Praevka komentáře u knih

Inu, tak to byl silný čtenářský zážitek (tedy vlastně posluchačský - díky, pane Dvořáku). Zpočátku jsem Maye podezřívala z toho, že si nachystal takovou pěknou šablonku a podle ní seká knihy jak Baťa cvičky. Upřímně, ono to na tu šablonu vážně vypadá. Ale no a co? I kdyby to tak vážně bylo, tak to naprosto převálcuje brilantní vypravěčské umění. To, jak umí May napětí nejen gradovat, ale hlavně udržet. To, jak umí být lidský. Jak umí stvořit postavy, u kterých mě ani na chvilku nenapadne pochybovat o jejich opravdovosti... Nechá vás půlku důležitých věcí uhodnout celkem brzy a vy se pak opíjíte vlastní důmyslností, ale jen do té doby, než zjistíte, že jste to zdaleka nedomysleli celé. Pak prostě sednete na zadek a zíráte, jak do sebe vše zapadne a dává smysl. Na konci i slza ukápla, začínám být sentimentální. Ale čert to vem, tohle stálo za to.

18 20.02.2022

Přiblížení se stylu původního Saturnina - OK, proč ne. Ale když už si pan autor dal takovou práci se stylem, proč si ji nedal i s vymýšlením příběhu? On tam totiž vlastně žádný není (klidně čtěte dál, kde není příběh, nemůže být spoiler): je léto; na každé stránce se dozvíte, jak úžasná je slečna Barbora; teta Kateřina komunikuje příslovími a strýc František motivačními citáty; Milouš je zamilovaný; doktor Vlach sarkastický; dědeček roztomilý; Saturnin pohotový. Plácá se to od snídaně k večeři, aniž by se stalo cokoliv, co by to celé někam posunulo.

16 14.10.2020

Kdo je hrdina a co se od něj vlastně očekává? Co je důležité, co správné, ... Kniha vedle podobných otázek přináší zajímavý děj v atraktivním prostředí s prvky sci-fi, ekologie, politologie, religionistiky... Pokud se čtenáři chce přemýšlet a nechce jenom hltat líbivé dialogy 'pohádkového' příběhu, jistě si přijde na své.

16 31.03.2020

Skvělá oddechovka. I když tedy ty pasáže, kdy jsem horko těžko dolovala v hlavě pozůstatky učiva chemie ze střední školy, abych ocenila Markovu vynalézavost, mi daly trošku zabrat. Každopádně se to dobře četlo a dobře to dopadlo - co víc si přát od knížky, kterou si vezmete na dovolenou se třemi dětmi? :-)

15 18.08.2022

Posloucháno jako audiokniha. Pěkné podání Jiřího Dvořáka. Příběh zajímavý a napínavý, překvapivě hlavně v místech, kde nešlo o vyšetřování vraždy. Postavy se ne vždy chovaly logicky, ale byly popsané tak, že jsem měla pocit, že je znám osobně. I popisy míst jsou poutavé a nenutí člověka jen je rychle přeletět očima, aby se pokračovalo v ději. Rozhodně jdu do dalšího dílu.

12 05.12.2021

Je to více méně humorná kniha o druhé světové válce. Ač je hlavní "hrdina" mnohde přirovnávaný ke Švejkovi, já s ním žádnou podobu neshledávám. Ernest Goodbody mi připomínal spíš Arnolda Rimmera z Červeného trpaslíka. Taky takovej snaživej ňouma - je "disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky má u sebe tužku."

Humor je tu spíš takový jemný a náznakový. Rozhodně se nestávalo, že bych se při čtení smála nahlas. Spíš jsem se občas jen tak pousmála. A jindy zase, přestože třeba události byly popisované spíš lehce úsměvně, mě mrazilo v zádech z toho, co bylo mezi řádky. Ono málokteré válečné dílo je psané proto, aby se u něj někdo smíchy lámal v pase. Pěkně a bez hrdinské pompy jsou zde popsané poměry panující v anglické armádě a přístup vojáků k tomu, co prožívají. Všechny popisované příhody jsou uvěřitelné, snad až na tu příhodu s mostem přes Rýn.

Každopádně se to četlo hezky, ale tak nějak pomalu. Nenutilo mě to číst v každé volné chvilce, netěšila jsem se celý den, jak si večer vyšetřím půlhodinku a zasednu ke knížce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně vím, že podruhé ji určitě číst nebudu.

12 07.09.2018

Dobré, dobré dobré. Příjemné sci-fi, které není vůbec hloupé.

10 07.10.2024

Jestliže jsem po poslední přečtené knížce volala po větší hloubce a myšlence, dostalo se mi jich teď od Klímy v míře více než dostatečné. Pokorně sklápím uši a jdu si zopakovat Nietzscheho a Schopenhauera. Jo a ty Neprašovy ilustrace k tomu sedly jak p***l na hrnec.

8 08.03.2023

Mohla bych použít výrazy jako bizarní, úchylné, přehnané... ale proč? Prostě jsem se parádně bavila. Vedle zcela smyšlených až fantaskních (fantasmagorických?) prvků stojí historické reálie, komisař proplouvá dějem s bohorovnou prostotou (jídlo, sex, spánek) a pachatel je cvok, jak má být (no, vlastně nejen on). To, že "detektivní" zápletka má pak "vyřešení" takové, jaké má, nemůže být překvapující - vzhledem k tomu, jak se Durman stal policistou.

8 04.03.2018

Posloucháno jako audiokniha. Matáskův přednes je poněku monotónní, ale dá se vydržet. Příběh zajímavý, postavy vcelku uvěřitelné. Místy lehce naivní a klišovité, ale autor umí svým vyprávěním strhnout a udržet pozornost. Zkusím další díl.

7 24.07.2024

Nic to ve mně nenechalo... Když to srovnám třeba se Vzdělanou, tak ta ve mně po dotčení rezonovala ještě dlouho. Toto ne, s odstupem času mi to přijde moc prvoplánové, ploché, nedotažené. Ano, slzy na konci samozřejmě byly. Ale mě není zas tak těžké dojmout.

7 06.03.2023

Velmi čtivé a uvěřitelné. Ten posun v myšlení hlavní postavy - nijak převratný, přesto s tak intenzivním dopadem - lahůdka. Postava v knize začne přemýšlet jinak a čtenář vlastně taky. Perfektní záležitost.

7 03.05.2019

Kniha, která ve mně zanechá dojem a nezapomenu na ni hned potom, co ji zavřu. Nezáleží na tom, jaký ten dojem je, co jsem si myslela o hrdinovi, jaký závěr jsem si udělala o autorovi a tak dále. Formánek prostě píše tak, že se mi dostane pod kůži a celkem dlouho tam zůstane.

7 03.12.2018

Velmi silná kniha. Při čtení mnou procházely různé pocity, vše jsem tak nějak na pozadí automaticky porovnávala s tím, co znám ať už osobně nebo z vyprávění, na vše z knihy jsem měla nějaký názor a snažila se s ním hned seznámit okolí... a teď, když mám dočteno, těžko hledám slova, jak knihu popsat. Takže snad jen tolik - fyzické vězení, které kolem vás vybudují druzí, nemusí být zdaleka tak hrozné jako to psychické, které si ve spolupráci s věznitelem (ať už dobrovolné nebo vynucené) vybudujete sami.

6 28.12.2022

Detektivka, která je víc než do půlky čímkoliv, jen ne detektivkou. Hlavní hrdina, u kterého jsem si nebyla jistá, jestli je nebo není sympatický (ne, není, teď už to vím). Závěr, který místo toho aby jinak průměrnou knihu povýšil ať už z hlediska "morálního" nebo literárního, ji spíš šoupnul do lehkého podprůměru. Tři hvězdy za čtivost a za to, jak dokonale protivného hrdinu dokázal autor stvořit se vším, co k tomu patří.
Urban je můj oblíbený autor, toto řadím do kolonky "už se k tomu nevrátím" - není totiž proč. Nikam mě to neposunulo, nic nového to nepřineslo, netušené obzory neukázalo a tak dále. Být Englishy mě nebere.

6 17.11.2017

Přes všechny nečekané zvraty je to více méně nuda. Zvlášť poté, co už jsem četla Staříka. Prostě je tam těch neuvěřitelných věcí tak moc, až to po pár kapitolách začne spíš nudit, než překvapovat. Jinak ale knížce nemůžu upřít čtivost a to, že má spád. Takže za mě je to takový trabant - neurazí, ale ani nenadchne.

6 07.04.2017

Skvělá oddechovka. Ač obecně zednářskou tematiku nevyhledávám, tady jsem si ji vyloženě vychutnala. Napětí bylo celkem dobře udržované, bohužel konec to trošku zazdil, už to bylo moc natahované a vůbec... Nevím, jestli to bylo záměrem autora nebo vinou překladu, ale totožnost záporáka byla průhledná velmi brzo. Ale to nevadí - jak říkám, jako oddechovka fajn kniha.

5 06.01.2024

S Jonassonem je to těžké. Jakmile přečtete jednu jeho knihu, další už vás nepřekvapí, i když se tváří, že je plná překvapení a neočekávaných zvratů. Nebo právě možná proto. Zabiják Anders ma pár plusových bodů za svérázné pojetí svatého příjmání, ale jinak jde o průměr.

5 18.08.2022

No, málokdy se mi stane, abych hned (ale opravdu hned) po dočtení jednoho dílu objednávala další. Nicméně u tohoto příběhu to jinak nejde. Málo co mě za posledních pár let dokázalo takhle strhnout. A aby to nebyl jen chvalozpěv, tak 1 hvězda dolů za retrospektivy, které se už od prvního dílu kupí tak, že se občas kapku ztrácím.

5 08.04.2021

Slovy klasika: jsem okouzlen, rozrušen a zmaten.
A to je pocit, který mám po dočtení knihy sakra ráda.

5 24.03.2021