Rinoa18 komentáře u knih
Já nevím. Asi vybočuji z davu. Možná jsem "zmlsaná" příběhy, které vznikly ještě v minulém století a napsali je přímí účastníci války. Chápu, že tahle kniha měla být v prvé řadě románem a upomínkou, nikoliv odbornou či populárně naučnou publikací. I přesto mi tam ale pořád chybí více popisů, detailů, informací o prostředí i době. Je to hodně zaměřeno na osudy ústředních postaviček a samotná loď a válečné okolí působí spíše jako kulisa, která má do jisté míry vliv na jejich utváření. Popsání samotné tragédie mi přišlo takové uspěchané a neúplné, navíc v četbě nezabralo ani oněch padesát minut, po které se loď potápěla ve skutečnosti. Kdyby autorka na konci nezmiňovala svá slova díků všem těm lidem, pozůstalým, příslušníkům mnoha národností, se kterými spolupracovala, možná by mě tahle jistá nepropracovanost až tak nezklamala. Popisy pěkné, ale čekala jsem prostě víc.
Existuje velká spousta děl, která se nesou v duchu sci-fi žánru a troufnu si tvrdit, že ani já v tomhle ohledu nejsem žádným velkým nováčkem. Mám ráda tituly, které sahají do budoucnosti, představují naši planetu jinak, líbí se mi, co lidská fantazie dokáže vymyslet a hlavně je pro mě obrovskou vzácností, když narazím na něco, čemu prostě uvěřím. A tahle kniha představuje natolik reálnou utopii, že to snad ani lépe napsat nejde...
Více v recenzi :)
Jistě zajímavý a neobvykle pojatý příběh. Vše ale vyšlo tak nějak do ztracena. Těžko vyjádřit, jaký z toho mám vlastně dojem. Buď jsem něco nepobrala já, nebo to mělo opravdu mnohem větší potenciál. Postavy byly ale nepochybně poutavé.
Tuto knihu je velmi těžké nějak komentovat. Člověk se při čtení musí aspoň trochu obrnit, protože jinak je to hotová citová smršť. Určité myšlenky by se daly zarámovat.
Opravdu velmi silná četba.
Bohužel opět musím vybočit z davu. Řekla bych, že zvoleným tématem si autorka nabrala až příliš velké sousto. Kniha je plná klišé – od seznámení hlavních protagonistů až po její konec, což byla snad jediná solidně napsaná část, ale v konečném důsledku hodně absurdní. Autistická sestra B, ačkoliv se o ní často mluví, byla spíše vedlejším prvkem. Postavy byly ploché, dobré a spravedlivé nebo zlé a dost omezené. Zejména motivy těch zlých tam v podstatě skoro chyběly. Některé úseky vypadaly jako pokus o slohovou práci žáka základní školy. Mnoho scén působilo uměle, jako kdyby tam byly navíc, úplně zbytečně… stejně jako dialogy, jejichž existenci jsem v mnoha případech prostě nepobrala. Tato kniha určitě nelze srovnávat s takovými díly, jakými jsou Hvězdy nám nepřály nebo Než jsem tě poznala. Určitá světlá místa tam byla, ale nečekejte jich hodně. Nezbývá než doufat, že další literární pokusy této autorky třeba budou o něco zdařilejší.
Spíše než vědecký sci-fi thriller velká love story ždímačka. Obě části tu mají své místo, jen ta druhá převažuje. Ale i tak je to zatraceně efektivní.
Kniha, která se dá přečíst doslova jedním dechem. Velmi zajímavé pojetí života a smrti. Zcela neobvyklý kousek, který z hlavy asi jen tak nevypustíte.
Jedním slovem parádní. Možná i lepší než první díl. Zdá se, že autor se do tohoto příběhu vložil opravdu naplno. Je to kniha, která má hlavu a patu, zatraceně dobrého pisatele a hlavně duši! Nedalo se odtrhnout. Jsem skutečně moc zvědavá na závěrečný díl.
Tak tohle byla nálož! Napětí, akce, neschopnost se odtrhnout... kašlu na to, že mi tam občas nesedělo časově pár scén, prostě to bylo výborný! Všechny zdánlivě nadnesené propagace této kniny ze strany nakladatelství tentokrát zcela výjimečně odpovídaly. Vážně skvělá kniha.
Jo. A chci pokračování. A to tak, že nejlépe hned.
Božínku... to bylo tak šíleně vzrušující!
Ale teď vážně... mně nevadí erotika. Nevadí mi ani oddechovky. Ty oddechovky by ale měly mít určitou mez, kterou už prostě nepřekročí. Určitou únosnou hranici stupidity. Tohle se ale nedá. Existuje spousta romantických knih, kterým tento počin obsahově nesahá ani po první stránku - tu s názvem. V podstatě bych proti tomuto "bestselleru" ani nic tak zásadního neměla; pokud někoho baví číst desítky stran bezduchého a nikam nevedoucího tlachání, nebo ho baví neustále číst, jak se nám hlavní hrdinka točí ve spirálách, když zažívá už pátý orgasmus za noc, tak ať. Chápu, že se to některým líbí. Docela mě ale zaráží, že se počínaje touto knihou rozjela propagace dalších a dalších jí podobných. A abych byla aspoň trochu objektivní, překonala jsem se a opravdu jsem i těch pár dalších přečetla.
Tahle literatura vážně patří na úplné dno. A je opravdu škoda, že se rozmohla natolik, aby potlačovala ty knihy, které na rozdíl od komentované za něco stojí.
Vlastně jedinou věcí, která se mi na této knize líbila, bylo období. Ta doba, ve které se příběh odehrává, je sama o sobě určitě velmi zajímavá a vydala by na nespočet dalších knih. Myslím si, že autorka - ačkoliv jen docela okrajově, bohužel - dokázala poměrně solidně zpracovat pozadí této doby. Emoce těch lidí, které klátila chřipka a zároveň se jejich řady tenčily o ty, kteří museli do války. Tímto kniha byla určitě velmi zajímavá. Ten zbytek bohužel nebyl zrovna můj šálek kávy a i mně to připadalo celkem dost přitažené za vlasy. O nějakém pocitu strachu nemluvě.
Jojo Moyes zcela jistě umí chytit za srdce. A nejen to. Asi nejvíc mě uchvátily pasáže z pohledu Sophie za první světové války. Ačkoliv jsem o autorce měla slušné mínění už podle jejích předešlých titulů, tímto v mých očích stoupla ještě výše. Během válečné atmosféry tak, jak ji popisovala, jsem si nejednou vzpomněla na knihu oceněnou Pulitzerovou cenou - Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doerra. Řekla bych, že určitými popisy se mu paní Moyesová zvládá vyrovnat, i když v jejím případě jde primárně o romantický román.
Ta část knihy, která se odehrává v přítomnosti, mě pak až tak nenadchla. Řekla bych, že autorka trošku nezvládla "ukočírovat" hlavní hrdinku - místy to působilo uspěchaně a dá-li se mluvit o nějakém vývoji, pak byl hodně kostrbatý. A nakonec ten konec... ale nebudu spoilerovat. Tak jako tak i přes drobné mouchy nelze hodnotit jinak než kladně.
Právě dočteno. Oči mi vlhnou, ačkoliv vlastně nemají pořádně ani důvod. Dle mého názoru epické dílo poukazující na to, jak nevyzpytatelné mohou být stezky budoucnosti a kupodivu i minulosti v závislosti na našich rozhodnutích. Narozdíl od mnohých jiných publikací zabývajícími se cestami časem, se v této autor mistrně popasoval s paradoxy, které v podobných případech často vznikají. Nejednou vás přiměje k zamyšlení. Ostatně, vzhledem k tomu, kolik o jistých věcech víme, v této oblasti nelze příliš věcí vyvrátit. A právě v uvěřitelnosti, propracovanosti a otevřené možnosti toho, aby si čtenář udělal vlastní názor (nevštěpuje vám svoji pravdu - nechává otevřený prostor), spočívá hlavní kouzlo tohoto díla.
Nemůžu si pomoct, ale America na mě tentokrát působila snad nejhůř ze všech postav. Já vím, jsem ženská, chápu, když je někdo nerozhodný, ale ona se vážně chovala jako úplná slepice. Vzhledem k tomu, že ví, do čeho šla. Rozhodně slabší než první díl, ale konec tohoto dílu napověděl, že v tom třetím se určitě máme na co těšit. A já se tedy těším. :-)
A víte co? Já si myslím, že když je někdo opravdu v úzkých a je na tom psychicky špatně, tahle kniha mu hezky spraví náladu. Mark je prostě takový typ člověka, který vás musí rozesmát i ve chvílích, kdy zrovna prohraje váš oblíbený hokejový tým nebo jste třeba právě přišli o deset tisíc. Já toho chlapa prostě žeru. Úžasná kniha, kterou jsem dneska rozhodně nezavřela naposledy. :-)
Někdo by si možná řekl, že propojit čarodějnice, upíry a démony s opravdovými historickými ikonami (případně je z nich udělat) není moc dobrý nápad. Vezmeme-li v potaz prostředí soustředící se především na rudolfinskou Prahu, zajímavé, ale za těchto okolností?!
A ono to kupodivu funguje. A funguje to zatraceně dobře.
Já fakt nevím, čím to je, ale na tomto příběhu mě nezaujalo vůbec nic. Hlavní hrdina je šíleně ufňukaný trouba, který má obrovské deprese z toho, že je albín. Před lidmi se schovává, jeho sebevědomí je někde pod bodem mrazu. Dalo by se to pochopit, kdyby mu bylo pět let. Nebýt tohoto vskutku téměř všudypřítomného aspektu, snad by to byl i sympaťák. Ostatní postavy na mě žádný lepší či horší dojem neudělaly. V knize není nic, co by člověka mohlo překvapit. V podstatě by se to dalo napsat na třicet stran namísto tří set. Tentokrát mě Host celkem zklamal.
Málokdo si v dnešní době uvědomí, jak to za války vypadalo. Ten, kdo to nezažill, může maximálně tak okázale přikyvovat nad epickými snímky s vystajlovaným Bradem Pittem. Jaké to ale bylo doopravdy? Ač tenounká, tato kniha vám leccos přiblíží mnohem věrněji než kterýkoliv film. Dostanete to naservírováno očima přímého účastníka, ponoříte se do myslí těch chlapců a nezbyde vám nic, než s otevřenou pusou obracet stránku za stránkou.
Příjemné a doopravdy pohádkové zakončení této oddechové série.
Začátek je sice trošku slabší, ale jakmile si zvyknete, dá se do děje vcelku slušně položit a pomalu obracet stránku za stránkou až do samotného konce. Spousta věcí byla neskutečně předvídatelná a ještě větší spousta situací na mě působila neskutečně uměle… autorka si mě ale i přesto dokázala některými jednáními daných postav získat. Myslím si, že na tuto sérii budu vzpomínat (pokud si to za měsíc budu ještě pamatovat) paradoxně se smutným nádechem a pocitem toho, že se z ní přece jen dalo vykřesat o něco více. První díl k tomu rozhodně nakročeno měl.