radovan6978
komentáře u knih
Byl jsem Sudeťák: Příběh dlouhého návratu domů
Helmut Kopetzky
Malé dějiny jednoho vnímavého a citlivého člověka v soukolí velkých dějin. O problematice Sudet a odsunu Němců již vyšla řada knih, ale tato vyniká empatií a snahou pochopit obě strany a vyzvat je ke smíření. Helmut Kopetzky je renomovaný rozhlasový tvůrce a na způsobu vyprávění je to znát.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Pro mne jedno znejzásadnějších děl české literatury po roce 1989, které v podstatě "prošláplo cestu" Tučkové či Mornštajnové.
Žízeň
Jo Nesbø
I slabší Hole je pořád Hole. Netvrdím, že Žízeň je z celé série nejslabší, ale top to není.
20 let nového Polska v reportážích podle Mariusze Szczygieła
Mariusz Szczygieł
Všechno, co jste chtěli vědět o Polsku a báli jste se zeptat. Pro mne objevení žánru a polské tradice literární reportáže, což je vzhledem k tomu, že v knihkupectví pravidelně váhám mezi literaturou faktu a prózou ideální literární útvar.
Miloš Havel: Český filmový magnát
Krystyna Wanatowiczová
Život na román (resp. zde spíše na celovečerák) se i v odborné publikaci čte jako román. Moc dobře napsáno po literární i vědecké stránce.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Jako první kniha od Browna skvělé, v další už ale řemeslný kýč prokouknut a odloženo,
Výjimeční lidé
Peter May
Po trilogii z ostrova Lewis hodně velkej kvalitativní sešup. Akta Enzo odkládám a zkusím Čínu.
Vertigo
Patrik Girgle
Po přečtení jsem se cítil "zasažen" depresí a smutkem. Po pár minutách mi došlo, že jen hlupák může takhle depresívně popsat nejlepší období života, který se mu nadprůměrně vyvedlo. Ono to bude i tou špatnou muzikou, co v tý době poslouchal. Metalisti jsou divní.
Paměti lékaře
Bedřich Placák
I když mám tento typ literatury rád, kniha je dobře napsaná, dějiny dvacátého století pohledem obyčejných lidí jsou mé hobby, musel jsem v polovině odložit. S morálními východisky toho pána jsem se nemohl ztotožnit.
Žil jsem zbytečně
Jiří Hejda
Jedno z největších literárních překvapení. O Hejdovi jsem vůbec netušil, pro mne hrdina dvacátého století.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Hájíček je můj čerstvý objev, takže jsem za poslední dva měsíce přečetl čtyři jeho knihy. Ve srovnání se Selským barokem, Rybí krví i Zloději zelených koní mne Dešťová hůl až zase tolik neuchvátila. Ale možná už jsem byl taky "přehájíčkovanej". Přece jen místa, hrdinové a téma se opakují.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
1. díl vřele doporučuji, další už ne. Vykrádá to pak už jen samo sebe, ztrácí logiku, příběh i spád.
