postoran-CZ komentáře u knih

Nevím, nevím, ... ale já jsem těm povídkám prostě nepřišel na chuť. Čaroděj Zeměmoří jako takový to má u mě dobrý. Ale tohle mi nesedlo. Nějak jsem si nemohl s těmi postavami sednout.

07.03.2024

Další příběh Čaroděje Krahujce. Nyní je o dost starší a již je z něj arcimág na Roke. Vydává se do západních dálav hledat původ problémů ztráty magie.
Kniha je částečně i reakcí spisovatelky na dobu, ve které vznikla. Úvahy nad drogami, otrokářstvím, nerovností. Tím vším prochází jako vinoucí se vlákno hledání Krahujce a jeho společníka prince Arrena po původu ztráty magie. Cesta, která končí až na "nejvzdálenějším pobřeží". Až tam musí dorazit, aby pochopili, co se děje. A proč.

25.12.2023

Jorgu, máš to za čtyři. S odřenýma ušima, ale máš to tam.
Třetí díl vede Jorga směrem do Vídeňky, kde se má konat další Sněm. Jorg se opět chová prchlivě a nebojí se jít přes mrtvoly. Ale pořád to panu Lawrenceovi funguje. Neříkám, že to je nějaká ultrakrutopřísná fantasy, že je to nějak skvěle zpracované, to ne. Nejspíš za pár měsíců či let na toto úplně zapomenu a Jorga mi budou připomínat jen tři knížky na poličce. Nicméně nezlobím se, že jsem se do toho pustil. Nechť tě provází síla, Jorgu.

28.10.2023

Hmm ... Tak jsem nakonec po dalším dílu sáhl. Resp. sehnal, koupil, založil, přesunul, vytáhl, přečetl.
Nyní již král Honorous Jorg Ankrat je pořád stejný parchant, jako byl princ předtím. Jen je o něco starší. Lawrence nepolevil v "krvelačnosti" a mrtvolami se doslova brodíte.
Kupodivu, Jorg mi v tomto druhém díle přišel tak nějak zajímavější a zábavnější, než v díle prvním. Nevím proč. Možná si to jen špatně pamatuju, jelikož od prvního dílu je to více jak půl roku.
Nicméně "Deus ex machina" stále poletuje na Renearskou vysočinou a řeší vše, co Jorg natropil. Což je trošku škoda. Tak uvidíme, co přinese třetí díl.

20.08.2023

Jedná se o další pokračování předešlého příběhu (Poslední strážce), na který přímo navazuje. Temný portál byl otevřen, Stormwind ovládli Orkové a ženou se dál za svým cílem - dobytí Azerothu. Zbytky Stormwindkého vojska a obyvatel prchají do Lordaeronu, kde se jim dostává azylu díky králi Terenasovi. Nicméně je nutné se Hordě postavit a proto je svoláno zasedání všech panovníků svobodných území a jsou vysláni poslové i k dalším obyvatelům Azerothu - elfům a trpaslíkům.
Mezitím černokněžník Gul'dan spřádá plány, jak dosáhnout absolutní moci. Zatímco velitel Hordy Ogrim Doomhammer se snaží dobýt další a další území pro Hordu, aby se Orkové mohli přesunout z umírajícího Draenoru.
Začíná druhá válka mezi orky a lidmi ...
Mimochodem, v knize se poprvé setkáváme s některými dobrými známými - Uther Lightbringer, Sylvanas Windrunner, Jaina Proudmoore, nebo také mladý princ, syn krále Terenase - Arthas.
Chválím "přeskakování" příběhu mezi Hordou a Aliancí. Čtenář si tak nečte pouze jednostranný příběh obránců Azerothu, nebo naopak zase jen příběh orkských válečníků na cestě za dobytím území, kam by se společně mohli přesunout z Dreanoru.
Nečekejte od toho žádnou sofistikovanou knížku plnou krve a intrik. Jako oddechová literatura a pro fanouška Warcraftích her na doplněné lore je to však "must read".

17.06.2023

Tak jestli má Thrall pět hvězdiček, tak jeho tatík nemůže zůstat pozadu. A lup tam Durotanovi plnou. Paní Christie Golden ten Warcraft prostě psát umí.
Děj nás provede tím, co se stalo na Draenoru, původní zemi Orků a jak se dostali do Azerothu. Dějově je první knížkou v příběhu Wacraftu. Ale nesmutněte, že máte již něco přečteno. Já mám za sebou 3 knížky (Den Draka, Vládce klanů, Poslední Strážce) a určitě to nevadí. :) Ale jestli chcete brát Warcraft knížky chronologicky, tak tady začínáte. A pokud tady začínáte, tak Christie Golden vám ukáže, že se oplatí sehnat i další knihy a ponořit světa Warcraftu nejen skrze obrazovku počítače, ale i skrze knihy, kde se budete setkávat se "starými známými".

17.03.2023

"Ale pro tuto chvíli, pro tvou chvíli, musíme dál hrát své role. Všichni musíme platit. Teprve pak budeme mít šanci začít znovu."
Díky Medivhu. Díky Khadgare. Byli jste skvělí! Třetí kniha Warcraftu a jsem nadmíru spokojen. A budeme pokračovat i dále. Nicméně po Dni Draka a Vládci Klanů to zkusím vzít chronologicky a nikoli podle toho, jak byli knihy vydávány, jelikož to není z hlediska příběhu popořadě. ... Takže "Zrod Hordy" - brzy se uvidíme!

05.02.2023

Rhonine, máš to dnes u mě za 4.
Moje první Warcrafťácká knížka a už teď vím, že nebude poslední. Jakožto zasloužilý hráč War1, War2 a Warcraft III (chjo, to byly časy) mi ani moc nedělalo problém se zorientovat v pojmech a spojenectvích. Jen jsem teda musel trošku pochopit, "kdy" se příběh odehrává.
Kniha se dá sfouknout celkem rychle. Jen jí trošku ubírá to, že občas jsou situace řešeny celkem ... no divně, ve stylu Deus Ex Machina.

26.12.2022

Já vlastně ani nevím, jestli se mi ta kniha líbila či ne. 3 hvězdy nedávám moc často. Ale princ Honorous Jorg Ankrat mi prostě na víc nedal šanci.
Na jednu stranu zajímavý příběh pomsty malého kluka za to, co mu provedli jako desetiletému (resp. jeho matce a bratru). Na druhou stranu řešení většiny problémů ve stylu "Deus ex machina", kdy se prostě najednou něco stalo a bylo vyřešeno. Nebo zasáhla kamarádka náhoda. Jorg je postava divná a nějak jsem jí nemohl přijít za celou knihu na chuť. Jedna z mála pro mne sympatických postav byl Makin, který se choval tak nějak rozumně.
Podle recenzí jsem asi bohužel čekal něco víc, než jsem nakonec dostal. Dám tomu tak jednu dvě knížky oddych a uvidím, jestli se pokusím se dozvědět, jaký je další Jorgův osud. Třeba když od toho nebudu tolik čekat, tak se mi ten další díl bude líbit víc.

12.12.2022

Cože? To jako opravdu? Tak tohle byla solidní mimóza. Když už si vyberu historické téma, tak se aspoň podívám na dobové fotografie, ať nekreslím ptákoviny. Ale kdyby jen ty kresby uniforem a výstroje byly to jediné špatně ...
Nechci tady zaplácat půl stránky vyjmenováváním, co je tam špatně, tak to zkusme z druhé stránky - Co je na knize dobře? ... Hmm ... Aha, počkat. To taky nepůjde. Tam není správně zhola nic.
Zkusil jsem to dočíst. Dvakrát. Ale ono to nejde. Tohle se opravdu, ale opravdu nedá. To je taková slátanina, že to prostě dočíst nešlo. A to říkám jako člověk, který se daným obdobím amatérsky zabývá. Nebo možná proto? Důrazně nedoporučuji nikomu, kdo utrpěl alespoň malé historické povědomí.
Od "odpadu" to zachránila kresba, která není špatná (když se oprostím od toho, co má znázorňovat).

28.08.2022

Vyprávění zajímavé a je dobré, že máme takovouto bezprostřední výpověď z "první linie". Ač se někdy vyprávění stává nudným (šli jsme a šli ... a druhý den jsme zase šli jinam), Suda čtenáři nabízí ojedinělý pohled na Velkou válku.
Velice kladně hodnotím také různé fotografie a vysvětlení, které to celé dokreslují. Právě toto si myslím odděluje vyprávění Stanislava Sudy od ostatních psaných memoárů.

16.06.2022

(SPOILER) Tak se i mně podařilo trilogii dotáhnout do konce. Prostřední část mi přišla nějaká pomalá, ale pak se to zase zrychlilo děj měl spád. Co mě ale zamrzelo, byl Thrawnův konec. Čekal jsem něco epičtějšího.
PS.: Celá trilogie vyšla minulý rok v reedici od nakladatelství Egmont. A naštěstí byl upraven i překlad, takže Luke už nelétá s křížokřídlou, jak tomu bylo v původním překladu.

10.04.2022

Já tomu musím dát za 5*. Skvěle jsem se bavil. Tahle kniha si rozhodně zaslouží přečtení. Nemusíte znát mezinárodní politiku. Nemusíte toho moc vědět o historii. Vše potřebné je v knize. Co bych však případným čtenářům doporučil, je mít u sebe telefon či PC s přístupem na internet a občas se na některé diktátorské monumenty podívat. Hned to dostává jiný rozměr. Například taková Turkmenbašiho rozevírající se kniha je opravdu velkolepé dílo. :)

05.08.2020

Skvělá publikace a výborný výběr fotek!

17.08.2019

Nakonec dávám 4 hvězdy. Ale spíše by tomu slušelo 3,5 vzhledem k tomu, že Pěti sekyrám poručíka Hamáčka jsem dal taky 4, ale Terazky (jako kniha, nikoliv jako postava!) jeho kvalit nedosahuje. Není to špatné, to vůbec ne (a proto jsem nechtěl dát 3 hvězdy). Jen to už není jako ty dvě předešlé knihy, které jsem četl (a ano, Hamáček vyšel až později, ale četl jsem ho dříve). Čo bolo, to bolo. Jdeme na pivo k Jelínkům.

21.12.2018

Moje druha kniha ze Zemeplochy (prvni byla Barva kouzel). Ac jsem myslel, ze uz se k Pratchettovi nevratim, musim rict, ze to nebylo spatne a cetlo se mi to velice dobre. Tak treba zkusim dalsi...

05.12.2018

Příjemný satirický humor (trochu mi připomenul Z. Šmída), u kterého se asi nebudete smát, až se za břicho popadat, ale rozhodně nebude litovat. Jen je asi potřeba mít aspoň lehké znalosti problematiky a historie. Pak si myslím, že máte o zábavu postaráno.
Btw: pár krátkých úryvků použito při přednáškách pro stř. školy o Čs. legiích. :)

29.10.2018

Spousta lidí v mém okolí četlo nebo čte Pratchetta. Musel jsem to zkusit tedy taky. Začal jsem tedy první Zeměplošskou knížkou a ... Neoslovilo mne to. Nevím, asi mi ten humor nesedí nebo já nevím, čím to je. Dočetl jsem to celé, ale momentálně asi nemám chuť s Pratchettem pokračovat. Snad v budoucnu zkusím další. A snad jedině kvůli postavě Smrtě (je to správně vyskloňováno?), protože to byla na celém příběhu asi nejzajímavější postava.

18.04.2018

Po, dle mého názoru, slaší "Poslední hlídce" se Lukjaněnko vrací ve velkém stylu. Ano toto je ten příběh, který mne u "Hlídky" drží. Závěr možná pro někoho málo epický či snad dokonce laciný (!?). Nicméně pro mne tak nějak očekávaně neočekávaný a Lukjaněnkovský.

12.04.2018

Je to "Hlídka", ale není to "Hlídka". Sice se tam mihnou postavy známé z prvních tří knih (Geser, Zavulon, ...). Ale pořád máte v hlavě někde zafixované, že to není úplně ono. Ne, že by kniha byla špatná, to vůbec ne. Ale ten Anton mi tam chybí. Možná jsem z knihy nebyl až tak nadšený, jelikož jsem se k ní dostal po přečtení peti knih ze série, kde již přece jen ten příběh byl dál, než je v Temné hlídce.

12.04.2018