PosPol komentáře u knih

"Ohne záda tak, že vytvoří dokonalý oblouk, to ve mně probudí zvíře. Už se neovládám, šukám ji tak, jak to mám rád. Když se udělá, je její výkřik slyšet v celém pokoji. Ale já jsem s ní ještě neskončil. Vyklouznu z její pipiny a navedu péro mezi její hýždě. Zachvěje se, což mě pobaví. Dokonce i děvky, když se chlap dotkne penisem jejich zadku, se tváří, jako by nikdy neměly anální sex."

O můj bóže, můj bóže. Už budu, už budu. Jop, i to příšerný porno s Helmutem ze Slunce, seno má větší úroveň, než tahle kniha. Nemohu popřít, že jsem z ní nebyla vlhká a to rovnou na dvou místech. Levé a pravé oko. Plakala jsem nad ztrátou tolika stromů, kolik jich kvůli knize muselo být obětováno! Při čtení jsem si říkala - Terezo, nesuď ostatní, jimž se kniha líbila! Jenže s každým dalším slovem, s každou pipkou, prcinou, číčou, to bylo stále těžší a těžší.

"Nepřekvapila mě ničím, čím by si zasloužila, aby tu mohla zůstat. Většina holek mě začne nudit po měsíci, nanejvýš po dvou. Morris mi stejně často dodává čerstvé kusy, takže prdelí na šoustání mám stále dostatek."

Není to tak hrozné. Je to přímo šílené! Máme tu borce, co střílí lidi do hlavy na potkání, mlátí ženský, škrtí je, ale sbírá na ulici opuštěný babky, poskytuje jim přistřeší a děti! Nezapomeňme na děti, jimž platí léčbu rakoviny! Už mi chybělo jen zachraňování koťátek ze střechy. A pak tu máme Jess, holku, co přikývne na to, že ji tady pan Ďábel z LA zamkne ve svojí ložnici a bude si s ní dělat co chce, dokud nebude dluh jejího debilního otce splacen. A tak celé dny chudinka sedí na posteli a čeká na toho don chuana až přijde a vrazí jí péro do prdele na sucho, aby u toho měla trojnásobný orgasmus. Vzdychá jak stará Škopková do schodů, ale nezapomene několikrát dodat, jak ho nenávidí!

Protože to je DROBNÁ vykrádačka 365 dní a 50 odstínů, nechybí hlášky jako BUĎ PRO MĚ VLHKÁ, JSI TAK ÚZKÁ a podobně. Samozřejmě kundička zvlhne a pulzuje po takových slovech, pronesených tím správným, mužným chraplákem. A já přemýšlím, jestli o tomhle ženy jen sní, nebo by to chtěly zažít doopravdy? Aby se k nim chlap choval jako k hovnu, vyškubal jim polovinu vlasů, rval jim ho tam nasucho a škrtil je? No a nesmím opomenout hrůzostrašou literární formu, kdy po vyškrtnutí vulgarismů a přezdívek jako kočičko, malá, drahoušku, cukroušku apod., zbydou bezduché rozhovory, opakující se slova. A jeden obrovskej barák plnej kurev, který ale nemají co na práci, protože náš chuanito zjistí, že se nemůže na jinou ženu ani podívat, protože JESSICA.

Hodnotím odpad, ale pokud si ve společnosti připadáte mimořádně nekomfortně a příliš inteligentně, jen do ní! Mozkové buňky budou hynout po skupinkách při popisování toho obrovského mamutího údu, který dokáže nakládat ženám desetkrát za den a nikdy nezvadne!

Může láska změnit tradice a myšlení celého národa?

V knize kosti pod mechem dominují minotauři. Houževnatí,čestní, netolerující slabost. Pokud není minotaur dobrý pro boj, je přítěží. Jenže co když se objeví někdo, kdo začne zpochybňovat staré tradice a texty posvátného Kodexu cti?


Příběh začíná de facto od konce, kde vám autorka rozlomí srdce vedví a postupnou retrospektivou jej cupuje na další a další kousky, až vám v hrudi zůstane jen zející černá díra. Skvostná obálka, bohatá slovní zásoba, libozvučná jména postav, dokonale navazující nitky příběhu. To vše tvoří perfektní kousek, dokazující sílu českých autorů. Hrozinkou na ještě teplém babiččině štrůdlu je pak poselství knihy, ne nepodobné lidské historii, tak stále tragicky se opakující dokola a dokola, bez špetky poučení z vlastních chyb.


Kosti pod mechem vypráví o postupném úpadku minotauřího společenství. Zdá se, že je zcela nevyhnutelný, obzvláště když se začnou odvracet bohové a vezmou si zpět některé své dary. Začne se stírat hranice mezi dobýváním zašlé slávy, navracením tradic a brutální zabíjením pro potěchu a sobecké účely. Potoky krve a utrpení, to vše páchané ve jménu vyššího dobra.


Poznáte hrdinné reky z balad, ale i podlé zrádce. Touha po očistění a navrácení cti, měnící se v postupnou nenávist zcela zatemňující mysl vámi bude rezonovat ještě dlouho po dočtení. Stejně jako nepochopení, jak se z hrdého válečníka snadno stane zlomený muž. Autorka se nesnaží protlačit akci, naopak, zaměřuje se na psychologii postav a děj plyne v poklidu. Brutalita minotaurů je únosná, nepůsobí vlezle, je akurátní. Popisy nejen postav jsou tak dobré, že jsem chvílemi cítila funění zápasících minotaurů za sebou.


Co bych vytkla? Nic, prostě nic. Byla jsem očarována, vtažena do příběhu a vyflusnuta jako mrzký kozí bezoár. Rozhodně 5/5. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

2 05.05.2024

Klára je celý život divná. Facebook považuje za lajkovací chlubírnu, přátel má poskrovnu, ale divná je především svojí ojedinělou schopností, o kterou se teda rozhodně neprosila! Když už toho má po krk, sbalí krosničku a udělá šedivému Banánistánu ADIOS, AMIGOS! Vydá se do Mexika, kam ji otec často brával a tak se najednou holka z Krušnohoří dostane do světa fanatických rádobysektářů, kteří by s její pomocí rádi oživili pradávného démona.

Tak jo, od začátku knih až do konce jsem si neustále říkala - KLÁRO! Ty krávo! Ta holka je zkrátka poděs. Roztěkaná, kousavá, neopatrná a důvěřivá. Sedá si k divným chlápkům do auta, spí u nich doma a zkrátka je tak trochu na facku. Ale víte co? Já si ji oblíbila. A jak nemám ráda hovorovou češtinu v knihách, tak tady ten slang, vtipné hlášky a mexické názvy příběh dokonale okořenily.

S Klárou procestujete Mexiko a poznáte jeho pohostinnou a přívětivou tvář, stejně jako tu stinnou, plnou fanatických magorů, úplatných poldů a životu nebezpečných situací. Netřeba se ale bát, není to "klasický" goldenďácký horor, ve kterém stříkají proudy krve. Je to spíše ztřeštěná pouť jedné osamělé holky, která jen touží někde zapustit kořeny.

Autor se skvěle vžil do ženské kůže, Klára je skvělá postava. Na druhou stranu se ale celý příběh plácá sem tam a po čase mě to lehce nudilo. Navíc na tak malém prostoru se rozjelo více linek, ta duchovní mi vlastně přišla úplně zbytečná. Konečné rozhodnutí Kláry bylo dokonalý, úplně jsem v něj doufala, zároveň si příběh plyne pomalým tempíčkem a přílišné zvraty neobsahuje. Zkrátka čtivá, svižná jednohubka. Hodnotím 3,5/5 a děkuji nakladatelství Golden Dog za poskytnutí knihy.

2 27.03.2024

Obálka je naprosto uchvacující a tak jsem se těšila na podobně děsivý příběh. Některé obrázky jsou opravdu znepokojivé a dokonale vyjadřují šílenost postav. Zapadlé městečko kdesi v Japonsku, kde se až příliš často skloňuje slovíčko KANIBALISMUS.

Upřímně jsem ale čekala více než jednoho submisivního policistu, který nechá snad každého vesničana aby ho zesměšnil, ohrozil na životě, či mu vyhrožoval. Ani nevím, zda si chci číst další díl, protože jde vlastně o poměrně nudný příběh...

2 25.03.2024

Reportérce Izabele se začne plíživě rozpadat čerstvé manželství poté, co nemůže otěhotnět. Upne se na den své ovulace a vztah postupně jde k šípku. Příliš to nevylepší ani její tajný zájem o adopci afrického dítěte. Jenže jako by jí osud nechtěl dopřát ani to adoptované dítě, v jeden okamžik se vše zlomí a Izabel je na stopě tzv. továren na děti a začne zjišťovat, že ne každý sirotek je tím, za koho jej ziskuchtivé sirotčince vydávají...

Obchodníci s dětmi je tím typem knihy, kdy jste přesvědčeni, že už vás nic nepřekvapí. Nic vás nemůže šokovat, protože všechno jste slyšeli. Autorka mě velmi nevybíravým způsobem vyvedla z omylu a mně bylo zle. Ten pocit bezmoci, chvíle, kdy přemýšlíte, jak tohle může udělat člověk člověku? Natož miminku? Jak zvládne žena, co má sama dítě, vytrhnout miminko, ještě pokryté mázkem, matce z náručí, aniž by si ho směla pochovat a přiložit k prsu? Kolik stojí lidský život?

Autorka příběh beletrizovala. Jenže nedělám si iluze, že ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Původně jsem chtěla snížit hodnocení kvůli lehkému happy-endu, ale autorka mi vyrazila dech. V doslovu vysvětluje, že i tak je kniha brutální a nechtěla čtenářky ke konci totálně zlomit. Následně uvádí, jak by situace nejspíše reálně dopadly a toho si cením, že když se dala do boje, řekne vše tak, jak to je, bez příkras.

Rozhodně to není čtení pro slabé povahy a věřím, že spousta žen se do něj nepustí, ale já jej doporučuji už jen kvůli těm edukačním prvkům. Sledujeme zde osudy mnoha žen, některé z nich se spojí, některé podlehnou lákavé vidině peněz, jiné si projdou nepředstavitelným peklem. Dochází zde ke znásilňování, obchodu s dětmi, woodoo rituály s lidskými oběťmi a mnoho dalších zrůdností, které si naše zhýčkaná evropská mysl sotva může představit.

Taková myšlenka na závěr - některé ženy prodaly svá miminka aby měly na drogy, jídlo apod. a já si říkám, není to tak lepší pro obě strany? Je vysoká pravděpodobnost, že dítě adoptují lidé, co ho budou mít rádi a minimálně se o něj postarají lépe. Ostatně za jeden z nejlepších výmyslů posledních let považuji babyboxy - to dítě dostane šanci na lepší život...

Hodnotím 5/5* a i když jsem četla ve štafetě, už jsem si knihu objednala, ráda autorku podpořím.

2 23.02.2024

Tahle kniha aktuálně na IG způsobila totální poprask. Je tedy jasné, že jsem si ji taky chtěla přečíst a sama si udělat názor. Příběh z mafiánského prostředí, kde nechybí obchod s bílým masem, drogami, zbraněmi a občas nějakou tou vraždou, či něčí záhadné zmizení...

V tomto prostředí vyrůstá Vivian, ale mafiánská výchova se na ní příliš nepodepsala, je tak trochu růže mezi trním. Citlivá, vlastne až přecitlivělá a přestože žije ve zlaté kleci (a nebo právě proto?), neustále se jen lituje. Komu by se líbil domluvený sňatek, ale přeci jen její možnosti byly trochu větší, než jen celý den odevzdaně ležet v posteli a čumět do stropu. A psát si deníček! Ve 24 letech psát - Milý deníčku, to jí na vyspělosti příliš nepřidalo.

Kniha je plná intrik, luxusu, temného světa podsvětí, do kterého nám smrtelníkům není umožněno vstoupit. Nemohu tak posoudit uvěřitelnost celé situace, ale vzhledem k hrozícímu nebezpečí mi přišlo ze strany rodiny Viv zcela podceněná bezpečnost a vlastně i když měla osobní ochranku, neustále se jí dařilo nenápadně se vypařit.

Z Kasiana mi nezvlhly nohavičky jako mnohým, ale i přesto klobouk dolů před autorkou! Konečně chlap, co splňuje definici BADBOY a nesedne si na prdel z první ženské, co potká. Jeho plán byl skvěle propracovaný a ani ty nejhezčí kozy na světě by ho nepřiměly uhnout z cesty za pomstou. V kontrastu s jeho bezohledným chováním byl naprosto úchvatný jeho vztah s rotvajlerem Amudisem a ta oboustranná bezpodmínečná láska. Kdo by to byl do toho hajzla řekl, no ne?

Trochu mě mrzela předvídatelnost zápletky, ale Leshiana mi přesto vyrazila dech a to epilogem, to skláním již druhý klobouček k zemi, protože tohle nečekal nikdo! Celkově mě čtení bavilo, ačkoliv bych se obešla bez některých klišé scén, jako je orgáč jen co na ní hrábne, několikanásobné výbuchy orgasmu jen co zasune prstíčky a tak podobně. No ale chápu, většina si to žádá a k tomuhle žánru to patří.

Hodnotím 3,5/5* a už se těším na další díl. Děkuji Venupress za poskytnutí knihy.

2 22.02.2024

Tak jsem velmi zklamaná. Skvělý začátek, zajímavý námět. Ale nestačí mít vraha magora, ještě musí detektiv bohovat se svými démony. Když to není chlast, je to neco jiného. Zbytečně se tak tříští pozornost. Spousta faktických chyb, asi největší bizár je kudla v hrudi až po střenku a osoba si vesele kráčí dál, autor úplně zapomněl, že má nůž v hrudníku...

Detektiv Lucie je matkou dvojčat, spí asi tak pět hodin týdně, ale přesto dokáže souvislosti vyvodit i tam, kde nejsou a neexistuje snad nic, co by nevěděla! Jinak je ale detektivní práce jak z firmy Pat a Mat, nechybí ani klišé, kdy policista jde na děsivé místo, aniž by o tom někomu řekl. No a konec? Ten si nejspíše máme domyslet, protože příběh je zakončen pár větami. A já se taaak těšila na pořádny thriller :(.

2 17.02.2024

Tak co, jste tým Edward, nebo Jacob? Ja knižní Edward, ale na toho filmového Ementála se nedá dívat, takže filmový vede Jacob. No, máme tu Nezdolnou, v níž budete jasný tým Nicolas... Upíři jsou zde totiž ti špatní. Ale možná by Sara radši bojovala s upírem, než jít na rande s klukem....

Saře je 18. Je to sice 10 let, co jí brutálně zavraždili otce a ona našla jeho tělo, ale noční můry jí nenechají tento okamžik zapomenout, či zmírnit bolest nad jeho ztrátou. Sara je jiná. Lže ostatním, aby uchránila sebe a své netradiční přátele. Ať už jde o trolly, bažiňáky, sylfy, či otravné zlodějíčky impy (jo, už vím, kdo mi schovává ponožky a klíče!). Když se ocitne tváří v tvář upíra, co se nad ní olizuje jak Azor nad masitou kostí, není daleko od svých posledních nádechů. Ale objeví se úchvatný, nepřemožitelný a neodolatelný Nicolas a na poslední chvíli ji zachrání. A pak už ji ochraňuje pořád. Tak trochu proti její vůli...

Pokud cítíte trochu sarkasmu, tak to mi jen ukáplo! Ve skutečnosti se stydím přiznat, jak moc jsem příběh žrala a hltala každou dávku jak feťák poslední krystalky... Ano, je to trochu klišé, ale já se vrátila o 15 let zpět, kdy jsme chvátali ze školy domů na Buffy, Čarodějky, milovala jsem Stmívání apod.

Není zde úplně romantická linka, ale očekávám ji v dalším díle, protože tady to enemies to lovers tak skvěle funguje! Sara se mi líbila - bystrá, empatická, skvěle improvizující, i když občas se sklonem k sebevraždě vzhledem k některým rozhodnutím jít nebezpečí v ústrety. Je přesně tím prototypem hrdinky, co jsem si vždy přála být - všem leze na nervy, ale zároveň jí nikdo neodolá a každý touží získat alespoň špetičku její přízně. Já skončila vždy jen u té první část - všem leze na nervy.

Vadily mi dvě věci, docela zásadní - první je opovrhování Sary ostatními dívkami. Až nenávistný postoj ke stejnému pohlaví a povyšování se ve stylu "já jsem něco víc", bylo zcela zbytečné a směšné. Větší problém mám ale s tím, jak v moderním světě plném technologií a kamer na každém rohu lze skrýt magický svět? Pokud tam není maškarní každý den, asi by někomu mohlo být divné vidět ležet lidi v tratolišti krve, nad nimi se sklánějící upíry a k nim dobíhající obrovské, děsivé vlkodlaky a týpky, co mají rychlejší pohyby než Jackie Chan. Kvůli tomu dávám 4/5. Tuším, že druhý díl se mi brzy zcela záhadně objeví v nákupním košíku.

2 13.12.2023

Taky jste měli někdy pocit, že nepatříte do tohoto světa? Že jste zkrátka na jiné planetě? Rivě život uštědřil spoustu ran, až zůstala úplně sama. A proto se rozhodne vzít si život. Jenže její poklidnou sebevraždu naruší neznámý krásný cizinec, co začne tvrdit, že je z jiného vesmíru a Riva mu musí pomoct najít jeho ženu, jinak její svět zachvátí chaos! Ale jakou motivaci může mít člověk rozhodnutý zemřít?

Wau! Musím říct, že autorka napsala opravdu originální knihu! Jako správný fanoušek Marvelu jsem měla trochu obavy jak se popasuje s paralelními vesmíry a putováním skrze ně, ale až na malé detaily vše skvěle pasovalo a fungovalo. Riva mě od začátku dráždila svojí neochotou žít, ale chápala jsem jí. Její postavu jsem si postupně zamilovala, je drzá, urýpaná, sarkastická, ale zároveň i empatická a laskavá. Stejně tak mě bavil charakter Axara, záhadného muže, který se nikdy neusmívá, ale při jeho doteku Rivu zalije teplo a pocítí i chuť žít...

Kniha řeší spoustu otázek a dilemat ohledně osudovosti a předurčeného života, jako i lásky, nenávisti, touhy žít či zemřít. V lecčem mi připomínala Půlnoční knihovnu a bavilo mě sledovat Rivu a její boj sama se sebou, zda se opravdu chce zabít.

Trošku mě mrzel vztah mezi Rivou a Axarem, úplně jsem tam necítila tu chemii mezi nimi. Jak dopadne příběh je lehce předvídatelné, ale nevidím to jako překážku, originalita vystavěných vesmírů a jejich fungování to vynahradila. Závěr je hodně uspíšený, nevadilo by mi dalších 50-100 stran navíc. Celkově jsem velmi spokojená a knihu určitě doporučuji k přečtení. Hodnotím 4/5 a děkuji Canc nakladatelství za poskytnutí knihy.

2 06.11.2023

(SPOILER) ***** DOPORUČUJI RECENZI NEČÍST, POKUD JSTE NEČETLI PŘECHOZÍ DÍLY! *****

"Tvrdě tě ošukám ve všech možných pozicích a připomenu ti, komu patříš. Ojedu tě jazykem, vyprstím tě a vystříkám se ti do krku. Pak si navíc přivlastním tu tvoji panenskou prdel. Budeš celá moje. Každý. Poslední. Centimetr. Tvého. Těla. Jo a do celého světa budeš křičet, jak moc to chceš."

Z takové zprávy bych měla výbuch smíchu, ale kdeže. Elsa pokaždé zvlhne. Vzrušuje ji majetnictví Aidena, který na každého kolem vrhá vražedné pohledy, aby jako pochopil, že je Elsa jen jeho! Autorka asi jede na dobrém matroši, protože chtěla badboye, nicméně to tak úplně nevyšlo. Aiden se ve třetím díle změní na ještě většího patolízala, co leze za Elsou jak ocas.

Nechápu, jak jsem předchozí díly mohla hodnotit 4*, nejspíše mi vaječníky na chvíli doputovaly do mozku a byla to první dark romance, tak snad mě to omlouvá. Třetí díl série mi přijde jako patetický pokus o velkolepé zakončení. Jenže tady chybí doslova všechno! Přes 300 stran a z toho minimálně 200 jsem četla jen o nemravných myšlenkách, chtíči jednoho ošukat druhého a... Toť vše! Není zde už de facto vůbec škola a kamarádi se mihnou minimálně. Kim se objeví tak pětkrát a má problémy, ale co už, Elsa chce jen vyšukat mozek z hlavy, tak co by se zahazovala s kámoškou, no ne?

Celá kniha se smrskla na dvě postavy, jenže místo jiskření jsem se červenala. Ne vzrušením, ale studem za autorku. Už jsem ale viděla nadšené ohlasy, takže třeba mi jen kniha nesedla. Jenže já nechápu kluka, co má trauma, neustále mu tiká oko a neví, co chce. Hraje si na mafiána, ale přitom je to jen chudáček, co se snaží ubližovat ostatním. A protože miluje a ochraňuje Elsu, tak tím padá i ten hlavní charakterový rys - být BADboy. A Elsa? Ta se během tří dílů stihla vypracovat na ultra slepku, která v hlavě má jen prsty, jazyk a penis Aidena...

Hodnotím 1,5 a to proto, že linka z minulosti byla skvělá! To, jak si Elsa vzpomínala mě bavilo, až si říkám, že ty srdceryvné scény snad ani nepsala stejná autorka, jako ta co sepsala ty oplzlé a směšné sexuální scény...

***** SPOILER! *****
Kromě toho, že je celá kniha plná zázraků, např. střelíte někoho do srdce a on žije, nebo se někdo další po 9 letech zvedne z kómatu a vesele si žije dál (hej, řekněte to někdo Schumacherovi!), tak mě vyloženě nasral konec. Čekala jsem epickou bitvu těch dvou rodů, co se skoro vyvraždily a oni si na konci Jonathan a Ethan podají jen tak ruce a snad odejdou při západu slunce? Dark romance a skončí tím, že si Aiden vezme Elsu a čekají dítě? Happy endem to autorka úplně rostřelila. Až přijde apokalypsa a nebudu mít čím topit, tahle kniha půjde mezi prvními.

2 25.10.2023

"Miluji ponižování úspěšných manažerů, právníků a nafoukaných zbohatlíků, kteří se tu přede mnou klepou strachy a vzrušením. V jejich flow stavu vědomí, stavu naprosté soustředěnosti, kdy pro ně neexistuje nic jiného než poslouchat mé příkazy a snášet mé trápení, jsem si mohla dovolit cokoliv. Proto ke mně jezdí. Pro ponížení, bolest a utrpení. Najednou to už nejsou ředitelé, lékaři, právníci, manažeři, ale jen ubohé nicky pro pobavení jejich Paní..."

Lady Aradia se ke mně dostala ve štafetě a tak moc mile mě překvapila! Lenka Blažejová jako první v ČR založila sado maso studio a je tak trochu průkopnicí v tomto oboru. V devadesátkách to muselo být obzvláště obtížné, protože tolerance k čemukoliv, co se vymyká stereotypu a obvyklostem, byla ještě menší než dnes.

Kniha je rozdělena na dvě linie - postupný příběh Lenky a jejího života, kdy jsem obdivovala její odvahu vystoupit veřejně a mluvit o tom v televizi (mysleme na to, jaká byla doba!). Její radosti, lásky, ale i strasti a potíže, které by nejednoho z nás dostaly na kolena. Ale Lenka se zvedla a pokračovala dál. Druhá linie jsou jednotlivé sexuální úchylky a popis na konkrétních lidech.

Asi jsem nenarazila na žádnou sexuální praktiku, kterou bych už neznala. Některé mě pobavily, jiné znechutily, u některých jsem si ťukala na čelo. Např. pissing, fetiš špinavých nohou, hraní si na miminko, hrubé násilí aj. nikdy nepochopím. Ale neodsuzuji. Jsem ráda za takové knihy, které mi otevírají obzory a pomáhají pochopit, že odchylka od normálu není nic špatného a pokud tito lidé nikomu neubližují, není potřeba je soudit či se jim smát...

"Myslím na to, že mi dáte klystýr, ale nepustíte mě na záchod. Potom mi zadek zašpuntujete análním kolíkem a na tělo mi dáte kopřivy a přes ně smršťovací fólii, aby mi nevypadly. A potom mě takto na vodítku odvedete na zahradu. Tam mě přivážete ke stromu a já budu muset čekat, až mi přivedete nějaké chlapy a ti se pak na mně vystřídají. A vy se mi budete vysmívat a ponižovat mě!"

Ačkoliv je kniha dost bizarní a místy odpudivá, bavila mě. Čte se skvěle, kapitoly mají 2-3 stránky a jsou svižné, nenudila jsem se ani chvilku. Život Lenky je opravdu pestrý po osobní, i profesionální stránce a musím ocenit už jen tu odvahu jít s kůží na trh. Hodnotím 4/5 a mohu doporučit.

2 10.10.2023

Doporučuji nečíst recenzi pokud za sebou nemáte předchozí dva díly!!
.
.
Poslední díl trilogie Království hříšných. Emilie zjišťuje, že nejen, že její sestra Vittoria nebyla zavražděna, ale že žije a navíc je obviněna z vraždy vysoce postaveného člena rodu Avaro. Emilia se tak začne zmítat mezi láskou k Irovi a sesterským poutem...

První dva díly jsem četla loni a příliš štědře hodnotila oba 5, přitom ve dvojce šlo o neustálou erotiku, ale sexu jsme se vlastně nedočkali. Třetí díl se taky vleče spoustu stran, než se dočkáme toho vytouženého božského sexu, ale ejhle. Najednou čtu jak Ira líže její nitro, nebo jak přitiskne tlustý konec chlouby k její nateklé bráně a místo šimrání v podbřišku se mi chce šíleně smát. A vzápětí brečet.

Miluji na knize ten nápad, kdy existuje sedm pekelných království podle sedmi hříchů a každý princ je zrcadlem onoho hříchu. Hříčky se slovy, pocity i myslí, prolínání hříchů, kletba, proroctví, krvavý dluh, krutí bohové... To vše v knize najdeme. Ale bohužel už je to tak překombinované, až mě to otravovalo, protože jsem se ztrácela v souvislostech. A nakonec zjistíme, že ani Itálie není Itálie, čímž padá celá pointa příběhu.

Konec knihy mě vyloženě nasral, protože ačkoliv jde o poslední díl, spousta věcí byla nedotažených, useklých, nevysvětlených. No a příběh Orgolia a jeho manželky vlastně autorka totálně zazdila, což nechápu, na nějaký závěr jsem čekala celou dobu!

I tak mě ale bavila chemie mezi Irou a Emilií, společně tvoří naprosto božskou dvojici, schopnou zničit celý svět. A neskutečně mě bavily popisky šatů a prostředí, to autorka opravdu umí. Hodnotím 3/5 a vím, že si určitě přečtu standalone o Invidiovi, který má vyjít 2024.

2 02.10.2023

"V době vrcholícího holodomoru denně umíralo zhruba 28.000 tisíc Ukrajinců, z nichž třicet procent byly děti. Zoufalí lidé se živili kůrou stromů, listím, trávou, plevelem, zrním vyplaveným z nor drobných škůdců, červy, pulci, holátky, hnijícími zdechlinami dobytka, vránami, kočkami, psy i vřeteny kukuřičných klasů."

O holocaustu slyšel každý. Ale kdo z vás slyšel o ukrajinském hladomoru, kde zemřelo 4-10 milionů! Ukrajinů? Toto téma mě zajímá hodně, možná proto, že určitou dobu bylo tajemstvím, nesmělo se o něm mluvit, protože ve druhé světové válce byla Rudá armáda potřebná a tak jakoby svět zapomněl...

Herbář vzpomínek je příběh o dvou liniích - Káťa v roce 1929, kdy prožívala šťastné mládí a využívala společně s rodinou hojnosti ukrajinské půdy. Než přišel Stalin se skvělým nápadem kolektivizace... Druhou linii tvoří příběh Cassie v roce 2004, která se stále nemůže vzpamatovat z tragické smrti manžela a přestěhuje se k babičce, kde najde deník Káti...

Neskutečně teskný příběh. Čtení jsem si musela dávkovat, protože číst si o tom, jak soused udával souseda, jak se navzájem týrali, jen aby se zalíbili režimu, nebo jak se vyhazovalo jídlo jen proto, aby Ukrajinci neměli co jíst a tím pádem se podvolili? Něco šíleného. Vůbec mi nevadilo prolínání se válečné linky s tou současnou, naopak to působí dosti kontrastně.

Co mě vyloženě vyděsilo, že v Americe ani lidé s ukrajinskými kořeny kolikrát neví, že něco jako hladomor vůbec proběhlo a že se stále najdou lidí, kteří smrt milionů lidí popírají. Stejně jako existuje spousta Ukrajinců, kteří mají Stalina za velkého vůdce, to už nechápu vůbec...

Každopádně kniha je skvěle napsaná, s Káťou i Casssie prožíváte jejich útrapy, bolest, ale i nalézáte střípečky naděje. Hodnotím 4,5/5.

"V jedné chalupě našli na půdě oběšenou ženu. Její čtyři mrtvé děti ležely na velké posteli ve svém nejlepším oblečení. Káťa tu rodinu znala. Otce před rokem deportovali poté, co mu zchrol kůň, s kterým vláčel brány na družstevním poli, a on byl pak obviněn z poškozování majetku v socialistickém vlastnictví."
Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí knihy.

2 26.09.2023

Bohyně! Tohle bylo tak dokonalý! Třetí díl tetralogie Zlatá Grai od Kristina Waagnerová a propracovanost světa mě opět posadila na prdel. Tři díly mají přes 1.500 stran a já se nenudila ani na jedné! Znáte tuto skvělou českou fantasy?

Isarell se dostává do poměrně neřešitelné situace. Ovšem to by musela být obyčejný člověk, aby si s ní neporadila s graiskou grácií. Třetí díl je nejtemnější, nejzvrácenější a o překvapení rozhodně není nouze. To je ostatně důvod, proč tuto sérii miluji - není předvídatelná a autorka dokáže udržet napětí a drive po celou dobu.

V tomto díle se navíc dozvíme více o světě mimo království, o lidech i sarrei. Vlastně zde cítím z díla myšlenku z Hry o trůny - někteří lidé jsou prostě jen na špatné straně zdi. Zbožňuji hlavní postavu Isarell, která je zcela uvěřitelná, dělá špatná rozhodnutí, ale za ty díly prošla brutálním progresem a z malé holčičky se stala krutá, brutálně rychlá a rozhodná princezna, která udělá cokoliv, aby dosáhla svého.

Co mě taky moc baví je doposud největší zapojení bohů. Ačkoliv příliš přímo nezasahují, jde o velkolepý plán a všichni jsou de facto jen figurky na šachového poli. Úžas některých postav, když zjistí, že jejich rozhodnutí nejsou zase až tak svobodná kak si mysleli, je nekonečně zábavný.

Mohla bych napsat knihu o této knize, ale stejně by se to ani zčásti nerovnalo úžasu, který vás čeká, pokud sérii dáte šanci. Propadnete pak stejně jako já propracovanému magickému světu, plného šílených divoženek v čele ještě šílenější Ymiry, udatných jorrei, krvesavých sarrei i ještě proradnějších čarodějů a spousty dalších originálních postav.

2 16.09.2023

NÁSLEDUJÍCÍ RECENZE NENÍ PRO SLABÉ POVAHY!

"Taky se ráda nechávám lízat, když menstruuji. Je to pro něj určitá zkouška odvahy. Když dolíže a zvedne ke mně hlavu, pusu celou od krve, políbím ho, abysme oba vypadali jako vlci, co právě rozthali srnčí."

Ahoj, já jsem Helenka a jsem magorka. Takto by se asi představila hlavní hrdinka. Právě leží s natrhlou prdelí v nemocnici po operaci. Očividně neměla dětství úplně v pohodě, ale ani tak jsem po všech těch popsaných hnusárnách nepocítila příliš soucitu. Cítila jsem jen nasrání při představě, že něco takového se pohybuje mezi námi.

"Takže jsem sama ze sebe udělala živoucí autoexperiment vaginální hygieny. Nejenže mě ohromně baví sedat si vždycky a všude naplno na špinavý prkýnko. Před dosednutím ho taky utřu svou číčou umelecky rozmáchlým kroužením boků, a to hezky kompletně jednou dokola. Když dosednu pipinou na prkýnko, udělá to takovej pěkne mlaskavej zvuk a moje číča nasaje všechy ty cizí chlupy, kapičky, fleky a loužičky vší možný barvy a konzistence."

Celá kniha je výpisem nechutnost a perverzností, jaké si lze jen představit. Chybí jakákoli dějová linka, rozvoj postavy, unikla mi pointa příběhu. Děj skáče v různém čase beze smyslu. Zhruba třetinu slov tvoří výrazy jako prcina, číča, pinda, kundosvrab, kundí šlem aj.

Helenka je opravdu výjimečná špína, co sní o sexu s vlastním otcem, papá jebáky druhých lidí, pochutnává si i na vlastních strupech a holubech a mezi její zálibu patří měnit si použité tampony s kámoškou nebo si do frndy cpát toaletní papír a pak ho dolovat ven za pomoci grilovacích kleští. Použitých, samozřejmě. A bez umytí vrátit ke grilu, jak to má Helenka ráda.

Dlouho mě žádná kniha tak neznechutila a to mi nevadí sexuální úchylky, násilí aj., jenže tady autorka vzala všechny prasárny světa a vměstnala je do útlé knížečky. Úplně to tak zazdilo případný přínos knihy a to je otevření debaty o citlivých tématech jako jsou hemeroidy, operace análu, vyprazdňování po operaci aj. Letos je to tak první kniha, kterou hodnotím bez hvězdiček - ODPAD!

(SPOILER) Slyš, milý čtenáři. Dovol, abych Ti představila druhý díl fantasy Zlatá Grai od Kristina Waagnerová - Dotek viatáru. Jde o naprosto nedoceněnou, otřesně nepropagovanou, avšak pekelně božskou tetralogii. První díl byl lehce vleklý, obsahoval podrobné popisky, minimalistické vysvětlování a sakra rozsáhlý úvod do magického světa grai.

Jenže kdo vydrží, vyhraje! Druhý díl je jako Jumanji - pohltí tě a pustí až na konci. Možná. Opět jsme ve světě, kde spolu bojují jorrei, krvežízniví sarrei, Divocí lidé a k tomu mocichtiví Sitté. Každý má svá tajemství a tajné zbraně. Každému jde o místo na výsluní, ovládnutí těch druhých a blahobyt.

Postavy se zde ještě více rozvíjí, každá je brilantně popsána do sebemenších detailů a tak je Ti umožněno přenést se do světa k Isarell. Zvláštní dívce, která se z divoké tulačky probojovala na post ellektryiské princezny. Už dlouho se mi žádná postava takto neobtiskla do paměti, jako ona magická grai. Zároveň i blíže poznáváme Bastiena, se kterým má užší vztah než k milenci - bratrský, ochraňující a respektující. Miluji oba dva! Oceňuji absenci romantické linky, k této knize to pasuje.

Užila jsem si svět intrik, bolesti, pletich, zrady, lásky i odpuštění. Poslední čtvrtinu knihy jsem trpěla společně s hrdiny a spílala Kristýně, proč mi tohle sakra dělá. Cítím neskutečnou úctu k této autorce, že vykouzlila tak perfektní svět, nezamotala se sama do přediva osudů hrdinů a skládá dílek k dílku skládačky tak bravurně, že na konci si prostě sedneš na prdel a čumíš. A čekáš na další díl....

Nutně potřebuji Otisk Charibdy a poslední díl se prý již blíží do finiše, takže se těším jak malá holka. Tato série je strhujícím příběhem tak věrohodně vystavěným, že si dovedu představit filmové zpracování a překlad do dalších jazyků. Ostatně jazyk umí Kristýna využívat skvěle, tetelila jsem se blahem nad rozvinutými souvětími a bohatou slovní zásobou, což jen podtrhlo fantastičnost knihy. Takže čtenáři, zapiš si tuto autorku za uši, protože o ní ještě uslyšíš.... No a hodnocení? 5/5 a k tomu milion srdíček....

,,Právě zapadalo slunce a zalévalo sídlo uctívačů viatáru oranžovým světlem. Celé sedlo bylo zalité jezerem, které se vylévalo z okrajů a napájelo ony nádherné a divoké vodopády. Všude tu probíjela syrová, přírodní magie...,,

2 25.07.2023

,,Nejhorší je, že žadnej příběh nemá šťastněj konec. Nakonec to totiž vždycky jeden z těch dvou posere. Můžeš jen doufat, že to nebudeš ty. A když je po všem, sere tě, žes to nebyl ty.,,

Ethan a Kai. Oheň a voda. Liška a Káně. Strach z moře a láska k výškám. Hrůza z výšek a závislost na plavání za bójku. Dva kluci ze znepřátelených škol. Mezi týmy vládne nevraživost a seznámení těch dvou neproběhne zrovna hladce. Respektive skončí pěstí Kaie ve tváři Ethana.

Postupem času se ti dva začnou sbližovat, jenže protože ani jeden z nich přeci není buzna, potlačují své pocity. A začne to mezi nimi vřít. Neví, co sami se sebou, natož s tím druhým.

Vlastně jde o banální příběh, trochu prvoplánový, ale naprosto mi učaroval. Oba kluci mi přišli úžasní, jejich pohnuté osudy, se kterými se ale nesvěřovali. Boj zda zvolit to co chtějí, nebo to, co se od nich očekává. Boj se stigmatizací a homofobií a to bohužel i z řad těch nejbližších. Užívala jsem si pohled na děj ze dvou stran. Stejně tak mě bavilo neurčité místo i čas.

Zcela zbytečně jsem se bála rozsahu knihy, holky Pospíšilovy umí psát poutavě od první stránky do poslední. A tato kniha je oproti Neexistenci navíc určena i širšímu čtenářskému publiku, je mnohem jemnější a citlivější. Mrzí mě jediná věc - škoda, že kluci jsou psaní er formou, protože ich forma by byla totální pecka! Ale to je jen drobnost, ve výsledku je kniha přesně tím čtením do těchto parných dní, kdy se vrátíte na střední a připomenete si dilemata, zda volit lásku, či hájit svoje postavení. Za mě 4,5/5. A co vy, četli jste příběh Ethana a Kaie?

,,Kai chutná jako hruškový závin, jako voda, jako ta nejlepší věc na světě. Ethan se vždycky se bál vody. Ale s tím, jak Kai dýchá, by se možná zvládl potopit.,,

Za poskytnutí knihy děkuji autorkám.

2 12.07.2023

"Všechny snílky zveme do zámku pod hvězdným nebem, kde oslnivý ples za svitu luny bude zlatým hřebem. S úderem půlnoci fantazii uzdu popustíme, představami něžnými i zvrácenými se nabažíme. Oddej se nočním můrám i dennímu snění, oblečen jako svých tajných tužeb ztělesnění."

Annaleigh je z dvanácti sester. Jenže čtyři sestry už jsou po smrti, přičemže některá z úmrtí nevypadají jako nešťastná náhoda. V okolí se povídá, že rodina je prokletá. Navíc všechny sestry v noci mizí na tajné plesy a bály, mají prošoupané střevíčky, bolavé nohy a budí se zcela vyčerpané až odpoledne. S kým tančí? Kdo tak nenávidí celou rodinu? Stihne Annaleigh vyřešit záhadu, než přijde řada i na ni?

Tahle kniha má nádherné pozadí - Solný lid, bozi sestupující mezi obyvatele ostrovů, úchvatně popsané moře a tvory jej obývající, historii, barvitě vylíčené nádherné šaty sester. Dokázala jsem si představit nazdobené komnaty, stejně jako výzdobu plesů, ze kterých by jistě až zrak přecházel.

Má to být retelling pohádky Protančené střevíčky od Bratří Grimmů, přičemž autorka vnesla ty správné hororové okamžiky, kdy jsem se i párkrát ošila. Příběh je tak trochu horor/fantasy/pohádka a mně se moc líbilo popisování rozbouřeného moře, kdy se vlny tříštily o útesy, maják svítící do dálky, tajemní tanečníci...

Jenže to je asi všechno. Ve finále mě kniha nudila, děj se vlekl, 400 stran bylo zbytečně moc. 3/4 knihy se de facto nic neděje a ačkoliv bylo posledních 100 stran napínavých, tak já chci knihu celou skvělou, ne jen její čtvrtinu. Nehledě na toxický vztah, který jsem Annaleigh nevěřila, mezi ní a Cassiem jsem necítila žádnou chemii, ta romantická linka do příběhu vůbec nepasuje.

Ocenit ale musím ten psychologický podtext, kdy autorka čtenáře tak zmate, že ve finále netuší, co je pravda, co iluze a co vyloženě bludy. A ačkoliv chápu, že je to YA, ten zázrak na konci knihy působil spíše absurdně a znechutil mi tím i tu trochu pozitivních pocitů, co jsem po dočtení měla. Proto hodnotím 2/5 a velice mě mrzí tak malinké využití potenciálu, který kniha měla.

2 01.07.2023

,,Nikdo není nesmrtelnej. Nikdo nepřemůže Naturu. Ať už se snaží, jak chce. Protože Natura se vrátí a rozdrtí vás, vrátí se a pomstí se, vrátí se a ukáže vám, kdo je tady boss. Planeta Země si počká. A pak si srovná účty...,,

Nico je mladý kluk, který se narodil v Polis po roce 2300. Země si prošla Zánikem a lidé žijí vpodstatě ve skleněných kupolích. Žádná příroda, pouze tekuté jídlo na příděl, žádný smysl života. Každé novorozeně dostane čip, který ho bude provázet celý život. Lidé přišli o vlasy a řeč, takže mají pouze paruky a dorozumívají se pomocí čipu a čtení myšlenek. A přesto, že Nico patří do té nejbohatší vrstvy, něco mu říká, že není vše v pořádku. Klade si otázky, k čemu je život, kde jen celé dny kouká na fimy, hraje hry, pracuje jako robot, spí, jí a má sex. Protože promiskuita je žádoucí.

,,Abych to shrnul, mohl bych se zabít. Fakt bych mohl. Ale nějak se mi žádná z těch alternativ nelíbí. Jak jsem řekl už tisíckrát, jsem zbabělec. A tím pádem musím žít...,,

Když se Nico potká s Tabithou a nabourají se do systému historie zjistí, že je všechno úplně jinak, než jim celý život tvrdili. Rozhodnou se odejít z bezpečí Polisu s úmyslem zjistit, jaká je pravda. Doteď žili v totalitě, ovládáni a omezováni vedením města. Riskují své vymazání, pokud by někdo odhalil jejich plán.

,,Většina lidstva se skrývá za zdmi svých Polis a nechce mít s planetou nic společného. Elity chtějí dál žít v bohatství a vládnout, jejich ovečky chtějí mít klid, všichni, co jsou až moc zvědací, jsou popraveni a planeta Země dál chátrá a mění se...,,

Úžasná jízda! První stránky jsem pěnila nad výrazy jako: plís, spešl, vohoz, šajze, šišule, kebule, všecko, cvokajzní, páč, fukajz, bžunda, určo, ízy pízy, tríčky, mešuge, supr čupr, cajk, šoufky, žůžo, debžot apod. Jenže ono to dává smysl, protože lidstvo má sice lítací auta, ale jejich mysl (stejně jako mluva) degraduje. Autorce se tak povedla lehce geniální věc, kdy dílo je svým způsobem primitivní a impulzivní, ale má v sobě tolik odkazů a silných myšlenek, že nelze jinak, než se nechat unášet! Užila jsem si každou stránku, kontrast mezi vděkem, láskou, porozuměním a mamonem, chtíčem po moci a prostou odevzdaností. Boj člověka s přírodou, s jinými lidmi, ale i se sebou samým. Protože jaký je smysl života? Co až lidi fakt zjistí, že peníze se nedají jíst? Mělo by lidstvo dostat druhou šanci?

,,Bejt jediným člověkem v nedohlednu je nelidský, je to ten nejhorší úděl, kterej může být člověku nadělenej, samota bez žádnýho východiska, zoufalost bez špetky naděje, pomalý umírání bez jediný chvilky štěstí,,

Hodnotím 4,5/5, rozhodně doporučuji a děkuji Humbook za poskytnutí knihy.

2 16.06.2023

,,Jiřík býval často mimo sebe, Rachota se s ním nemazlil, pro ránu nešel daleko. Chlapec se bál nejvíc toho, že si Rachota vzpomene na myší pastičku a bude po něm zase chtít, aby do ní strčil prst...,,

Jirka by mohl být normální osmiletý klučík, s normální rodinou. To by však jeho otec nesměl být psychopatický magor a jeho maminka by ho měla mít možná o trošku raději, než jehlu zapíchlou v ruce. Neví co jsou to narozeniny, nezná narozeninový dort, či dokonce dárky. Na jeho osmé narozeniny se však chystá něco velkého. Nevšední rituál, který mu vyjeví mrtvá kamarádka Františka. Rituál, který změní všechno.

,,Ozvalo se nechutné mlasknutí a Mistr jí z těla vyňal cosi rudého a kluzkého. Zvedl to nad hlavu, zachrčel jakási cizí slova a hodil tu věc do vany přistála s mokrým plesknutím. Místnost naplnil křik,,

Jirku tak čeká cesta Rytíře, kdy musí projevit odvahu. Dostane se mu pomoci a tak se stane, že zatímco jeho tělo dospěje a zmužní, mysl zůstane osmiletá. Střet dětské bezelstnosti a bezstarastnosti se špinavou, krutou a nelítostnou realitou si neskutečně užijete. O vtipné a ironické chvilky není nouze stejně jako o odkazy na lidský hyenismus a zneužívání dobrodivosti naivních lidí. Postavy jsou bravurně vypracované, ačkoliv ne vždy mají logické uvažování, je to přeci bizarro fiction a zde je možné vše.

Další kniha od goldendogu, která má všechno malá jednohubka na večer, originální, avšak nepřekombinovaná zápletka, napínavý konec ve kterém nechybí vyteklé bulvy, praskající lebky, zlámané kosti a potoky krve. Přesně, jak to u těchto malých knížeček máme rádi. Za mě rozhodně 5/5, tady není o čem a určitě od Pecha zkusím i jiné knihy.

,,Něco mu na Jirkovi nehrálo, jistě, na první pohled bylo zřejmé, že moc rozumu nepobral, ale bylo tu ještě něco dalšího. Ten kluk neměl nejmenší tušení, která bije, jako kdyby ani nebyl z tohodle světa, jako kdyby mu někdo vydlabal lebku a vložil do ní mozek dítěte.,,

2 07.06.2023