puml komentáře u knih
Dosti rozporuplná kniha. Grafické zpracování je za plný počet. Pěkné kresby i malby. Samotné literární zpracování je ale diskutabilní. Je to další v řadě z velké části kompilovaných knih z Tolkienovy bohaté pozůstalosti. Je to vlastně kronika druhého věku, kde v centru stojí Númenor a jeho historie, respektive výčet vládců a nejzásadnějších událostí.
Jako proč ne? Mám tenhle způsob psaní rád, ale je tu trochu problém, že se nemůžu zbavit pocitu, že to celé stojí tak nějak na vodě, rozhodně daleko víc než v Húrinových dětech i Pádu Gondolinu. Jde občas o soubor textů, z nichž mnohé by asi sám Tolkien jen těžko autorizoval k vydání, jako varianty a náběhy, úvahy a koncepty, útržky z dopisů atd. Když vezmu třeba Húrinovy děti nebo Pád Gondolinu, tak to je vždy nějaké ucelené téměř románové vyprávění, které stojí v popředí. Tady je to víceméně spousta fragmentů, které sice skládají ten úžasný svět a obraz Númenoru, ale na druhou stranu celek vlastně nenabízí o mnoho víc než text z Nedokončených příběhů a Silmarillionu. Dokonce bych si dovolil kacířskou myšlenku, že méně je v tomto případě více.
Je to pro mě ale i tak srdcovka a jsem rád, že kniha vyšla. Tolkiena a pak Tolkienova současníka Mervyna Peaka považuji i při té současné záplavě různých pseudofantasy za naprostý a nepřekonaný vrchol žánru. Rád jsem v Númenoru pobyl a užil si ten Tolkienův lakonický, ale přitom básnický styl psaní, navíc ten překlad je opět parádní. Po pravdě musím napsat, že i kdyby vyšly knižně od Tolkiena popisky z ubrousků pod pivem z jeho oblíbené hospůdky The Eagle and Child, tak bych asi neváhal a koupil si ji. Nemůžu než doporučit, ale není to bez výhrad.
Skvělé eseje a krátké povídky, které jdou až na dřeň. Život v NY pro začínajícího spisovatele byl (a stále asi je) místem s elektrizující atmosférou plnou nápadů, jen najít ten správný způsob, jak je zaznamenat. Problém trochu je, že v tý frontě na úspěch stojí fůra dalších potencionálních spisovatelů, a vy a vaše bolístky a "velký" příběhy vlastně moc nikoho nezajímají, pokud se tedy zrovna neznáte se Seanem (Pennem), Robertem (DeNirem) nebo Jeffem (Bridgesem) a nemáte v záloze nějakou společnou pikantní historku. Michael Greenberg nepopisuje, kterak se stal úspěšným spisovatelem bestsellerů a koho všechno potkal při cestě za úspěchem. Ne, je to zpověď autora, který vlastně nikdy pořádně neuspěl, průměrného pisálka z NY, kterých je tisíce, zručného řemeslníka a příležitostného ghostwritera, kteří přežívají víceméně za přispění notné dávky štěstí, sebezapření a alkoholu či jiných návykových látek. Vše podáno s potřebným nadhledem a ironií. Autorovo psaní připomíná Josepha Mitchella a trochu i Paula Austera. Za mě skvélá četba, kterou možná ne každý ocení, je to hodně o NY a jeho atmosféře. Kdo tam někdy chvíli pobyl (a já měl to štěstí že jo), ten bude k hodnocení téhle knihy asi o něco shovívavější. Procentuálně tak 88%. Doporučuji.
Na český poměry hodně dobrý povídky, možná někdy trochu moc nostalgický nebo sentimentální, ale není to bez důvodu. Ta neukončenost mi nevadí, naopak to je devíza povídky, jen naznačit situaci a nechat ji takříkajíc otevřenou a zející. Jen tak dál. Doporučuji.
Asi nejlepší nebo nejexotičtěji působící sbírka Michala Maršálka. Část Křehký jak bronz (Cesta do Beninu) působí jako takové malé africké zjevení. Sbírka se také vyznačuje pěkným grafickým zpracováním a výtvarný doprovodem desítkou obrazů Jakuba Špaňhela. Doporučuji.
Rétorické finesy a humor, který do velké míry vychází z nechtěných jazykových přežbleptů. Líbilo se mi velmi. I na pohřbu může být veselo, tedy, pravda, jak pro koho...
Těžká kvalita prakticky všech povídek. Nejsou to úplně klasické horory, spíš bych to označil za metafyzické horory v lehce absurdním oparu. Autor má blízko ke klasikům "podivna" jako je Kafka, Beckett, Buzzati nebo Borges. Obecně mi to připomnělo latinskoamerické autory jako J. J. Saera nebo kubánského autora lehce sureálných hororových povídek Virgilia Piňeru. Ze současných mě napadá spřízněnost s povídkami Mariany Enríquez a s temně lákavými filmovými vizemi Davida Lynche. Umný žánrový mix a svěží hororové počtení. Doporučuji.
K Rybářovi jsem se dostal přes Lairda Barrona, kterého jsem předtím četl, a jenž Langana uvádí jako svého spisovatelského souputníka. Nemám příliš v oblibě tento typ "lovecraftovského" hororu, ale napsané je to velmi dobře a čtivě. Kniha má tři části z čehož první a třetí je příběh Abea a Dana a druhá je vyprávění jedné hodně dlouhé a zamotané historie místa zvaného Dutchman´s Creek.
První část je asi nejlepší, to když ještě nevíme, o co přesně půjde. Navíc truchlení a psychologie obou hlavních protagonistů vystihl autor dost hodnověrně. Druhá, historická část, je podstatně slabší, a to jak stylem vyprávění, tak celkovou pozvolna notně béčkovou atmosférou. Tahle část má okolo 150 stran, ale mě přišlo, že i 50 by bylo až až. Skoro bych chtěl napsat, že kdyby tam tahle část nebyla, nebo jen pár stránek z ní, tak by to bylo jen ku prospěchu věci. Třetí část se vrací k našim hrdinům a uzavírá tenhle hororový spektákl.
V rámci žánru asi velmi dobré. Já se ale řadím spíše k občasným čtenářům hororů, a když už horor, tak preferuji spíše kratší a zhuštěné příběhy, jaké píše třeba Brian Evenson, které nejsou tak spektakulární. Ti kdo mají rádi HPL ať si přidají hvězdu navíc. Za mě jsou to jen silnější tři hvězdy.
Tak se nám tímto svazkem uzavřelo nebo možná spíš cele otevřelo dílo Karla Šiktance. I když, kdyby se mělo cele otevřít, tak by musely vyjít i ty rané sbírky, které ale autor odsoudil k zapomnění. Chápu, ale na druhou stranu, myslím si, že i ta mladická socíkovská rozjuchanost nějak k tomu dílu tohodle klasika české poezie patří. Že to jsou sbírky v duchu doby, není důvod, proč je nevydat. Naopak, právě proto by se měly znovu vydat a třeba i s kritickým doslovem, který by objasnil autorovy pohnutky k sepsání těchto dobových kšaftů. Ale rozhodnutí autora nelze než respektovat. Jinak tenhle závěrečný svazek je taková ta Šiktancova klasika. Zajímavá je úplně poslední báseň s názvem Konečná. To je zřejmě nechtěný autorův testament.
Takže komplet je uzavřen. Je to zvláštní zjev tenhle Šiktanc. Pěkná slovotvorba o tom žádná, ale upřímně, mě osobně nijak výrazně nezasáhla vlastně žádná jeho báseň. Nejsou tam slabá místa, ale ani nic, co by ve mně nějak víc zarezonovalo. Tak si říkám, že možná osobnost Karla Šiktance byla víc, než jeho poezie. Ale těžko říct, já se s ním nikdy nesetkal, ale znám pár lidí co ano a všichni říkají, že to byl v rozhovoru hodně zajímavý chlapík, který sršel ostrovtipem, a který dokázal ve svých více jak 80 letech přepít i ty nejkurážnější pijany, aniž by to na něm bylo nějak výrazně znát. Tolik legenda.
Náhodný výběr z knihovny. Dobří překladatelé i dobré povídky ze současné, nebo téměř současné Číny. Lehce přízračné, kafkovské, mysteriózní ale i hravé, parodické a notně ironické. Nejlepší mi přišla hned ta první povídka o bohovi, co spadl z nebes do jedné polozapomenuté vesnice. Všechny ty povídky mají vesměs kritický podtón a svou tu zjevnější nebo jemnější alegoričností popisují pro našince někdy notně bezútěšný (ale přitom lidsky srozumitelný) stav čínské společnosti. Jen je mi záhadou, co je to vlastně za antologii a za autory. O autorech tu totiž nepadne ani slovo, což je trochu škoda. Možná je to ale záměr, těžko říct...
O chlup sabší než Černá hora, ale i tak skvělá a hlavně chytře napsaná žánrovka s umanutým "ananasem" v hlavní roli. Trcohu ve stylu True Detective, ale tak nějak drsnější a s větší dávkou černýho humoru. Doporučuji.
Skvělá žánrovka, která nezapře jak vliv noirových klasik alá Raymond Chandler, tak vliv Cormaca McCarthyho. Skvělý žánrový mix a literární lahůdka. Doporučuji.
Nečekaně hluboká poezie. Jako temné hlubiny jezer očekávání a snů. Připomnělo mi to Valenteho a Robaynu. Doporučuji.
Je to spíš na silný 4, ale dávám plný počet, abych trochu zvednul jinak docela nízké hodnocení téhle klasiky. Asi tím, že zas až tak neholduji sci-fi a za top autory považuji P.K.Dicka a Waltera Tevise (tj. autory píšící převážně v 60. až 80. letech) tak mě tahle pozdně osmdesátková záležitost bavila. Relativně pomalé tempo, barokizující styl se spoustou vsuvek upomínající na Dunu a gotická atmosféra - to především v těch částech, kde se děj odehrává v těch podivných hradních sídlech a jiných fortifikačních místech. Pro mě byly nejsilnější ta místa, kde je to sci-fi tak nějak v pozadí a v popředí je psychologie a drobnokresba jednotlivých charakterů. V tomhle je Banks mistr. Tam kde se pouští do akce, to mě bavilo nejmíň, nevím jestli je to překladem, ale to byl často pěknej bordel a kolikrát jsem ani nevěděl, co se děje. Ale patří to k příběhu, který je o různých podobách konfliktu.
Celkově 88% s tím, že tak 10% je z určitý nostalgie po tomhle hutnym a často až literátskym stylu. Tohle není klasický scífko, tohle je scifárna pro fajnšmekry a pro ty, co místo e-cigarety vytáhnou starou dobrou dýmku. Přesně taková tahle kniha je (a tak nějak předpokládám, že i celá série), jako mocný potáhnutí z bytelný dýmky. Doporučuji.
Skvělé povídky, hlavně ty civilní jsou ve stylu Honzy Balabána. V tomhle případě to ale není Ostrava, ale Pardubice a okolí a taky Praha. Je tam i pár lehce surreálných a snových kousků, ale ty mi přišly slabší. Většina je ale nadprůměrná, spíše výborná. Povídka Dopis je jedna z nejlepších, co jsem četl. Celek je to povedený. Zřejmě i zásluhou redakce Petra Pazdery Payne. Doporučuji.
Thackeray prý obdivoval Fieldinga a tenhle románem prý měl být částečně poctou jeho stylu psaní. No, to mi moc nepřišlo, nebo jako velmi suchopárný Fielding bez humoru a ironie. Ale zas od Fieldinga znám jen Toma Jonese, takže nevím. Pro někoho v zálibě v historických románech, ale takových těch bytelných, plných jmen a aluzí na skutečné historické události, to může mít své kouzlo. Stejně jako četba někde na aglickém venkově v podvečer u čaje či u dobré whisky. Tu a tam zapraská polínko v krbu, tu a tam se vítr opře do oken starobylého sídla ztraceného kdesi v anglických blatech... Jen je škoda, že většina je spíš jen nudný výčet rádoby dobrodružství bez většího ostrovtipu či ironie.
Eseje vysokého morálníh kreditu. Přišlo mi, že se tu pohybujeme více ve světě ideíí než ve světě každodenních rozporů plynoucích z banalní skutečnosti "běžného" života. Ten pohled je spíše pohledem velkého moralisty, což je pochopitelné i vzhledem k autorovým zájmům a životním osudům. Je to taková ta "stará dobrá esejistika". Druhý proces o Kafkovi je hodně rozporuplná esej/novela, má to totiž spíše literární ambice ve smyslu dosti spekulativního uvažování nad povahou kafkových dopisů. Některé autorovy vývody možná až přiliš přeceňují povahu a význam napsaného.
Tvorbu Romana "Darmošplapa" Szpuka sleduji delší dobu a vždy mi přišla tak nějak příliš rozevlátá a někdy až zdlouhavě popisná. Haiku se objevili v několika jeho knihách a vždy mi to přišlo jako skorem to nejlepší od autora. Ta lakoničnost a přitom přesnost pozorování. Tahle kniha haiku je pro mě nejlepším dílem autora. Jednak rozsahem a druhak tou někdy až intimní hloubkou, kterou autor v těch několika slovech je schopen zachytit.
Umět tak takhle vyprávět příběh... Dokonalá práce ve všech ohledech, od příběhu až po kresbu a ta jemná ironie za tím vším. Doporučuji.
Není to špatné, ale zas tak mě to neoslovilo. Jsou tam sice zajímavé a neotřelé obraty, které čerpají z toho našeho "současného" newspeaku a rozhovorů a tak nějak podprahově působí na čtenáře, ale stejně je to ve výsledku dost jalové, tedy s občasným ostnem, co se umí pěkně zadřít pod kůži, proto nakonec ty plnohodnotné 4 hvězdy.