Prateri komentáře u knih
Začátkem knihy jsem se prokousávala dost těžko. Také mi to přišlo příliš zdlouhavé, hlavní postavy mě nijak neoslovily - Russ naivní romantik, Vivian vypočítavá mrcha a mezi nimi poletovala malá dcerka. Moc se mi nechtělo v četbě pokračovat, protože je nelogické se nudit s knihou. Ale kniha od dvousté stránky začala bodovat, hlavní hrdina se mění, osudy lidí mě chytly za srdce. Asi si něco od pana Sparkse zase přečtu:-).
Bretaň je krásná, lidé jsou tam skvělí, ale jakmile paní Marta zavítá jinam, tak to má smůlu na lidi i na místo. To mi na knize vadilo. Jinak si myslím, co kdo očekává, to také dostane.
Spisovatel Simenon a jeho komisař Maigret je klasika. Žádné násilí, kde krev stříká na všechny strany, ale detektivky, ve kterých zločinci nebyli psychopati. Je to dobré čtení.
Kniha mé oblíbenkyně mě potěšila - jak jinak:-). Zdlouhavější místa mi nevadila, bez problému jsem je zmákla. Děj mě udržoval ve správném napětí. "Tak tohle bude pachatel", říkáte si, ale skutečnost je jiná. Fandové Sandry Brown nebudou litovat času nad touto knihou.
Pro tu lehkost čtení mám knihy Keleové-Vasilkové ráda. Jak se mění charaktery postav, mění se i jejich jednání a mění to i jejich život, což je pochopitelné. I když fakt nevím, jestli se dá charakter běžně bez velkých otřesů změnit. Utajování pravdy Violou i Viktorem otřáslo, ale spíš vyplavaly na porch jejich skutečné charaktery. Knížka nezklamala.
Když už máte dost všech těch thrillerů, tato kniha je to pravé ke čtení. Příběh, kde nechybí láska, trápení, postupně odkrývané tajemství, rozhodně stojí za přečtení.
Zázračný lék - záhadná úmrtí, je to napínavé, čtivé. Je to Amerika. U nás v knihách z lékařského prostředí se to nehemží vraždama, ale většinou sledujeme boj lékařů s nemocí. To býva také pěkně napínavé. Ovšem o těch zahraničních si také ráda přečtu, a usínám s vědomím, jak je to fajn, že v tomto směru nejsme tak světoví:-).
Působivé, děsivé - také věřím, že v našem zdravotnictví něco takového není možné.
Kniha je napínavá. Práce lékařů při řešení nepředvídaných situacích, kdy času není nazbyt, to je teda něco, to je koncert mistrů.
Moc pěkně se mi kniha četla, žádné velké přemýšlení nevyžadovala a přesně souhlasila s tím, co vyprávěla naše maminka o dobách svého mládí.
Pěkné čtení, akorát běžné nebývá, že člověk má okolo sebe tolik úplně cizích lidí, kteří mu nezištně pomáhají postavit se znova na vlastní nohy.
Tak mám přečteno. Knížku jsem nosila všude jak kočka koťátko. Jdu na druhý díl.
Pohádka pro děti je krátká - většinou několik stránek, za to pohádka pro dospělé vydá na celou knihu. Čarodějka je pohádka pro dospělé čtenáře. Dobro nakonec vítězí nad zlem, jinak to přece v pohádce nelze, ale v tomto případě to dá fušku. Dobro je vždy jen jedno a zla mnoho. Hodnocení jsem asi natáhla moc, ale už to nechám tak.
Je to pohádková kniha pro dospělé :-) a i takové knihy máme občas zapotřebí si přečíst.
Své místo na slunci se snaží v australském venkově najít Jackie - přistěhovalkyně z Ameriky.
Střetává se s obtížnou realitou života na ranči. Její jednání a neschopnost vyvolává úsměv a chvilkami jsem byla z jejích akcí na omytí. Přesto u ní objevíte silnou vůli něco dokázat i velkou dávku statečnosti. Bezva četba :-)
Rozvodům nefandím, v dnešní době se lidé rozvádějí kvůli každé blbosti, devatenácté století na tento problém hledělo úplně jinak - že jsi nešťastný, to nevadí, v manželství setrváš kvůli cti a věčnému zatracení. Mám o čem přemýšlet, ale ten konec - no, je to přece jen dávno.
Skvělý nápad, skvělé čtení.
Trochu je mi líto, že lidstvo z jiných časových epoch nenapadlo nic jiného než jít proti sobě. Kurtz mě štval ze všech nejvíc - magor jeden.
Ale i jsem se pobavila, třeba věta: Nakopla sedícího starce vší silou do zadku.- Jak to asi udělala?
Když jsem prvně Joan Collins viděla v Dynastii, úplně mě uchvátila. Její kniha Svět podle Joan je plná jejího moudra, znalostí a postřehů. Dává tušit i jaký je její život a jaká je ona sama. Je skvělá a krásná.
Čtenářská výzva mě vyzvala a já po dlouhé době sáhla po verších Jiřího Wolkera. Bylo to milé setkání s poezií, kterou mám, jak jsem zjistila, uchovanou v paměti. Jsou to verše plné lásky k životu. Škoda, že ho osud dopřál Wolkerovi tak krátce.
Vůbec nemám ráda čtení o náboženských fanaticích. Vyloženě trpím, ale bylo to napsané čtivě, a tak jsem četla a četla a najednou byl konec - takže čtyři hvězdičky (ale znova číst nebudu).