reader.007 komentáře u knih

Já vím že volit mezi mnoha skvělými leporely paní Štíplové je velký oříšek, ale tenhle příběh by se každopádně umístil mezi TOP 5.

Za devíti horami,
za hromadou dříví,
ve světničce s mucholapkou
bydlel jeden děda s babkou,
oba tuze chtiví.

Měli pěknou chalupu,
k tomu záhon zelí,
na dvorečku koně hnědku -
rozumu však jenom špetku,
co viděli chtěli.

5 11.12.2023

Kniha byla společností Netflix zfilmována a šla do kin v prosinci 2022.

3. února následujícího roku došlo v místě, kde se film natáčel, ke skutečné havárii a vykolejení vlaku vezoucího vinylchlorid a devět dalších nebezpečných chemikálií - tedy ke scénáři, jaký popisuje kniha.
Poškozené kontejnery začaly následně hořet a uvolnily do ovzduší, půdy i vod mnoho jedovatých látek. Následně evakuovaní obyvatelé poblíž ležícího, asi pětitisícového města, East Palestine se sice za několik dní směli vrátit do svých domovů, ale následky havárie budou pravděpodobně nedozírné. Podle některých jde o největší ekologickou katastrofu na území USA za posledních sto let.
Prozatím nejsou hlášeny lidské oběti, nicméně řada lidí si stěžuje na zdravotní potíže, které s havárií mohou souviset.

Od chvíle kdy jsem si jeho první vydání pořídila, jsem ho považovala za vynikající odrazový můstek pro svůj účel - hromadění knih "chci si přečíst" a musím říct, že jsem s jeho pomocí odvedla pořádný kus práce v době, kdy (a teď bacha, následuje cesta do pravěku) neexistovala žádná DK, internetový obsah byl v plenkách, knihbudky neexistovaly, internetové obchody veškeré žádné, staré knihy leda v kamenných antikvariátech a většina knihovnic byla stejně ochotná jako dnes...
Ztížené podmínky je tedy pořádný eufemismus a není divu, že jsem tento slovník považovala za dar z nebes.

Co mne dodatečně mrzí je zjištění, že už pro jeho první vydání autoři neodvedli zdaleka bezchybnou práci, protože jsem nyní třeba zjistila, že u některých (mnoha) autorů schází data o úmrtí. Jistě, každá encyklopedie stárne, jenže to o čem mluvím jsou chybějící údaje dokonce i z roku 1981(!), přičemž kniha vyšla v roce 1996.

5 08.02.2023

Je mi líto, ale ne... ne, ne a ještě jednou ne. Jistě by se dalo souhlasit s pasážemi, které pranýřují fastfood a polotovary, možná i s tím, že příliš dlouho vařené jídlo není zdravé a cukr že překyseluje organismus, jenže ten zbytek... Protože moje tělo (a ani žádné z těl která mám v referátě) zatím ještě není na umření, rozhodně se odmítám živit mixovanou zeleninou, oživenou leda autorem požehnanými doplňky stravy a už vůbec přijímat teze, že "kvalitně pěstované" hovězí je menší zlo než vejce.
Jídelníček tady popisovaný je vůbec chuťovka: nevadí mi dokonce ani ty klíčky, jenže vykládat že je v pohodě margarín? Polotovary jako zeleninový vývar? Tortily včetně těch ochucených? A kde asi tak Američani seženou mouku, když, podle toho co jsem někde četla, v jejich obchodech mají jen směsi na pečení? A když už jsme u toho, zelenina, natož pak zrní taky prý není obvyklý sortiment, takže se vlastně ani nedivím, že takovým vykukům jako je doktor Young kvete (pochopitelně jen obrazná) pšenka, jen mě překvapuje, že na to někdo skočí v místních podmínkách...

(SPOILER) Pro děti od 10 let? (tiráž) Tak to ani náhodou... Ale celkem chápu že to vydali jako knihu pro děti, protože pro dospělé by to rozhodně v roce 1983 cenzura nepustila i když já se nad tím místy moc bavila:
ROZSUDEK
Jezevci splnili ve výrobě pluhů
za pouhý rok plán celé pětiletky.
Jelikož nikdo z odpovědných kruhů
nepřišel na to, že vyrábějí zmetky,
dostali řády a tučné prémie
za velké zásluhy o novátorské dílo.
Ale najednou se všechno provalilo,
podvod je odhalen, tribunál soudí je.
Kde najít důkazy? To je věc složitá,
jako bys chytat chtěl jarní déšť do síta.
Jeden měl vadný stroj, ten špatnou surovinu,
tak to jde dokola, a kde pak najít vinu?
Vynesli rozsudek: Všeho je vinen stát!
Příčiny zlořádů jsou prý jen objektivní,
a žádný ekonom je proto neovlivní.
Jezevci plní plán, nelze je potrestat.
Zato soud odsoudil ve jménu pětiletky
k nejtěžším trestům - vyrobené zmetky.
Jezevci skandují: "Ať žije tribunál,
prémie za zmetky budou se dávat dál!"

Tohle prostě děti moc chápat nemohly a nemůžou dnes ani někteří dospělí. Nicméně mnoho z těch bajek je "použitelných" i dnes.

5 06.05.2021

Mno... jak už tu někdo psal přede mnou: snad by to ještě ušlo, KDYBY se jednalo o samostatný příběh z doby frantíkovsko-britského napoleonského haštěření, jenže vzhledem k tomu, že se P.D. Jamesová odhodlala kořit proslulé Jane tím, že jí vykrade nejslavnější knihu a navíc ještě dvě další, je to celé průšvih jako hrom. Ne v tom, že jde o detektivku... to je naopak myšlenka sympatická, jenomže jsem od prologu měla stejně trapný pocit, jaký pociťuji pokaždé když poslouchám Harryho Pottera - a to nekonečné omílání "co se dělo předtím, protože si to vy blbečci nepamatujete, nebo (hůř) jste to nečetli" by mě bez pořádné dávky sebekontroly stálo dobrou půlku zásob zubní skloviny.
Kromě toho se britská královna detektivek sice lísala k památce J. A. skoro na každé straně (což bylo únosné maximálně v předmluvě), na druhou stranu ale podsunula některým postavám pohnutky a charaktery až nesmyslně blbé. Nemluvím o F., u toho jsem ochotna uznat, že změna povahy byla poměrně dobře vysvětlena a hrála v tvorbě zápletky užitečnou roli, jenže třeba Charlotte? Závist? Pomsta? Nedůvěryhodné. A to bohužel nejsou jediné kiksy na oltář novosti díla.
Suma sumárum se mi zdá, že se prostě slavná detektivkářka rozhodla k odvážnému plánu, jenže asi byla v časovém presu či co... prostě knihu spíchla nesmírně ostudným způsobem a tak se bez pocitu znechucení dá číst vlastně jen pár pasáží a dialogů, jinak je to vykrádačka, vykrádačka, vykrádačka, nuda, nuda, šeď, šeď.

Ze srovnávací anatomie kniha versus film nakonec mnohem lépe vychází ten film, protože se předlohy naštěstí příliš nedrží, což je detektivní lince jen ku prospěchu a i když do role "krasavice" Lizzie najali pani středního věku která možná není úplně špatná herečka, ale ruku na srdce... do té by se Darcy nezamiloval ani kdyby vybíral po tmě a po hmatu, tanečky "pro neznalé" si tam alespoň většinou odpustili, stejně jako úmorné žvanění přežvýkávající zas a znova špatné svědomí Pýchy a předsudku, které by nesnesla stopáž žádného filmu, byť dvoudílného.

5 26.03.2021

Kdo by neznal Vladimírem Rážem přepůvabně načtené večerníčky o mašinkách... A knížka má ještě o level víc, protože se v ní ukrývají další vláčky, na které už v seriálu nebylo místo (mlsná mašinka a mašinka s dlouhým komínkem).
Pro špunty kteří milují auta, vlaky a jiná hejblata je tohle prostě povinnost. Třeba náš mladej (3) ji zbožňuje a než jsme ho ukecali do jiné knížky před spaním, vyžadovalo to silné přesvědčovací metody, protože tohle je opravdu těžký kalibr. Stejně ale čekám, že nás donutí dřív nebo později ji vytáhnout znovu.

Táta byl velký fanoušek Beatles a tak nám to pochopitelně nesmělo chybět v knihovně. Dodnes si pamatuji, že vždycky, když mi bylo milostivě dovoleno si knihu půjčit a hltat všechny ty překrásně barevné, skoro psychedelické obrázky, jsem si pokaždé musela pečlivě umýt ruce mýdlem a teprve PAK jsem dostala SVOLENÍ. 4 z nostalgie nad silným dojmem.

5 06.08.2019

Jako rozhlasová hra v podání pánů Hartla, Dvořáka a Somra velmi mrazivé a působivé.

5 22.01.2019

Jedinou vadou na kráse je ta mizerná lepená vazba, díky ní se totiž většina knížek častým listováním změní na štůsek volných listů. A ta moje byla mnou pročítána opravdu hodně často. Řekla bych, že zhruba kolem 5-6ti let patřila k mým nejoblíbenějším.

5 15.01.2019

Hrozně se těším až si ji přečtu celou. Už teď, když ji namátkou otevřu, tak se nad tím tak chechtám, že mám sama chuť chopit se pera...
A jedna perla k překladu: Myslím že by překladatelku (ano, myslím to vydání které zprznila, nikoliv přeložila, Iva Pekárková) neschvátilo si zjistit, že Harper Lee je žena a nikoliv muž a že její kniha, o které se King zmiňuje, vyšla u nás nikoliv pod názvem "Jak zabít sedmihláska", ale jedině "Jako zabít ptáčka". U knihy která dostala Pulitzerovu cenu by to za tu námahu snad stálo...

Pro mne nejméně oblíbený díl série. Asi je to věkem, že už se nedokážu ztotožnit s Harryho pocity věčně "rozhněvaného mladého muže" (tedy ukřivděného fracka :-)) a navíc mi sadismus se kterým postupovala Umbridgeová přišel už opravdu přes čáru, tedy na to, jak se jinak autorka snaží o dětský pohled na příběh. Co ale vidím jako pozitivní je to, že se konečně přestaly znova a znova přemílat informace z předchozích dílů (jako je Harryho původ apod.), takže do pátého dílu už se může pustit jen ten kdo je s hlavním příběhem seznámen.
Překlad je opravdu výborný a in memoriam se hluboce klaním panu Medkovi jak se s předlohou popasoval, ovšem ani to mi nedá, abych si neodpustila rýpnutí: na straně 322 a 687 se poněkud zapomněl a ani editor si pak nevšiml, že Lenku Láskorádovou nazval omylem původním jménem (Luna).

5 31.07.2015

Přesně vím, že jsem ji dostala tehdá k Mikuláši (a brácha Funky Kovala, kiš kiš :-)), a uchvátily mě hlavně ty ilustrace ještě v době, kdy jsem neměla ani ánung že nějaký sci-fi, fantasy apod. vůbec existuje, takže i když mě ani dneska tento žánr nijak zvlášť nebere, tyhle obrázky nabité životem a akcí si budu v knihovně hýčkat se stejným nadšením, jako když mi bylo 10.

5 27.11.2014

Je to jiné než film ale obě zpracování jsou půvabné svým zvláštním způsobem.

5 08.06.2014

Jestli někdo může obdařit "odpadem" i Děti z Bullerbynu, tak já jím úplně v klidu podělím tuhle "zpověď blbé nymfomanky".
Hrůza mne jímá při pomyšlení, že tohle vzniklo v hlavě praktikující psycholožky a z celého srdce se modlím, aby inspiraci nalezla JEN v osudech některých ze svých pacošů a nikoliv ve vlastním zpackaném životě.

Něco mezi Velkým trápením a Robinzonkou, jen je hrdinka o dost náročnější, nadutější, sobečtější, hloupější a línější. Prostě komplikovaný průběh puberty, žeano :-)
Ze způsobu jak je kniha psaná mám trochu zvláštní pocit - jsou to jako by vykřikované pocity a vzpomínky na ně navázané. I tak se to ale čte skoro jedním dechem.
Autorka se nijak nemazlí s tématem cikáni a jejich rodinné poměry. Žádné eufemismy a falešná korektnost, hezky bez studu a bez iluzí...
Nejsem si jistá, jestli bych knihu pochopila já jako dítě, řekněme v takových deseti letech, ale asi těžko. A že by ji přečetlo některé ze současných dětí, to bych se opravdu móc divila...

4 25.10.2024

Úchvatné je slovo, které bych v popisu této knihy určitě nepoužila, nicméně i tak mne trochu za srdce vzala. Jenže to je spíš tím, že si dovedu představit a připomenout dětské osudy podobné a i mnohem smutnější než jsou ty polopohádkové příběhy zde. A právě proto si myslím, že děti tahle knížka moc bavit nebude - nedokáží totiž docenit její hloubku a na pohádky pro děti je to poněkud "vlažné".

4 16.02.2024

Ještě jednu věc bych k téhle knize chtěla poznamenat: zvažovala jsem, že bych ji načetla, jenže jsou pasáže které nahlas prostě nedám, třeba tahle:

EPILOG
Závidím klukům, kterým se tátové vrátili z války. Strašně jim závidím. Vlastně to není závist. Je to něco jiného. Pocit, který nedovedu vysvětlit. Je v něm bolest nad ztrátou, hořkost nesplněné naděje i obyčejná závist.
Závidím vám, kluci. Závidím, že se vaši tátové vrátili. Závidím i raduji se za vás a s vámi. Jinak to ani nemůže být.
A přece na tatínka čekám. Přes to všechno. Přesto, že padl. Přesto, že to vím.
Čekám. Je mi šestadvacet let. Mám syna. Ale stále čekám na tatínka.
Čekám a čekám.
Čas od času se mi zdá, že přijde. Zaťuká. Vstoupí ve vojenském plášti a botách. Ohromný a mladý. Takový jako na fotografii. Řekne: „Dobrý den. Tak jsem se vrátil. Čekali jste na mě?“
Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Myslím, že ano. Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Pochopí. Neodsoudí ani mě, ani maminku, nikoho.
Čekám na něj. Pro mě bude vždycky takový jako na té fotografii. Mladý a usmívající se. Pro mě nikdy nezestárne.
Pro mě válka dosud neskončila, protože můj otec se nevrátil a já na něj čekám. Je pro mě hrozné pomyšlení, že můj syn na mě také bude čekat. A nedočká se.
To není bázeň ze smrti. Je to i obava o budoucnost mého dítěte, obava o všechny syny, kteří budou čekat na své otce.
Znova čekám, čekám a čekám.

4 28.01.2024

Nevím jaký oslavný ódy na válku se pěly před vydáním tohohle svazku, když údajně kdysi vzbudil takový nadšený ohlas - prý to bylo dílko svým antimilitaristickým postojem revoluční - nicméně musím uznat, že to BYLO čtení poměrně působivé, i když na první pohled trochu roztřesené a zbrklé.
Jenže svým způsobem právě tenhle styl zběsilého pobíhání člověka dokázal přenést na zmatené bojiště, kde nevíte odkud přiletí kulka, furt se někam pochoduje, občas někoho obvazuje nebo se už jen zatlačej oči a hned zase je čas na pochod... chci říct na útok... tedy útěk... no to je vlastně skoro to samý... Hlavně fit fit... ať si ti tupí pěšáci neuvědomí "Co já tu vlastně dělám, vždyť je to celý nesmysl". A kdo by nám pak padal do toho tak krásně vymyšlenýho mlejnku na maso, žeano? Hlavně Za svobodu! Za krále! Za vlast! Za prachy! Teda za prachy ne, to nezní vznešeně...
Jo a taky ne že se někdo budete cukat nějakým trapným pacifismem, to bychom vás museli potrestat veřejným opovržením, bílejma brkama a kdo bude pořád dělat zagorku, tak možná i kulkou.

4 26.01.2023

Sice jsem se u toho nijak zvlášť nebavila, nicméně na medvědí "tanečníky" a jejich drezéry už se po přečtení tohohle nikdy nebudu dívat stejně...

"Proč to musí být mládě?"
"Protože se musí cvičit od narození. Starší medvěd je tvrdohlavý a člověka neposlechne. Když je mláděti pět měsíců, upilují mu zuby až k dásním a navléknou mu kovový obojek. Když se vzpamatuje z bolesti, drezér mu působí další muka tím, že mu řeže a pálí přední tlapky, takže se medvěd staví na zadní, aby bolest zmírnil. Drezér přitom tahá za řetěz připevněný k obojku. Tak se medvěd naučí tancovat na zadních, protože při každém zatahání za řetěz se mu vybaví nesnesitelná bolest."