qwill | Komentáře u knih | Databáze knih

qwill qwill komentáře u knih

Magický prazdroj Magický prazdroj Terry Pratchett

další vhodná knížka do mého seznamu Knihovny a knihovníci:

Magický prazdroj! Někteří z těch romantičtějších zkusili prastará létací kouzla a teď se trochu nejistě potulovali pod stropy chodeb a hal. Magický prazdroj!
Jediný knihovník se nepřipojil k té bláznivé magické hostině. Nějakou chvíli celé to šílenství pozoroval s ohrnutými rty a pak se znechuceně vydal nazpět do své knihovny. Cestou nesouhlasně klepal klouby rukou o zem, a kdyby mu někdo věnoval pozornost, zjistil by, že knihovník vešel dovnitř a nejenže zamkl,ale zastrčil dokonce i závoru.
V knihovně bylo hrobové ticho. Knihy už se uklidnily. Už propluly strachem a ocitly se v tichých vodách nekonečné hrůzy. Krčily se eď ve svých policích jako stáda hypnotizovaných králíků.
Dlouhá chlupatá paže se natáhla a sevřela Křesadlův souhrnný lexikon mažije s předpisy pro zasvěcené dřív, než stačil zalézt hluboko do regálu. Knihovník svazek několikrát pohladil, aby ho uklidnil, a pak ho otevřel pod písmenem "S". Uhladil roztřesený list a rohovitým nehtem se rozjel po sloupci hesel, až se zastavil u:
supermažik, m.(mytologické). Proto-mažik, člověk - otvor vchodový, jehož prostřednictvím nová mažije do světa vstupovati může......
....
Knihovník si pozorně přečetl ještě odkazy, vrátil se k prvnímu heslu a dlouhou dobu na ně hlubokýma temnýma očima zíral. Pak opatrně zasunul knihu na její místo, vplížil se pod svůj stůl a přetáhl si přes hlavu pokrývku.

02.02.2016 5 z 5


Nepropadejte panice – Douglas Adams a Stopařův průvodce po Galaxii Nepropadejte panice – Douglas Adams a Stopařův průvodce po Galaxii Neil Gaiman

úryvek:

kniha Stopařův průvodce po galaxii zamířila rovnou na první místo žebříčků bestsellerů, a také tam setrvala. Spoustu lidí to překvapilo, mezi nimi i Douglase Adamse: "Nikdo si nemyslel, že by rádio mohlo mít takový vliv, ale je to tak. Myslím, že mezi posluchači rádia je mnohem víc čtenářů, než mezi televizními diváky. Všechnu moc rádiu - je to dobré médium."
I když Douglas později vyjádřil nespokojenost s okamžitým úspěchem první knihy ("bylo to jako přejít od předehry rovnou k orgasmu a mezi tím nic - kam má po tomhle člověk ještě pokračovat?") , v té době jásal.
...
Jestliže rozhlasový seriál byl kultovní úspěch, pak kniha posunula Průvodce ještě dál a získala mu místo ve všeobecném povědomí. Netrvalo dlouho a velká spousta lidí zjistila, že jejich vnímání ručníků, bílých myšek a čísla 42 prošlo zásadní proměnou.

02.02.2016 5 z 5


Kalevala - Karelofinský epos Kalevala - Karelofinský epos Elias Lönnrot

geniální Holeček, i kdyby už pro nic jiného, než je tento překlad, je pro mne velikán (možná i proto, že jsem nějaký čas pracoval jako slévač a tavič superslitin)

Nazejtří, den prvý potom
mistr kovář Ilmarinen
sám se nahnul nad ohniště,
nad samou se sklonil výheň,
aby viděl, co se stalo,
co se z ohně vystvořilo.

Samostříl se dobyl z ohně,
ze žáru luk zlatý vyvstal,
kuše zlatá, stříbrohlavá,
mědí zdobně vykládaná.

Naoko luk zdál se dobrým,
ale mrav byl jeho špatný:
každý den chtěl hlavu míti,
nejlepších dvou hlav si žádal.

Mistr kovář Ilmarinen
nevelkou měl z toho radost,
chopil luk a vedví zlomil,
do ohně jej vrhnul nazpět,
chlapům kázal měchy tahat,
rabům oheň rozhrabovat.

24.01.2016


Čekání na kocoura Čekání na kocoura Michaela Klevisová

i v této knížce jsou moudré kočičí úvahy:
"Taky mám takový tričko," pravila s lehce přezíravým úsměvem. "Jezdím v něm u televize na rotopedu."
Pak ještě zavadila očima o moji kabelku a prastarý mobil, ale komentář už si raději nechala pro sebe.
Bylo mi jasné, že kdyby všechny ty věci měly správná loga, působila bych na ni jako hodnotnější člověk. Odkud se ta síla značek bere?
Vždycky když mi v hlavě dlouho straší nějaká otázka, položím ji doma svým kočkám. Na všechno mají odpověď. Zeptala jsem se tedy čtrnáctiletého kocoura Matese, který je z nich nejmoudřejší.
Vysvětlil mi, že značky jsou strašně důležitá věc. Vymezují totiž hranice rajonu.
"Cím víc takových značek na plotech, keřích a kmenech stromů uděláš a čím častěji je obnovuješ, tím větší respekt si u sousedů získáš," poučil mě.
Objasnila jsem mu, že my lidi jsme si vymysleli ještě jiný druh značek. Třeba aut, hodinek, kabelek a telefonů. Strávíme spoustu času prací, abychom si značkové věci mohli dovolit. A pak si díky nim připadáme lepší. Vlastně si s jejich pomocí taky vymezujeme svůj rajón. Že bychom nakonec všechny ty kabelky a telefony používali ke stejnému účelu jako kocouři moč?

24.01.2016 5 z 5


Bubáci pro všední den Bubáci pro všední den Pavel Buksa

Po návratu do Prahy se Pavel Buksa živil všelijak. Jako přidavač u zedníků, dlaždič a posléze jako správce přístavu. Jak tak chodil po hospodách a vyprávěl svoje historky, začalo se o něm vědět. A protože mu koncem měsíce chyběly vždycky tři čtyři stovky, tak mu redaktoři z nakladatelství Naše vojsko opatřili lektorování rukopisů. To šlo dobře tak dlouho, než Buksa strhal a k vydání nedoporučil knihu jednoho ze zasloužilých umělců, který vyhrožoval, že si půjde stěžovat na Ústřední výbor KSČ. Tehdy kluci z Plamene uprosili Buksu, ať proboha některý ze svých příběhu napíše, aby lektorem nebyl toliko dlaždič, ale aspoň začínající autor.
A tak vznikla první povídka, teď už Karla Michala, Plivník dlaždiče Housky – a literární senzace (Plamen, č. 3/1961) – zárodek Bubáků pro všední den a literární senzace. Ještě týdny po tom se lidé v Praze zdravili: „Už jsi četl Plivníka?“

22.01.2016 5 z 5


Mlhovina v Andromedě Mlhovina v Andromedě Ivan Antonovič Jefremov

kniha také tak stará jako já....
a také tak .... taková ......

z knihy jenom kousíček:

Dar Veter šest let konal svou nesmírně vysilující práci, pro niž se vybírali jen mimořádně schopní lidé, kteří vynikali skvělou pamětí a obsáhlými znalostmi ze všech oborů. Když se u něho opakovaly úporné záchvaty lhostejnosti k životu i k práci, jedno z nejtěžších onemocnění člověka, vyšetřila ho znamenitá psychiatrička Evda Nal. Léčila ho po starém, osvědčeném způsobu tesknými hudebními akordy v pokoji modrých snů, kde probíhalo uklidňující vlnění. Ale nepomohlo to. Nezbývalo, než změnit způsob činnosti a léčit se fyzickou prací. Jeho dobrá přítelkyně Veda Kong mu včera nabídla, aby u ní pracoval jako kopáč. Při archeologických vykopávkách nemohly stroje vykonávat všechny práce, závěrečná etapa čekala na lidské ruce. Dobrovolníků bylo dost, ale Veda mu slibovala dlouhou cestu do oblastí dávných stepí, kde bude mít blízko k přírodě.

21.01.2016


Kočka, která zpívala ptáčkům Kočka, která zpívala ptáčkům Lilian Jackson Braun

Polly měla příjemný hlas a zvonivý smích, který ho uklidňoval a zároveň stimuloval. Rád ji poslouchal.
"Stalo se dnes něco zajímavého v knihovně?" vyptával se. "Třeba demonstrace proti počítačům? Nebo proti něčemu jinému?"
Knihovna dostala díky Polly od Klingenschoemovy nadace počítače, ale mnoho čtenářů odmítalo vybírat z elektronických katalogů. Raději se ptali u informačních pultů a nechali si vysvětlit, jak hledat v kartotéce, nejlépe od nějaké pohledné a příjemné knihovnice, která pravděpodobně chodila do stejného kostela a byla zasnoubena se synem někoho, koho dobře znali. Tak to v Pickaxu chodilo. Skener na čárové kódy a myš jim byly cizí a podezřelé.
Polly mu odpověděla: "Museli jsme nabídnout čtenářům počítačové kurzy, hlavně těm starším."
"Co jsi udělala se starou kartotékou?"
Nechala jsem ji odnést do sklepa. Myslím, že ji...."
"Nevyhazuj ji," přerušil ji. "Po revoluci ji možná zase můžeš přinést nahoru. Jednoho dne se lidé, kteří ještě umějí psát rukou, vzbouří a svrhnou počítačové maniaky a pak bude svět zase normální."
"Ach Qwille," smála se. "Už zase chceš měnit lidstvo! Co jsi dnes dělal, kromě psaní rukou?" Věděla, že si píše koncepty ke svým fejetonům, které vycházejí dvakrát týdně, rukou a sedí u toho v křesle s nohama na podnožce.

17.01.2016 4 z 5


Čaroprávnost Čaroprávnost Terry Pratchett

„Tak něco takového vidim poprvé,“ prohlásila vrchní pradlena. „A že hož jsem veděla fleky od séry, sazí, dračí krvi, krvi démonó a já nevim čeho eště.“ Otočila vestu naruby a podívala se na jmenovku našitou uvnitř. „Hmm. Granpon Bílé. Estli se nebode lepší starat o svoje prádlo, bode z něho brzo Granpon Šedé. Víš, co tě řekno, holka? Že Bílé mág je prostě tak akorát Černé mág, které má dobró hospodyňo.“

05.01.2016 5 z 5


Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky Václav Čtvrtek (p)

Badatelé zatím vůbec nechápou, jak hluboké problémy jsou zde řešeny. . . Nedůvěřivý, ba ironický pohled některých pochybovačů by měl ale zmizet ihned po přečtení úvodních slov celé knížky:

Na pasece stála pařezová chaloupka. V chaloupce byla světnice a v té světnici spali dva mužíčkové. Ten, co byl přikrytý červenobíle pruhovanou peřinou, se jmenoval Křemílek. A tomu pod modrobíle pruhovanou peřinou říkali Vochomůrka.
Anebo se to dá povědět i jinak. Křemílek byl spíš hubený a Vochomůrka spíš tlustý.
Anebo se to dá říct ještě jinak.
Zkrátka jak kdo chce, ale nikdy stejně.

Kterému jinému světově proslulému velikánu se podařilo pregnantněji a stručněji definovat princip jin – jang?

28.12.2015 5 z 5


U táborového ohně U táborového ohně Vladimír Rogl

také jsem tu knížku v mládí miloval. Pamatuju si na kreslený vtip s textem:
Podle mapy jsme na támhletom kopci....
Jak pravdivé.

02.12.2015 5 z 5


Gardenparty u královny Gardenparty u královny Karel Kyncl

Edgar Allan Poe napsal kdysi fascinující báseň The Raven, kterou do češtiny přeložil Vítězslav Nezval a nazval ji Havran. . . I když nezvalovské „víckrát ne“ zdaleka nevyjádřilo ono ponuré krákání „nevermore“ z anglického originálu, sehrál tenhle překlad formující úlohu v mém názoru na poezii, a bohužel taky v mém názoru na význam anglického podstatného jména „the raven“. Automaticky jsem si jej začal překládat českým výrazem „havran“ a ani ve snu mě nenapadlo ověřit si to ve slovníku. Teď za tohle opomenutí pykám. . . Na doklad toho, že svou sebekritiku myslím vážně, začal jsem se zabývat plánem, že uvedu Nezvalův překlad básně Edgara Allana Poea na správnou míru – navzdory tomu, že na slovo „krkavec“ se hledají rýmy mnohem obtížněji než na slovo „havran“. Zatím se mi povedlo přebásnit jedině čtyřverší, které teď zní takto: „Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení, táhni zpátky do bouře a do podsvětí, pukavče! –nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři, neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, krkavče! “ Ale i kdyby se mi oprava Vítězslava Nezvala nepovedla, jedno je nad slunce jasnější: do nejdelší smrti už nezaměním londýnské krkavce za havrany. Nevermore! Už víckrát ne! Karel Kyncl: Gardenparty u královny

28.02.2016 5 z 5


Pravda Pravda Terry Pratchett

Pro četbu této knížky je asi dost důležité vědět o spolupráci Neila Gaimanna a Terryho Pratchetta. Nikdykde a Pratchettova Pravda mají společné dva hrdiny, vlastně padouchy, kteří jeden bez druhého neudělají ani... no, nehezké věci páchají ti dva....

18.02.2016 5 z 5


Pyramidy Pyramidy Terry Pratchett

Inhumace Velké Pyramidy? Tak to nemá chybu.....
možná je dobré před čtením tohoto dílu znát nějakou knížku z oblasti Tajemství pyramid....

06.02.2016 5 z 5


Soudné sestry Soudné sestry Terry Pratchett

Ozvala se píseň, která se odrážela od útesu k útesu, zvedala se do skrytých horských údolí a strhávala malé laviny. Vinula se tajnými tunely pod ledovci, a když se násobila mezi ledovými stěnami, ztrácela její slova smysl.
Kdybyste chtěli opravdu zjistit, o čem píseň zpívá, museli byste se vydat na dlouhou cestu z vysokých hor dolů, k dohasínajícímu ohni u bludného kamene, kde se zvukové uzly, flažolety i ozvěny soustřeďovaly kolem malé paní středního věku, která mávala nad hlavou prázdnou lahví.
„...a kdejakou šnečí dámu, stačí chytit v domě samu, zato paní ježková...“

Soudné sestry - Pratchett Terry
Různé formy Ježčí písně jsou známy po celém (i našem) světě. Stačí, aby někdo vytáhl housle a začal hudlat „čiže sů, čižééééé“ a rozverná nálada se dostaví. Na Zeměploše zpívají Ježčí píseň v horách Beraní hlavy, specialistkou je Stařenka Oggová, která svůj již tak zvrhlý zpěv doprovází ještě hrou na banjo.
Čtenáři posílali Terrymu své vlastní výtvory. Verze, na níž se autor trochu podílel, má sedmnáct slok a je to zdaleka nejsprostší píseň, jakou jsem kdy slyšel. Poprvé zazněla v amatérském představení Soudných sester Stephena Briggse.
V Česku jsme ji mohli slyšet na prknech Divadla v Dlouhé, jak v Soudných sestrách, tak v Maškarádě. Může nás jen mrzet, že neprošla verze zpracovaná Janem Kantůrkem. Vedení divadla se nelíbilo, že by na představení mohli pouze diváci starší osmnácti let. K slyšení je soft verze, k níž text napsal Miroslav Hanuš a hudbu složil Jan Vondráček.
Ježčí píseň uváděná v Divadle v Dlouhé (autor textu Miroslav Hanuš, hudbu složil Jan Vondráček):
1.
Nejenom jelenům slušejí parohy,
může je nositi vlčák i drozd,
jen ježek nemůže, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.
Usměj se na lišku, navštiv ji v pelíšku
Za trochu lásky bys světem šel bos,
u ježků neklepej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!

Refrén:
Když rozdovádíš sta a sta a starou ježkovou,
jí postaví se ka a ka a každá bodlina.
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná,
Však tobě zvadne ta a ta a ta tvá jediná.
Ježkové prostě takové už jsou,
ač chtěj to tak stejně nemohou.
Když vidíš krásnou ježkovou, tak nech si zajít chuť,
jen ježek zná to tajemství, jak dobýt její panenství
a nemít při tom příšerně rozpíchanou hruď.
Píchy píchy umřu smíchy,
víte, kde to ježek se svou starou nejvíc roztáčí,
Píchy píchy umřu smíchy,
přece když si dají rande v bodláčí.
Jau, jau.

2.
Kudlanka nábožná kudláka sežrala,
cosi fan tutte, furt nemaj dost,
ježek má monopol, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost!
Když orel, kondor, komár, čmelák, pilot, čáp, krkavec,...
za prací odletí,
pak pánem v domě stává se host,
ježkovi vynechej radši jdi od toho.
i když ta ježková je pěkná kost!

Refrén:

3.
Blboun je nejapný, blbounka japná je,
zajdi a klidně jí předveď svůj skvost,
ježka však nezkoušej, radši jdi od toho,
i když ta ježková je pěkná kost.

Skvostná je i interpretace Anež.. pardon, Perdity X. Nulíčkové v divadelním provedení Maškarády...

25.01.2016 5 z 5


Mort Mort Terry Pratchett

Lidé na něj podobné věci zkoušeli od nepaměti. Na druhé straně bylo docela zajímavé pozorovat jejich snažení a tenhle pokus byl aspoň o něco originálnější než ty věčné sudy, kouzelné stoličky a šachové hry, které Smrť nenáviděl, protože nebyl s to zapamatovat si, jak táhne kůň.

24.01.2016 5 z 5


Hráči Hráči Karel Poláček

jako letitý hráč licitovaného mariáše jsem se bavil velmi. A osvojil si patřičné hlášky:

Pan lékárník byl z onoho druhu hráčů, kteří nedbají zisku ni ztrát, ale kteří milují hru pro hru samu, vidouce v ní epický příběh, skloubený z řady rozmarných epizod. Vítezství vítal s růžovým úsměvem; ale i prohra vzbuzovalal v něm veselí. Do paměti jsem si vryl jeho výroky, kterými glosoval různé situace během hry. Žaludskou sedmu hlásil slovy: "Žaludská sedma se obořila na knížete!" Hlášení zelené sedmy provázel popěvkem "Sedma zelená, neposečená, slunce na ni svítí." Objevil-li v talóně červenou sedmu, která znamenitě posílila jeho pozici, tu volával nadšeně: "Kéž bych tě líbat směl . . . !"


U pana notáře vzbuzovala hra reminiscenci na školní četbu. Získav příznivý talón, neopomenul skandovati verše:


Tak jako lev potěší se,
na velký kus těla padna,
buď rohatého koloucha,
aneb kozorožce nalezna,
tak pan notář Vetchý
raduje se z karty milostné.

Při točení vzpomínal Hérodota citátem: Když se blížili Peršané, tu zdvihl se ohromný kotouč prachu!
A přirovnával se ke Korachovi, kterého pohltila země, když mu bylo platiti prohranou stovku.
Byla to hra, při které bylo možno člověku, po vzdělání dychtícímu, získati četné vědomosti. A mohu říci, že tato partie patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám.

24.01.2016 5 z 5


Kyberiáda (12 povídek) Kyberiáda (12 povídek) Stanisław Lem

Klapacius uvažoval, přemítal, po chvíli kývl a řekl:
"Dobrá. Přál bych si slyšet lyrickou báseň. ale musí být složena z čistě matematických pojmů z oboru topologie, analýzy, v kybernetickém duchu, a také citově zapůsobit.. ."
"Nejsi blázen? Matematika a lyrika, copak to jde dohromady?" rozkatil se Trurl, ale zmlkl, protože elektrický bard spustil:

Nesmělý kybernetik integroval
unimodelární grupy,
leč když měl pochopit, zda láska je či ne,
byl mimořádně tupý.
Laplaci s teorií pravděpodobnosti,
hleď se nám ztratit z očí,
proč milý milou objímá,
to nevysvětlí vektorový součin.
Nechť je dána libovolná konstanta
či rovnice, ta neproměnná
veličina nám ukáže, co láska znamená
nebo neznamená.
Žádný Mőbiusův list či Mongeova
projekce neurčí teorém,
proč v žáru vášně shoří dva
jak jedno tělo v něm,
gradient holubího letu neozřejmí,
z čeho naše city rostou;
Eulerova konstanta, Čebyševův polynom
či Banachův prostor
jsou náhle k ničemu, když krásky
rudý ret mě svádět počíná;
a platí, bohužel, že jsem dál
odsouzen být prázdná množina,
když milá roztomilá vítá mě naveskrz
chladně a odmítavě,
jsem z teorie chyb, z níž by i Gauss
měl zmatek v hlavě.

17.01.2016


Čaroprávnost Čaroprávnost Terry Pratchett

ukázka z knihy, zařazené do blogu knihovna a knihovníci

možná, že jsou Univerzity, kde se úřad knihovníka považuje za klidné a mírumilovné zaměstnání a jediné, co může knihovníka ohrozit, je nedbale uklizený těžký svazek, který se mu zřítí z police na hlavu. Jenže správce magické knihovny je úřad, který můžou vykonávat jen ti nejschopnější. zaklínadla mají svou moc a to, že je napíšete na papír, uzavřete do vazby a zasunete do police, je nijak neoslabí. magické knihy bývají v regálech pravidelně přikovány na řetěz, ale není to proto, aby je nikdo neukradl....
Při jednom takovém neštěstí byl knihovník proměněn v orangutana a od té doby odmítal všechny pokusy o přeměnu do původní podoby. posuňkovou řečí všem vysvětlil, že život orangutana je mnohem lepší než život člověk, protože všechny velké filozofické otázky se zredukovaly na jedinou: Odkud dostanu další banán?

Na druhé straně dlouhé ruce a chápavé nohy byly skvělé pomůcky při hledání ve vysokých regálech.

17.01.2016 5 z 5


U nás na Slovácku - Od opice k člověku a zase zpátky U nás na Slovácku - Od opice k člověku a zase zpátky Jiří Jilík

ano, i toto je či byla pravda:

Jeviště bude zdobit Světlonoš a Fortuna. Umístění nahaté krasavice do kulturního stánku bylo podepřeno ještě jedním vážným argumentem. V žádné obci v celém okrese sochu ženy dosud neměli. Jediná byla v okresním městě před obchodním centrem, ale ta znázorňovala cyklistku opírající se o bicykl. Cyklistka žádné dívčí tvary neměla, je oblečena do jakési plandavé teplákové soupravy a má ztrhané rysy ve tváři. Vskutku působí dojmem, jako by právě ukončila Závod míru a dozvěděla se, že ji zapomněli zapsat do seznamu závodníků a ona musí celou trať absolvovat ještě jednou. Různí vtipálkové tvrdili, že je ztrhaná z objížděk po obchodech v okolních vesnicích, když shání to, co v obchodním domě nemají.

23.03.2016 5 z 5


U nás na Slovácku - Od opice k člověku a zase zpátky U nás na Slovácku - Od opice k člověku a zase zpátky Jiří Jilík

žil jsem tam třicet let a některé osoby poznávám....

Začátek je dokonalý:
Učitel sice nemá velký dům, ale Trnávčané vědí, že učitel je osoba chráněná obecným zájmem, protože učí děcka. Děcko vyroste, zdědí vinohrad. A musí umět odhadnout, kolik mu letošní násada může vynést. Kolik utrží za burgundu a kolik za vavřince. A jestli se vyplatí vinohrad pojistit. A kolik cukru přidat do druháku, aby to Pražáci nepoznali.

Jak říkám, dokonalý úvod příběhu.....
a ve škole to pokračuje také moc hezky:
Pátého září měli v sedmé A první hodinu ruštinu. V tomto případě by bylo sice příjemné oddálit aspoň trošičku začátek vyučování, ale současně bylo zcela marné v to doufat. Boba totiž naneštěstí učila strašně ráda a na každé zazvonění čekala jako koza na první jarní pažitku.

22.03.2016 5 z 5