PoetickaM komentáře u knih
Málo známá ruská poezie konce 19.století.
Apuchtin, Žemžučnikov, Kutuzov,Lochvická,Minskij,Merežkovskij, Solovjov ,Slučevskij
ČAS je pln zdvořilosti
dokončí rád své dílo:
prázdný sál po slavnosti-
to je vše, co všem zbylo.
Kdysi jsem tak chtěla žít, ale nešlo to. Před dvěma lety jsem si řekla TEĎ,nebo si svůj sen už nikdy nesplníš. Někdy to není lehké, ale je to klidné, má to svůj řád...
Ale jak už někdo psal je to jiná doba...ale i tak si člověk uvědomuje, že nepotřebuje téměř nic.
jen splnit si svůj sen...
Pozdě bát se. Pozdě ptát se Pozdě smát se.
Padni, kde stojíš na zemi- a líbej ji a hlaď ji hebkým slovem.
Jak ráda mám ty jeho slovní obraty,to hlazení slovem ...
Vracím se celý život. Přes 40 let čtu znova a znova a nalézám tolik lásky vášně zklamání...
Pokaždé je to jiné. Snad věk, snad zkušenost, snad lítost nad něčím...
Volala
A celá čekala. A
lesy
hřmely:
"- - - kdo ví- - -"
A
šli a šli.
A nahlas modlili se....
.
.
.
A ona smála se,
jako když plakat chce.
Jako by ji Pámbu trhal
andělovi ze srdce.
Je to pro mě kniha "na paměť "abych nikdy nezapomněla, absurditu totality.Dostala jsem jí od přátel "pro sílu a za sílu"...
Když si uvědomím, že verše musely být vydány v samizdatu, musely být recitovány v domácím divadle Vlasty Chramostové,když,když, když
Svoboda tak sladce chutná a je tak křehká
Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit
A Sbohem
Ano,dobrota
a milosrdenství
provázet mě budou
všemi dny mého žití
Žalm 23
Někdy je dobrý si tu bolest prožít znova a pojmenovat a uvědomit si...
Přes všechnu bolest žiju dýcham, jsem tady teď a teď
Je dobrý mít Boha,který Je nadosah...
Život až na dřeň, sedím a koukám...
Táta jí koupil mamce krásnou v červené kůži vázánou. Pamatuji si ,jak mě bral na klín, usmíval se a četl...
Láska je modlitba vyslyšená v tuto chvíli,
svět ztrácí se před očima jako obraz v kině.
Sevři mě k sobě, anděl sám sebe svírá křídly
rozkoší oči zavíráme a neslyšíme
Čím jsem starší ,tím víc se přibližuji ,tím víc cítím.
Co zůstalo z těch krásných chvil?
Třpyt očí,
kapička vůně,
.
.
.A ještě abych nezapomněl,
tři vločky sněhu.
To je vše.
Takhle si představuji, že budu za pár let chodit po Praze.a budu stejně cítit tu krásu, smutek,nostalgii,ubíhající čas,konečno.
A zase půjdu na Žižkov, už to není dávno to místo, jako i moje Praha není stejná Praha mého dětství a mládí. A protože je to jediná moje sbírka s podpisem ,mám jí stále v srdci, tak jako často cítím ten jeho laskavý pohled, ten úsměv. Pohled ,který hladil a dával naději...
To je knížka na dlouhý zimní večer. Když se chci smát a taky vzpomínat a opravdu to tak vše bylo.
Dnešní stredoškolák to už těžko pochopí, ale já bych neměnila....
Úžasná vzpomínková,jako život sám.Jsem ráda,že jsem ještě zastihla pana Seiferta živého, že jsem se odhodlala na Žižkov pro podpis,že jsem se mohla podívat do té laskavé tváře. Vždycky, když je mi smutno po něčem (to už prý tak k stáru bývá) vezmu jeho Krásy a čtu a vzpomínám...
Asi tak. Nemám ráda "Mařenku Vomačkovou ",tak o ní nebudu psát....
A protože jsem "cynik na n tou"miluju Kunderovy knihy
Jedná z mých oblíbených, na které jsem si jako dospívající holčina uvědomila krásu života jaký žiji teď a tady. A vděčnost, že jsem měla možnost žít, že jsem nezažila válku, že babi s dědou přežili atdatd. Knihu často beru do rukou, když jsou zde vnoučata a děti a povídáme si o minulosti naší rodiny
Miluju tu knihu, ty fotografie ta místa. Cítím tu atmosféru, když chodím tím městem mého mládí, a raduji se z míst která jsou stejná jako tenkrát. Občas pohladím starou zeď, Občas patrám bosou nohou.poslouchám neslyšné a dýchám.....
Když chci vzpomínat. Víno,muzika, večer. Krb praská, kamarádi a vzpomínáme na maturitu 1982 a je to úplně stejný jak v roce 1962.Reduta Viola Praha.Bosky po Karlově mostě...
Nepochopí, kdo v té době nežil, neposlouchal Laxík
Protože mám ráda verše o přírodě a verše starší i toto je má oblíbená sbírka. Na podzim jí vyndavám z knihovny, abych věděla, že je čas na šípky....
Když stromy mráz láme a z kořene kátí,
svým ovocem chudobným nasytí
hladovou,zoufalou zvěř
a zachrání ubohé, zimou se třesoucí ptáče
a život mu vrátí
Básně inspirované hudbou. S některými básníky jsem se setkala úplně poprvé. I.Slavík, Z.Hejda, B.Kopic
Karel Toman
Má duše vstříc vychází tvojí
na vlnách hudby té monotónní,
jež zdlouhavě, houpave zvoní
Ty v spolku nočních stínů
rtům neseš nedbale
ohýnek nikotinu
jak doutnák ke skále.
A dlouhoprsté jejich blesky
až k srdci procvakly svůj nůž.
"Bolí to mister Woznjesensky"?
Hrbáči, pusť mě už!
Krvácím, srdce probodly
(Pusť, Quasimodo, krasavče!)
panenky sochy "Svobody"
a něžné očko "práskače "