RADOST komentáře u knih
Nejsem pejskař, obávala jsem se, zda mi nebude Maggie vadit. Překvapivě mě tato psí linie v příběhu zaujala mnohem více, než část detektivní. Proces uzdravování duší i těl Scotta a Maggie je krásně popsán a byl působivý i poučný. Proto dávám i čtvrtou hvězdičku.
Děkuji čtenářce sgjoli za její komentář. Navnadila mě, zmiňovanou nahrávku jsem si vyhledala a strávila s ní příjemné chvíle. Není co dodat - souhlasím se slovy sgjoli a také doporučuji.
Pro mě zbytečná kniha. Za svůj sedmdesátiletý život jsem si sama stanovila, co brát v životě vážně a čím se raději nezabývat. Jak vše zdolat a přitom být šťastná. Autorovy krkolomné rady proložené mnoha vulgarismy zřejmě nepotřebujete ani vy. Používejte vlastní mozek a intuici, nehoňte se za módním, ale za moudrým a čtěte něco lepšího. Prostě mějte tuto knihu u pr*ele...
"Dozvěděl jsem se, že svět má duši. A kdo té duši porozumí, porozumí řeči věcí."
Kdysi jsem tuto knihu odložila, byla pro mě příliš těžká a tak jaksi o ničem... Dnes už ji snad chápu. Není to kniha s příběhem o hledání pokladu. Je to kniha o nalezení moudra, o nalezení podstaty, o životním poslání, o cestě ke spokojenosti. Kniha s duší. Kniha o duši.
Krásná kniha, která ve mně v dětství probudila lásku k divadlu a hudbě.
Čtivé, napínavé, trochu naivní. I když čtenář brzo odhalí zloducha, přece jen děj neztrácí na napětí a čtivosti. Pokouší se i o vysvětlení myšlení psychopata. Lehce nadprůměrný thriler.
"Rybo, z té duše tě miluju a vážím si tě. Ale zabiju tě, než skončí dnešní den!" aspoň doufám, dodal v duchu.
Jsem ráda, že jsem si přečtení této knihy nechala na stáří. Protože to není kniha jen o boji s rybou. Je to velmi moudrá kniha o respektu člověka k přírodě. Poučná a poetická.
I když se svým tempem vymyká dnešku, doporučuji se s ní seznámit a pochopit, že jsme součástí přírody, ne její vlastníci či vládci.
Klasická detektivka ve skvělé audionahrávce - moc dobře se mi spolu s Hercule Poirotem rozplétal tento vražedný příběh z vesnice plné nóbl lidí.
To tedy byla pořádná dávka adrenalinu. Šokující, neuvěřitelné, šílené! Nebo ne? Nebo se skutečně něco takového děje? Raději se budu držet představy, že je to "jen" skvěle vymyšlený další Carterův příběh, který stojí za to přečíst.
Příjemné oddychové čtení, které mnohdy vyloudilo úsměv, občas údiv, někdy i soucit a obdiv. Autorce děkuji za zprostředkování pocitů při poznávání života v tak odlišné zemi.
Dobře napsaný horor ze života obyčejné střední školy v obyčejném městě. Horor o jinakosti, která vede k vyčlenění a šikaně. O jejích příčinách, pocitech pachatelů i oběti, oboustranné gradaci a zdrcujícím vyústění.
Při čtení zaujme a navíc nutí k zamyšlení. Ty odlišné a šikanované každý z nás už někdy potkal a možná si i přiložil své polínko. Proč se to děje? Proč jsou jiní? A čeho budou schopni, když najdou sílu s tím skoncovat?
Probírám se zbytky mé dětské knihovny a úplně si vybavuji atmosféru při čtení této knihy, vánočního dárku. Je konec roku, venku mrzne, za okny už tma a já sama doma. Ostatní šli na pohřeb. Ani si nedovedu představit, co pohřeb znamená. Jen cítím ten všudypřítomný smutek. Začtu se. Z knihy je mi zima. Z knihy je mi úzko. Nerozumím moc ani jejímu názvu. Medvěd mi nahání trochu hrůzu. A Barbuchy se už vyloženě bojím. Nemám se ke komu utéct, vzrůstá ve mně neklid a zoufalství. Dokonce i ty krásné obrázky jsou strašidelné.
Dnes jsem si knihu znovu přečetla. První dojem se nedá odbourat, přetrvává. Záleží na něm. Knize křivdím, ale nemám ji ráda.
Moje první kniha od této autorky. Rozčarování. Ta kniha nemá "duši". Je to dokonale propracovaný detektivní námět (přesto jsem pachatele odhalila) sepsaný s řemeslnou dovedností. S precizními dialogy, které jsou však většinou velmi vzdálené běžné mluvě. Ta kniha není psaná od srdce a s láskou . Je psaná jen a jen pro efekt. I jiné knihy jsou takto cílené, ale není to na nich tak znát. U této mi to opravdu vadilo.
Kniha o smutku, o úniku z traumat, o nezvyklém řešení, o zabřednutí ve vlastních snech. Všechny hlavní postavy jsou mi nesympatické hlavně pro svou neschopnost rozumně jednat. Muži pro svou poddajnost, slabost a sobeckost. Ženy pro zahleděnost do svého vysněného světa, nahrazujícího zraňující skutečnost. Květa je vlastně silná žena. Ale svou sílu zaměřuje naprosto špatně. Ona má přece dceru, vnuka, má o koho pečovat a s kým se radovat. Ale plánovitě, šíleně, se upne na dům a všechna příkoří, co v něm zažila. Ve vyprávění Ptáčkovi žije svůj nový příběh - tak jak měl správně vypadat ten její opravdový dosavadní život. Zároveň tím zraňuje rodinu dcery - to jediné, co pro ni má smysl do budoucna. Naprosto nedomyslí možné důsledky svého jednání. Spíše uvažuje o polapení dalšího posluchače, aby svůj smyšlený život mohla znovu vyprávět. Ze všech postav měla Květa nejvíce možností žít dobrý život - namísto toho ustrnula v minulosti. Stejně tak jako stará Vietnamka i japonští manželé.
Autorka popisuje životní situace, do kterých se dostává každý z nás. Dobře, že se většinou nechováme stejně, jak hrdinové této knihy. Je špatné zalézt do Doupěte! Je třeba žít.
Poetický a tragický příběh první lásky studenta a židovské dívky, která se vzepře osudu. Již při prvním čtení v mém mládí jsem silně prožívala s Pavlem a Ester jejich lásku i bezvýchodnost situace. Při nynějším čtení po padesáti letech jsem jejich příběhem opět zasažena. Kolik mladých lidí bylo tehdy zbaveno úžasných prožitků probouzející se lásky a dokonce i života samého? Jen proto, že se ocitli na nesprávném místě, v nesprávné situaci, v nesprávném čase. A jejich snaha bránit se a vyváznout neměla šanci.
Kniha napsaná před více než sto lety. Poprvé jsem se s ní seznámila jako studentka a nijak mě neuchvátila. Po více než padesáti letech jsem se k ní vrátila, abych získala porovnání. Nyní sice více vnímám a uznávám její literární kvality, ale přece jen, mé srdce neoslovila. To se Viktoru Dykovi podařilo jen jeho básní Země mluví. Zůstane tedy pro mě jen básníkem, mluvčím mé vlasti, jehož slova si pamatuji již více než půl století.
Další dobrá Dánovka. Tentokrát taková komornější, klidnější, jednodušší. Bez korupce, politiky a jiných rušivých vlivů. Zaměřuje se více na nutnost všímat si detailů, nepodceňovat maličkosti, nespoléhat se na znalost lidí, ale na fakta. Potvrzuje známou pravdu, že když dva dělají totéž, nikdy to není totéž.
V této knize je vše. Napětí, chyby z minulosti, msta, neodhalený pachatel, láska. Příběh jako celek se sice docela dobře čte, ale působí podbízivě. S cílem zaujmout všechny čtenáře bez ohledu na jejich preference. Já bych se například obešla bez té milostné linky.
Dobře vymyšlená detektivka. Zaujme, poskytne oddych a únik od všedních starostí a přitom neurazí. Úzký okruh možných podezřelých, přesto každé odhalení poskytuje nové otázky. Napínavé čtení pro zábavu, které vás přenese do situace, kterou byste určitě nechtěli zažít.
Vhled do mé blízké budoucnosti.
Citlivý a nepatetický příběh staré ženy, které se ztrácí zdraví a také slova... Cítí vděk za svůj dosavadní život a snaží se splatit svůj morální dluh. Poděkovat lidem, kteří ji během války ukrývali a zachránili před nacisty. Oceňuji její vnitřní sílu a snahu uchránit si poslední zbytky důstojnosti navzdory zvykům v "jejím" domově důchodců. Smutné, pravdivé, neřešitelné....