RADOST komentáře u knih
Bavilo mě poznávat zvrácenou mysl Cilliana, jeho způsob uvažování a schopnost vždy pohotově zareagovat. Jeho činy, promyšlené i ty improvizované, fascinovaly. Jsem ráda, že s takovým člověkem jsem se snad ještě nesetkala. Ale možná jsem jen stejně slepá jak obyvatelé toho činžáku. Skvěle napsáno. Člověk se nakonec vcítí i do takového psychoupíra.
Atraktivní téma, umně spletené příběhy i osobní vztahy. Druhá třetina knihy poněkud rozvláčná. Ale bavilo mě to. Přispělo k tomu i vědomí, že spolu s ostatními čtenáři jsem určitě prozíravější, rychlejší a chytřejší než hlavní vyšetřovatel. Takového natvrdlína bez intuice aby člověk pohledal.
Jednoduchá, moudrá, mnohdy vtipná zamyšlení nad běžnými situacemi. Doporučuji číst pozvolna, každý den si okořenit jen pár fejetony. A zamyslet se nad nimi. Potěší, pohladí, zpříjemní den.
Nejsem úplně nadšená, ale tři hvězdičky by byly málo. Ani nevím, co mi tam drhlo? Jakási naivita? Přemíra emocí na úkor logického myšlení? Prchlivost? Ale jako odreagování četba nezklamala.
Drama s velmi pochmurnou atmosférou. Souboj vášně a umírněné lásky, následky dávných životních ztrát. Poslouchala jsem jako mluvené slovo v podání našich předních herců. Přesto mě dílo příliš neoslovilo, emoce byly až moc vyhraněné.
Poslouchala jsem jako mluvené slovo a i přes skvělé herecké obsazení a kvalitu zpracování jsem touto satirickou komedií zklamaná. Autor asi chtěl vystihnout zmatečnost a rychlé změny poměrů v té historické době. Pomohl si líčením absurdního manželského trojúhelníku, ale přehnal to! Bylo to tak nahuštěné, ztřeštěné, naivní a zábavné za každou cenu, že mě to nezaujalo ani nepobavilo, spíše odpudilo
Ani desátý díl nezklamal. Opět dobrý příběh i náhled do myšlení amišské komunity. Zabývá se otázkou, zda je správné či alespoň omluvitelné vzít spravedlnost do vlastních rukou.
Všechna čest Ibsenovi. Ten se nebál poukázat na nešvary, zkostnatělé myšlení, pokrytectví, zpátečnictví církve, zbabělost a neochotu nazývat věci pravými jmény. Dílo staré více než sto let, přesto stále pokrokové.
Téměř 200 let stará úsměvná fraška o lidské hlouposti. O povrchnosti, naivitě a předsudcích při posuzování lidí.
Severská detektivka řešící zároveň nevysvětlitelné zmizení mladé dívky před šestnácti lety a současnou sérii znásilňování a vražd. Vše ukazuje na jednoho pachatele. Opět stejná šablona - vyšetřovatelka s problémy ve svém osobním životě, s nevyřešenými vztahy. Záhadně působící profilovač s podlomenou psychikou. Špatná práce minulých vyšetřovatelů. Pozvolný děj, náznaky brutality, zdlouhavost, hrdinná vyšetřovatelka. Završeno vyřešením odloženého případu a slibným vyšetřováním současných zločinů. Otevřený prostor pro další díly.
Čte se dobře, zaujme, ale pravděpodobně neutkví v paměti. Ničím se nevymyká. Taková nenáročná klidná detektivka spíše pro ženy.
Doporučuji poslechnout si skvělou nahrávku tohoto zábavného a až neuvěřitelného příběhu človíčka Biedermanna. Určitě vás osloví i svým varováním - pozor na strach, slušnost, lhostejnost a apatii! Pozor na klid za každou cenu! Jsou věci, které je třeba řešit v zárodku a nenechat si je přerůst přes hlavu. Protože vás zahubí. Platí to v každé době.
Gypsová dáma - vznešená a krásná. Jen je třeba nedívat se na ni příliš zblízka. Nevidět to množství šrámů, které jí stále zasazují. Všichni. Zločinci i její "ochránci". Zneužívají ji, fikaně, zjevně i skrytě.Umí ji zraňovat i umně zahlazovat jizvy. Udržovat vcelku tu křehkou gypsovou tvář spravedlnosti. Přitom stačí mnohdy jen na ni fouknout a nadobro se rozsype.
Svěží kriminální povídka o nespravedlivé spravedlnosti a lidské "vyčuranosti".
Úsměvné, zábavné, naivní. Lidé se moc nemění. I dnes, po sto letech, je plno těch, kteří propadají módním směrům a bezhlavě a naprosto oddaně se jimi řídí.
Poslouchala jsem jako kvalitně zpracované mluvené slovo - za to dávám třetí hvězdičku. Tento příběh se však A. Christie nepovedl. Nezaujal, působil povrchně, nevěrohodně. Škoda.
To jsem si početla! Neotřelý námět, ustavičné napětí, zajímavé postavy, nutnost neustále přemýšlet. Bavilo mě to moc.
Co všechno jsme schopni udělat z lásky? Nejen té k chlebu.
Úsměvné a moudré, výborně vystiženy povahy venkovanů. Pan Pagnol prostě znal a uměl a je nadčasový.
Poslouchala jsem jako audionahrávku Pekařova žena a její kvalita skvěle okořenila můj zážitek.
Můj první Vondruška zprostředkovaný výbornou audioknihou. Seznámení s Oldřichem z Chlumu, společné vypátrání vraha a krásný hlas pana Lukavského velmi zpříjemnily mé pracovní odpoledne.
Klasická slečna Marplová se svou všímavostí a znalostí lidských povah. Dobře se to poslouchalo. Taková přemýšlivá relaxace.
Vyprávění o ženě, která měla smůlu? Která byla obětí? Která neuměla zvolit správnou cestu?
Ode všeho trochu. Ale jak mám určité výhrady ke knize samotné, tak i k ní. Byla vždycky ve vleku něčeho nebo někoho a o řešení se pokoušela až příliš pozdě, neadekvátně, nedostatečně nebo vůbec. Ano, takový je život. Nebývá lehký ani spravedlivý. Ale podle mě se s ním mohla popasovat lépe pokud by včas postřehla varovné signály a řešila je, nenechala se unášet.
Skutečně temné - konfrontace vzpomínek z dětství s vlastním pátráním v dospělosti, po 24 letech. Bída, nemohoucnost a neschopnost, závislosti, pubertální nezralost, brutalita. Nahuštění nesympatických postav. Zdlouhavost. Odpudivý a málo věrohodný svět. Četba o něm mě přestávala bavit. Unavil, znechutil a v závěru mi vlastně ani nic nepřinesl.