Rade komentáře u knih

Plusy: Nabito fakty, hodně podrobný zdroj informací – koncerty, diskografie, atd., včetně aktivit jednotlivých členů mimo skupinu.
Mínusy: Neuvěřitelný školácký sloh, ještě umocněný špatným překladem, velké množství chyb, v letopočtech a hlavně ve jménech, to ale může být i českým vydáním.
Za tři s hodně přivřenýma očima… Nebýt to o „mých zamilovaných Queenech“, bylo by to ještě o hvězdičku méně.

15 10.09.2019

Fantasy čtu jen příležitostně, smyšlené světy moc nevyhledávám.
Ale to asi není důvod, proč jsem po mnoha nadšených komentářích spíš zklamaná. Pokud budu brát jako dobrodružnou knihu pro starší děti či mládež, celkem beru. Ve věku dvanácti let by se mi možná líbilo. Dnes už to ale není četba, která by mě oslovila; zdálo se mi příliš jednoduché, postavy a vztahy po psychologické stránce nepropracované a ani vlastní příběh mě zase tolik neuchvátil. Konec prvního dílu navíc postrádal aspoň jednu ukončenou linku, jednu jedinou pointu, zakončení knihy příliš připomínalo četbu na pokračování, kdy se uprostřed děje náhle objeví: pokračování příště.
Zaujalo mě zakomponování záhady Djatlovovy výpravy. Nakonec po váhání mezi 2 až 3 zaokrouhluji nahoru – pokud budu hodnotit jako celkem slušnou nepřekombinovanou fantasy pro mládež.
Pokračování si asi nechám ujít, spíš bych ocenila pro další díly nějaký podrobnější spoiler.:)

27 01.09.2019

První detektivní série v mém životě, které jsem propadla. Je to tak skutečné, tak přirozené, žádné krkolomné zvraty, žádná neuvěřitelná překvápka, žádné přehnané násilí – a přesto – nebo právě proto – to úžasně funguje. Jak už níže psáno, nejsou to detektivky, snad ani nesplňují pravidla detektivek, jsou to prostě hodně uvěřitelné příběhy z práce pražských kriminalistů a navíc mě dovedou popadnout za srdce, což u detektivek moc nebývá…

27 28.08.2019

Dost zvláštní detektivka. Spíš konverzační, s velmi svérázným humorem a ještě svéráznějšími postavami. Vlastní detektivní zápletka je vtipně a důmyslně vymyšlená a do stylu téhle knihy docela zapadá, i když ve skutečnosti by se to takto asi stát nemohlo...
Kdo si tenhle humor a trochu „cáklé“ postavy se zvláštní životní filosofií oblíbí, bude spokojen, u mě tak napůl.

17 23.08.2019

Skočila jsem rovnou do 6. dílu série, tak jsem se zprvu ztrácela v košatě rozebíraném soukromém životě vyšetřovatelů, což je nešvar většiny dnešních detektivek, možná je to ale jen můj problém…
Vlastní příběh je docela temný, v první části hodně působivý, v závěru už trochu ztrácel na síle, pointa a konec docela zklamaly. Měla bych spousty připomínek k logice a pravděpodobnosti vyústění, ale byly by to samé spoilery, tak raději ne…
A chápu, že pro část čtenářů, hlavně mužskou (gender negender), je tam prostě těch batolat a těhotenských břich až dost. I když nad bezradností dědečka nad aplikací plenkových kalhotek jsem se fakt pobavila, odkojena látkovými plínkami mám úplně stejnou zkušenost.

14 16.08.2019

Dan Simmons se s tím nepáře. Kde je ten pomalý popisný styl z Terroru? Přímý tah na bránu, děj letí bez větších kliček, k tomu vraždění se to dost hodí, popisy všech těch kruťáren jsou věcné, jako by šlo o běžnou činnost, něco, co je v životě tak trochu normál. Drsný hrdina, který se nelituje a koná, a dost drsný humor k tomu...
Chápu proto, že je někdo nadšen, ale toho násilí jako na běžícím pásu je už na mě moc, mafiánské gangsterky pro mě prostě nejsou. Možná mám velkou představivost, možná si neumím říct, je to jen kniha k zábavě Bohužel jsem si ty vyražené zuby či vystřelené mozky zas tak moc neužila.
Ale přece jen malé plus za tu atmosféru, kdy má i mírumilovný čtenář na chvíli pocit, že by taky snadno zmáknul sejmout padoucha...
Tři plus.

16 04.08.2019

Vzhledem k očekávání pro mě spíš zklamání.
Řadím se k těm, kterým přijdou děti - vojáci po psychologické stránce nevěrohodné. Děti bojující jako poslušné stroje nakonec možná ano, i dnes jsou takové, ale celá ta organizace s veliteli, podřízeností a nadřízeností, rozhovory, které mi u osmi až desetiletých dětí, bez ohledu na jejich vysokou inteligenci, přijdou nemožné, to vše mi prostě nesedělo. Ale uznávám, že prostě tahle četba o přípravě na válčení, o vojenské organizaci a plánování bitev není pro mě, nekonečné bitky ve stavu beztíže mi přišly opravdu nekonečné.
Trochu byl na vadě i překlad – pojem „hoši“ mi přijde poněkud zastaralý, nevím, kdo ho dnes používá (vzpomínám na Foglarovy hochy, tam ale vzhledem k tomu pamětnickému šmrncu prostě patří), když se dokonce děti v přímé řeči označují za hochy, hodně mě to tahá za uši, stejně tak když dítě mluví o „ohanbí“.
Kniha podle mě taky trochu zestárla, před 30 lety bych ji možná vnímala jinak. Varšavská smlouva už dávno není aktuální a při informaci, že děti budoucnosti studují strategii Bismarcka, jsem nevěřícně kroutila hlavou. Stejně tak studium Hitlera – Hitler přece nebyl geniální vojenský stratég, ale úspěšný manipulátor s masami, byť možná též geniální, tohle ale asi budoucí vojáci – bojovníci s mimozemšťany moc potřebovat nebudou…
Geniální dvanáctileté děti, které se rozhodnou přes veřejné sítě ovládnout svět a bez jakýchkoliv zádrhelů se jim to daří, mi přišly taky přitažené za vlasy, i když ano, budoucí síla internetu je v knize celkem výstižně předvídána…
Konec to trochu napravil, pointa, byť malinko očekávaná, přece jen příjemně překvapila a příběhu dodala hloubku, manipulace dětmi dospělými v závěru byla taky působivá, asi nejvíc se mi líbila civilizace termiťanů a jejich komunikace, velká škoda, že jí zde bylo věnováno tak málo času.
Během četby za dvě, vzhledem k závěrečné části nakonec s váháním zvyšuji na tři.

22 28.07.2019

Po téhle knize sáhne ten, kdo o vězni se železnou maskou již někdy slyšel a je zvědavý, zda je na této tak trochu romantické pověsti něco pravdy. A taky ten, koho baví historie, nebo se zajímá o období vlády Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. (Tři mušketýři, jejich pokračování, nebo třeba i Angelika…)
Každopádně zajímavé čtení, autor vzal celou záhadu opravdu z gruntu, a tak se dozvíme o všech adeptech na tohoto vězně, o nově odhalených pramenech v druhé polovině dvacátého století, které trochu převracejí dobrodružný Dumasův příběh. Nakonec nám autor předestře výsledek detektivního pátrání a zkoumání všech možných pramenů. A to vše hodně podrobně se všemi detaily a množstvím historických postav, někdy i trochu zamotaně a na přeskáčku, takže jde pro laika – pokud čte do posledního slova - o poněkud náročné čtení…
Plus za mapky, podrobné poznámky a odkazy a královský rodokmen, to vše se pro orientaci v textu docela hodí.

18 22.07.2019

Celkem slušně napsaná, poněkud depresivně laděná detektivka s příchutí pouště.
Netradiční hlavní hrdinka, bývalá agentka tajných služeb zvaná Bodlina, poněkud svérázná, postarší, ale stále akceschopná žena s vtipnými hláškami, mi hodně připomněla hrdinku ostravských detektivek Richarda Sklenáře (Vila na Sadové, Anděl smrti) – také bývalou agentku tajných služeb zvanou Bobina - Bo, taky v letech, taky vtipně hláškující, taky svéráznou a taky stále akceschopnou; dokonce se obě občas zapomenou před cestou autem vyčůrat… Když porovnám data vydání knih, je to těsné; v češtině stejný rok, originál Běsni a zuř o dva roky před Vilou na Sadové. Možná ale opravdu podobnost čistě náhodná…
Trochu vadilo to opakující se: V knize nebo filmu by to bylo jinak, kdežto zde…
Na jednu stranu zajímavý pohled na to, jak drsná policejní práce může hatit rodinné vztahy, na druhou stranu té manželské konverzační interakce bylo už na mě pro detektivku moc.

13 17.07.2019

Vtipné, drsné, mrazivé…
I když knihu beru jako absurditu, parodii, nadsázku, přece jen je vyznění hoooodně pochmurné, autor dotáhl svůj černohumorný příběh o stáří až do úplně černého závěru.
Plus za Bohumila Hrabala.
Než dlouhé rozbory (výborný doslov Jana M. Hellera), raději ukázky.
Čtyři plus.
*
„Jen si zkuste představit, co by se stalo, kdyby se přišlo na to, že tu už několik měsíců úspěšně předstírám demenci! Že už dlouhé předlouhé týdny blábolím nesmysly nebo se apaticky kývám v křesle, zatímco jsem stále ještě s to vyložit kupříkladu současnou politickou situaci. Zdravotní pojišťovna by se cítila okradená a vláčela by mě po soudech; personál, zejména ženská část personálu geriatrického ústavu Sněženka by to vnímala jako zneužití, zásah do integrity, a s chutí by mi rozbila hlavu. Soucit, který mi mé děti ještě stále jakžtakž dokážou vyjádřit, by se proměnil v bezmezný stud za otce. A má manželka, ta kráva, by mi, pokud by to přežila, a ona by to přežila, pokryla hrob spoustou krmení pro sýkorky, aby na mou památku navždy káleli ptáci.“
*
„Představa, že jen tak střelíte celou svou existenci, nás nesmírně pobavila a nahlas jsme fantazírovali o tom, jak asi musí vypadat styk s někým, o kom člověk neví zhola nic, ale koho si koupil jako bejvalku. Nebo k někomu přijít a říct: ,Těší mě, právě jsem si vás koupil jako otce. Jak se daří matce? Je mrtvá? Jejda, to jsem nevěděl, to v inzerátu nebylo. Už dlouho?´“

20 09.07.2019

Mnohovrstevnatá kniha z osmanského Turecka, která mi opravdu připomněla Jméno růže. Jen místo knih máme iluminace, namísto rouhání v podobě smíchu a diskuzí o něm, máme rouhání v podobě nově pojatého způsobu malby ze Západu. I když kniha od Eca mi přišla srozumitelnější; přece jen naše evropská civilizace má původ v křesťanství a tak i středověké křesťanské symboly mi byly i přes tu propast času pochopitelnější. Zatímco tady bylo pro mě dost neznámého a cizího. Trochu mě překvapilo i zvláštní, našinci málo pochopitelné chování knižních postav, kdy člověk říká něco jiného, než myslí a případně koná… Holt orient plný náznaků a tajemství… Nicméně na konci četby jsem si uvědomila, jak moc mi kniha ten osmanský, nám těžko pochopitelný svět přiblížila.
Velké plus za formu, řada různorodých vypravěčů, kteří se občas přímo obracejí na čtenáře, celý příběh relativizují, každá kapitola je úplně jiná, a jednotlivé kapitoly tak trochu připomínají ty tajemné iluminace, o kterých celá kniha vypráví. Krásné, barevné, ale taky poněkud kruté…
Trochu překvapil zasněžený a promrzlý Istanbul, spíš bych čekala mezi minarety sluncem rozpálené uličky.

„Je třeba přiznat, že vyvolají-li nějaká folia takto prudký odpor a nenávist u iluminátora, jenž tomuto umění zasvětil celý život, musí na nich bezpochyby být i něco, od čeho nedokážeme odtrhnout oči. Neboť ryze špatné umění v nás nevzbudí dokonce ani odpor.“

23 08.07.2019

Láska, tělo a smrt
Vnímání lásky je určitě jiné v normálním běžném prostředí a jiné v šílených podmínkách terezínského ghetta. Potud chápu trochu přehnané a exaltované vyjadřování citů. Ale přeci jenom – nějak do toho autor skočil po hlavě, najednou jsme byli těmi city a tělesnými touhami (ale i pohlavky!) doslova zavaleni, a tak mi trochu dělalo problém s hrdiny souznít a příběh víc prožít. ***

Bronia
Uprchlická odysea dětským nechápajícím pohledem. Ten chaos v dětské mysli byl podán dost působivě. ****

Povídky jsem ohodnotila jednotlivě, dohromady moc neumím zprůměrovat...

Knihy Anny Sedlmayerové jsou pro mě taková četba pro pamětníky. Vydané v relativně nedávné době, ale přesto lehce poznamenané časem.
Zajímavá psychologická sonda do osudů několika bývalých spolužáků, kteří se po letech sejdou, aby vzpomínali na mládí v rodném městečku na jihu Čech. Mimochodem, popis krásné zimní jihočeské krajiny, který prostupuje celým příběhem, je pro mě asi z knihy nejsilnější.
Pro mě je vyústění trochu naivní a nepravděpodobné, ale budiž… Nicméně představy autorky o homosexuálech (a to i v jiných jejích knihách) jsou poněkud hloupé, zřejmě ovlivněné dobovými klišé.

11 25.06.2019

Drsné, syrové, autor si nebere servítky a ukazuje nám lidi a mezilidské vztahy děsivě pokřiveným zrcadlem, přijde mi to jako jedna velká – trochu černá - parodie.
První část knihy hodně silná, bavila mě hra s jazykem a s drsnými pointami. Druhá půlka na mě byla už příliš fantasmagorická, v košatých a trochu divokých alegoriích jsem se ztrácela. Zajímavý doslov Lubomíra Machaly.
Pro mě tak napůl, něco líbilo, něco ne…

„Naši otcové… stárnoucí zničení chlapi… rolníci, dělníci, opilci… to bylo normální! Ještě dneska, když vidím budovatelské filmy, se mi dělá šoufl. Jsou tam vidět naši otcové. Jak vypadali? Co jim to sžíralo ksichty? Jaká lepra? Nějaké všeobecné socialistické neštovice? Kožní choroba režimu?“

... „Vzduch měl vibrovat napětím, měl být bojištěm sil, energií, vyzařování. Nevšiml jste si, jak se v tomhle městě člověku někdy zježí vlasy?“
„Myslel jsem, že je to móda. Ze západu. Punk?“
„Ne – napětí! Na mladých se to projevuje nejčastěji, jsou citliví. A takovým, jako jste vy, se ani nemá co ježit…“

11 10.06.2019

Může obsahovat SPOILERY.

Abych byla upřímná, trochu zklamání.
Detektivní série s Mikem mě baví, jsou to velmi povedené a uvěřitelné detektivky. Autor umí hodně dobře vyjádřit pocity smutku a ztráty, což ve spojení s realisticky popsanou prací české policie tvoří dohromady dost povedenou kombinaci.
Tady bylo to první – výborně vylíčené pocity rozervaného zoufalého člověka, který - zdá se - nemá co ztratit. Proč je Rémi rozervaný ale nevíme, částečně se to dozvíme až na závěr, částečně se můžeme jen dohadovat, zda jeho neukotvený život má původ v otcově zvláštní výchově či ve ztrátě vlastní rodiny. Takže čtenář spíš celou knihu čeká, co se nakonec z toho zvláštního putování vyvrbí... Bohužel závěr mi přišel až patetický (Léa, deník, úplný závěr s tušenou pointou), celý příběh se mi nezdál moc uvěřitelný včetně nečekaných příhod, které na Rémiho na tak krátké cestě čekají. Kupodivu ho ani netrápí, jak už níže uvedeno (komentář uživatele davidurban1973), že zabil člověka a dalšího zmrzačil, což se mi zdá poněkud zvláštní, protože Rémi nemá být bezcitný zlosyn a násilník, naopak.
Dohromady bylo na mě toho nereálného moc a kazilo mi to dojem z jinak působivě vylíčených bolestných vzpomínek a pocitů marnosti.

12 05.06.2019

Domnívám se, že vydání z roku 1999 a z roku 2018, byť se jedná o stejný název "Na slovíčko s mumií" (podle názvu jedné z povídek), mají odlišný obsah, že jde o odlišné soubory povídek. Pak by neměly být uvedeny jako jedna totožná kniha s odlišným datem vydání.
Četla jsem vydání z roku 1999 - rozhodně neobsahovalo velkou část povídek zde vyjmenovaných, a navíc to byly povídky pro Poea spíše netradiční, neznámé, spíš humorné, nic hororového či tajemného.
Je to zřejmé i z anotací obou vydání, i z počtu stran, uvedených u jednotlivých vydání.

12 27.05.2019

Podle mě ani detektivka, ani thriller. Spíš psychologický příběh samotářského a trochu podivínského chlapce, deprivovaného citově chladnou rodinou a chudobou, a jeho poněkud absurdní cesta k získání sebedůvěry i lásky svých bližních.
Asi nejvíc oceňuji depresivní atmosféru, která z knihy čiší a velice působivé vylíčení nehostinných opuštěných, mlhou zalitých vřesovišť. Obrazy chlapce, který v těchto strašidelných pochmurných kulisách přerývá zem, aby našel mrtvolu kdysi zavražděného malého chlapce - svého strýce, patří k hodně působivým scénám.
Vyústění celého příběhu, které asi není radno ani v náznaku prozrazovat, mě už tak nechytlo a ve chvíli, kdy děj začíná být hodně akční, už to pro mě nebylo ono… I když z vylíčení myšlenkových pochodů sériového vraha šel docela děs.

15 27.05.2019

Omyl v knihovně, domnívala jsem se, že půjde o sci fi.
Za vlasy přitažený spletenec, nejprve tak trochu ve stylu YA literatury, pak červené knihovny, nakonec se pět samostatných příběhů přes řadu neuvěřitelných zvratů přehoupne do neméně neuvěřitelných závěrů. Dort pejska a kočičky, ale ono to zřejmě (vzhledem k vysokému hodnocení) docela funguje…
Druhou slabší hvězdičku přidávám za tu bezbřehou spisovatelskou fantazii, která udělala z naprosto banálních příběhů plných klišé bestseller. Cílová skupina nejsem, zprvu jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem byla zvědavá, kam až autor v závěru zajde…

14 22.05.2019

Další kniha autorky o vztazích, rodině, generačních problémech, nepochopení, či naopak sdílení. A o mateřské lásce ve všech podobách. První půlka knihy naprosto strhující, pak už se mi zdálo, že doposud neutrálně podané příběhy nabývají podobu jakési morality. Vzdání se dítěte, adopce, potraty, problematika náhradních matek…, trošku mi přišlo, že je toho na malé ploše směstnáno příliš. Nicméně: skvělý jazyk, působivá a výstižná přirovnání, žádné odbočky, v detailech je toto čtení docela lahůdka.
Plus za překlad.
Prvotina autorky (Vše, co jsme si nikdy neřekli) mě zasáhla o něco víc.

Pozn.: Doporučuji se projít – prostřednictvím Google maps – po ulicích Shaker Heights. Je to docela výstižná ilustrace k četbě…

29 20.05.2019

Zprvu se mi dost líbilo Staříci samotáři žijící na konci světa v kanadské divočině, ale ne tak docela osamělí, protože tak trochu hlídají pole s marihuanou; strychninové solničky a obcházející smrt, strhující střípky vzpomínek na dávné Velké požáry a tragické osudy s nimi spojené. A utajené obrazy, které s Velkými požáry souvisejí.
Jenže pak slibně rozvinuté příběhy nějak vyšuměly, najednou mi to celé přišlo takové vymyšlené, poněkud useknutý byl i příběh fotografky a bohužel, ani to konečné překvapivé vyústění mě prostě za srdce nevzalo.

11 18.05.2019