RemiBlack komentáře u knih
2022/20
Můj první gamebook (kde byly celý můj život?). Líbilo se mi, že je to takové RPG na papíře, které si můžu zahrát na dovolené nebo prostě doma. Ale na rozdíl od RPG hraných skupinou lidí je tady omezené možností možností (což dává smysl, protože jinak by kniha byla nekonečná, ale když mám nápad, jak situaci elegantně vyřešit, jenom není v nabídce, tak je to na nic). Nemůžu porovnat s jinými díly žánru, ale přišlo mi, že tady bylo hrozně moc situací, které vyžadovaly štěstí a správnou volbu (hodně situací, které najednou bez varování měly ukončit dobrodružství), takže kolem poloviny jsem se přestala vracet, a prostě jela po správných možnostech... Líbilo se mi ale házení kostkama (i ty kostky vytištěné v knize) a vibe té knihy. Je to zase něco úplně jiného. :D
2022/13
Kupodivu jsem jako první přečetla Druhák, a to spíš náhodou, ale líbil se mi. Prvák se mi jen tak sehnat nepodařilo, ale e-knihy v angličtině to jistí. ;) Z druhého dílu jsem prakticky veděla většinu toho, o čem byl Prvák, ale vlastně mi to ani nevadilo. Oba díly jsou docela příjemná oddechovka na odpoledne, člověk se u toho tak uklidní. Postavy fajn, příběh taky, co víc si můžeme přát... Jen škoda že nejsou víc než dva díly.
2020/24
Narazila jsem na tuhle knížku ještě dlouho před jejím vydáním. V anotaci jsem si tehdy přečetla, že "...Naomi zmizí a po pár týdnech pátrání je vytažena z řeky v bezvědomí", a řekla jsem si, že takovou pitomost jsem dlouho neslyšela. Je to nějaká superhrdinka nebo jen Mary Sue?
Naštěstí se ve mně cosi pohnulo a zapřísáhla jsem se, že si knihu přečtu, než na ni budu nadávat všem známým.
Kupovat jsem si ji samozřejmě nechtěla - znáte to, čtení z recese. A tak jsem nenápadně sledovala její status v naší městské knihovně, který byl pernamentně "nedostupné".
Až konečně, jednoho dne, se ke mně dostala. A páni? Páni.
Měla jsem očekávání na bodu mrazu a Zrcadlo, zrcadlo přitom bylo fakt dobré. Bavily mě postavy, příběh byl zajímavý. Za jedno odpoledne jsem měla dočteno a přiznávám, měla jsem (neopodstatněné) předsudky. :D
(SPOILER) 20/27
Konečně jsem se dostala i k poslednímu dílu Férské ságy! A že to trvalo. ;)
Mám k téhle sérii spoustu drobných výhrad, ale v zásadě se mi líbila. Vždyť je od Holly Black! :) Dobrý závěrečný díl, byť místy trochu uspěchaný.
Ale dvě věci přece jenom musím zmínit.
+ SPOILER (pro Královnu ničeho a Podlého krále)
Nespali spolu Jude a Cardan poprvé už v minulém díle? Jsem trochu zmatená. Asi jsem něco blbě pochopila nebo nevím... A teď ta (pro mě) důležitější věc:
+ SPOILER (naprosto a zcela nedůležitý pro Královnu ničeho, ale zásadní pro Nejtemnější část lesa, kterou tímto doporučuji!)
V průběhu celé Férské ságy (Krutý princ...) se čas od času objeví postava Severina z Fairfoldu. Autorčinu knihu Nejtemnější část lesa, kde je Severin jednou z hlavních postav, mám hrozně ráda, takže jsem se na každou zápletku s ním těšila.
Ke konci Královny ničeho je nicméně několikrát zmíněna Severinova choť. Její dvojče je rudovlasá rytířka, která se dostane v jednu chvíli do křížku s Nicasií... Víte o koho jde, ne?
No a pokud jste Nejtemnější část lesa četli, víte, že žádná "Severinova choť" není. Když už, byl by to Ben Evans. A na tenhle pár nedám dopustit, čili mě totálně zmátlo a naštvalo, co se děje. Že by autorka zapomněla na vlastní knihu? Nebo plánovala nějaké pokračování, kde všechno vysvětlí?
Naštěstí pro ty z vás, kteří se nad touhle malou záhadou taky pozastavili, mám asi i řešení. Jak jsem po prohledání internetu a anglického originálu zjistila, je to řešení poměrně jednoduché - ztraceno v překladu. Každou knihu překládal někdo jiný a v Královně ničeho Holly Black v každé zmínce o Benovi používá kompletně neutrální popisy a genderově neutrální výraz "consort", choť. Navíc Jude zmiňuje, že rytířka (Hazel) a Ben jsou dvojčata, stejně jako ona a Taryn, byť ne identická; což chápu, že je zavádějící.
Ale stejně mi to zvedlo mandle. :D
Takže kniha dobrá. Jen tak dál! :)
2020/10
Tak tahle knížka, ta byla ale hodně šílená. :D Nemůžu se zbavit pocitu, že v dnešní době patří spíš na Wattpad, než do nakladatelství, nicméně to zdaleka neznamená, že by mě nebavila. Shakespeare was crazy, but so am I.
2020/8
Na maturitu fajn (jednoznačné, prosté), na čtení se najdou lepší dramata. Možná by mě víc bavilo provedení na prknech.
2020/5
Je to Shakespeare, co víc říct? :) Jsem trošku zklamaná, protože po začátku R&J, který byl vážně vtipný, je tohle o něco slabší kafe. Má to nepromyšlené části, které bych se neodvážila napsat ani do školní slohovky, ale to už tak u klasik bývá. Líbí se mi ta šílená překombinovanost. Hra ve hře, zamilovaní každý do každého. Některé repliky jsou prostě ze zlata.
2019/46
Kirké se mi docela líbila. Má nádhernou obálku. Solidní 3,5*.
A pro milovníky mytologie je to must-read. Ten příběh je zajímavý, určitě poznáte styl Madeline Miller, pokud jste od ní již něco četli.
Možná právě to je můj problém - srovnání s druhou knihou paní MIller, Achilleova píseň. Protože Achilles a Patroklos, jejich příběh je úžasný, dokonalý a jedinečný. Oproti tomu je Kirké hrozně obsáhlá a trochu táhlá kniha. Nicméně když od toho srovnání odhlédnu, Kirké má svůj vlastní půvab, který spočívá v jiných věcech.
Přečtěte si ji a rozhodněte sami. :)
2019/43
Dvojka jde prvnímu dílu v patách a drží nastavenou laťku. Byly tam moc pěkné momenty, které vážně zahřály u srdíčka. ;) Nick a jeho maminka, například. Zaslouží si ty stejné komiksové 4*.
2019/42
Srdcerváči mají jednu nekonečnou výhodu, a to že jsou komiks. Protože pro všechno malovaný mám trochu slabost a speciální stupnici hodnocení.
Ale upřímně, ta grafika není můj šálek čaje. Je fajn, ale ne top. Na druhou stranu, vzhledem k délce příběhu to chápu.
Charlie a Nick jsou milí kluci (jak jinak :)). Milej je i jejich příběh, přestože je o \'vážných tématech\'. Ale je to celý hodně jednoduchý. Já vím, že v komiksu prostě nejde vyjádřit to, co psaným textem. Nicméně pro mě je to vážně škoda, protože hodnocení píšu zpětně a pomalu už nevím, o čem ta kniha byla.
Takže za mě dobrá jednohubka na odpoledne. Ale něco tomu chybí.
2019/35
Cress je skvělá postava. Cinder a Scarlet, to jsou hrdinky, typické knižní rebelky. Ale Cress? Zlatíčko, dívka v nesnázích. Perfektní hackerka. A co teprve Thorne? :D
Někdy kolem poloviny mi chvilku přišlo, že už je to kapku překombinované (na to, že Měsíční kroniky jsou taková oddechovka). Ale sečteno a podtrženo, líbí.
2019/38
Upřímně, nevím, jak tuhle knížku ohodnotit. Pokud se chcete přiučit francouzštině, pak můžu doporučit.
Ale vzhledem k tomu, že text je zrcadlový, mám velkou výtku. Překlad je jenom volný, takže bez překladače to není nic extra. A samotná čeština je vyloženě otřesná (nejenže jsou tam chyby, ale ten text zní hrozně divně).
Pro *pouze* vzdělávací účely, ano. Pro četbu, ne.
2022/39
Ještě lepší, než jsem si pamatovala. Doporučuju, je to fajn spooky čtení, a na to, že je to YA, i docela drsné. Holly Black prostě umí.
2019/31
První polovina knížky mě moc nechytla. Ale v momentě, kdy do děje vstopí město chladu, se to prostě rozjede. A pak už je to jednoduše skvělý!
Holly Black má styl psaní, který se výborně čte. Tak nějak pohádkově, ale zároveň se spoustou napětí, akce... A ty postavy! Tana, Gavriel, Winter, všichni.
Takže jestli vás nechytl začátek, dejte jí ještě šanci a nebudete litovat! :)
2019/34
Scarlet mě bavila mnohem víc než Cinder. Příběh se docela rozjíždí a už není tak předvídatelný - tedy většinou; Cinder nepokračuje v retellingu, ale má originální linku (což je super). Myslela jsem, že přezdívka Vlk bude v textu divná, ale kupodivu se to čte zase skvěle. ;)
Víc mě asi bavily části se Scarlet. Po Cinder jsem s pokračováním váhala, ale teď vím, že si Cress přečtu. Krásné letní oddechové. :) 4*
2019/33
Marissa Meyer se krásně čte. Příběh rychle ubíhá a těch 400 stran si ani nevšimnete. :) Navíc je Cinder retelling, takže jsem si u čtení dost odpočinula - je to docela fajn, když víte, co čekat.
Zároveň je to ale i moje největší výtka. Protože něco tak předvídatelného jsem dlouho neviděla. Je to až úsměvné, jak se postavy šokovaně diví jasným věcem. ;)
Nebo třeba ta děsná potřeba prince Kaie v devatenácti drze omlouvat... Takže oddech výborný, ale na mě to bylo jednoduché až trochu moc. 3,5*
2019/21
Neberte to prosím zle. Vážím si autorky a nechci nikoho urazit. Ale nemůžu pochopit, že tahle knížka je sepsaná věřícím člověkem pro další věřící. Není to spíš antireklama? Přečteno už pár týdnů zpátky, ale až teď mám odvahu napsat komentář. Protože tohle jsem vážně nečekala. Ať už jsem čekala cokoliv, při prvním odstavci jsem rozdýchávala menší infarkt a rozhodně nebyl poseldní. Well, pomalu jsem si na ten styl zvykala, ale asi ve dvou třetinách to Lily totálně zabila a mně už se nechtělo o nich dál číst. Kolegové z Anglie mají pro tuto situaci naprosto dokonalé označení. "Not my cup of tea."
2019/16
Upřímně... Nevím co k téhle knížce říct. Líbila se mi, o tom žádná. Ale prvních 200 stran se tak vleklo! Jude mi v nich hrozně lezla na nervy.
Nicméně když se Jude přestala litovat a kniha se rozjela, objevila jsem znovu tu lásku k pohádkovému světu víl.
Miluju autorčinu Nejtemnější část lesa. Tohle nebylo tak pohádkově čisté, ale rozhodně to stálo za přečtení a na druhý díl se moc těším.
A panebože, on tam vystupuje Severin! :) Sice jenom úplně málo, ale má na svědomí minimálně hvězdičku.
2019/15 Almost Midnight - Rainbow Rowell
2019/13
Dobře tedy, mám to za sebou. (A můžeme vesele čekat 2 roky na pokračování...) Přejděme ale rovnou k hodnocení a verdiktu:
Horší než první díl, ale pořád mockrát lepší, než druhý. Kolegové pode mnou tu zmiňují, že jim vadí Eliasova změna a jeho linka obecně. Vidím to úplně naopak! Elias si v tomto díle konečně (!) uvědomil, kde je jeho místo - ať už dobrovolně, nebo ne. Zbavili jsme se většiny vedlejších postav, které jen zabíraly místo tragickou minulostí. I Helenina linka se mi dost líbila. Konec docela pěkný. A co hlavně cením: četlo se to rychle, na rozdíl od druhého dílu tu bylo i napětí atd.
A teď si pojďme odůvodnit, proč dávám 3*.
Laia. Promerlina, horší (hloupější) hlavní hrdinku jsem snad nikdy neviděla. Mary Sue. Vůbec si nevěří, ale zase si myslí, že může dokázat cokoliv. Nezvládne to (je přece tak slabá, bojí se, nicka...), ale přece to zvládne (je přece tak silná, odvážná, cílevědomá). Nechce vést odboj, ale musí všechny zachránit (vlastním tělem a hrdinnou obětí, popř. obětováním ostatních, které ale nechce opustit). Pořád potřebuje nějakou pomoc (Músa třeba - mimochodem dobrá postava!), a pak to zahodí, není jí dost nebo tak něco (Darin). Ach jo... Dále, kuchta. - Minulost jak z mexické telenovely. Příběh si prostě hezky jel, napětí, zápletka a všechno... a pak se objeví Laia a plácne nějakou pitomost a je to celý v háji.
Závěrem tedy průměr. Ale když už jsem došla až sem, pustím se i do pokračování. (A pořád si stojím za tím, že chci knihu o tom, jak byli Elias a Helena pěťáci!)
2024/21
Po pěti letech jsem se dostala i k českému překladu. A znovu mě překvapilo, že Robin Hood je o něčem jiném, než čekám. Pokud jsem počítala dobře, tak těch svateb bylo v hlavní dějové lince 11. Doplňují to ale i dobrodružné příběhy a strasti Robina Hooda a jehoh přátel. Jsem ráda, že mám doplněnou mezeru ve vzdělání. Jen škoda toho konce.
2019/11
Čteno ve (zjednodušené) francouzštině, takže o čem to bylo, po mně prosím nechtějte vědět. :D Dost mě překvapilo, že příběh je vlastně samá svatba! Ale čtení to není špatné. Zkusím i českou variantu. ;)
2019/4
Povinná četba. První tři čtvrtiny knihy se mi docela líbily. Sice byly příliš popisné, ale to je u klasické literatury běžné. Líbil se mi popis zkažené společnosti a různé charaktery měšťanského domu. – Myšlenky mi připomínaly např. dílo Oscara Wilda. V poslední třetině mě ale kniha zklamala popisem nevděčných dcer. Možná snad ještě horším dojmem působil v té době samotný otec Goriot – jeho láska k dcerám byla tak přehnaná (docela creepy, popravdě), až se o tom nedalo číst. Sečteno a podtrženo, tak zlé to zase nebylo. 2,5-3* Co k tomu říct?
„Ach, ach! To je báječné polévkoráma,“