RADOST komentáře u knih
Dobré napínavé čtení. Dosti dlouho trvalo, než do děje jasněji vstoupily další zainteresované postavy a byl nastíněn jejich podíl na událostech. Naopak konec byl zrychlený a přehuštěný odhaleními. Vadila mi nereálnost scén se zrcadly. Tato nadpřirozená linie mnohým čtenářům jistě knihu zatraktivnila. Pro mě však byla zbytečná, rušící a nevysvětlitelná.
Zajímavá a obohacující kniha, stará již 70 let a přesto svěží svými myšlenkami. Je to moudrá kniha. Kniha o moudrosti. Kniha, ke které se lze neustále vracet a znovu si spolu s paní Wu klást otázky o lásce, manželství, smyslu života. Chtěla jsem se více dozvědět o Číně. Dozvěděla jsem se navíc mnohé o lidské duši, o souznění s tělem, o odlišnosti každého jedince.
Opakované setkání s tímto dílem. Poprvé na střední škole, poté v divadle i v televizi, nyní ve stáří pro osvěžení. Potvrdilo se mi skvělé vyobrazení skrblictví a lakoty, propadnutí penězům na úkor všeho. V tom je toto klasické dílo opravdu mistrné. Bourání představ o nutné poslušnosti dětí je na svou dobu také přínosné. Závěr se mi opět nelíbil. Doporučuji všem přečíst či vyslechnout si Harpagona. Jeho ztvárnění je věčné, zábavné a zároveň i odpuzující. To ostatní současnou generaci již tak neosloví.
Napínavé, se širokou plejádou možných pachatelů (neuhodla jsem toho skutečného) a důmyslnými napodobeninami dávných zločinů, pro Kim nezapomenutelných a zdrcujících. Přímo nabité dějem a dobrou spoluprací sehraného týmu.
Přesto mám výhrady. Motiv pachatele byl pro mě nepřesvědčivý. Obětí i podezřelých bylo velmi mnoho. Jistě, vyžadoval si to životní příběh hlavní postavy a bylo to vše důmyslně propojeno. Ale přece jen - ten písmenkový hrnec trochu přetékal.
Tak krásné, líbezné, milé i poučné. Četla jsem jako dítě, jako maminka i jako babička. A kolikrát viděla jako film! Před více jak šedesáti lety v našem malém místním kině, poté v televizi s rodiči, pak několikrát s vlastní rodinou a nyní i na you tube s nejmladšími vnoučaty. Příběh a kresby, které okouzlí každou generaci.
S touto knihou jsem měla problémy. Četla jsem ji loni v předvánočním období a nudila mě a zároveň odpuzovala. Putovala na můj seznam nedočtených. Letos, po roce, jsem si ji zase vyhledala ve čtečce s předsevzetím, že tentokrát ji zvládnu. Zvládla, doplnila i zhlédnutím působivého Zemeckisova filmu. Nejsem však schopna optimálního hodnocení. Můj postoj k Dickensovi je už od mládí spíše negativní a zřejmě mi v tomto směru není pomoci.
Četla jsem v 60. letech, v období dospívání. Chudoba i krutost, popisovaná v knize, na mě velmi zapůsobila. V porovnání s mým životem se mi zdála nepředstavitelná. Tento dojem z knihy ve mně přetrval až do dospělosti. A přiznávám, že dosti ovlivnil i můj pohled na historii Velké Británie.
Je nezvyklé zahajovat čtení série až desátým dílem. Ale autorku jsem znala z dávné četby dvou jejích knih a těšila jsem se na napínavou četbu. Podařilo se. Sice jsem si pachatele tipla už v polovině knihy, ale stejně jsem až téměř do konce byla v napětí a na vážkách. Protože napsáno je to dobře. Jen snad trochu rozvláčně. Čtení bylo náročnější i pro velký počet jmen obětí, ale to už byl odraz hrůzného děje.
Když si odmyslím věhlas hlavních postav i autora a beru to jako své první seznámení s nimi, pak jsem ráda, že to bylo prostřednictvím skvělé audionahrávky. Jde tady o první díl, o seznámení Holmese a Watsona. Působí na mě poněkud rozpačitě a opravdu nevím, zda bych po jeho přečtení nadšeně vyhledávala díly další. Holmes sice brilantně uvažuje, ale jako člověk působí poněkud nabubřele.
Od studentských let vím, že Nora od Ibsena je slavná divadelní hra. Ale o čem, čím je výjimečná? Nyní jsem si ji poslechla jako rozhlasovou hru, ve slovenštině (velmi dobré provedení). Dílo o lásce i sebelásce, o situační morálce, o manželství, o postavení žen. Před více než sto lety to jistě bylo dílo burcující. Má svá sdělení i současníkům. Jen nejsou již tak úderná. Základní etické hodnoty přece jen nyní vnímá lidstvo méně dramaticky. Možná k vlastní škodě.
Přestát pubertu svých dětí jistě není jednoduché. A stejně náročné je napsat o tom humornou knihu. Oceňuji určitý nadhled a snahu rozveselit čtenáře, ale celkově to působí trochu křečovitě a v některých situacích nevěrohodně. Otec zde je hlavní postavou i v situacích, které by puberťačka pravděpodobně prožívala s matkou. Oddychová kniha, která může potěšit rodiče puberťáků a ty ostatní snad neurazí svým mnohdy až násilným humorem.
Po knize jsem sáhla náhodou s představou lehkého čtení pro ženy. Potřebovala jsem se odreagovat, anotaci jsem nečetla. Mýlila jsem se!
Je to skvělá kniha, která mě velmi překvapila. Čím déle jsem četla, tím více jsem knize propadala a oceňovala obsah i způsob, jakým nám ho autorka sdělovala. Kniha je výborná! Reálná, nepřikrášlující, čtivá. Svým způsobem bolestná, ale i poučná. Popisy chování autistické dcery byly pro mě přínosné.
Věčná pravda o tom, že i dobré činy mohou být (sebe)zničující. Napsáno před více než sto lety, ale působí to jako reportáž z dnešních dnů.
Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo poněkud zavádějící, když jsem pak přešla na televizní zprávy a slyšela velmi podobné informace. Pokud autor napsal tuto knihu před patnácti lety (viz informace DK přímo u knihy v zajímavostech), tak se mu podařilo velmi dobře odhadnout vývoj, chování lidí i státní moci. Jen pátrání po příčině jsme ještě neukončili - na rozdíl od děje v knize.
Postupně se vracím k dílům Světové knihovny, vydávané Odeonem na počátku sedmdesátých let, v době, kdy jsem si zakládala vlastní knihovnu. Kniha stojí za přečtení i dnes, v době nadbytku nových knižních titulů, v době naprosto se lišící od té, ve které se román odehrává. Je nadčasová. Přes všechny společenské změny jsou hlavní postavy mezi námi i dnes. Nebo jste ještě nepotkali novodobé paní Bovaryové, jejich zbožňovatele, lichváře, vyděrače, hlasatele morálky a jiné, tak podobné těm knižním?
Mistrně podaná strohá výpověď o dětství a mládí bohaté holčičky. O kráse i tíze života a všech ztrátách, které musela prožít. A především o lidech, jejich chování v měnících se podmínkách. O vnitřní síle i zbabělosti. O lásce i touze vlastnit a podmanit si.
Zuzana se narodila ve stejné době jako mí rodiče - neustále jsem srovnávala jejich život s životy knižních hrdinů. Všichni "jen tak normálně" žili - stejně jak my dnes. A do toho plíživě, ale rychle, vstupovala oklešťující opatření a nařízení. Děje se tak v každé době, děje se tak i nyní. Důvody a cíle bývají rozdílné. Kéž by lidé měli takovou vnitřní sílu, aby všechna úskalí zvládli v souladu se svým svědomím. Stejně jak Zuzana.
Po přečtení Luisy a Lotky jsem hledala další knihy E. Kästnera. Touto knihou ve mně probudil celoživotní vášeň pro detektivky.
To byla zábavná a poutavá knížka, několikrát jsem se k ní vracela. Moc se mi líbila.
Knihu dostal v padesátých letech můj bratr Pepek, dle rodičů věrný odraz nezdárného knižního hrdiny. Někdy z ní rodiče předčítali nejen nám, ale i návštěvám. Autor zřejmě nenapsal pokračování z pozdějších Pepánkových let. Škoda, náš Pepek mohl poskytnout bohatou inspiraci.