RMarkéta komentáře u knih

Trefný název knihy a totéž platí i o samontné knižní obálce. Co si budeme vykládat, Veronika Žilková je živel, dost přímá a upřimná osoba. V šedesáti letech už má člověk samozřejmě právo na to, aby se za svým životem ohlédl a napsal své paměti. Takové bilancování není na škodu. Ovšem život této sympatické a nenapodobytelné herečky by vydal na několik románů a ty by taky stály za to. To tedy ano. Díky za to, že ji máme. S velkou chutí jsem si knihu přečetla.

9 24.05.2022

Klasická severská kriminálka, přesně taková, kterou mám moc ráda. Žádné zbytečně dlouhé kapitoly. Žádné zdlouhavé věty a souvětí. Žádné zbytečné pitvání a roztahování příběhu. Téma opět zajímavé a reálné. Jsem ráda, že Harry Hole v sukních, tedy Malin, se nevěnuje alkoholu. Mons Kallentoft stále umí. Dokonce jsem se těšila na rozmluvy mrtvých. Bylo jich tu méně, ale pořád stojí za to.

9 03.05.2022

Překvapilo mě, že něco takového může získat Literární cenu Knižního klubu, respektive vůbec nějakou literární cenu. Tuto jednohubku jsem přečetla více méně z pouhé zvědavosti. Četlo se velmi rychle. Autor si neděla těžkou hlavu s květnatou mluvou a s dlouhými souvětími, prostě jede dál. Taky si na nic nehraje. Bylo mi celkem jedno, co se stane s hlavní postavou. Atmosféra devadesátek byla povedená. Kupodivu mi nevadila vulgarita. Sem to tak nějak sedlo. Čekala jsem trochu víc. Místo toho jsem tím zmarem projela jako nůž máslem.

9 07.02.2022

Takový malý a milý halloweenský příběh. Pohádka pro dospělé, která dokáže zpříjemnit chvíle v dnešní době postavené na hlavu. Prostě čtení na dobrou noc. Upřímně, nedokázala jsem odolat a musela jsem si přečíst konec, protože by mi moje dušička nedala pokoj a bylo by se mnou k nevydržení. Za normálních okolností to nedělám a poctivě dojdu až na konec, ať je jakýkoliv. S barvou kůže jsem nikdy žádný problém neměla a nemám. Tak čarodějka Elphaba z muzikálu Wicked (Čarodějka) je taky zelená.

9 16.12.2021

Příběhy a osudy lidí, kterým do života zasáhla Šumava a bohužel i dějiny, které se přes ně převalily jako velká voda. Nemělo by se na ně zapomínat. Ale, co se stalo, to se opravdu nedá odestát. Vše bylo výsledkem doby, ve které žili. Doporučuji si před čtením zjistit nějaké historické info. Pak bude tato kniha vnímána trošku jinak. Možná, že i s jistým nadhledem a odstupem. Nehodlám se přiklánět k jedné či druhé straně. Jsem ale ráda, že takové knihy vycházejí, že si je můžeme v klidu přečíst a samozřejmě se nad nimi zamyslet.

9 07.12.2021

Na skok v Austrálii a bylo to odskočení příjemné, protože se po většinu svého čtecího času pohybuju po evropském kontinentu. Prostředí je to pro mně velmi atraktivní. Austrálie je opravdu jiný vesmír (fauna a flóra). Životní styl vyšší společnosti v osmdesátkách je kapitola sama pro sebe. Seriál mě zaujal a měla jsem ho ráda, i když šlo zřejmě o odpověď na americké seriály typu Dalas a Dynastie. Taky jsem na ně koukala. Krásně se mi propojil seriál s knihou. Postavy se tak nějak zhmotnily. Knihu beru jako oddechovku. Zápletka je to poměrně klasická, ale s tím nemám nejmenší problém.

9 12.05.2021

Opět velmi propracované i co se týká postav, ale to už beru od paní spisovatelky jako standard. Nejlepší je číst knihy hned po sobě, protože přesně na sebe navazují a taky je tu velké množství postav. Může se velmi dobře stát, že se člověk přestane orientovat. Všechno konečně do sebe zapadlo jako dobře promazaná ozubená kolečka. Přiznám se ale, že jsem očekávala poněkud akčnější konec. Vždyť to vypadalo, že se schyluje k pořádné bouři. Ale když se ohlédnu nazpět za celou sérií, tak tenhle konec k tomu sednul akorát. Paní spisovatelka přesně věděla, co dělá. Takhle to prostě mělo být. Z tohoto dílu a i z těch předchozích jsem si odnesla pár zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat i v tomto světě, nejen ve fantasy příběhu. Už teď můžu s čistým svědomím říct, že se budu k celé sérii ráda vracet.

9 06.02.2020

Malá útlá knížečka nebo spíše takové sešitové vydání. Koupila jsem si jako milou vzpomínku na návštěvu Muzea strašidel. Nejvíce mě zajímaly pověsti z Malé Strany. Tam se procházím nejraději. Je to magický kout Prahy, na který nedám dopustit. Zvláště Kampa má své nezaměnitelné kouzlo. Pokud se tam vypravíte krátce po rozednění, když ještě turisti nevylézají ze svých hotelových nor, můžete potkat vodníka Kabourka. Třeba vás požádá o lahvové pivo. Ale pražské pověsti a legendy nejsou jen mírumilovných rázovitých figurkách jako je tato. Někdy je nebezpečné vystrčit na ulici nos.

9 14.01.2020

Kniha mi pomohla si některé věci správně pojmenovat, dát jim formu a srovnat si je. Stavět na nich jako na pevném základě. Nějak jsem ale nepostřehla, že by tu Seligman zmínil sociální nebo kulturní hledisko. To má přece na formování jedince a jeho psychiky taky vliv. Sepisování tří věci používám. Ale to už jsem byla naučená ze skautu, tuším, že se tomu říkalo Modrý život.

9 16.01.2019

S Malin Forsovou se dá velmi snadno ztotožnit. Je to žena z masa a kostí. Na nic si nehraje. Je tak trochu hysterická, trochu vyčerpaná z práce a sama ze sebe a taky trochu alkoholička, žádná vyumělkovaná bytost. Hodně mě zajímal její osud a to jak se s ním dokáže poprat a samozřejmě její práce policistky. Hodně mi přirostla k srdci. Mons Kallentoft měl moc dobrý nápad s využitím hlasů mrtvých. Svým způsobem to knihu hodně osvěžuje. To oceňuju. Pan spisovatel stvořil uvěřitelný svět a s uvěřitelnými lidmi v něm, který můžeme každý den vidět na ulici kolem sebe, pokud tedy opomenu bombový útok a vraždy. To samozřejmě vidět nemusím. Ale nebyl zrovna dobrý nápad začínat sérii nějakým čtvrtým dílem. Skočila jsem do neznámé vody po hlavě a to já obvykle nedělám.

9 17.07.2018

Poměrně jednoduché povídky z vesnického života s poučením. Takový Klostermann v sukních. Pokud bych ji měla k někomu přirovnat.Vlastě Pittnerové by Šumava taky moc slušela. Tak se prostě na vesnici tehdy žilo.

8 08.08.2024

Přečetla jsem hned 2x po sobě. Nějak jsem se té knihy nemohla nabažit. Tolik mě bavila. Mám pro Malin Forsovou slabost. Ta její vnímavost mě fascinuje. Přeju jí, aby už se nikdy nedotkla chlastu. Kallentoftův vyprávěčský styl se mi hned tak nepřejí. Je to můj oblíbenec.

8 03.11.2022

Příběh mi připomínal dva filmy. Jeden je s Angelinou Jolie (Kdo mi jde po krku) a druhý je klasika s Meryl Streepovou (Divoká řeka). Čekala jsem trochu víc. Ale autorovy popisy a podaná atmosféra mi to ve finále vynahradily. Měla jsem kolikrát pocit, že se vezu v kánoi s nimi. Překladatel si taky mohl dát o něco více záležet.

8 19.10.2022

Život na staré Šumavě byl velmi těžký. Tvrdá práce v lese, často nuzné bydlení v nějaké lesní chatrči či chalupě, kruté zimy si vybíraly svou daň a zároveň utvářely charaktery lidí, kteří zde žili. Výraz "Samum", který si Klostermann tak chytře vypůjčil, asi nikdy nezapomenu a patrně ho zařadím do vlastní slovní zásoby. Příchod zimy na horách přinášel velké starosti. Klostermann v této povídce velmi dobře ukázal, co zimní nevyspytatelné počasí dokáže. Tento příběh jsem od dětství slyšela v nejrůznějších podobách. Nicméně, až Klostermann ho dokázal vyšperkovat. Řekla bych, že každé hory mají podobnou legendu.

8 25.08.2022

Pamatuju si lehce pozapomenutý film Tichá bolest s výborným Rudolfem Hrušinským v roli moudrého a osudem zkoušeného dědečka. Byl to hořkosladký baladický příběh s pohlcující atmosférou. Bohužel musím říct, že film je mnohem lepší než kniha. To se tak často nestává. Kniha je souborem historek z vojny u Pétépáků, kde sloužil mladý vojín Kadavý. Scénu s tankem asi hned tak nezapomenu. Jako ukázka toho, čeho se dopuštěli na lidech komunisti, je to dobré. Jakákoliv připomínka toho režimu se počítá.

8 15.03.2022

Nebylo mi při čtení zrovna moc dobře po těle a ani po duši. Drtí mě, že takové hrůzy musí zažívat děti. Je to pro mě něco nepředstavitelného. Děti máme chránit, ne jim dávat do rukou zbraně a nutit je bojovat. Věřím, že tato kniha byla pro Ismaela i jistá forma terapie, že se z toho mohl vypsat a sdělit to světu. Ten totiž rád nad některými událostmi přivírá oči. Co se něděje přímo před našima očima, to prostě není. Nevidíme to. Nás se to netýká. Více takových příběhů a svědectví. Přeju mu už jenom lepší život.

8 19.01.2022

Opravdu silný příběh,který by byl ještě silnější, kdyby ho vyprávěla sama jedna z hlavních postav, tedy žena a umělkyně Marcel Moore a ne pan spisovatel Rupert Thomson. Proti panu spisovateli nic nemám. Nemůžu mu vytknout ani to nejmenší. Napsal to upřímně a citlivě. Příběh by pak nabral úplně jiný rozměr. Byl by víc osobnější, niternější. Vztah mezi Claude a Marcel byl hodně komplikovaný. Marcel ji musela strašně milovat. Tohle bylo až nadpozemské spojení dvou osob. Jedna v druhé našla i spřízněnou duši. To je pouto, které se nedá jen tak přeseknout. Může ho přerušit až smrt.

8 27.12.2021

Z knihy jsem nadšená. Dravci mě fascinují už od dětství a pro sovy mám zvláštní slabost. Dokonce umím soví houkání napodobyt a přivolat si ji tak k sobě, když poznám, že tam v lese někde je. Působí to pak skoro až strašidelně, když se začne přibližovat a odpovídat mi. Fotky jsou úžasné. Kochám se jimi. Text je u fotek krátký, srozumitelný a vypichuje mnoho zajímavostí, kterými jsem si rozšířila své obzory. Doporučuji všemi deseti, protože je opravdu krásně udělaná.

8 08.01.2021

Lidská osobnost má mnoho vrstev a zákoutí, zvlášť, když je něčím pokřivená nebo zformovaná. Styl psaní pánů autorů mi sedl přesně akorát. Kapitoly jsou krátké. Nic se zbytečně nerozepisuje a to i když se tu píše o hnusných a zvrácených věcech. Autoři se rozhodně v jejich popisu nevyžívají a nepodávají je detailně. Kniha vyžaduje soustředěnost, protože se tu prolínají dvě linie příběhu, respektive, přítomnost s minulostí. To považuji za chytrý tah. Nálepka "Jen pro silné povahy" je velmi dobrý marketingový tah. Tím ale nechci znevažovat a zlehčovat téma příběhu. Jde o ožehavé záležitosti. Jako úvod do série mi to stačilo.

8 10.11.2020

Když beru tuto knihu do ruky, abych ji třeba jen prolistovala, rázem se ocitám v úplně jiném světě, v magické světě. Ten mě úplně pohltí. Všechno kolem mě přestane existovat, rozplyne se v mlžném oparu, čas se zpomalí. Já se pak můžu klidně vydat na putování s naší Matkou řek. Takto se fotografiemi vyjádřil někdo, kdo řeku Vltavu skutečně miloval a o svou lásku se podělil s ostatními. Jsem proto moc ráda, že mám knihu v knihovně a můžu se jí kdykoliv věnovat. Pana Plicky si nesmírně vážím.

8 03.06.2020