R47 komentáře u knih

Celkem slušný (lehce sci-fi) thriller, kterému škodí neskutečně moc postav a to, že jde o pokračování uhrančivého Neuromancera. Tohle fakt (zpětným pohledem) nemá s kyberpunkem moc společnýho. Jsem z toho "pozdního" Gibsona tak otrávenej, že jsem se po přečtení Mony pustil znovu do Neuromancera, abych si ověřil, že je to skutečně úplně jiná liga. Neuromancer má dokonale prokreslenej celej svět, ale tohle pokračování jako by se snad ani neodehrávalo ve stejnym vesmíru. Mona působí, že se odehrává v naší současnosti. Možná to svědčí o tom, jak moc se Gibson trefil. Ale Neuromancer je nervní, nabitej nápadama, svalovejma štěpama, vylepšeníma, neony. Tady neni nic. Motivace postav jsou taky dost pochybný. A když se to vezme kolem a kolem, nedozvíte se vlastně už nic, co byste nevěděli na konci Neuromancera... Dlouhé čekání na překlad se nevyplatilo.

2 25.01.2023

Klasicky Patrik Ouředník. Rušící formou tradiční formu románu, překypující ironií i sarkasmem, především díky opisnému pojmenovávání „pravým jménem“ (poradce nejhloupějšího amerického prezidenta v historii“), i sevřeným pohledem na dějiny 20. století. Je to ten obyčejný, malý život, kontra velké dějiny, ale úplně jiným způsobem, než jste zvyklí. Je to doslova vonnegutovské, a to jak formou (krátké kapitoly), tak stylem (ironické vysvětlování obecně známých věcí). A autor to na rozdíl od jiných svých próz otevřeně přiznává hned v úvodu, aby z toho nemohl být nařčen. Hned v úvodu se objevuje sám Vonnegut a jeho bombardování Drážďan.

2 21.01.2023

Překvapení. Je to vlastně taková Obecná škola. Akorát místo školy je tam ten Útulek, něco jako dům pro děti bez domova. Čekal jsem takové to české hořkosladké vzpomínání na vyrůstání v 50. letech. Ale autor mě rychle přesvědčil, že si tu nominaci na Magnasia Litera nezasloužil jen tak. To historické pozadí je úplně nenápadné. Je to převážně klukovské vyprávění. Rozhodující je ale styl. A to, jak se mění. Jak do víceméně spisovného projevu pronikají čím dál tím víc nářeční prvky a jak se čím dál tím víc začínají objevovat vulgarismy, jak se vypravěč stává plnohodnotným členem ústavu (Útulku). Bavilo.

2 21.01.2023

Pro mě velké překvapení a výjimečná aktualizace fantasy žánru. Alespoň v prvních dvou novelách (Pastelové město a Bouře křídel). Najdete tu všechny typické prvky (rytíře, obřího trpaslíka, kouzelníka/inženýra, putování, monstra a tajemnou hrozbu), ale v hodně netradičním hávu. Naše současnost představuje mytologii toho světa, to je vlastně jediný sci-fi prvek. Výjimečný je ale i styl autora. Představte si, že by Julio Cortázar nebo Lawrence Durell psali fantasy. A ta (až chorobná) imaginace v něčem připomíná Jodorowského sci-fi komiksy (Metabaroni, Inkal). Poslední novela a následující povídky už ale byly zklamáním. A vlastně mění význam prvních dvou. Za to dávám hvězdu dolu.

2 21.01.2023

Škoda, že místo nudný a ukecaný Nadace, kterou jste mohli mít rádi tak maximálně ve 14 letech, radši nezfilmovali tohle. Celkem přímočarý děj se odehrává jednou v kosmickym vraku ve vesmíru, na Zemi, na asteroidech. Teleportujou se tam, lidi jsou biotechnologicky vylepšený... To střídání lokací je dobrý, odsejpá to. Je vidět, že se autor živil psaním scénářů. Fakt je škoda, že to nikdo nenatočil. Přišlo mi to dost vizuální.

Působilo to na mě jako zjevení. Není lehké se do toho dostat. Svět vzdálené budoucnosti, který autor popisuje, je až na hranici našeho chápání. Stejně jako jeho posthumánní hrdina (zkuste si jenom zapamatovat celé jeho skutečné jméno). A to je vlastně na tom to nejlepší. Za celou knihu se vlastně nic pořádného nestane, jenom se ten svět snažíte pochopit. Ale stojí to za to. Chvíli můžete mít i pocit, že se tam může stát cokoli, ale ten svět má vlastní fungující pravidla.

2 20.01.2023

Ještě o chlup horší než „první díl“ Zrcadlovy – kyberpunková antologie. Od nakladatelství Laser i od Martina Šusta trochu přešlap. Vlastně jsem se nutil to dočíst. A přiznám se, že je mi nesympatický i formát knihy – špatně se drží, pomalu to odsejpá... I takovéhle věci hrají roli, když nejste úplně spokojí. Díky alespoň za závěrečnou povídku Když Zemi vládli systémáci. Ta pobavila.

2 20.01.2023

Nápad je to dobrý, ale tak na povídku. Vůbec nerozumím tomu haló, které se kolem téhle knihy udělalo. Jasně je to detektivka, navíc historická. Takže po tom většina lidí skočí. Ale zas tak nic výjimečného to není. Je to jen spousta balastu kolem fakt výborného nápadu.

2 20.01.2023

Hrozná armádní agitka. Paula Verhoevena musel posednout ďábel geniality, že z toho vykřesal tak úžasnej film, kterej je vlastně pravým opakem předlohy, jeho parodií, travestií. Film Hvězdná pěchota je přesně to, co bych čekal, že Heinlein napíše. Sžíravou, sarkastickou satiru na hraní si na vojáky ve vesmíru. Jenže tady se fakt běhá se smrtelně vážnou tváří po planetě plné brouků s atomovkama v kapse. A fakt to není ani trochu vtipné. Snaží se to být heroické.

Na rozdíl od intimního a autobiograficky laděného autorova „grafického románu“ Pod dekou je tohle rozmáchlé a opulentní. Jak epicky, tak graficky. Křesťanství vystřídal islám, Bibli Korán a Craig Thompson tu stvořil vlastní magicky realistickou verzi Pohádek tisíce a jedné noci. Z kruté přítomnosti se hrdinové dostávají do pohádkové minulosti, která je perštějští než Persepolis Marjane Starapiové. Ale přece jenom mi tu něco chybělo.

2 20.01.2023

Skvělá série, které by možná prospělo být o jedno až dvě alba kratší, ale i tak. Imaginativnější než leckteré vychvalované nebo dobře hodnocené románové space opery. Autoři si hrají i se samotným námětem v podobě námětu v jiné knize, i se samotným jazykem komiksu, bublinami. Nechybí vtip, trochu erotiky, jedinečná vyprávěcí pozice z pohledu nemluvněte (které ale v průběhu děje dospívá) a fantastický závěr.

2 20.01.2023

Po chabém Virtuálním světle konečně zase trošku něco s nápadem. Jestliže ve Virtuálním světle se Gibson nechal inspirovat hongkongským Opevněným městem, aby stvořil svůj unikátní most, tady je Opevněné město virtuální, taková předzvěst darknetu. Zkusím si říct, že je tohle zase vizionářské. Můžete si zkoušet hádat, v čem se Gibson trefil a v čem ne. Na rozdíl od Neuromancera je to ale srozumitelné. Škoda jen, že té samotné Idoru (umělé virtuální bytosti) tam bylo tak málo.

2 20.01.2023

Zas tak erotické to není. Třeba knížkám markýze de Sade to co do erotičnosti nesahá ani po kotníky. Nebo takové Lady Fuckingham. O to víc je to ale literatura. Myslím, že ten přerod vztahu a dvou hlavních hrdinů autor zachytil pěkně. Daleko spíš je to psychologický román na erotické téma, které nutně muselo šokovat. Pořád to stojí za přečtení. A doporučuju to kombinovat s poslechem písně Venus in Furs od Velvet Underground.

2 20.01.2023

Musím říct, že po přečtení románu skutečně nerozumím tomu, proč nakladatelství Host nedalo na přání autora, aby se román jmenoval „Zeptej se otce“ (jak o tom píše Jan Němec v Možnostech milostného románu). Ta kniha se biblickými odkazy jen hemží. Jinak ale bohužel, nějak mě to nechalo chladným. Od Balabána jsem četl lepší kousky. To věčné účtování s komunismem! Kdy tomu už bude v české literatuře konec? A co se týče vyrovnání s otcem, tam pro mě pořád kraluje Sekyra Ludvíka Vaculíka. Jak jazykově, tak stavbou románu. Nutno ale přiznat, že i Balabán umí pracovat s „hovornějšími“ výrazy.

2 20.01.2023

O téhle sáze, která bývá v zahraničí srovnávána s Nadací Isaaka Asimova nebo Dunou Franka Herberta, se u nás moc neví. Taky u nás vyšel jen první díl, rozdělený navíc na tři díly. Má to trochu nevýhodu v tom, jak pomalý to má rozjezd a jak to vlastně ze začátku není vůbec sci-fi (až na tu vizi kontinentu jako jednoho města), pak to ale nabere obrátky. Autor servíruje postavy postupně a vy taky postupně zjišťujete, že těm lidem, kterým jste na začátku drželi palce, na konci vlastně vůbec nefandíte a stojíte na druhé straně. Trochu to opravdu připomíná Dunu, ale jen trochu. Autor sám se hlásí k Buddenbrookovům Thomase Manna. Což taky o něčem vypovídá. Kdyby bylo přeloženo víc dílů, asi bych pokračoval...

2 20.01.2023

Musím říct, že mě tenhle hodně neortodoxní pohled na dobu a život bavil mnohem víc než tolik oceňované Kroniky nobelisty Boba Dylana. Možná je to tím, že Patti Smith nepíše primárně o sobě, ale o svém vztahu s umělcem Robertem Mapplethorpem. (Vlastně až po přečtení jsem si dohledal jeho fotografie a zjistil, že je znám.) Život Patti Smith byl přece jen spíš punk než dylanovský folk. A i to, jak si za tou kariérou nešla, o něčem vypovídá. Doporučuju.

2 20.01.2023

Tak nevím, proč jsem z té knihy tak zklamaný. Asi je to tím, že jsem čekal jeden z nejlepších autorčiných románů, který nutně musí překonat i zfilmované Ptáky. Ale na Ptáky je tohle krátký. Tohle se prakticky neliší od pirátských dobrodružných příběhů pro mládež. Až na to, že je v hlavní roli ženská postava. To je možná překvapivé. Ale jinak je to obyčejný, trochu krimi, ale spíš fakt dobrodružný příběh o partě, která přepadává lodě. Nedokázal jsem to dočíst. Nemá to ani atmosféru.

Abych se přiznal, tuhle knihu jsem se opravdu nutil dočíst. A zvládl jsem to. (Na rozdíl od jiných knih.) Nebýt ale pandemie a toho, že v době uzavření obchodů nebylo po ruce nic jiného, asi bych to do konce nedotáhl. Četbu trochu usnadňuje to, že jsou to jednotlivé uzavřené povídky, jenom spojené stejným vesmírem do jednoho celku. Ale zmutovaní psi? To je fakt ptákovina. Jediné, co aspoň trochu zaujalo, byla povídka, kdy se člověk úmyslně nechá proměnit, aby si mohl užívat pobyt na jiné planetě se vším všudy. Hvězdu navíc dávám aspoň za důležitost pro vývoj žánru.

2 20.01.2023

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že ta kniha vychází ve 3. vydání. Četl jsem to kdysi ještě na gymplu a už tehdy jsem si vlastně nebyl jistý, co si o tom myslet. Taková vesmírná kovbojka, doslova. Western ve vesmíru, ale tak nějak podivně říznutý Dunou Franka Herberta. Zkusil jsem se k tomu po letech vrátit (přece jenom se pan Procházka považuje za průkopníka kyberpunku u nás), ale musím říct, že to fungovalo úplně stejně. Možná jako dobrodružné čtení do vlaku. Anebo fakt něco pro kluky, kteří zbožňují film Kovbojové a vetřelci. Dávám tři hvězdy, protože si s tím fakt nevím rady. Možná je to geniální a možná je to brak.

2 19.01.2023

Velice silný a velice dobře a poctivě vysezený a napsaný historický román. Autorčin Olav Audunson se mi ještě o chloupek líbil víc, a protože jsem ho četl dříve, musím tady ubrat jednu hvězdu z plného počtu. kdybych ho byl býval nečetl, dal bych hvězdiček rovnou pět.

2 16.01.2023