radusak9806 komentáře u knih

Lze ještě napsat něco, co už někdo nenapsal. Neříkám na rozdíl od 5 neděl v balónu, patnáctiletém kapitánovi a cestě kolem světa je tento příběh čistá utopie, ale má to svou zápletku vyvrcholení i šťastný konec. Nemůžu být spokojenější. Jen jsem m prostě čekala něco na způsob cesty do pravěku a tohle bylo takové nemastné, jisté knihy se mi prostě líbili více.

2 12.02.2020

Tak krásně se to čte,
žel k mé smůle,
ač se velmi snaže,
poezie není pro mně.
Je jako skleněné korálky,
navlékané na nitku,
co nějaký fajzl bez morálky,
dole mi rozstřihl.... (tohle už fakt nedám, značka hledám rým).
dole mi rozstřihl bez vytáčky! YES

9 31.01.2020

Vánoční koleda je prostě skvost, má poučení a s hlavním hrdinou projdete celou tu cestu, až k jeho polepšení. Překvapivě dokáže být i v úplném začátku nějakým způsobem sympatický a vzbudit soucit.
Druhá povídka ZVONY to měla o poznání těžší, už jen tím, že jsem nenáviděla ty povýšené zmetky a v ději se ztrácela. Prostě jsem nějak nedokázala pochopit, proč najednou Lenička zmizí ze života dívky, jediné co zbylo je pocit, že to bylo velice smutné a obě toho litují. Konec je šťastný, ale i tak jistá pachuť z nepropojenosti příběhu zůstala. Přestože má krásný a morální přesah.
CVRČEK ke konci je to vlastně krásný příběh, kde najednou nechápete proč se uvažuje o nevěře, ale taky nakonec všechno dobře dopadne.
Všem povídkám se nedá upřít jistý morální rámec a poučení, která sebou nesou.
Tak doufám, že všechny vánoční i ty nevánoční příběhy, dopadnou všem dobrým lidem dobře.

4 01.12.2019

Upřímně už jen kvůli lásce, kterou chovám k osobě V+W a tedy spíše toho W, jsem si myslela, že mě kniha nepustí a já jí přečtu lusknutím prstu. Nestalo se a dokonce jsem si v určité fázi čtení musela od knihy na podstatnou dobu odpočinout. někdy jsem třeba přečetla jen stránku a cítila jsem, že ji musím odložit.
i tak je to zajímavá sonda do života dvou mužů, které nedokázal rozdělit oceán ani zrůdná ideologie ani lidské blbství.
Jak říkám je to zajímavá zkušenost, jen tedy někdy mi překlad z angličtiny přijde příliš doslovný, ale nevhodný k dané pointě.

2 01.12.2019

Upřímně? Je třeba k této knize ještě něco dodat? Ti kdo ji četli ví a ti kdo ne, by měli uvažovat o nápravě.
Jsou to krásné příběhy obyčejného života, které se snaží najít ty drobné neobyčejné maličkosti v něm.
Stejně mám s touto knihou spojenou velice příjemnou vzpomínku: Když jsem ji ráno (přesně 24 hodin zpět) začala číst, začetla jsem se natolik, že mě z transu vyrvala až věta: "To nic není to se stává!". Když jsem vzhlédla vidím na silnici 3 přepravky rohlíku, které vypadli z dodávky, které se asi uvolnili dveře. Nejvíc mě potěšilo jak pán řidič, který mohl být pochopitelně naštvaný a říkat věty typu: "Já se na to vykašlu, práce z****á! Tohle se musí stát vždycky jenom mě!". Sbíral tu kalamitu s úsměvem a větou: "To se stává, aspoň budou mít zvířátka něco dobrého!". To mě nabilo tak pozitivní energií, že jsem se musela usmát :) Děkuji

12 06.10.2019

Poslední z mých knih Her osvobozeného divadla Hry stejně dobře platné tehdy jako dnes ;) Když se na tím člověk zamýšlí, lidstvo je stále stejně zabedněné. Člověk se furt žene za penězi, slávou, bohatstvím a mocí a bylo by lépe kdyby těch ďábelských věci nebylo? Ne, to čím jsou z nich děláme my ;) Až na to přijdeme bude NEBE NA ZEMI!

6 23.09.2019

Neuvěřitelný příběh o touze žít, o velkém štěstí a o lidském SS manovi bez nějž by ta kniha vlastně ani nevznikla.
Pamatuji si když jsem poprvé viděla pianistu na výjezdu ze školou a k smrti se mi ten film vlekl, dnes už nespočítám kolikrát jsem ho viděla a nestydím se ;)
Je treba si tyto lidi, tyto činy i tato místa připomínat, aby lidé nezapomněli, co všechno může člověk udělat člověku.

17 12.09.2019

Příběh malé Čijo, která je v devíti letech prodána do Gionu, kde se z ní nakonec stane gejša Sajuri, která celý život touží po jediném muži, kterého naštěstí dostane. Kniha se mi asi prvních 100 nečetla vůbec snadno, ale najednou začal příběh mě příběh vtáhl a já až s údivem zjistila, že mi zbývá poslední kapitola. Stejně si pro mě kniha nechala tu nejlepší pasáž až na předposlední stránku. Nebudu dělat drsňáka, protože jsem si při ní vzpomněla na mého dědečka a po tváři se mi koulely slzy jako hrachy, protože přesně to ve vztahu k němu cítím. On je tu stále se mnou a bude tu se mnou tak dlouho, dokud jediná vzpomínka na něj bude žít v mém srdci.
Zde pro jistotu ta pasáž:
Usnula jsem hlubokým spánkem a zdálo se mi, že jsem na banketu zpátky v Gionu a hovořím se starším mužem, který mi vysvětluje, že jeho žena, kterou vřele miloval, neumřela doopravdy, protože radost a rozkoš, kterou s ní za jejich manželství prožil, žije dál v jeho vzpomínkách. Já jsem přitom upíjela ze šálku tu nejpodivnější polévku, jakou jsem kdy ochutnala; každý doušek byl vrcholná blaženost. Začala jsem chápat, že ti lidé, které jsem kdysi znala a kteří zemřeli nebo mě opustili, ve skutečnosti neodešli, ale žijí dál ve mně stejně, jako manželka onoho muže žije v něm.
PS: Pokud se někdo chtěl dovědět více o japonské kultuře a zvycích, nebylo by vhodnější sáhnout po odborné literatuře či cestopisu než po románu?

11 08.09.2019

Předně musím říct, že seriál jsem neviděla a knihu tak četla bez předešlého zatížení. Nějak nevím je to krásná kniha, ale že bych z ní byla nějak mimořádně nadšená to ne. Člověk nakonec rád, že celá rodinka to zběsilé řádění přežila a nakonec se dočká i přírůstku. Jen to na mě asi nezapůsobilo jak jsem předpokládala.

2 26.08.2019

Čím více jsem četla tím více jsem se mi kniha odkládala obtížněji.
S postupem děje ve mě sílila především otázka: Jak se tohle mohlo stát? Jak to ti lidé mohli dopustit? Pokud je Bůh jak ten to mohl dopustit?
Nevěřím v Boha a podobné knihy mě v jeho všemohoucnost a velkomyslnost skutečně nepřesvědčí. Je to prostě chyba systému, kde člověk soudí člověka. V té době ještě podpořený šikovnými podpůrnými prostředky, které z vás měli dostat pravdu. Vaši? Ne jejich!
Podobné procesy jsou dnes asi nemožné, ale oni se všechny ty totalitní režimy ve svých praktikách příliš neliší.
Člověk je prostě při čtení hrdina, ale dokázali byste vydržet? Nezradit své ideály, když vám drtí palce a natahují na skripec?

25 08.08.2019

Po povídkách z jedné kapse je to moje nejoblíbenější Čapkova kniha.
Bohužel si nějak nemohu k Čapkovým knihám najít vztah a pouto. Mám prostě mnohé, které mě vzali mnohem více. Jedno se ale musí nechat mám ráda Čapkovu češtinu, skladbu vět a to jak popisuje děj. Jen to co popisuje mě jaksi nebaví.

9 02.08.2019

Verneho knihy ukazují stejný spád příběhu s jinou zápletkou, čím více knih čtu tím větší problém s nadšením pro příběh mám. Pořád je úžasná představivost člověka, kterému se o těchto technologiích mohlo právě a pouze jen zdát.
Jen mám problém s opakujícími se vzorci, tento příběh mě z nich malinko vytrhl a nabídl mi pohled po tajemného světa pod hladinou moře.

13 02.08.2019

Já si nemůžu pomoci čekala jsem něco víc. Je to asi prokletí ikonických knih, které jsou všude stavěny na odiv. Já pak při čtení říkám, je něco špatně se mnou, nebo s tou knihou? Jak to že neplní očekávání, které jsem do ní vkládala. Čtu stejnou knihu jako ty ostatní?
Pointa příběhu je krásně vymyšlená a zápletka také, ale něco mi tam chybí. Nějaký ten puzzle prostě nezapadl kam měl :(

11 02.08.2019

Četla jsem to jedním dechem a ten příběh mě vyloženě semlel. Pevně doufám, že je to skutečně román na základě mýtu, který se léty nafoukl a přibarvil červenou. Nechce se mi věřit, že by nikdo neudělal nic proti takové krutosti jedné ženy, spíš bych skutečně věřila intrikám za získáním majetku a odstavení ženy s vlivem. Pravdu už se dnes asi nikdo nedozví ale díky za inspiraci k tomuto dílu.
Četla jsem ji dokonce dvakrát a na podruhé už to prostě ten efekt nemá, každopádně pořád to je velice dobře napsaná kniha.

21 02.08.2019

Jedna se o nejznámější z her pánů Voskovce a Wericha. Jen se obávám, že je chyba ve mě, že už nedokážu vnímat správně jejich politickou satyru. Možná je daleko spíš chyba v době, přece jen hry aktuálně útočili na to co lidi v době před druhou světovou válkou hnětlo. Viděli nástup Hitlera, viděli ten hnus, který se na Evropu hnal.
V tech hrách se pro mě opakuje stejný osvědčený motiv, který prostě fungoval dva klauni proplétající se příběhem lásky, který je tu v Mexiku, tu v bájném antickém Římě.
On asi papír prostě nedokáže do důsledku ukázat genialitu humoru Voskovce a Wericha, která byla nejživější v kontrastu s panem Publikem.

2 28.07.2019

Nemohla jsem si pomoct, tu knihu jsem prostě přečetla v jednom zátahu.
Snad jen se mi vybaví replika z hry Laskavé bohyně: Neodsuzujete činy lidí, možná jen dělali to, co bylo nejlepší pro jejich přežití.
Je krásné vidět, že i člověk zahnaný mezi ploty, kde se z bytosti stává kur masa s číslem na ruce, dokáže cítit a prožívat základní lidské touhy a emoce.

12 24.07.2019

Viděla jsem dříve divadelní hru v podání Divadla pod Palmovkou a z představení odcházela s jedinou emocí = Musím si přečíst knihu!! Už jen abych si utřídila své myšlenky a pocity z představení.
Kniha je pro mě chronologicky mnohem uchopitelnější než samotná hra, ale stejně jsem si z ní prostě na zadek nesedla. Nevím jestli je to i tím, že jsem si frustraci z samotného představení přenesla už do knihy.
Nelituji, že jsem knihu přečetla. Některé pro mě sporné body hry objasnila, jen už se k ní asi nevrátím. Nejspíš jsem od toho čekala víc, takže nějak není proč.

7 11.07.2019

Jelikož jsem dříve četla knihu Deodusi tak poslední 3 povídky jsem měla již v ní: Velikonoční povídka, Za šťastnou lásku bas a O žlutém mužátku jsou skvělé. Celkově mě kniha bavila a popis Jana Wericha od Jiřího Voskovce je krásnou ukázkou bratrství, které ani oceán nerozdělil.

6 13.03.2019

Ono je to krásná vzpomínka plná sentimentu (což vzpominky bývají) na člověka, který nesnášel sentiment.
Je to svým způsobem manifest člověka, který viděl dál a hlouběji než my ostatní. Člověka, který už navždy zůstane v našich očích velký, i když měl jistě své mouchy.
Kniha není tintitko, ale je to spíše fotografiemi a papírem, který je více než kvalitní, takže přečíst by ji zabralo i den. Osobně jsem některé vzpomínky již slyšela, ale za těch pár nových jsem vděčná.
Děkuji
Nemůžu se zbavit dojmu, že je dělaná víc na efekt (mohutná kniha, tlusté strany, masivní přebal - prostě je třeba tu 500 obhájit). Neříkám fotografie jsou krásné, ale pokud by někdo hledal víc o hrách a kontextu doby jejich vzniku tak spíše kniha Igora Inova.

6 05.03.2019

Hry, které jsou stejně platné dnes jako tehdy, jen ukazují, že lidstvo je stále stejné ;) Stále stejně zabedněné ;)

7 24.02.2019