vůbec jsem nebyla schopná se do knížky začíst. Četla jsem, četla a najednou si uvědomuju, že vůbec nevím o čem. Prvními sto stránkami jsem se prokousávala týden. Odkládám, zřejmě nejsem na tuhle knihu aktuálně správně naladěná.
Dvě hvězdy dávám za doplněné fotografie obrazů, o kterých se píše.

1 23.01.2023

Kniha pěkná, čtivá, vtáhla mě do děje. Ale proč je useknutá? Vždyť i na záložce obálky je psáno, že děj vrcholí povodně v Paříži. Tak nějak mi přijde, že to vydavatel samovolně useknul a opomenul to na obálce... Jsem z toho dost rozpačitá, proto ani nebudu hodnotit hvězdami.

Obvykle čtu knihy cíleně, na základě dřívějšího vyhledání, doporučení zde nebo známých. Tuhle jsem vzala na slepo v knihovně. A pak koukám, hodnocení nic moc. Ale co, já čtu všechno, tak to slupnu a posunu se dál.
Dala jsem prvních 60 stránek. Prolínání časových linií, kdy mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem, mi vadí, ale ještě bych to zvládla. Co v knihách nemůžu, to jsou pravopisné chyby. A že tady jich bylo jako máku. Vrchol všeho je nerozlišení mě/mně.
Odkládám. Tohle nedám. V dobách, kdy je čeština na sociálních sítích przněna, chci vzít do ruky knížku a užít si četbu na úrovni. Nechápu, jakým způsobem se vybírají editoři. Jejich jediná zodpovědnost je, aby byla kniha podle všech pravopisných a gramatických pravidel. Ostuda nakladatelství.

Colleen to vážně umí. U této knížky budu ale hodnotit pouze čtivost a její popis myšlenkových pochodů. Líbí se mi, že se nesnaží popsat situace, aby to bylo "líbivé do románu", ale tak, jak skutečně člověk přemýšlí. I za cenu toho, že z hrdiny/hrdinky udělá hospodářské zvíře.
Příběh této knihy byl velmi naivní, až nereálný. Možná už jsem toho už Colleen četla moc a měla bych si dát od ní pauzu. Přesto za tu hloubku, za popisy situací a myšlenek opět nemůžu jinak než za plný.

4 14.12.2022

(SPOILER) Mám ráda životopisné knihy a po přečtení hodnocení jsem měla očekávání. Bohužel. Trvalo mi, než jsem se do příběhu začetla, občas jsem tápala v postavách a nakonec mi ani Clařin charakter nebyl sympatický. Měla jsem dojem, že víc než o uznání jí šlo o to, aby měla vyšší a vyšší příjem. Alespoň jsem měla pocit, že právě tomu věnovala víc úsilí i místa ve svých dopisech.
Nicméně jsem ráda, že jsem měla možnost se ke knize dostat a dozvědět se víc o Tiffanyho životě a životě ženy, která spolutvořila jeho značku.

1 12.12.2022

Za mě kniha povedenější než Sudetský dům. Nejspíš je to popisem míst, která mám tak ráda a ráda je navštěvuju. Jen si přeju, aby autor začal používat rozvinutější věty... Přesto si ode mě kniha zasluhuje plný počet hvězd.

10 04.12.2022