Póžislava komentáře u knih
Jelikož jsem podobnej zoufalec v podobném věku a lehce jsem se z knihou ztotožnila, hodnotím knihu pozitivně. Párkrát jsem se i pobavila. A je to fofr to přečíst :)
"Mít rád lidi a milovat lidi, tohle je celé tajemství a jediný recept na štěstí."
Úžasná kniha, škoda, že se o Janu Masarykovi nemluví a neučí tolik jako o jeho tatínkovi, tenhle pán mi přijde hrozně nedoceněný. A přitom je to jeden z největších vlastenců. Škoda, že takhle lidských lidí není více. A že víc lidí nečte tuto knihu. Tolik mouder v tenoučké knížečce, to je prostě paráda.
Sileny pribeh, ale takovych je tolik, ze si to nedokazeme predstavit. Kniha je psana hezky, ale ke konci uz mi to prislo hodne roztahane. Kazdopadne doporucuji.
příjemná kniha, jednoduchá, vtipná, ale zároveň i k zamyšlení :)
Asi nejnechutnější knížka, kterou jsem kdy četla a snad ještě nechutnější je filmové zpracování (kam se hrabe Lady Fuckingham). Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, i když mnohdy jsem se přemáhala, a to si myslím, že vydržím hodně. Jestli si člověk chce vyzkoušet, jak moc silný má žaludek, tak je to dobrá výzva :D
Kniha super, čtivá, i když místama se to občas vleklo. Líbilo se mi rozdělení do kapitol podle toho, jak smýšlejí a vnímají děj dvě hlavní postavy, hlavně z pohledy Hanny mi to přišlo velmi zajímavé. Líbilo se mi nejen téma příběhu, ale i třeba popis a subjektivní vnímání Crohnovy choroby, která též má vliv na průběh příběhu. Ačkoliv hlavní záporák byla bezpochyby malá Hanna, ani tatínek s maminkou nejsou úplně nevinní a je zde krásně vidět, jak harmonické fungování rodiny nejde nikdy samo od sebe (přehnaně starostlivá a úzkostná matka a naopak až moc tolerantní tatínek nejsou to pravé ořechové). Na druhou stranu, když máte doma malého psychopata, zkuste si mít ideální rodinu. Z takových malých spratků pak vyrůstají vrazi a šílenci.
P.S. dle otevřeného konce čekám pokračování.
Depresivní, ale krásný příběh...ukázka toho, jakou sílu má mateřská láska. Nemyslím si ale, že tato kniha je vhodná pro všechny, koneckonců téma typu Mengele, děti v Osvětimi atd. asi ne všichni zkousnou...konec příběhu mě dostal.
Zpočátku jsem si nemohla zvyknout na "týnský" slang (zaplaťpánbůh za ten slovník na konci knihy), ale poté jsem se rozrýdla a od druhé kapitoly se kniha rýdovala s jedním dechem. Krásná ukázka toho, jak se mocnáři snaží z lidí udělat ovečky, které neškodí a a takovej ten fízís, ale ani nežijou. Fakt chorošný dílko.
Autorův styl psaní se mi zdál ne příliš čtivý, ačkoliv příběh je to zajímavý. Opravdu dobře se mi četl snad jen konec knihy. Hlavní hrdinky mi moc líto nebylo, spíše toho kocoura na konci. Činy hlavní hrdinky jsou dnes spíše úsměvné, ale věřím, že na svou dobu to bylo neobvyklé u ženy, a tím pádem toto dílo velký boom.
Jedna ze slabších knížek od Monyové. Mám raději ty veselé a humorné knihy od ní. I přesto přečteno za tři hoďky, stále tam je její čtivý styl psaní.
Krásné, mladistvé, dětské, lehké, humorné, nostalgické :)
Po dlouhé době kniha, co má nápad, spád, napětí od začátku do konce a zajímavé téma. Přelouskáno za 3 dny, doporučuji.
Tato kniha mi vysloužila jedničku z ústní maturity z češtiny :)
Ze začátku nuda, ale v poslední části jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Kniha je zajímavá, ale na konci to pro mě bylo až moc velké sci-fi. Ale je dobrý se dozvědět, jak to ve Vatikánu chodí a čeho jsou lidé schopni.
Zvláštní kniha. Znovu mě to utvrdilo v přesvědčení, že člověk kvůli lásce je fakt schopen hodně obětovat, ne-li vše....ale tady mi to přišlo už jako docela extrém. Jinak sem byla ráda, že sem se dozvěděla něco o životě v Africe, afrických kmenech a jejich zvycích. Hlavní hrdinka měla smůlu, že ve finále v souboji láska vs. tradice a zvyky zvítězilo to druhé. Jinak kniha se četla vesměs dobře, jen mi v některých úsecích přišla zbytečně zdlouhavá, hlavně ke konci. Hodnotím 80%. Film je slabší.
Myslím, že tuto knihu by si určitě měl přečíst každý, kdo chce mít pocit, že zná českou literaturu. Na mě až moc lyrické, ale Máchu určitě obdivuji za toto dílko :)
Byla sem na sebe fakt hodně pyšná, když sem zjistila, že sem právě přečetla knihu od Dostojevského. Klasika ruské i světové literatury. No nakonec parádní knížka až na ty zdlouhavé psychologické části, ale to je prostě Dostojevskij a bez toho by to určitě nebyl Zločin a trest. Původně sem si ji četla jako četbu k maturitě, ale nakonec sem si ji mezi těch 20 knih nezařadila. Až moc složitá kniha na to, abych o tom mluvila u zkoušky dospělosti, z které sem už takhle byla vyklepaná jak ratlík :D přece jenom sem radši zvolila méně náročné knížky :)