Prey komentáře u knih

Nemůžu říct, že by se mi všechny příběhy líbily stejně, třeba bez Jedinečné rakety i Rybáře a jeho duše bych se obešel, ale celkový dojem je kladný. Přesto, nebo právě proto, že bolest v téhle knížce je dospělácká, ne dětská. Bolest, která nejde setnout jako zlý drak. Wilde měl nepochybně smysl pro krásu. I utrpení. V mnohém mu rozumím. A navzdory tomu, že pohádky obecně nikdy nebudou mojí literární zálibou, z více důvodů, tyhle beru na milost. (Čteno v překladu J. Z. Nováka.)

2 13.10.2018

Člověk si musí leccos vyslechnout, než mu upadnou uši. :-) Místy se mi to dost líbilo, i když celek mi přišel rozdrobený zbytečně. (Čteno v překladu Zbyňka Černíka.)

2 08.09.2018

Únavu materiálu jsem otevíral několikrát a dočetl ji víceméně ze setrvačnosti. Struktura vyprávění mi přišla matoucí. Hodně mi vadilo nadužívání krátkých vět („Odchrchlání. Plivnutí do sněhu. Dvojí škrtnutí. Praskot tabáku. Lačné potáhnutí z cigarety. Dlouhý výdech nosem. Cinknutí klíčů. Sníh zakřupal pod botami. Kluk pevně zavřel oči. Snažil se nevnímat zimu. Poslouchal každý krok. Kdosi venku obcházel návěs.“). Některé pasáže byly působivé, ale co z toho, když výsledný dojem je hodně rozpačitý. Přestože v situaci kolem migrace bych byl asi řazen spíš k vítačům, protože pociťuju distanc od samozvaných správných Čechů a diskuze je vyhrocená, tady mě iritovala ta umělá naléhavost. Prodané orgány, nelidský kapitalismus plný automatizovaných továren, svět vnímaný hesly z Wikipedie a počítačovými hrami, cit ku pomoci druhému jen v bezdomovci? To téma by zoufale potřebovalo jiný přístup než souhrn starých a nových klišé. Šindelkovi nějak nerozumím a už nedokážu plakat jen z toho, že někdo na papíře mrzne. Kam nás ta kniha posunula?

2 06.08.2018

Manifest jako novelka, novelka jako manifest? Několikrát jsem si vzpomněl na Turnerovy deníky. Ty ale měly výhodu totální vylízanosti. Tomuhle schází ještě hodně odhodlání (a literárního nadání), aby to čtenáře pohltilo stejně brutálně, jako tepaná soukolí společnosti.

2 30.06.2018

Poutavá a vtahující nedobrovolná exkurze do thajského vězení je hodně silným textem i díky tomu, že nelíčí život před zatčením, ani krátký život po návratu. Úvahy o vině a trestu si musí každý čtenář vyřešit sám v sobě.

2 08.05.2018

Děsivé, cenné, ale (podle mě a pro mě) blbě sestavené a napsané. Čekal jsem jiné pojetí té hrůzy.

2 26.04.2018

Moc americké, moc školní, moc teen, moc růžové, moc multikulti, moc jednoduché... Ale stejně fajn. Romantika tajného a tajemného zabouchnutí se přes net funguje. Každý, kdo měl někdy chuť líbat obrazovku, pochopí. :-) Asi nebudu číst opakovaně, proto jen tři hvězdičky, ale doporučuju. (Čteno v překladu Anny Vrbové.)

2 26.04.2018

Podobných knih už jsou asi tisíce, prostě se to dobře prodává. Sever, tajemství, smrt, pátrání, sex, oddalovaná „šokující“ pointa. Když si to nepřečtete, nic se nestane, když si to přečtete a je pro vás tenhle žánr příjemným odpočinkem, je možné to doporučit. (Čteno v překladu Drahomíry Michnové.)

2 21.01.2018

Byl jsem varován, že prý je to špatné. Nevěřil jsem, Viewegh není (nebyl?) netalentovaný. Je to špatné. Konec příběhu.

2 25.12.2017

Kdyby tě začal osahávat, tak ho proboha nech! :-) Satirická linka funguje skvěle a stačí na příjemný čtenářský zážitek. Škoda, že s detektivní zápletkou to nevyšlo stejně perfektně. Mrazivá je na vkus posledních let málo, natahovaná naopak moc (a proto na konci uspěchaná). Motivy tvůrčí krize, zamilování do Lolity a přátelství mistra s žákem nepřinášejí nic nového. Všechno to do sebe zapadá dobře, ale na výbornou musí Joël ještě trénovat (tedy pokud se mezitím nedá na modeling). :-) (Čteno v překladu Michaly Markové.)

2 08.07.2017

Na úrovni některých motivů a odstavců kreativní psaní par excellence, podpořené i překladem. Trefná a vtipná vyjádření. Pár momentů přímo geniálních! Jenže dohromady je to prostě trochu moc chaotický bizár, ve kterém čtenář nezjistí, co tou hrou autor vlastně sledoval. Mnoho psů, zajícova smrt. Židé, box, náckové, eugenika, gayství, sex, atonalita, entomologie, esperanto, pohřbívání, technika, urbanismus, postižení, okultismus atd. Absurdní směska, absurdnější tím, že není zas až tak dada, jak by se mohlo zdát. Hodnotím kladně, ale s rezervou pro to, aby Beauman jednou přinesl něco stejně bystrého, ale jako celek přístupnějšího. (Čteno v překladu Davida a Markéty Záleských.)

2 26.03.2017

Těžko hodnotit unikátní titul. Protože je unikátní, nemá alternativy. A protože je unikání, je cenný a spravedlivě oceněný, i když není dokonalý. Zaprvé jedna přízemní výtka, ale důležitá. Nemám rád knihy, které jsou tak těžké, že je neudržíte v ruce. Přitom díky tomu, jak je titul členěný, mohlo klidně dojít k rozdělení na dva svazky. Přísně faktografické a v rámci městských částí abecední pojetí dává smysl z důvodu, že takový atlas Prahy tu ještě nebyl, ale na procházce je vzhledem k hmotnosti těžko použitelný a ty ucelené příběhy tam stejně nějak chybějí. Rejstřík nevynahradí touhu čtenáře po spojitostech. Možná stálo za zvážení nejdůležitější „dějové linky“ vyjmout a popsat sice místopisně, ale chronologicky, například Heydrichův pohyb. No jo, já vím, to už by pak byla jiná publikace… Rovněž zájemce o informace o běžném životě za Protektorátu musí kniha vlastně zklamat. Kupříkladu takové potravinové lístky jsou sice vyobrazeny, ale v textu, přísně podřízeném záměru uvádět události na konkrétních adresách, na každodenní bytí obyvatel nedojde. Jedná se o krásnou publikaci, jedinečnou sbírku dobových fotografií a údajů, ale není pro každého. Není to popularizační titul, spíš precizní výstup badatelské práce. Geografická encyklopedie, ne příběh Protektorátu a lidí v něm.

2 25.03.2017

V poslední době už nemám trpělivost s některými artovými filmy, které vyprávějí tak subtilně, až nevyprávějí vůbec. Ve kterých postavy jen koukají, maximálně mluví a mluví a mluví, nejlépe o věcech, které s hlavním tématem souvisejí pouze málo. Asi to má být „jako ze života“. A podobný dojem jsem měl z některých kapitol Zimního evangelia, takže se mi ta knížka místy zdála nekonečná, když postavy jen tak zevlily. Dalo by se na to dívat i tak, že už jsem čtenář otrlý, zkažený, preferující autory, kteří „jdou bulvární cestou, libují si v explicitních sexuálních scénách a dramatických citových výlevech“ (tedy opak toho, co tenhle titul podle anotace nabízí). Můj průměrný dojem mě mrzí o to víc, že nejen v problematice zneužívání v církvi vidím velký literární potenciál, vidím ho i v hrdinovi, kterého Kiely stvořil. Psychologicky je docela hodnověrný, ve své uzavřenosti a zdánlivé plochosti, ale čtenář s ním bohužel nedýchá. Chtělo to intenzivnější zpracování, protože míň je víc jen někdy. (Čteno v překladu Markéty Musilové.)

2 24.02.2017

Kdysi jsem byl z faktu, že moje oblíbená Sedmička má pokračování, bezvýhradně nadšený. S odstupem let a při čtení hned po sobě dám Ostrovu přátelství o jednu hvězdičku méně, než je maximum. Je to jen o tenounký vlásek, i tak se jedná o mimořádně podařený druhý díl, pouze už tomu chybí novost prostředí a velké životní zvraty, které nabídla jednička. Ale sled táborových dobrodružství je poutavý, Jonáš pořád úžasně nedokonalý hrdina, oddíl záviděníhodná parta. A přátelství plné uvěřitelného špičkování. Opravdovým převratem je v sérii až díl třetí, Cvoci, určený pro malinko dospělejší čtenáře. P. S. Kam se ztratili Kolda s Hájkem?!

2 06.09.2016

Nebýt to titul vhodný do Čtenářské výzvy, asi to v životě nedočtu. Tak zajímavé téma zabité změtí jmen, povrchních osobnostních charakteristik, ze slovních popisů těžko představitelných lokalit, únavně se opakujících žabomyších sporů. Kniha o zkamenělinách bez jediné fotografie zkameněliny! Bez jediné fotografie čehokoliv. Chybí jakýkoliv širší rámec, úvod do tématu, jasná struktura vyprávění. Skáče se sem a tam, bla bla bla. A že bych po přečtení alespoň věděl daleko víc o evoluci, klasifikaci druhů, postupu prací v terénu, datování a rekonstrukci a konzervaci nálezů, hypotézách o proměnách životního prostředí? Ani ne, když už to hrozilo, vždycky se autorka vrátila k bla bla bla. 250 stran o tom, jak se šel někdo s obtížně zapamatovatelným jménem a vazbami na jiné paleoantropology projít a zakopnul o starý zub. Pevně doufám, že jiná současná populárně-naučná literatura má vyšší úroveň než tohle. (Čteno v překladu Jindry Havlíčkové).

2 22.08.2016

Asi jsem měl příliš vysoká očekávání ohledně odborné složky knihy. Příjemná autobiografie vyzařuje moudrost a nadhled, jistě i s pomocí ghostwriterů, jmenovaných v tiráži, ale zpracována je tak nějak povšechně. Případy jsou zmiňovány stručně a hlavně popisně, stylem pachatel něco udělal, byl takový nebo makový. Ale o tom nejzajímavějším, procesu pronikání do psychiky, se dozvíme překvapivě málo. O posuzování příčetnosti pak téměř nic, i když je označeno jako jeden z prvotních zájmů autora. K psychoterapii zazní, jak je účinná a jak vše změnila, ale zase chybí její rozbor, postupy, limity. Chtěl jsem vědět, jak daleko je spolupráce kriminalistů a justice s psychology, jakou mají posudky podle současných poznatků věrohodnost, co se diagnostikuje snadněji a co obtížněji, atd. Ale dočkal jsem se spíše „vyprávění ke kafíčku“, osobních zážitků, prezentace vlastního světonázoru, popisu podnikání a subjektivní reflexe společnosti. Na tom by nebylo nic špatného, naopak, jistě byl pan Hubálek osobností s nějakým morálním kreditem, ale název a podnázev knihy jsou jen marketingem. Nehledě na fakt, že by podobné knize slušel i nějaký oponentský hlas, byť se to u populárních autobiografií samozřejmě nedělá, pozvat si do nich „nekamarády“.

2 12.03.2016

Tohle je vhodné akorát ke studiu, jak z drsného a psychologicky zajímavého námětu udělat jedno velké nic. (Nebo jak z velkého nic udělat marketingem knižní událost.) Stránku za stránkou autorka plytce a nudně likviduje něco, co mohlo být mrazivou detektivkou, cynickým popisem manželství, temnou studií zvrácenosti, filozofickým komentářem k lidskému bytí, morbidním hororem, šílenou komedií plnou sarkasmu, čímkoliv. To by to ale muselo mít nějakou hloubku, strukturu, přesah. Nebýt tam to detailní porcování, mohlo to vyhrát cenu pro nejméně zajímavý ženský román, s tím porcováním to nemůže vyhrát nic. (Čteno v překladu Jana Netoličky.)

2 27.02.2016

Film se mi líbil, přestože má své chyby, ale následně vydaná kniha ne. Zaprvé z ní příliš kouká scénář, styl "postava vypadá nějak, cítí něco, udělá něco, půjde někam, kde to vypadá nějak, něco řekne a zatváří se u toho nějak, protože něco" není pro samostatně stojící čtení výhra, stejně jako převaha přítomného a budoucího času. Zadruhé nevidět film jako první, dost emocionálně funkčních momentů bych při čtení nevzrušeně minul, jak banálnější i klíčové scény splývají. Zatřetí, přemýšlení autorky, to podhoubí, z něhož film vznikal, jak to sama nazývá, mělo být více vpleteno do samotného příběhu a beletristického textu, pak by nebylo třeba rušit novelu citáty z knih a závěrečnou statí, která na mě působí jako zpětná obhajoba textu před nějakou akademickou komisí. Díky fotografiím a grafické úpravě jsou tištění "My 2" hezkou připomínkou filmu, který ale sám o sobě funguje daleko lépe. V mém systému hodnocení je to přesně mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale protože z dvojice kniha film bych doporučil film, dám jen dvě.

2 28.01.2016

Otřesný název, obálka a růžové předsádky mi stačily, abych měl o knize jasno. Přesto jsem ji otevřel a moje nejhorší obavy potvrdila první povídka s postavou, ze které se každému gayovi s mozkem a srdcem musí chtít blít a brečet, vyprávěná navíc formou odpovídající "hrdinovi". V tu chvíli jsem to chtěl s tímhle titulem vzdát. Ale naštěstí jsem vytrval. I dál knihou prostupují stereotypy, ale jde to brát jako zápor, když je na nich mnoho pravdy? Dostkrát jsem se zasmál, párkrát byl dojatý, celkově rozesmutněn z mála happyendů. Je vidět, že autor už něco prožil. Povídky jsou provázané ani málo, ani moc, a překvapí rozmanitostí (na "Třídní sraz" se nedá zapomenout, z dopisu manželky mi bylo hodně úzko). Nevím, nakolik je to kniha pro gaye a nakolik pro heteráky (víc asi ženy?), kde je ta hranice povědomosti, aby bylo možné užít si knihu na maximum, ale rozhodně Buzíčky (neodolal jsem název nezopakovat) vřele doporučuju. :-) Je vidět, že podobná témata nemusejí dodávat jen zahraniční autoři.

2 27.01.2016

Jediná kniha o Abbě v češtině, kterou má smysl číst. Carl Magnus Palm dlouhé roky velmi dobře přešlapuje na minovém poli spolupracovníka vydavatelství (texty do bookletů CD) a nezávislého publicisty, který pro soukromé aktivity nesmí použít oficiální logo skupiny. Dnes je jedním z největších odborníků na skupinu a její tvorbu na světě. Pro fanoušky povinnost a za pět hvězdiček, za literární zpracování jednu uberu (místy by šla kniha lépe strukturovat a design českého překladu tomu také nepřidal). (Čteno v překladu Jaroslava Bojanovského.)

2 26.12.2015