Rade komentáře u knih

Nejdříve plusy: komorní psycho, odehrávající se na opuštěném místě, exotické prostředí ostrova Lanzarote a sugestivně popsaná příroda, potápěčské scény, které byly neuvěřitelně skutečné…
Pomalý působivý rozjezd, kdy od začátku z náznaků tušíme, že to nedopadne dobře, se ale nakonec nerozvine tak, jak bych čekala, trochu mně něco v závěru chybělo…
Konec byl navíc malinko nejasný, i z pohledu třetího účastníka trojúhelníku, asi to tak bylo úmyslně, aby si čtenář vztahy i motivaci toho, co se v závěru událo, mohl vykládat po svém.
Váhala jsem mezi tři až čtyři, nakonec zaokrouhluji nahoru, protože se mi způsob psaní autorky vlastně dost líbil.

3 21.09.2017

Utrpení války z pohledů civilistů až na dřeň. Zranění, smrt, roztržení rodin, ztracené děti, zoufalství…. Ruta Sepetys umí chytnout za srdce. A i když je tam trochu té romantiky i lásky, v tom válečném utrpení to opravdu není přeslazené.
Velké plus za pohled na trochu neznámé dějinné události - potopení lodi Wilhelm Gustloff a zejména na válku na východní frontě; pro nás je ve 2.světové válce celkem jasné, kdo jsou ti kladní a kdo záporní, ale pro Poláky, Litevce, Lotyše, byla hrůza z obou stran – z jedné strany Hitler, z druhé Stalin, a oba dravci…
Autorce litevského původu fandím, trochu nadržuju, a tak i přes ten konec napsaný tak trochu na city (nakonec proč ne, je to kniha), přidávám navíc tu poslední hvězdičku.

17 19.09.2017

Postavu Poirota ztvárněnou Davidem Suchetem jsem vždy měla ráda a obdivovala do posledního detailu propracovanou Poirotovu osobnost, se všemi charakterovými zvláštnostmi, libůstkami, včetně způsobu chůze, úsměvů… Poirotovy hlášky, konverzace, lehký humor okolo jeho postavy pro mě byly velké plus k vlastní detektivní zápletce.
No a v knížce se dozvíme, proč se to tak podařilo… I když pro mě je to hodně podrobné čtení, v britských hercích, scénáristech a režisérech se nevyznám, takže jsem tuhle část knihy nemohla ocenit. Zaujal mě odkaz na Miloše Formana, i to, že jej autor označil za českého režiséra, přestože v době, o které je řeč, Forman již dávno žil a filmoval v USA.

(Nad rámec komentáře: Českému filmovému provedení poněkud uškodila změna v dabování. Jedna postava v jednom hereckém provedení, zvlášť takto povedeném, by měla mít jednoho dabéra. Zvláštní, někdo upřednostňuje P. Kostku, pro mě je ale Poirot/Suchet jednoznačně spojen s J. Medunou a odlišný hlas mi vadil…)

9 14.09.2017

Krátké povídky, jejichž trochu černobílý charakter ozvláštňují právě kočky a jejich kočičí způsoby. Trochu i návod na hledání těch správných životních pravd a hodnot, ovšem v poněkud jednodušší podobě. Chvílemi jsem si nebyla jistá, zda nečtu knížku pro děti.

6 13.09.2017

Autorka umí neuvěřitelným způsobem přenášet emoce na čtenáře. To čtení pro mě bylo hodně smutné, depresivní, a ten optimismus, o kterém se mluví v anotaci i v doslovu, jsem cítila snad jen v části o Lucilině dětství a ve vyprávění o její silné a vitální matce Lianě.
Ale i ty příběhy z dětství byly vedle vtipných postřehů spojeny s tragickými událostmi. Trochu mi to vyprávění o malé Lucile a jejích sourozencích připomnělo - v něčem, snad i tím francouzským prostředím a pohledem do nedávné minulosti - knížky Marcela Pagnola. I když jsou Pagnolovy vzpomínky z dětství pohodovější a méně dramatické, přeci jen mají něco společného. To spojení veselých bezstarostných dětských příběhů s nečekanými smutky.
Čtyři plus.

"Lucile… líčí Antoninovu tragickou smrt, naprosté vymizení vzpomínek před touto ztrátou, i bolest, která následovala: ,Dětství navždy přestalo být idylou.´“
---------------------------
„Takový je život lidí. Několik radostí, velmi brzy smazaných nezapomenutelnými žaly.
Není nutné to říkat dětem.“
(Marcel Pagnol: Jak voní tymián)

13 11.09.2017

Opravdu mi to trochu připomínalo četbu pro „náctileté“, možná i tou prvoplánovitostí a zbytečným podtitulem „každému jednou dojde trpělivost“, pak je celkem jasné, jakým směrem se bude příběh odvíjet.
Hvězdičku přidávám za uvěřitelný vhled do myšlení šestnáctileté dívky a za to, že to prostě bylo hodně napínavé, i když ke konci už dech i logika trochu docházely…
Čtyři minus.

5 06.09.2017

Představuji si, jak by na mě kniha zapůsobila v sedmdesátých letech: nezkreslený pohled na padesátá léta plné přetvářky, zabudování „čihošťského zázraku“ do románového děje, pohled na příjezd ruských tanků v r. 1968 tak, jak skutečně proběhl, a ne v normalizačním duchu o internacionální pomoci… něco nevídaného.
Dnes mám ale už trochu výhrady. Pro mě ne moc sympatický hrdina, jehož promiskuitní eskapády se mi zdály již přehnané, opakované popisy krásných ženských ňader a zadečků, což ženskou čtenářku v takovém množství už poněkud otravuje. Autorova ironie je chytrá, vtipná a leckde se strefuje do černého, chvílemi na mě až moc posměšná a nešetřící nikoho. Trochu škola Haška nebo Poláčka… Scénky z maturit v roce 1949 mě ale spolehlivě pobavily…
To vyrovnávání se se skutečnými postavami pražského jara 1968, které jsou v knize přetaveny do postav s podobným jménem, našinci ale dnes už moc neřekne; kritický a poněkud ironický pohled na jejich tehdejší názory byl možná zajímavý v době prvního vydáni, a to ještě pro zasvěcence…
A protože dnes již známe podrobnosti o umučení faráře Toufara, najednou se mi zdá použití a ohnutí jeho tragického osudu poněkud nepatřičné. I když ano, co se týče postavy faráře Doufala, v tomto jediném případě se autor ironickému a zlehčujícímu pohledu vyhnul.

11 02.09.2017

Neuvěřitelně silná, působivá kniha, která se přes nenápadný rozjezd naprosto zadře pod kůži.

(Můj komentář byl již dříve přesunut do diskuze, po dvou letech zpět do komentářů a po pár dnech zase zpět do diskuze, asi mají moderátoři odlišné názory... Tady na něj tedy jen odkazuji -13.9.2015).

16 01.09.2017

Nejsem počítačový, ani matematický typ, a nebýt filmu Kód Enigmy, asi bych se k této knize nedostala. Působivý příběh Alana Turinga, utajeného hrdiny 2. světové války, který byl ale bohužel oceněn až mnoho let po smrti. To vše propojeno s osudem policisty, který složitě hledá cestu k pravdě, odvaze a toleranci a který ji najde díky setkání s Alanem Turingem (byť až posmrtném, když pátrá po příčinách jeho sebevraždy).
Padesátá léta u nás byla velmi krutá, ale tolerance chyběla bohužel i v poválečné Anglii.

7 30.08.2017

Jako dějepisná pomůcka určitě ano, jako barvité středověké dobrodružství taktéž, vlastenecká nota vzhledem k datu vydání je také pochopitelná.
Nicméně zase tak moc mě kniha neohromila. Zkouška pravdy s očarovaným kocourem v mučírně hradu za rachocení hromu, tajemná skříňka s ostatky se skrytou jehlou, to jsou spíše atributy dobrodružné literatury pro mládež, čemuž odpovídá i to vydání i v dětském nakladatelství.
Na druhou stranu chápu, že kdo si knihu zamiloval v dětství, stane se pro něj srdcovkou…

11 21.08.2017

Staré pověsti české jsem jako dítě pravidelně, i na přeskáčku čítávala, a trochu se i děsila poněkud ponurého způsobu vypravování i realistických působivých ilustrací Věnceslava Černého.
Takže tuto knihu, zejména první část jsem přečetla jedním dechem.
V druhé části, o tajemných místech spojených s naší dávnou historií, mi trochu chyběly mapky, plánky, i případné fotografie, na druhou stranu ano, vše se dá dnes vyhledat.

7 15.08.2017

Neobyčejně silný příběh stárnoucího, lidí se stranícího samotáře s duší týraného dítěte, které nikdy nedospělo. A který na stará kolena objevil, že lze mít někoho rád – a přesto (nebo právě proto?) mu to v cestě k lidem nepomohlo.
Ray je citlivý zranitelný podivín, kterého bych ale (to přiznávám s pocitem smutku) na ulici s největší pravděpodobností, stejně jako ostatní, obloukem obešla….
Vše umocněno krásným jazykem a hodně povedeným překladem.

„Teď už jsi zase svůj, jsi sám sebou. Jsi ten, který na povel nesedne, nepočká, nezastaví se, ani nepřijde k noze, nevrátí se, když ho zavolám, a neumí ani moc hezky chodit na vodítku, vlastně vůbec ne. A stejně se ti musím obdivovat, jak se chováš podle svého. Nechci z tebe udělat takovou tu hračku na baterky, která ťape a ňafá, když jí zmáčkneš knoflík. Neměl jsem ti říkat fuj. Neměl jsem žádné právo ti vnucovat svá lidská kritéria, když mně to, že jsem člověk, nikdy nic dobrého nepřineslo.“

29 14.08.2017

Ne moc povedená napodobenina Šifry mistra Leonarda.
Těch výhrad jsem měla více, ale již je vesměs vše dost výstižně shrnuto v některých předchozích komentářích, tak bych jen opakovala. Snad jen to, že v celém příběhu mi občas chyběla logika, bedny s indiciemi a luštěním mi přišly tak trochu jako pevnost Boyard, závěrečné rozuzlení a vysvětlená motivace vraždy pro mě nebyly až tak uvěřitelné, stejně tak vývoj vztahů hlavních hrdinů se mi zdál poněkud románově přizpůsobený celému příběhu...
Ano, tahle kniha předcházela napsání trilogie Ostrova Lewis, nicméně stejně se člověk neubrání srovnání. Ten rozdíl je prostě hodně veliký…

12 07.08.2017

Sugestivně vylíčen svět třináctileté dívky a její docela tvrdý střet s životem. Až mě překvapilo, jak jsem se snadno vžila do myšlení dívky, mně věkově již tolik vzdálené. Zdálo se mi to tak skutečné, tak věrohodné. Za to nakonec hodnotím maximálně.

„A tak mě začala napadat příslovce znamenající náhlý časový zlom (najednou, naráz) a příslovečné spojky odporovací (nicméně, přesto, avšak, sice) nebo přípustkové (ačkoliv, třebaže, i když, i kdyby), už jsem myslela jsem na ně, snažila jsem se v duchu je všechny vyjmenovat, zařadit je, nebyla jsem schopná říct cokoli, vůbec nic, protože se kolem mě všechno rozhoupalo, stěny i světlo.
A tak mě napadlo, že gramatika předvídá úplně všechno, zklamání, prohry a průsery obecně.“

19 04.08.2017

Zprvu mi trochu připomnělo v té historické části Černý šíp od R. Stevensona, později v jedné chvíli Hospodu Jamajku.
Něco bylo docela fajn – hledání historie, pátrání po tajemství starého anglického rodového sídla a starobylé hrobky… Ve výsledku ale, včetně toho propojení poněkud romantické minulosti a přehnaně akční současnosti, taková zvláštní směsice. Nějak toho všeho bylo moc…

7 31.07.2017

Taková logická šaráda. Hvězdičku navíc za ten japonský šmrnc, který je pro neznalého středoevropana poněkud exotický a hodně zajímavý. Závěrečná emocionální scéna je pro mě představitelná jen v japonském prostředí.

9 24.07.2017

Když jsem se před lety seznámila se záhadou Djatlovovy výpravy, přišlo mi to jako šílený horor, který by nikdo nemohl vymyslet.
Tahle kniha obsahuje shrnutí všech poznatků, důkazů i dosavadních hypotéz ohledně téhle hrůzyplné skutečné události.
Můj (dospělý) syn mi říkal: Vůbec mi tu knihu neukazuj, když jsem o tomhle četl před časem, nedovedl jsem si pak hodně dlouho představit, že bych spal ve stanu…

8 22.07.2017

Pro mě je tento Formánek docela zklamání, nějak jsem nebyla naladěna na tohle hňahňání se v mužské dušičce. Příliš příběhů, příliš dojmů, nesympatická hlavní postava, která si ze života pro sebe vyďobává rozinky užívání si zážitků a ostatní nebere... Prostě mě to nechytlo.

10 19.07.2017

Zajímavé nejen neuvěřitelným soužitím malé holčičky s opicemi v džungli (i když trochu pochybuji, že se to přesně takto mohlo stát...), ale i otřesnými životními podmínkami v Kolumbii, které se asi ani do dnešních dní moc nezlepšily.

3 16.07.2017

Pro mě naprosto osobní kniha, protože v seznamech vystěhovaných sedláků figuruje i můj dědeček...

5 16.07.2017