Pytlík | Komentáře u knih | Databáze knih

Pytlík Pytlík komentáře u knih

Olga Hepnarová Olga Hepnarová Roman Cílek

Cílkovi patří velké uznání za sesumírování všemožných dokumentů, výslechů, posudků, které v knize cituje. Pohříchu nejslabší je jeho vlastní invence, spojovací pasáže, psané patetickým, často sentimentálně přitroublým způsobem. Mně z knihy vyplývá:
1. Hepnarová v době činu nebyla psychicky nepříčetná, takže rozsudek smrti si plným právem zasloužila. Milióny lidí měli, mají a bohužel budou mít horší dětství, horší dospívání a dospělost než ona, a přesto něco takového neudělají. Jistou logiku v jejím počínání jistě nalézt lze (zejména v socialismu s jeho důrazem na kolektiv a společnost a potlačováním individuality, takže pomstu na společnosti lze logicky vykonat skrze zabití anonymních lidí, protože jsou nedílnou součástí této společnosti). Ovšem stejnou jistou logiku lze nalézt např. i ve vyvraždění židů nacisty, ale to neznamená, že to je ospravedlnitelné
2. Co mě v rozsudku zarazilo, bylo tvrzení, že ona svoje okolí provokovala, takže se nemohla divit jeho reakcím. To jako provokováním se myslí to, že chodila nahrbená, nemluvila atd.? Že tedy k takovým lidem jako ona se pak člověk může chovat špatně?
3. Hepnarová se po odsouzení zbláznila, začala mít pocit, že je Winiferová a že s původní Hepnarovou nemá co do činění. Těžko říct, jestli měl být potom z hlediska práva trest smrti vykonán. Z hlediska morálního mě nijak nepohoršuje, že vykonán byl.
4. Nepochopil jsem, proč obhájce Topič stáhl několik měsíců před vykonáním rozsudku žádost o obnovu procesu, kde chtěl argumentovat jejím současným stavem. Celou dobu ji energicky brání, ale poslední šanci takhle nechá promrhat. Mimochodem, přijde mi laciné automaticky spojovat jeho sebevraždu dva roky poté s tím, že měl kvůli procesu s Hepnarovou výčitky. Možná to pravda je, možná ne. Co jsem tak hledal, je to jenom teorie, žádný důkaz pro to není, nikde jeho dopis na rozloučenou citován není (pokud vůbec existoval).
5. Spory o její konec - na jednu stranu je citován kat z Hrabala, podle kterého se měla zuřivě bránit a pozvracet, počůrat, pokálet. Na druhou stranu Cílek a autor webových stránek pantarei citují protokol z popravčí místnosti, který žádný zuřivý boj v této místnosti nepopisuje, pouze potvrzuje ty tělesné vyměšovací projevy (které jsou ovšem logické, pokud se člověk čtvrt hodiny dusí ve smyčce). Já myslím, že pravdu mají obě strany. Podle svědectví bachaře, když pro Hepnarovou přišli do cely, ona se zuřivě bránila. Což je v souladu s tím, že se cítila jako Winiferová, tj. proč by měla trpět za Hepnarovou? Navíc věřila, že pro ni Winifer přijde a osvobodí ji, a teď poznala, že ne, že je doopravdický konec. Plus existují svědectví, že její agresivita v posledních měsících vězení neustále rostla, takže těžko předpokládat, že v této chvíli zůstane ledově klidná. Takže řvala a zuřivě se bránila celou cestu od cely do popravčí místnosti. Po vstupu do ní se ale podle svědectví bachaře najednou úplně zklidnila, nechala si navlíct smyčku a oběsit, načež jí povolily ty všemožné svěrače. Takže protokol o jejím klidném chování z popravčí místnosti nevylučuje její agresivní chování při cestě do této místnosti.
6. Československo používalo při výkonu trestu smrti dost barbarský způsob, nechalo odsouzeného spadnout do propadla pouze o půl metru, takže si nezlomil vaz, ale dlouhé minuty se dusil na smyčce. Proč? Proč neudělali to propadlo hlubší, aby si odsouzený zlomil vaz a okamžitě zemřel?

06.10.2024


Pán světa Pán světa Jules Verne

Robur udělal jedinou chybu, že svůj stroj nepomaloval ve francouzských barvách. To by si na něj ta závěrečná bouřka netroufla, neboť i přírodní síly mají obecně před tímto národem respekt.

13.04.2024 4 z 5


Když Duben přichází Když Duben přichází Jaroslav Foglar

Psychologicky možná nejpropracovanější a určitým způsobem nejdrsnější autorova kniha, ovšem zcela jí chybí ono typické a úžasné foglarovské tajemno. Poslední část se založením "rytířů z Bedny" už působí vyslověně přitažená za vlasy. A vzhledem k neustále se prodlužujícímu věku dožití by se měl název změnit na "Když Březen přichází". V šedesáti dnes povětšinou umírá ten, kdo celý život chlastal, hulil, popř. se choval nestřídmě, což u foglarovských hrdinů nelze předpokládat. Osmdesáti čtyř let by se měli dožít naprosto v pohodě.

29.12.2023 3 z 5


Stalingrad Peklo na Volze Stalingrad Peklo na Volze Guido Knopp

Německý autor psal knihu celkem pochopitelně převážně z pohledu Němců, takže líčí zejména jejich strasti, což mě ovšem nijak nedojímalo. Naopak, v duchu jsem volal, dobře vám tak! Nelze argumentovat, že obyčejní vojáci byli do války nahnáni - byli namyšlení a sebevědomí, dokud vítězili, a zabíjení lidí je nijak netrápilo. Prokoukli až tehdy, když začali prohrávat a ve Stalingradu mrznout. Stejně je fascinující - v době míru člověk něco ukradne a jde si na pár let sednout, v době války člověk zničí domy, zabije lidi a vůbec nic. Nemá často ani jakékoli výčitky svědomí.

24.09.2023 4 z 5


Otazníky nad hroby Otazníky nad hroby Ludvík Souček

Kniha působí bezesporu fundovaně. U Ježíše jsem měl deprese z toho, že za a) jak se v tom vůbec někdo může vyznat? a za b) to muselo dát tolik hodin práce, stojí to skutečně za to? Pak mám stejný pocit jako kolega JSmerda, člověk prostě neví, jestli Souček používá skutečné zdroje, nebo si zkrátka mnohé vymyslel. Má mu člověk věřit, že prohrabal nějaké francouzské archivy a v originálech tam našel nějaké lékařské zprávy ohledně Muže s maskou? A mnohé věci neví ani gůgl, třeba ty konspirace ohledně Lincolnovy smrti. Jen jestli Souček nespoléhal, že v jeho době něco jako gůgl není, čtenáři v socialistickém bloku mají ještě navíc omezený přístup ke zdrojům, a tak fantazíroval po libosti. Ale musím ho pochválit, v tomto díle se téměř nevyskytují jeho proslulé součkovské rozvinuté věty přes pět řádků se slovesem někde uprostřed či až na konci, takže se to dobře čte.

17.06.2023 3 z 5


Sběratel sexu = Sex collector Sběratel sexu = Sex collector Karel Štorkán

Domabyl mě fascinoval zejména svým životním příběhem, jak už od raného mládí sklízel úspěchy v podnikání. Ta sexuální stránka jeho vzpomínek mě zase tolik nenadchla, páč je vzrušující asi tak, jak když gynekolog suše hovoří o své práci. Kam se v tomto ohledu hrabe třeba na takovou šťavnatou Jonákovu knihu. Nemluvě už o tom, že rozhodně nesdílím Domabylovo nadšení pro bloudění hustým roštím v jistých partiích. A nemluvě o tom, že mám neodbytný pocit, že si autor občas tak trochu zapřeháněl... Nebo doopravdy sklízel takové úspěchy se svou vizáží starého Brůny ze Studny?

09.12.2022 3 z 5


Pohár od Pánaboha Pohár od Pánaboha Ota Pavel

Velmi pochmurná kniha, zejména v první části. Pavel píše krásně, ale v celé knize není ani náznak nějakého humoru, pouze drtivá vážnost. Pokud byl takto nastavený i on osobně, nedivím se jeho trudnému osudu.

17.11.2022 4 z 5


Cesta k nesvobodě Cesta k nesvobodě Timothy Snyder

Perfektní objasnění psychologie současného Ruska a jeho působení na Trumpa. S některými věcmi ale nesouhlasím - např. s jeho názorem, že bez Evropské unie nemůžou evropské státy fungovat.

14.08.2022 4 z 5


Trading in the Zone - Tajemství úspěchu na burzovních trzích Trading in the Zone - Tajemství úspěchu na burzovních trzích Mark Douglas

Možná by bylo lepší, kdyby kniha neobsahovala úvod, ve kterém se dočteme, že autor začal s obchodováním v r. 1978. V r. 1981 byl svou neschopností obchodovat zcela znechucen a tak se přestěhoval a stal se brokerem jinde. Během 9 měsíců přišel skoro o všechno. A tak v r. 1982 začal psát knihu "Disciplinovaný trader". V r. 1983 si založil konzultační firmu a vede semináře. A já se ptám, kdyže autor úspěšně obchodoval, že se cítí dostatečně erudovaný rozdávat rozumy? Ale tak dobrá, né každý skvělý fotbalový trenér byl i skvělý fotbalista (i když Douglas v tomto přirovnání by byl úplně neschopen kopnout do míče), tak mu dejme šanci. První část zní slibně, bohužel pak nastává část blábolivá (o energiích, vnímání apod.) a pro mě korunována částí, ve které doporučuje svůj systém výstupů z pozice z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, tj. z doby, kdy podle svých slov přišel skoro o všechno. Takže děkuji, knihu odkládám.

14.08.2022 2 z 5


Poslední den stvoření Poslední den stvoření Wolfgang Jeschke

Ke své škodě jsem přeskakoval první části knihy a pořádně se začetl až po příletu do minulosti, a tak jsem přišel o všechny ty změny v chování a vzhledu osob. Důvodem, proč jsem první části přeskakoval, byla jednak určitá banálnost rozhovorů a jednak můj skepticismus k tématu jako takovému - myšlenka natáhnout před pěti miliony lety trubky z Arábie až do severního moře a přečerpat tam všechnu ropu - mi přišla zcela střelená. Ovšem přílet do minulosti, opuštěnost a jistota vymření, existence všelijakých budoucností, to bylo naprosto fascinující. A propo, s těmi alternativními budoucnostmi, myslím si, že je celkem naivní si myslet, že by posílaly své vyslance zrovna v ten samý čas do toho samého časového úseku v minulosti.

14.08.2022 4 z 5


Rudá bouře Rudá bouře Tom Clancy

Jediné, co se z knihy dalo číst, je úvod, putování po Islandu a závěr. Mezitím se nacházelo moře, co moře, oceán textu, ve kterém se normální čtenář neorientuje a který ho vrcholně nudí. Samé příkazy, navádění torpéd, únik do hlubin, sem tam výbuch a praskání trupů, jalové rozhovory o banálních věcech apod. Knize taky moc nepomáhá, že je ruská technika pojmenovaná anglickými názvy, takže takového beary či backfiry člověk nejdřív považuje za kladné hrdiny a drží jim palce. Jmenovat se hezky srozumitelně medvěď nebo obratnyj effekt, člověk hned ví, s čím má co do činění a může je proklínat hned hezky od začátku. A co se týče logiky, nějak jsem nepochopil, proč bylo potřeba kvůli ropě v perském zálivu nejdříve vyvolat válku s NATO.

19.06.2022 2 z 5


Jan Žižka Jan Žižka Petr Čornej

Zatím nemohu hodnotit, protože za dva roky jsem přečetl pouze prvních sto padesát stránek. Kde Čornej sáhodlouze rozebírá, jaké všechny možné eventuality mohly znamenat dvě jednořádkové poznámky o Žižkovi ve starých kronikách. Pokud se tedy našeho Žižky vůbec týkají, což není vůbec jisté.

16.04.2022


Poslední tajemství Jana T. Poslední tajemství Jana T. Jaroslav Velinský

Klady: humor, psáno obratnějším jazykem než originál. Zápory: některé příhody moc nereálné, vymyšlené. Všechno vede až příliš jednoduše k cíli, v ději nejsou žádné slepé uličky. Přílišné zapojení žen, silně pochybuju, že by tvrdí hoši ze Stínadel byli odvaření z holky jen kvůli jejím očím a proslovům.

02.04.2022 4 z 5


Toulavé house Toulavé house Radko Pytlík

Jednoznačně za pět hvězdiček, přece nedám míň knížce, co jsem sám napsal? Ale objektivně musím říct, když ji tak čtu po létech, že jsem si v ní parádně zablábolil. Ach, proč jsem jen nezkrotil své puzení pouštět se do pseudofilozofických a pseudopsychologických úvah. Ano, má to jednu výhodu, člověk může moji knihu číst pořád znova a znova, neboť ani na podesáté nepochopí, co jsem myslel např. větami: "Fantastika policejního konfidenta žije v tupé, konjunkturální symbióze s absurditou, je výrazem bezperspektivního mravního cynismu" nebo "Věcný, autentický detail není z automatismu vnímaní osvobozen fantazijní destrukcí, , je pouze nepatrně pootočen obratnou rukou mystifikátora. Posláním nespoutané bohémské hry bylo strukturovat skutečnost, nalézat v jejím chaosu a proměnách nastražené prvky tvarové aktivity; tím hra vlastně už bezděčně přechází v tvorbu" nebo "Hašek si nezakládal na estetickém nonkonforismu a nekladl proti individualistickému dandysmu své generace gesto patetického kolektivistického symbolismu" nebo "Ani pro znalce není lehké určit, kdy se improvizace stává tvarem, ve kterém švu se literární dílo stýká s nezáměrností a univerzálností mýtu". A tak by šlo citovat v podstatě polovinu mého díla, tak dobrá, ještě jednu větičku si dáme "U Haška vzniká z osobního rozčarování obdiv k dejinnému flegmatu prostého člověka, k nerozlišitelnosti množství, obdiv ke schopnosti objevovat pudové, elementární hodnoty a naplňovat jimi nenaplněnost své každodennosti". Uf, fakt jsem rád, že jsem nedávno umřel, protože kdyby se mě někdo zeptal, co jsem tím myslel, nedokázal bych mu odpovědět. Taky závidím svému mladšímu já to sebevědomí, kdy kategoricky tvrdím, že Hašek některým svým výmyslům věřil, např. tomu, že studoval ve Vídni. Jak jsem to mohl vědět, copak jsem mu viděl do mysli? Anebo prý, že vysvětlení Haškovy zvláštnosti a výjimečnosti je jednoduché, celý svůj život byl a zůstal dítětem. Jo, to je vysvětlení jak noha. Taky jsem Haškovi dost nadržoval, třeba následující historka je pro mě svěděctví "zběsilosti, s níž Hašek provokuje reprezentanty pořádky, moci a státního násilí". Je to historka, jak Hašek dělal na veřejnosti čurbes a pak se odebral na veřejný záchodek, kde velkou potřebou znečistil jak pisoár, tak sám sebe. V tom případě musím připustit, že dnešní Praha se jen jen hemží samými podobnými provokatéry. Podobně si s odstupem let nejsem jistý, jestli další historka, kterou ilustruji výše uvedené, tj. jak napadl nějakou ženu, zasadil ji několik ran do hlavy a vytrhl vlasy, skutečně svědčí o Haškově zběsilosti, s níž pronásledoval státní násilí. Zkrátka, moje kniha je důkazem, že i o patrně největším bohémovi českých dějin lze psát suchopárně, nesrozumitelně a nudně. Jaké štěstí, že Hašek byl už po smrti, jinak by mě za tu knihu uštědřil hezkých pár políčků, anebo vysmál ve svých Dějinách strany mírného pokroku. Vždyť mezi mnou a třeba takovým Hilarem není žádný rozdíl.

12.02.2022


Ve dvou se to lépe táhne Ve dvou se to lépe táhne Zdeněk Matěj Kuděj

Hašek byl doopravdy neuvěřitelný. Člověk, který zcela naplňoval ono heslo "žít přítomným okamžikem", protože na nějakou, ani tu nejbližší budoucnost vůbec nemyslel. Člověk nebojící se nikoho a ničeho a navíc dostatečně kreativní, nekonformní a se smyslem pro humor, takže si ostatní nemohli být jisti, kdy si z nich vystřelí či pumpne o pár korun. Člověk absolutně nemateriálního založení, protože mu na penězích, majetku, oblečení nezáleželo. Nevím, ve kterém dílu toulek to bylo, ale Kuděj popisuje, jak Hašek spoustu let neměl žádné bydliště, jednoduše přespával kde se dalo, v hospodách, u známých. Také si nekupoval žádné oblečení, měl jen jedny šaty, které od někoho dostal.

22.01.2022 5 z 5


Nováček Bubáček píše deník Nováček Bubáček píše deník Jaroslav Foglar

To nejvtipnější, co Foglar napsal, blíží se tomu snad jen některé příhody Rychlých šípů. Nejparádnějším líčením je házení punčochy přes řeku. Je překvapující, když uměl tak vtipně vylíčit příhody, proč třeba škádlení mezi kluky v Chatě v Jezerní kotlině vyznívá tak trapně.

15.01.2022 5 z 5


Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne Myš v 11. patře aneb Fejetony o překvapeních všedního dne Rudolf Křesťan

A pak že platí nomen omen. Křesťané jsou většinou suchoprdi s malým smyslem pro humor, což Rudolf rozhodně není. Tuto knihu jsem v dětství četl mnohokrát a tajil se mi dech, jak na ty nápady a vtipné věci mohl autor vůbec přijít, to musí být génius! Když jsem ji po desítkách let otevřel znova, zjistil jsem, že jsem ji ani otvírat nemusel - mnoho částí znám doteď nazpaměť.

23.12.2023 5 z 5


U táborového ohně U táborového ohně Vladimír Rogl

V životě jsem netábořil v lese, maximálně jsem strávil pod stanem 14 dní v dětství s rodiči v Bulharsku, a přesto jsem tuto knihu teď v dospělosti přečetl během chvilky. Na něco tak zajímavého a hlavně vtipného člověk nenarazí každý den.

15.10.2023 5 z 5


Kulička a Toník Kulička a Toník Erich Kästner

Velmi čtivé, ovšem už v dětství mi na knize vadily dvě věci, takže jsem ji znovu přečetl až teď po pár desetiletích: 1. nemám rád knihy, kde vystupují chudí lidé, je mi jich líto 2. silně nesympatická mi byla Toníkova maminka. Chudák kluk x dní dře, stará se o ní v její nemoci a o domácnost, vydělává po nocích a ona se urazí, že zapomněl na její narozeniny. A Kästner v mravokárných kázáních mezi jednotlivými kapitolami Toníkovi vyčítá, že po psychickém teroru z její strany uteče z domu.

08.10.2023 4 z 5


Akce L Akce L František Běhounek

Četl jsem poprvé v dětství a dvě věci mě maximálně zasáhly: Vysoušení moří (byť i tehdy mi vrtalo hlavou, vzhledem ke koloběhu vody by se časem zase ta moře měla naplnit, ne?) a hlavně osud Marťanů. Teď jsem četl podruhé a hned na druhé straně mě zaujala matematická úloha: 2 mil. lidí ve 20 domech = 100 tis. na jeden dům, každý dům má 50 pater = 2000 lidí na patro, každý dům má 8 křídel = 250 lidí na jedno patro a křídlo, každé křídlo měří 300 m = na jednoho člověka připadá 1,2 délky domu. To mi přijde poněkud málo, na každého člověka připadá řekněme 1 m okna, na čtyřčlennou rodinu 4 m (resp. po obou stranách 8 m oken). To se tedy komunisti moc nevytáhli, ty byty byly hodně tmavé, bez slunečního svitu. A tloušťka křídel musela být minimálně 20 m, aby se byt pro čtyřčlennou rodinu dostal na dnes běžných 80 m. Jinak ty nápady v knize představené, s jednoduchým mechanismem působení, jako vysoušení moří, vrtání mořského dna, vymýcení bacilů, přeměny virů na bakterie apod., působily, jak kdyby je vymýšlel sám velký Lysenko. Druhý díl, Na dvou planetách, už působí daleko normálněji.

24.09.2023 3 z 5