qwill komentáře u knih

Kasina aneb Co nevíte o nejrychlejším hazardu Jaroslav Tuček

Knížka mě nadchla. Tak jenom kousek z úvodu spoluautorky:

Člověk je tvor hravý a riskující. Stačí se podívat, kolik miliard se u nás ročně prosází ve sportce. Obyčejně, nudně, tradičně. V lepším kasinu naopak přijdete o své peníze s noblesou a s pocitem, že jste si ten večer aspoň trochu příjemně užili.......

Můj manžel je opravdu jedním z mála lidí u nás, kteří ví o kasinech téměř všechno. Dokáže vysvětlit pravidla tak přitažlivým způsobem, že jsem je pochopila i já. A zná spoustu dramatických historek, které se přihodily u kasinových stolů. Zkrátka kasino je jeno koníčkem. Co máme společné, je pragmatičnost a nadhled. Tak jsem si řekla, že by to mohlo být zajímavé dát dohromady jeho znalosti a herní zkušenosti s mým laickým viděním kasinové skutečnosti. Jeho mužský profesionální zájem o kasinovou problematiku s mým mírně ironickým odstupem a ženským smyslem pro pozorování kasinového prostředí z poněkud méně vážného úhlu. Naší knihou jsme chtěli pootevřít tu pověstnou třináctou komnatu, jež pro vás je možná něčím neznámým, nebezpečným, ale přesto dráždivým. Otevřete dveře - otočte list, a seznamte se s reáliemi, s historií a pravidly, o nichž si asi těžko přečtete někde jinde.
M.D.

Qwillova poznámka: na ruletě se dá spolehlivě vydělat jediným způsobem: napsat o ní knihu. A tahle stojí opravdu za přečtení.....navíc může ušetřit spoustu peněz, zbavit se iluzí o vlastních herních dovednostech. .

16.01.2016 5 z 5

Kočka, která okusovala ušák Lilian Jackson Braun

Jim Qwilleran si se znuděným, téměř znechuceným výrazem, ještě podtrženým hustým knírem pod nosem, připravoval staromládeneckou snídani. Z horké vody přímo z vodovodu si udělal instantní kávu, na jejíž hladině plavaly kousky nerozpuštěné hnědé směsi. Z dózy, jejíž dno bylo plné drobků a která už začínala nelibě páchnout zatuchlinou, vylovil sušenku.
Qwilleran snídal, aniž vnímal jakoukoliv chuť, a přemýšlel o svých čtyřech problémech.
Momentálně byl bez ženy. Dostal výpověď z bytu a za tři týdny bude bez střechy nad hlavou. Při rychlosti, s jakou mu moli likvidovali kravaty, bude brzy i bez kravat. A jestli se mu navíc ještě podaří říct dnes šéfredaktorovi něco nevhodného, bude i bez práce. Je mu přes pětačtyřicet a bude bez práce. Opravdu radostné vyhlídky.

1 15.01.2016 5 z 5

Kočka, která uměla číst pozpátku Lilian Jackson Braun

„Má s Fluxem fantastickou smlouvu,“ prohlásil Arch.
„Jaký je?“ zeptal se Qwilleran.
„Uzavřený. Svéhlavý. Není snadné s ním vyjít.“
„To je milé. Je mladý, nebo starý?“
„Něco mezi tím. Žije sám – s kočkou, představ si to! Spousta lidí si myslí, že ty jeho příspěvky píše ta kočka, a možná mají pravdu.“
„Je to, co napíše, dobré?“
„On si to myslí. A náš chlebodárce zřejmě taky.“ Arch se otočil na barové stoličce a dodal:
„Říká se, že Flux si ho vysoko pojistil.“
„Co je na kritikovi tak vzácného?“
„Tenhle kritik má to, co noviny tak milují: Je kontroverzní. Jeho články přinášejí stovky dopisů týdně. Ne, tisíce!“
„Jakých dopisů“
„Rozčilených. Pochvalných. Hysterických. Čtenáři, kteří se vyznají v umění, ho nenávidí. Ti ostatní ho mají za nejlepšího, a tak se mezi sebou hádají. Daří se mu neustále zaměstnávat celé město. Víš, co přinesl náš poslední průzkum? Kulturní rubrika má víc čtenářů než sportovní. A ty víš stejně dobře jako já, že je to nepřirozená situace.“

. . .

„Mimochodem, jak se ten kritik jmenuje? zeptal se Qwilleran.
„George Bonifield Mountclemens“.
„Zopakuj to, prosím tě.“
„George Bonifield Mountclemens III.! Už jen jeho jméno některé čtenáře rozčílí,“ řekl Arch. „Chtěli by vědět, za koho se vlastně považuje.“
„Mluv dál. Ta práce mi pomalu začíná být sympatická. Šéf říkal, že je to příjemná, slušná rubrika a já už měl strach, že budu pracovat s hejnem svatých.“
„Nenech se zmást. Všichni umělci v tomhle městě se vzájemně nenávidí a všichni jejich přívrženci drží při nich. A proto jsou všichni hrubí. Je to jako ve fotbale, jenom horší. Nevybíravé nadávky, osočování, zrada a podvod . . .“

2 15.01.2016 5 z 5

Rady zkušeného ďábla C. S. Lewis (p)

z Předmluvy autora:
... někdy ji lidé kupují z důvodů, které člověka mrzí. Jedna moje známá se dozvěděla, že ta mladá hezká ošetřovatelka, která jí v nemocnici plnila vodu do termoforu, Rady zkušeného ďábla četla. A také se dozvěděla, proč.
"Víte," řekla ta dívka, "varovali nás, že když skončí odborná část přijímacích zkoušek, vrchní sestry a lidé se mohou ptát, jaké máme všeobecné zájmy. Na to je nejlepší říct, že rádi čteme. A tak nám dali seznam asi deseti vhodných knih, a z těch jsme si měli přečíst aspoň jednu."
"A vy jste si vybrala Rady zkušeného ďábla?"
"No jistě, ta knížka byla ze všech nejtenčí."
Ale i když se to všechno vezme v úvahu, ta kniha má dostatek opravdových čtenářů.....

----------------------
(trochu mi to připomíná Durrellovu O mé rodině a jiné zvířeně: Dostává mnoho vděčných dopisů od studentů, kteří píší, že aspoň zkouška z anglické literatury, když už z ničeho jiného, je teď příjemná.

a Rady jsou velmi vhodná kniha do Čtenářské výzvy.

3 15.01.2016 5 z 5

Jak se píší knihy Petr Hajn

Literární práce nesoucí podpisy více autorů má i své výhody prestižní. Nechceme-li vypadat jako nemoderní vědecký sólista, musíme někdy dokonce vytvořit poněkud pomyslný tvůrčí kolektiv. Tak v záhlaví jakési studie určené pro zahraničí se mimo jiné skvělo i jméno dr.M.Mišusta, CSc. Jen lidé zasvěcení věděli, že jde vlastně o literární fikci. Mišusta byl totiž autorův kocour a věrný druh jeho bádání.

2 13.01.2016 5 z 5

Jak se píší knihy Petr Hajn

Před dvěma lety jsem na jednom literárním serveru položil tuto otázku:

Při četbě knížky od Petra Hajna - Jak se píší knihy aneb Lehkovážná vyprávění o vážné literatuře
- jsem narazil na tuto pasáž v kapitole: KOMU VĚNOVAT KNIHU:
Stručné věnování může příležitostně nabýt zcela neočekávaný účel. Dokazuje to příklad jedné z vysokoškolských učebnic, která měla nekonečný a zaručeně nevyslovitelný titul. Praktický studentský národ ji proto mezi sebou nazýval - "mé ženě Marii". Šlo ovšem o označení stručné a zvučné a dokonce se prý v uvedené podobě dostalo jako pomocný ukazatel do knihovního rejstříku. ------------------
Takže, milý Watsone, otázka zní: Jak se jmenovala ona učebnice, jejíž jméno nemůžeme vyslovit?

A ke svému příjemnému překvapení jsem obdržel i odpověď od jedné znalkyně:
Řekla bych,že mluvíte o učebnici Jiřího Myslíka "Hlavolamy z elektrotechniky aneb elektrotechnika čtená podruhé".

Přiznávám, že jsem si to už neověřoval, ale snad se najde pamětník.

1 13.01.2016 5 z 5

Jíš rád med? Drahoslava Žofková

strýc byl včelař a tuhle knížku mi před čtyřiceti lety věnoval. Pamatuju si ji dodnes.

3 12.01.2016 5 z 5

Kupte si štěstí v bazaru Jiří Žáček

pět hvězdiček - ilustrováno Vladimírem Renčínem....

1 10.01.2016 5 z 5

Čaroprávnost Terry Pratchett

„Tak něco takového vidim poprvé,“ prohlásila vrchní pradlena. „A že hož jsem veděla fleky od séry, sazí, dračí krvi, krvi démonó a já nevim čeho eště.“ Otočila vestu naruby a podívala se na jmenovku našitou uvnitř. „Hmm. Granpon Bílé. Estli se nebode lepší starat o svoje prádlo, bode z něho brzo Granpon Šedé. Víš, co tě řekno, holka? Že Bílé mág je prostě tak akorát Černé mág, které má dobró hospodyňo.“

5 05.01.2016 5 z 5

Léto s kovbojem Jaromíra Kolárová

Tetování?" vzkřikla Doubravčina matka, "řekl jste tetování? A ve vězení jste náhodou nebyl?"
Přiskočil až k ní, aby ji uklidnil. "Ne, to na mou duši ne, já to dostal podmíněně."
Paní učitelka se zvrátila dozadu. Opustilo ji vědomí.
"Ale jen skrz traktor," zvolal Honza zoufale.
"Skrz traktor," zopakovala babička zdrceně nepřípustnou vazbu a obrátila oči v sloup.
"Skrz traktor," pípla prababička pobaveně,"skrz traktor." A zrak jí obestřela blanka.
Otec s úžasem pohlédl na uzemněné ženy a na mladíka, který je dovedl zbavit slov. Do pohledu se mu vkradl obdiv.

6 05.01.2016 5 z 5

Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky Václav Čtvrtek (p)

Badatelé zatím vůbec nechápou, jak hluboké problémy jsou zde řešeny. . . Nedůvěřivý, ba ironický pohled některých pochybovačů by měl ale zmizet ihned po přečtení úvodních slov celé knížky:

Na pasece stála pařezová chaloupka. V chaloupce byla světnice a v té světnici spali dva mužíčkové. Ten, co byl přikrytý červenobíle pruhovanou peřinou, se jmenoval Křemílek. A tomu pod modrobíle pruhovanou peřinou říkali Vochomůrka.
Anebo se to dá povědět i jinak. Křemílek byl spíš hubený a Vochomůrka spíš tlustý.
Anebo se to dá říct ještě jinak.
Zkrátka jak kdo chce, ale nikdy stejně.

Kterému jinému světově proslulému velikánu se podařilo pregnantněji a stručněji definovat princip jin – jang?

5 28.12.2015 5 z 5

Nespi s nikým, kdo je potrhlejší než ty Jan Klíma

I já jsem se královsky bavil. Doporučuju. Ale mladší čtenář si musí uvědomit, že v té době (asi 1998) nebyl internet samozřejmostí a mobily už vůbec ne.

1 27.12.2015 5 z 5