podko_lenka komentáře u knih
Za mě kniha povedenější než Sudetský dům. Nejspíš je to popisem míst, která mám tak ráda a ráda je navštěvuju. Jen si přeju, aby autor začal používat rozvinutější věty... Přesto si ode mě kniha zasluhuje plný počet hvězd.
Téma velmi dobré, příběh zajímavý.
Ale ta čeština, ta čeština... Jeden čas jsem četla e-knihy, ale ty přepisy byly tak tragické a plné chyb, že jsem se vrátila k papírovým knihám. U téhle je to asi jedno, co bych zvolila.
Z knihy jsem velmi rozpačitá. Námět zajímavý, dozvěděla jsem se spoustu historických faktů, která jsem nevěděla, ale tak strašně těžce se mi četla... Bohužel za mě podprůměr
Čtvrtá knížka od autorky a odkládám na neurčito. Krom Hotýlku na Islandu nemůžu její hrdinky vystát. Vždy jim vtiskne určitý povahový rys, který mě vytáčí. Škoda, jinak jsou knížky pěkně čtivé.
Na romány moc nejsem, ale na dovolenou jsem chtěla četbu trochu odlehčit.
I když mě nejprve zklamalo, že jsou tak mladí a bude to tedy nejspíš román pro teenagery, brzy jsem pochopila, že je to podstatné, protože v tomhle věku se člověk poznává a citově formuje.
Do druhého setkání jsem se smála, od třetího jsem to probrečela. Nedokázala jsem ji odložit a během dne ji dočetla. I když pro mě byla zápletka zbytečná a překombinovaná. Kdyby nebyla, odnesla bych si z té čistoty lásky ještě silnější emoci.
Přesto si ode mě zasluhuje plný počet hvězd. Moje první knížka od autorky a rozhodně ne poslední.
Ve srovnání s Pekárnou v Brooklynu a Cukrárnou v Paříži byla pro mě tato knížka zatím nejlepší. Charakterově oproti předchozím (přirovnání kirsten6241 , že aspoň nebyla kráva, mě pobavilo a souhlasím s ním) mi sedla. Knížky jsou čtivé a opravdu se mi líbil popis islandské přírody. Ovšem dost mi vadí, že se někdy autorka míjí s realitou. Lucy byla vykreslená jako schopná manažerka, taková by se ovšem hned nezačala kamarádit s personálem (kdo někdy vedl lidi jistě chápe) a rozhodně by se nelíbala po dvou týdnech s podřízeným. Takové záseky jsem bohužel našla zatím ve všech knihách ze série, co jsem četla. Škoda toho...
Velmi pěkné, dá-li se to říct o tomto tématu. Smutné a k zamyšlení.
Dávám 4-5 bodů. Za knihu samotnou 5, ale na začátku jsem se dost ztrácela v postavách, za to trochu ubírám.
Naivní, naivní, naivní... Už před svatbou se ukazovalo, jaký je. Za tohle si skutečně mohla sama.
Kniha čtivá a poutavá, ovšem množství gramatických i pravopisných chyb mě překvapilo. Takové knihy díky tomu končívají v Levných knihách.
(SPOILER) Moje první kniha od autorky. Od prvních chvil mě chytla a četla jsem ji s lehkostí. Poutavý příběh, kde mě později překvapilo podrobné popisovaní erotických scén, které na mě kupodivu nepůsobily lacině a jejich vztahu jsem věřila snad všechno. Přestože tento žánr úplně nevyhledávám.
Ráda bych dala knížce plný počet bodů. Reálně je to však kousek nad 4. Za drobnosti, se kterými jsem se neztotožnila a za useknutý a přeslazený konec, který v podstatě rozhodl, jednu hvězdu ubírám.
I tak se ale těším na další autorčinu knihu. Za čas, aby na mě té sladkosti nebylo moc :)
Čtivá kniha, pro mě na dva večery. Přečetla jsem mnoho příběhů o islámsko/křesťanských, ateistických nebo jiných párech. Tahle kniha je ale jiná. Říkala jsem si, že není možné, aby byl někdo tak naivní. Ale lidé jsou různí a ovlivňuje je jejich psychika a životní situace. Tak se prostě stane, že se nechají unést. Ovšem Renatin příběh mě naprosto rozsekal. Ani se mi nechce věřit, že někdo tohle dopustí...
Dala bych to jako povinnou četbu všem dívkám a rodičům.
EMR mám ráda. Tahle knížka mě ovšem neoslovila. Zbytečně dlouhé rozhovory o ničem, k Joan jsem si nenašla žádný pozitivní vztah.
(SPOILER) Fajn oddechovka, přečteno za jedno odpoledne. Nepřekvapí, nezklame. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami... Ale jelikož jsem teď měla v ruce knihy, které mě nebavily, zaslouží si tu jednu navíc.
Edit: Následně jsem koukla i na film. Obzvlášť mě zajímalo, jak do něj nevulgárně zakomponuje děj ze swingers klubu. Aha.. No, kdybych film neviděla, udělala bych lépe :)
Po čtyřech knihách, které mě vůbec nezaujaly, jsem sáhla po této s očekáváním. To bylo maximálně naplněno. Vždy, když jsem si uvědomila, že to není "jen" příběh, ale skutečný deník, mě to zasáhlo. Plány a úvahy o tom, co bude, až skončí válka... Anne byla na svůj věk vyspělá a velmi poutavě psala. Věřím, že by vydala ještě další knihy, kdyby mohla.
Silné, skvělé, zanechává ve mně stopu.
Po třech naposledy čtených knihách, které jsem četla rychle jen proto, že mě nebavily a chtěla jsem začít něco jiného, tuto rozečtenou odkládám. Ráda čtu vyprávění v minulém čase, přítomný taky zvládnu, ale velmi mi vadí střídání vyprávění v minulém i přítomném čase, tím spíš, když se to mění po větách. Co ale rozhodlo je, že po čtvrt přečtené knížce se stále opakují pasáže z druhého dílu, které vydají i na dvě, tři stránky a to přepsané doslova. Takže po přeskočení těchto stran mám pocit, že kdybych začala číst rovnou čtvrtý díl, o nic nepřijdu.
Na spravení chuti teď vezmu do ruky literaturu faktu.
(SPOILER) Po dvou posledních knihách, které jsem nedočetla s nadšením, jsem sáhla po osvědčeném Kingovi, který mě zatím nikdy nezklamal. Až dosud. Bohužel jsem se po celou dobu příběhu nedokázala pořádně začíst. V knížce se míhaly postavy, ve kterých jsem občas měla problém se vyznat. O.J. se věnovala delší pasáž, ale očekávaná důležitost jeho postavy se nedostavila. Kdyby se na konci neobjevil v naprosto nedůležité scéně, udělal by King lépe. Naopak Rainbird by si na konci zasloužil více pozornosti pro svoji smrt.
Pozitivně hodnotím posledních pár stran, které ve mně konečně vyvolaly napětí. Jen škoda, že to nepřišlo dřív.
Běžně si při čtení knih představuju prostředí, scény, postavy (jako asi všichni) a tady se mi to po většinu knihy nedařilo.
Bohužel mě kniha zklamala. Ale to se tak děje, když máme očekávání. Třetí kniha v řadě, kterou už jsem četla jen proto, abych ji dočetla a mohla začít s jinou. Tak snad budu mít příště šťastnější ruku.
Moje první kniha o investování do akcií. Pro mě jako začínajícího investora je poutavě napsaná a stále se k ní občas vracím a vybírám pasáže, které jsou pro mě aktuální. Jako bonus vidím, že je psaná českým autorem, tedy snáz ji využiju v praxi.
Doporučuji pořídit rozšířené vydání, které zohledňuje i dopad období coronaviru.
(SPOILER) Opravdu nečtěte, pokud nechcete prozradit pasáže.
Tohle je má první přečtená kniha od Jojo Moyes. Sáhla jsem po ní po těžší četbě (King nebo 2. sv. válka), abych trochu odlehčila hlavě. Čekala jsem jen krátký úvod ohledně roku 1916, takže mě překvapilo, kolik této části bylo věnováno místa. Ale proč ne. Bylo to čtivé, zajímavé. Nicméně druhá půlka mě nepotěšila. Velmi brzy jsem zjistila, jak mi vadí Livina povaha, její iracionální chování i uvažování. Charakter její postavy mi přišel nehodný tomu být jednou ze dvou hlavních (předpokládám kladných) postav. Bohužel se to poté zvrtlo i u Sophie, Lilian a jejího rozhodnutí neodejít a nakonec ztratil mé sympatie i Paul. Nesmyslným pasážím pak kralovala část, kdy probíhá soud, kde má být vynesen rozsudek a účastníci samovolně a šťastně opouští síň, aniž by jim to někdo povolil a jednání ukončil. A ještě se úředníček rozhodne jen tak vrátit obraz z úschovy... V podstatě jsem od druhé poloviny knihy začala ztrácet pozornost a někdy ve tři čtvrtě knihy jsem si řekla, že to je slušná harlekýnská slátanina.
Ano, vím, je to kniha. U scifi také nikdo nečeká, že je to popis reálných událostí. Ale od takové knihy bych nějakou uvěřitelnost čekala. V průběhu čtení jsem v duchu ubírala z maxima hvězd, až jsem se dostala na jednu. Ale za první půlku něco navíc dávám.
Mé hodnocení se hodně liší od ostatních (nejen délkou :) ), za což se omlouvám většině, které se knížka líbila. Ve mně vyvolala emoce jako "ztráta času" nebo "takový paradox" a tuto autorku odkládám na neurčito.
(SPOILER) Silný příběh bezstarostného mladíka, kterému byl ukraden svobodný život a stal se z něj člověk bez silnějších emocí, které by mu neumožnily přežít pobyt v koncentračním táboře. Přesto neztratil určitý smysl víry a po ukončení války byl schopný založit rodinu, vážit si své ženy a uvědomit si její sílu a pochopení.
Oceňuji vyprávění bez zaujetí a popis toho, jak se měnila jeho nátura, pocity, jak se přizpůsoboval prostředí. Je cítit, že z něj vyprchal cit. A přesto (spíš právě proto) není cítit zášť.
Obdivuji, že neměl potřebu po skončení války potřebu říct svým nejbližším, co zažil a celé půlstoletí to nosil v sobě. Málokdo z nás si dokáže představit, jaké démony v sobě takový člověk nosí.
Ač se mi nechtělo do čtení Historického kontextu, teď vím, že jen tuto část si přečtu za čas ještě jednou.
Přečetla jsem několik knih s touto tematikou a svěděctvím z táborů 2. sv. války. Tahle ve mně ale zanechává velkou stopu. Určitě ji budu mít ještě nějakou dobu v hlavě.