Pytlík komentáře u knih

Tato verneovka mě nelákala od té doby, co časopis ABC v jednom svém článku propálil její (geniální) konec, takže jsem ji už neměl důvod číst. A animovaná verze mi taky nepřidala, zejména lev mi lezl děsně na nervy. Nakonec jsem si teď knihu přece jen přečetl a musím se lvovi omluvit, on prostě jen přesně kopíroval originál. Vedle literárního Fogga je i kámen ukecaný uzlíček nervů a emocí. Marně dumám, proč se do něj Auda zamilovala, patrně ze zoufalství, protože zůstala na světě sama samotinká a zatímco o mlčenlivém Foggovi si mohla dělat nějaké iluze, o ukecaném, poněkud bláznivém Proklouzi nikoli. Foggova povaha perfektně odráží Verneův vztah k Angličanům, onu směs výsměchu a určitého obdivu.
Jinak Verne opět nezklamal, co se týče poučování čtenářstva, a moc jsem se pobavil, jakým způsobem to udělal. Zatímco v Dětech kapitána Granta použil průhlednou fintu ("kdyby tu byl zeměpisec Paganel, řekl by..."), zde nechal ve vlaku bloumat mormonského kněze a Proklouze navštívit jeho přednášku. A jako na potvoru, ze všech zúčastněných jediný Proklouz vydržel na přednášce až do konce, takže jedině on (a nešťastný čtenář) zná kompletní historii mormonské církve.

7 14.10.2024

Kniha nabitá dějem, takže Verne musel chudáky hlavní hrdiny hnát kolem světa a zažívat neúspěchy, aby všechny svoje nápady uplatnil. Pochopitelně, děj je opět plný všelijakých náhod, ale protože jde vesměs o náhody dobré, komu by to vadilo? S radostí kvituji, že Paganel byl zeměpisec a historik a né botanik či zoolog, takže člověk byl zásobován povětšinou zajímavými fakty z historie zámořských objevů a né zavalen nudnou klasifikací všelijakých potvor živočišného i rostlinného původu podle druhů a podle stupně jedlosti. A navíc byl Paganel člověk velmi pokrokový, neboť už před více než sto padesáti lety nosil na těle nšco, co tehdy bylo hanbou a co má dneska každý druhý. Ach, jak připomíná mě. Já byl taky pokrokový, nosil jsem děravé džíny dávno před tím, než se to stalo módou. Jen ty díry byly trochu někde jinde, hlavně tedy z prošoupání v rozkroku.

7 10.10.2024

Cílkovi patří velké uznání za sesumírování všemožných dokumentů, výslechů, posudků, které v knize cituje. Pohříchu nejslabší je jeho vlastní invence, spojovací pasáže, psané patetickým, často sentimentálně přitroublým způsobem. Mně z knihy vyplývá:
1. Hepnarová v době činu nebyla psychicky nepříčetná, takže rozsudek smrti si plným právem zasloužila. Milióny lidí měli, mají a bohužel budou mít horší dětství, horší dospívání a dospělost než ona, a přesto něco takového neudělají. Jistou logiku v jejím počínání jistě nalézt lze (zejména v socialismu s jeho důrazem na kolektiv a společnost a potlačováním individuality, takže pomstu na společnosti lze logicky vykonat skrze zabití anonymních lidí, protože jsou nedílnou součástí této společnosti). Ovšem stejnou jistou logiku lze nalézt např. i ve vyvraždění židů nacisty, ale to neznamená, že to je ospravedlnitelné
2. Co mě v rozsudku zarazilo, bylo tvrzení, že ona svoje okolí provokovala, takže se nemohla divit jeho reakcím. To jako provokováním se myslí to, že chodila nahrbená, nemluvila atd.? Že tedy k takovým lidem jako ona se pak člověk může chovat špatně?
3. Hepnarová se po odsouzení zbláznila, začala mít pocit, že je Winiferová a že s původní Hepnarovou nemá co do činění. Těžko říct, jestli měl být potom z hlediska práva trest smrti vykonán. Z hlediska morálního mě nijak nepohoršuje, že vykonán byl.
4. Nepochopil jsem, proč obhájce Topič stáhl několik měsíců před vykonáním rozsudku žádost o obnovu procesu, kde chtěl argumentovat jejím současným stavem. Celou dobu ji energicky brání, ale poslední šanci takhle nechá promrhat. Mimochodem, přijde mi laciné automaticky spojovat jeho sebevraždu dva roky poté s tím, že měl kvůli procesu s Hepnarovou výčitky. Možná to pravda je, možná ne. Co jsem tak hledal, je to jenom teorie, žádný důkaz pro to není, nikde jeho dopis na rozloučenou citován není (pokud vůbec existoval).
5. Spory o její konec - na jednu stranu je citován kat z Hrabala, podle kterého se měla zuřivě bránit a pozvracet, počůrat, pokálet. Na druhou stranu Cílek a autor webových stránek pantarei citují protokol z popravčí místnosti, který žádný zuřivý boj v této místnosti nepopisuje, pouze potvrzuje ty tělesné vyměšovací projevy (které jsou ovšem logické, pokud se člověk čtvrt hodiny dusí ve smyčce). Já myslím, že pravdu mají obě strany. Podle svědectví bachaře, když pro Hepnarovou přišli do cely, ona se zuřivě bránila. Což je v souladu s tím, že se cítila jako Winiferová, tj. proč by měla trpět za Hepnarovou? Navíc věřila, že pro ni Winifer přijde a osvobodí ji, a teď poznala, že ne, že je doopravdický konec. Plus existují svědectví, že její agresivita v posledních měsících vězení neustále rostla, takže těžko předpokládat, že v této chvíli zůstane ledově klidná. Takže řvala a zuřivě se bránila celou cestu od cely do popravčí místnosti. Po vstupu do ní se ale podle svědectví bachaře najednou úplně zklidnila, nechala si navlíct smyčku a oběsit, načež jí povolily ty všemožné svěrače. Takže protokol o jejím klidném chování z popravčí místnosti nevylučuje její agresivní chování při cestě do této místnosti.
6. Československo používalo při výkonu trestu smrti dost barbarský způsob, nechalo odsouzeného spadnout do propadla pouze o půl metru, takže si nezlomil vaz, ale dlouhé minuty se dusil na smyčce. Proč? Proč neudělali to propadlo hlubší, aby si odsouzený zlomil vaz a okamžitě zemřel?

Kniha nabitá dějem, Verne je jak sopka na Lincolnově ostrově, chrlí nápady na všechny strany. Potvrzuje se staré přísloví, že víc hlav víc ví - to, jak luxusně se na ostrově zařídila skupina hrdinů této knihy, se nedá srovnat s tím, co z přírody vydobyl osamocený Robinson Crusoe. Chtěl jsem napsat, že Crusoe si zase víc užil stříleček s divochy, ale pak jsem si uvědomil, že to není pravda - i Tajuplňáci si pěkně zastříleli, a zastříleli by si ještě víc, kdyby jim legraci nepřekazil KN, který všechny protivníky zdařile otečkoval.

5 17.09.2024

Profesor Liddenbrock měl velké štěstí, že svou výpravu podnikl předtím, než Prusko obsadilo v 70.letech 19. století Paříž. Takto ho Verne vykreslil jako sice prudkého, ale v podstatě morálního a správného gentlemana. Nepochybuji o tom, že o 10 let později by už tento Němec starý pergamen nenašel, a pokud ano, bídně by v podzemí zahynul. Jinak se mi moc líbí, jak je příroda ve Vernerových dílech přívětivá. Zatímco v realitě všude zuří boj o život a fyzikální zákony se s nikým nemažou, ve vernerovkách kometa snese lidi na zem tak měkce a bezpečně, že by v Hjůstnu všichni zaměstnanci žárlivostí roztrhali svoje pracovní NASA průkazy, obrovský tlak v hlubinách nerozmačká Nautilus a tady hlavní hrdinové prosviští žhavou lávou ve vulkánu a nic se jim nestane, divže jim matka příroda ještě nesbalila špekáčky na cestu, aby si je na lávě opekli.

9 17.08.2024

Český čtenář má bohužel požitek z knihy zkažen filmovým zpracováním. Tím ani náznakem nechci říct, že by Brdičkův film byl strašný, to ani náhodou, přesný opak, jedná se o geniální komedii. No jo, ale kniha je vážná, a jak má zůstat vážný i čtenář, když mu při jejím čtení zní v hlavě "pan hrábě" nebo dokonce "bitvu jsem presrál, ale zato jsem se dobře vyspál"?

10 06.08.2024

Proč, proč, proč? Proč kapitán Nemo nezachránil radši nějakého odborníka přes pouště místo tady toho maniakálního experta na mořskou faunu a floru? Nebo kdyby aspoň v Nautilu nebylo to křišťálové sklo, kterým se dalo pozorovat dění kolem. Mohli jsme být ušetřeni suchopárných nekonečných popisů a učenecké klasifikace všeho možného. Jinak příběh samozřejmě parádní, i když je zajímavé, že Verneho nenapadlo, že člověk pod hladinou bude i přes těžký skafandr spíš plavat než chodit. A zajímavé taky je, kde sebral kapitán Nemo tolik mužů, kteří byli ochotni s ním sdílet jeho osud? Vždyť akorát mlčeli, křižovali oceán sem a tam, žádná zábava, žádné ženské... Patrně dělal Nemo nábor někde v klášterech.

7 06.08.2024

Tak něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Neskutečně užvaněné dílo s poněkud přiblblým závěrem. Jinak Humbert je samozřejmě nechutný týpek, který bere Lolitu čistě jako objekt svých choutek, její prožívání ho nezajímá, rovněž ho nezajímají dopady, jaké jeho chování má a bude mít na její život. Neváhá ji omámit prášky, vydírat, že pokud mu nedá, nepustí ji s kamarádkami nebo na kroužek. A pokud někdo zdůrazňuje to, že nebyla "nevinná", ať si uvědomí, že sbírání zkušeností s vrstevníkem je dost rozdílné oproti zneužívání čtyřicetiletým dědkem.

3 01.05.2024

Robur udělal jedinou chybu, že svůj stroj nepomaloval ve francouzských barvách. To by si na něj ta závěrečná bouřka netroufla, neboť i přírodní síly mají obecně před tímto národem respekt.

2 13.04.2024

Český překlad je marketingový majstrštyk. Prozradit v názvu knihy to, o čem se hlavní hrdinové prvních sto stránek dohadují... A když se nežinýruje překladatel, já budu taky volně prozrazovat špeky z děje. Verne opět prokázal svou nebetyčnou fantazii. Zatímco jiní autoři a režiséři a paleontologové líčí srážky nebeských těles jako hrůzostrašnou tragédii provázenou všelijakými světelnými, tepelnými, zvukovými a jinými efekty, ve Vernově románu se Země srazí s kometou a kromě pár (ne)šťastníků nezaznamená nikdo vůbec nic. Mojí soukromou domněnkou je, že to bylo kvůli tomu, že mezi oněmi šťastnými byl i Francouz. A jak známo, před pouhou francouzskou vlajkou má respekt i psychická porucha (viz Vynález zkázy), takže i přírodní síly kapitulují a chovají se mírně jako ovečky, když mají co do činění s příslušníkem tohoto vyvoleného národa. Země tak pouze vyzrcadlí na kometu část svého povrchu jen proto, aby se Francouzovi nic nestalo a i nadále se cítil jako doma. Dokonce pak poruší i zákon zachování hmot, to když odštěpí ty nesympatické Angličany, protože ani ztráta obrovské části komety nezmění fyzikální vlastnosti zbytku. No a v neposlední řadě Verne v románu krásně ilustruje svůj vztah k jednotlivým národům: 1. Francouzi. To je prostě vrchol celého přírodního vývoje, nic dokonalejšího být nemůže. Vtipní, vynalézaví, chytří, ušlechtilí. 2. Rusové. Skoro jako Francouzi, jen ne tak vtipní. 3. Angličané. Rigidní, toporní, suchopární, ovšem Verne k nim cítil evidentně respekt, i když se jim vysmívá. 4. Španělé. Veselí, byť primitivní jako zvířata. Nejsou schopni velkých duševních výkonů. 5. Němci. O nich více viz román Ocelové město. 6. Židé. 7. A to nejhorší na konec: Německý Žid.

6 13.04.2024

Mám pocit, že všichni tři přátelé se zavřeli do dělového náboje jen proto, aby mohli čtenáře unudit zdlouhavými odbornými poznatky, co vyčetli z tehdejších vědeckých knih. Fascinující je jejich lehkomyslnost, kdy teprve v průběhu letu začnou řešit to, co budou dělat, když na Měsíci žádný vzduch a voda nebude? Kniha také není nic pro milovníky zvířat, navíc pes prokázal svou věrnost, i po vykázání z náboje dál letěl za nimi, no jak pejsek.

24.03.2024

Nápadité, obratně psané, často vzrušující. Jen bych to asi nenazýval pohádky, na to to dost často nekončilo hepijendem. Skvost v porovnání s druhým dílem psaným jinou autorkou.

3 09.03.2024

Musím autorovi poděkovat. Na jízdy metrem do práce jsem si s sebou bral jednak tuto knihu, jednak jistou odbornou literaturu. A díky užvaněnosti a nezajímavosti Defoeovy knihy, kterou jsem vždy po pár řádcích zaklapnul, se ze mě za ty dva tři měsíce stal odborník! Co mě zaujalo / překvapilo:
1. Když se člověk prokouše příhodami na ostrově, zjistí ke svému překvapení, že je teprve v jedné třetině knihy. A to přesto, že Defoe líčení natahuje jak může (např. první dny na ostrově popisuje dvakrát, jednou, jak proběhly, podruhé, jak si je Robinson zapsal do deníku). Ty dvě následující následující třetiny jsou navíc o dost nudnější, přes neustálé bitky s divochy a Tatary.
2. Robinsonova osobnost mi vůbec nebyla sympatická. V podstatě se jednalo o velice sebestředného člověka. Viz jeho úvahy o Prozřetelnosti. Prozřetelnost má být dobrá, protože ho zachránila z lodi a dala mu šanci na polepšení. Ovšem já se ptám, jak mohla být dobrá, když zároveň zahubila všechny ostatní námořníky, těm šanci na polepšení nedala, aha?! Zároveň i dáváním času na pokání argumentuje Pátkovi na jeho dotaz "proč bůh nezabije ďábla". Pátek se s tím spokojí, ovšem já jsem náročnější a ptám se, proč bůh tuhle šanci nedal i dalším? Kdo má ten přístroj na komunikaci s mrtvými? Že bych se dojel Defoa zeptat na hřbitov Bunhill Fields.
3. Podle Defoa současní Španělé a ostatní národy Evropy odsuzují dávné vyhubení miliónů domorodců Španěly v Americe.
4. Dřívější muškety a pistole patrně fungovaly jako současný kulomet či brokovnice, do každé Robinson dokázal narvat několik kulí najednou ("já sám jsem nabil čtyři muškety, každou peti velkými a dvěma menšími kulkami").
5. Pátkovi bylo "asi dvacet šest let" - což není ani na desítky, pětky, ani na tucty - jakou početní soustavu tehdy Angličané používali? Anebo se člověk za ten rok od 25 výrazně změní?
6. Při odjezdu z ostrova se plně projevila Robinsonova sobeckost. Jednak odjel a o ostrov se x let vůbec nezajímal. Jednak nechal na ostrově tři plně ozbrojené zlotřilé Angličany a odjel, i když věděl, že z jiného ostrova přijíždí x Španělů, které tak nechává Angličanům ve spárech. No, možná to udělal Defoe schválně, aby měl ve druhém díle o čem psát, protože dobrá polovina stránek se pak věnuje problémům a všelijakým šarvátkám na ostrově. A Robinson sám toužil skoro 30 let dostat se z ostrova, ovšem pozdější osadníky zapřisáhl, aby ostrov neopouštěli.
7. Poslední část knihy je k uzoufání nudná a když ne nudná, tak nechutná. Např. popis vyvraždění vesnice námořníky jen kvůli tomu, že domorodci zabili jednoho námořníka, který znásilnil domorodou dívku. Taky bizarností oplývá, mám na mysli popis spálení pohanské modly. Kdy se tatarským kněžím Defoe Robinsonovými ústy vysmívá, proč ten jejich bůh tomu spálení nezabránil. Jako kdyby nikdy na světě žádný křesťanský kostel nehořel, že. A ještě navrhuje vyvraždit celou vesnici, když uctívají takovou modlu. No, co si budeme nalhávat, radši jsi jdu přečíst Robinsona od Plevy.

Psychologicky možná nejpropracovanější a určitým způsobem nejdrsnější autorova kniha, ovšem zcela jí chybí ono typické a úžasné foglarovské tajemno. Poslední část se založením "rytířů z Bedny" už působí vyslověně přitažená za vlasy. A vzhledem k neustále se prodlužujícímu věku dožití by se měl název změnit na "Když Březen přichází". V šedesáti dnes povětšinou umírá ten, kdo celý život chlastal, hulil, popř. se choval nestřídmě, což u foglarovských hrdinů nelze předpokládat. Osmdesáti čtyř let by se měli dožít naprosto v pohodě.

2 29.12.2023

A pak že platí nomen omen. Křesťané jsou většinou suchoprdi s malým smyslem pro humor, což Rudolf rozhodně není. Tuto knihu jsem v dětství četl mnohokrát a tajil se mi dech, jak na ty nápady a vtipné věci mohl autor vůbec přijít, to musí být génius! Když jsem ji po desítkách let otevřel znova, zjistil jsem, že jsem ji ani otvírat nemusel - mnoho částí znám doteď nazpaměť.

1 23.12.2023

Francouzi dostali roku 1870 ve válce od Němců tak na zádel, že si to s nimi Verne vyřídil alespoň takhle. A fakt se divím, že po takové morální facce Němci ještě něco ve 20. století zkoušeli. No asi si řekli, Verne zemřel, tak už nám žádná podobná kniha nehrozí... Jinak Verneho zaujatost proti Němcům je až směšná, podobně jako vychvalování francouzského světa. Přitom řád Francouzského Města si nezadá s diktaturou (zákaz tapet, koberců) a údajné německé pohrdání všemi národy a snahy o jejich zotročení si nezadají v knize popsanému francouzskému pohrdání ne-bílými národy.

9 23.12.2023

Smutný příběh, ovšem nejsmutnější je, že není zdaleka nejhorší možný. To děvče se mohlo trestání do značné míry vyhnout, tím, že by začalo svou střelenou matku poslouchat, byť by za to patrně zaplatilo vysokou cenu - trpělo by depresemi, úzkostmi, zlomením osobnosti. Navíc mělo v životě blízkou osobu - toho učitele a jeho matku - a něco, v čem vynikalo - to malování. Bohužel miliony dětí na tom byly, jsou a budou hůř - nemají ani teoreticky možnost úniku, pokud jsou v rukou sadistů, kteří si nějakou záminku najdou vždy a netrestají jenom kvůli úklidu. Jsou týrány nepřetržitě, větší intenzitou, nemají nikoho blízkého. Jediný možný způsob, jak tomu zabránit, je zničit vše živé na Zemi. Ani milión šťastných životů nemůže vyvážit jeden jediný nešťastný. Neboť štěstí a radost je věc zbytná (můžeme si říct "no a co, je to jen pocit"), zatímco velká bolest je věc reálná (u ní si jen málokdo dokáže říct, "je to jen pocit"). Každý, kdo má v sobě trochu citu, s tím musí souhlasit. A lidstvo má i jedinečnou příležitost, jak tento neustávající koloběh utrpení jednou provždy zničit, tím, že zlikviduje život a lidstvo s ním, protože má k takovému totálnímu zničení i poprvé v historii prostředky - atomové zbraně.

9 28.11.2023

Kniha je vlastně třemi pohádkami pro různé kategorie lidí a postava Bílého dne ideál muže, jakým by si asi London přál sám být. Pohádka první popisuje život a neuvěřitelné kousky Bílého dne na Aljašce a je určena pro všechny správné kluky do 15 let a naivní snílky staršího věku. Druhá, popisující bohatýrské kousky v podnikatelské oblasti, je pohádkou pro dospělé muže, zejména pokud pracují ve finančním oboru. Třetí část je pak jak vystřižena z té nejčervenější červené knihovny. Ó hrůzo! Nemohu se ubránit ulevnému oddychnutí, že málokterá americká žena byla jako Dida, která pohrdala milionářem a čekala na nějakého lesního muže, který smrdí i na fotce, a to i korunou. Protože to by americký národ vyhynul, a co bysme si bez něj počali? Jinak je to druhé Londonovo dílo, které jsem četl, a stejně rozvláčné jako to první - Tulák po hvězdách. Vydavatelé mu asi platili za počet napsaných stran, ne?

6 25.11.2023

Kniha, která nutí k zamyšlení. Třeba, jak takový mystický příběh o vítězi ducha nad hmotou mohl vyjít v r. 1984, kdy naopak u nás vítězila tupá hmota nad duchem? A vyvolává spoustu otázek: 1. Když existuje převtělování, a v minulosti bylo daleko míň lidí než teď, znamená to, že stále vznikají nové duše? Anebo se počet duší nemění, ale neustále se zkracuje doba, než se po smrti dostane ta která duše znovu "k lizu"? A pokud se počet duší nemění, znamená to, že počet lidí nemůže růst donekonečna? Ledaže by se pak rodili lidé bez duše. 2. Na jednu stranu převtělování vyvrací křesťanství, na druhou stranu Kristus podle Londona zázraky doopravdy dělal. Byl to tedy bůh, nebo ne? 3. Jak si Darrel Standing mohl být jistý, že ten jeho život ve vězení je skutečný, a není to jen "sen", který se zdá někomu z budoucnosti, který se jen vrací zpátky do minulosti? 4. Nevím, jestli bych se chtěl vracet do minulých životů, když v nich člověk prožil strašlivá utrpení a bolesti, které nedokázal odstínit a osvobodit se od nich, jako Darrel ve svěrací kazajce 5. Ve svých minulých životech mluvil Darrel různými jazyky, takže po prožití těchto životů znovu je po probuzení musel stále umět, ne? 6. Člověk, který prožije znovu minulé životy, se musí odcizit svému současnému životu. Proč by měl mít třeba rád své současné rodiče, sourozence, kamarády, když jich měl v minulých životech stovky, tisíce? 7. Na šibenici se Darrel těžko může utěšovat, že se narodí znovu... protože až se znovu narodí, nebude vědět, že už prožil x životů. Pokud se mu nestane to "štěstí", že bude zase vsazený do kazajky. 8. Nemyslím si, že člověk proživší x předchozích životů dospěje k poznání, jako dospěl Darrel, že nejúžasnější na světě jsou ženy. Přijde mi, že spíš přestane lidi oceňovat, viz bod 6, a bude se zabývat jen sám sebou. 9. Poněkud legrační je, jak London nechal svého hrdinu v předchozích životech vymyslet jízdu na koních, oštěpy, a mnoho dalších zásadních vynálezů, být povětšinou ve vedoucích či výjimečných úlohách... ve skutečnosti by takové životy tvořily jen nevýznamné promile v moři bědných, přízemních existencí.

12 27.10.2023

V životě jsem netábořil v lese, maximálně jsem strávil pod stanem 14 dní v dětství s rodiči v Bulharsku, a přesto jsem tuto knihu teď v dospělosti přečetl během chvilky. Na něco tak zajímavého a hlavně vtipného člověk nenarazí každý den.

1 15.10.2023