RMarkéta komentáře u knih

Tak trochu jsem očekávala tradiční rivalitu mezi Pražáky a Moraváky. Nakonec jsem byla ráda, že se takové dění v příběhu nevyskytuje. Bergman je pořád samorost. Prostředí, kde se zločin odehrává je pěkně zvolené (vesnice, les, mokřady a louky). Měla jsem pocit, že se procházím mezi postavami. Nejde o žádné velké drama. Prostě se všechno postupně rozplétá a všechno do sebe zapadne, přesně tak, jak má. Potěšila mě drobná zmíňka o Slivenci. Tam to mám, co by kamen dohodil.

46 16.08.2023

Čeština je krásný jazyk a Karel Poláček to touto kouzelnou dětskou knihou krásně dokazuje. Skloubení hovorového a spisovného jazyka mě dostává do kolen, stejně tak, když se Péťa snaží napodobit dospěláckou mluvu. To je humorné samo o sobě i bez těch klukovin, co s dalšími dětmi prožívá. Výraz pročež a načež už určitě nikdy nezapomenu. Příběh je sice popisován dětskýma očima, ale i dospěláci si zde najdou svoje,jako jsem si našla já. Je to osobitá oddechovka a hezká vzpomínka na dětství.

46 23.07.2018

Gertinýma očima sledujeme a prožíváme odsun německého obyvatelstva z Československa i následující události po něm až po sametovou revoluci. Do vyprávění na malou chvíli zasáhne i její vnučka. V té komplikované době byla národnost velký problém. Gerta nebyla Němka a v podstatě ani Česka. Češi se v té době dopouštěli velkých krutostí, které si kolikrát nezadali s těmi německými. Bohužel to odnesli i obyčejní a nevinní lidé, kteří dlouhá léta žili mírumilovně pospolu. Vše se dělo v kontextu doby a byl to výsledek událostí, které odsunu předcházely. Co se stalo, nedá se odestát. Velmi působivě popsaný výsek našich dějin.

44 07.07.2022

Kniha, která rozděluje čtenáře na dvě poloviny a které velmi uškodilo, že je zařazena v povinné četbě. Taky jsem s ní měla problémy. Nečte se úplně snadno. Je to čtenářský oříšek. Nějak jsem se jí nemohla dostat na kobylku. S přibývajícími léty to ale přišlo tak nějak samo. Až jsem se sama sobě divila. Začala jsem ke knize přistupovat jiným způsobem. Božena Němcová musela mít svou babičku moc ráda a nebo si ji přinejmenším takovou vysnila. Pro mě je tato kniha krásnou nostalgickou vzpomínkou na laskavého a moudrého člověka. Babička přesně taková je. Zkuste si podívat nebo si vzpomenout na vlastní babičky. Jaké to budou vzpomínky? Samozřejmě, že Božena Němcová knihu hodně zidealizovala, ale proč ne, vzhledem k tomu jakým životním údělem si sama osobně prošla, se to dá pochopit. Takže trošku utekla od reality.

44 10.05.2021

Poprvé přečteno na základní škole v rámci občanské výchovy. Doporučuji přečíst každému. Zejména na základních školách by mělo jít o povinnou četbu. Takové příběhy je velmi nutné vyprávět. Pořád jde o aktuální téma. Nebylo to jednoduché čtení. Účel šokovat tato kniha splnila přesně. Při čtení jsem si vzpomněla na naši nejznámější feťačku Katku. Dokument o ní taky stál za to.

43 31.10.2023

I v našich luzích a hajích není nouze o zločiny. Takže proč ne. Kniha se dobře četla. Zoufalí lidé, dělají zoufalé věci. Bohužel. A nejhorší je, když se to bezbřehé zoufalství promění v chorobu. Ta zde již několikrát zmiňovaná psychologická linka mezi dvěma hlavními postavami mi vůbec nevadila. Bez ní by příběh působil tak nějak sterylně.

43 16.05.2023

Nebýt mé maminky, tak ani netuším, že nějaké Životice vůbec existují. Ano, je to pozamomenutá tragédie, o které jsem nic nevěděla. Proto je nutné si takové události připomínat. Nebyly tady totiž jen Lidice, Ležáky nebo Javoříčko. Všichni si zaslouží mít důstojný pomník a být připomínáni. Měla jsem ze začátku problém s vyprávěcím stylem, pak jsem se začetla a málem vystoupila někde jinde, než jsem měla. Je moc dobře, že v tomto případě nejde o románové zpracování. Takových příběhů bude mnohem víc a to i těch novodobých, bohužel. Je to síla, si o tom jen číst. Tato nacistická odvetná vyhlazovací akce, která vznikla z obyčejné pomsty, chtivosti a zášti byla úplně zbytečná. Válka je hnus a vždycky to nejvíce odnesou úplně obyčejní lidé jako vy nebo já.

43 17.06.2022

Nejdříve viděn film, ale kniha je prostě kniha. Krásný a dojemný příběh, který se odehrává ve velmi těžké době, 2.sv.válka. Nápad s vyprávěčkou byl výborný. S tím jsem se ještě nesetkala. To smekám klobouk. Je ale velká škoda, že je vyzrazena hned na začátku. Mohl s tím trošku vyčkat, kniha by tak získala jiný rozměr.

43 07.02.2022

Můj nejoblíbenější Poirot. Po knížce jsem sáhla až po seriálu a několika filmech. Celý příběh se mi tak při čtení v hlavě odvijel jako film, až jsem měla pocit, že jsem jeho součástí, že jsem v centru samého dění. To se mi občas s některými knihami stává. Mám to ráda. Plynutí času se tak nějak zvláštně změní a já si takové drahocenné okamžiky užívám. Rozuzlení příběhu mě vždycky překvapí, i když vím, kdo je vinen. Je to taková třešinka na dortu.

42 04.01.2019

Nora se rozhodla zemřít. Odpočet právě začal. Jde o motivační příběh a nejde o motivační příběh. To záleží na naší optice. Můžeme číst o Nořině životě obyčejným způsobem, nebo se do něj ponořit, podrobit ho hloubkovému průzkumu a vztáhnout spoutu věci na sebe. Taky jsem to tak udělala a začala věci kolem sebe vidět v jiném světle. Je tu plno citátů a hlubokých myšlenek. Některé jsem si podtrhla. Máme se skutečně ptát, co by se stalo kdyby? Skutečně to chceme? Utopit se v toku takových myšlenek? Něco si vyčítat a litovat se? Kdybych udělala něco jinak, byla bych šťastnější? Vyhovovalo by mi to? Opravdu? V danou chvíli děláme vždy všechno podle svého nejlepšího přesvědčení, vědomí a svědomí, i když možností je nekonečně mnoho. Žijeme život jaký máme. Nemusíme mu přece vůbec rozumět a pitvat ho. Stačí, že ho žijeme tady a teď. Asi se mi to velmi lehce říká, ale je to tak. Třeba kniha spoustě lidí pomůže. Někam je popostrčí a ukáže směr. S hlavní postavou se dá velmi dobře stotožnit. Samozřejmě záleží na tom v jakou chvíli knihu čteme a v jakém rozpoložení se nacházíme. Obálka knihy je opravdu výstižná. To se tedy povedlo a k příběhu sedne naprosto dokonale.

41 14.03.2022

V paměti mi utkvěla vzpomínka na náš černobílý seriál s křehkou a éterickou Martou Vančurovou co by Janou Eyrovou a Janem Kačerem v roli pana Rochestera. V podání Marty Vančurové byla Jana takový kultivovaný a intelektuální dívčí typ. Vlastně pořád je. Jana Eyrová byla na svou dobu velmi moderní dívka a žena, jako by snad ani do své doby nepatřila. Byla jiná a zvláštní, myšleno ale v dobrém. Příběh je velmi propracováný do nejmenšího detailu a když říkám velmi, tak tím myslím opravdu velmi. To se týká i samotného prostředí a atmosféry. Při čtení jsem si připadala jako nějaký šmírák, co Janu špicluje na každém rohu. Jako bych si listovala v jejím deníku. A to čtení stálo rozhodně za to. Nelíbilo se mi jak se k ní zachovala Reedovic rodinka. Ta nespravedlnost světa na mě taky dopadla a při tom je Jana smýšlená postava. Jsem se nechala dobrovolně strhnout a pohltit příběhem. No, chování pana Rochestera mi taky nepřišlo úplně normální, byl dítětem své doby. Souhlasím s petaSk, že Jana Eyrová je nádherně pozvolné a pomalé čtení.

41 15.09.2021

Já jsem v knize nikde nepostřehla, že by si Anna nějak stěžovala, reptala nebo se dokonce litovala. Všechno, čím si v životě prošla, uměla přijmout. Čelila tomu. Porvala se s tím, tak jak to přišlo. To muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu. Tu jen tak v sobě nikdo nemá. Kdo hledá romantický příběh, tady ho nenajde. Jsou tu moc dobře propojeny dvě linie vyprávění. Jedna druhou nenarušuje. To je fajn. Takhle by to mělo přesně fungovat nebo si to alespoň tak představuji. Při každém otočení stránky jsem byla zvědavá na to, co se s Annou bude dít. Díky té zdravé lidské zvědavosti je asi kniha neuvěřitelně čtivá a styl psaní k tomu taky sedne. Já jsem jí projela jako nůž máslem. Je to příběh, který napsal sám život. Nic vyumělkovaného. Nebála bych se knihu nazvat ispirativní a pohlazením po duši.

41 14.01.2020

Tak tohle je opravdová perla a skvost naší literatury, kterou dokážu docenit až teď v dospělosti. Povinná četba prostě zanechává na lidech nedozírné následky, což je škoda. Ke knize se pravidelně vracím, když nastanou ty pravé vlahé večery, kdy je dlouho vidět. Naliju si sklenici vína, jdu si v poklidu sednout na lodžii, plně se ponořím do příběhu a užívám si ho. To jsou chvíle k nezaplacení.

41 07.11.2019

Ten stařík prožil ale dobrodružný život. To by vydalo na román. :-) Byl snad u všeho, co hýbalo světem a že to teda byly události. On ke všemu přišel jako slepý k houslím. Ten jeho klid a nestrsování se za žádné situace, mě dostával do kolen. Všechno je, tak jak je a všechno bude, tak jak bude. Švédský Forrest Gump. Humor na skandinávský způsob.

40 12.06.2024

Fin Waltari nás pozval na návštěvu k egyptskému lékaři Sinuhetovi. Nebude to ale vyprávění ledajaké, protože se přesuneme daleko v čase až do starověku. Velmi barvitý a obsáhlý román, který je vystavěn jako Sinuhetovy paměti. Projdeme jeho životem od dětství až po stáří. Zjistíme, že jeho život byl velmi bohatý a dobrodružný. Zažil toho docela dost a možná se dozvíme i jedno tajemství. I když se Sinuhetův příběh odehrává v daleké minulosti, tak jsou zde prvky a myšlenky, které jsou nadčasové a prolínají se i s dnešní dobou. Stačí se podívat kolem sebe, co se děje. Waltari byl ovlivněn 2. sv. válkou a ta v něm zanechala velmi silné zážitky, což se mu vůbec nedivím. Byla to hrozná doba.

40 17.05.2024

Darrel Standing prožíval nepředstavitelná muka. Byly to halucinace, protože trpěl v šílených bolestech a jeho mozek se ho snažil udržet při životě od šílenství a jisté smrti nebo opravdu cestoval v minulých životech? Kde se v člověku bere ta nezdolná síla a vůle? Je hnacím motorem a palivem touha po svobodném a spravedlivém životě? Co to je? Co to umožňuje? V lidské duši se ukrývá mnoho a mnoho neprobádaných možností. Tělo může být spoutané ve svěrací kazajce, ale duch zůstane svobodný a může bloudit, kde chce. Ani zdi věznice a nelidské zacházení ho nedokáže zlomit. Podmínky v tehdejším vězeńském systému byly naprosto příšerné a nelidské. Tato kniha se z Londonovy klasické tvorby dost vymyká. Velmi intenzivní zážitek.

40 23.10.2023

Jedna z nejlepších dětských knih. Přiznám se, že se k ní velmi ráda vracím i v dospělosti. Nechávám se ráda unést příběhem, kde není nouze o dobrodružství. Proháním se s loupežníky v lese a na jejich hradě. Bydlím v jeskyni. Prchám před harpyjemi. Potkávám skřítky. Nacházím opravdového přítele, kterého považuji za svého bratra a zjišťuju jakou moc má láska. Užívám si skandinávské přírody. Neteřím jsem knížku taky nedávno nenápadně podstrčila. Knížky Astrid Lindgrenové mají zvláštní a neopakovatelné kouzlo.

40 03.12.2019

Pro malé i velké. Každý si v této pohádkové knížce najde svoje. Bylo to velmi poučné vypravování. Ano, ano, jedině chytrostí se dá porazit lidská hloupost a nespravedlnost. Jan Werich je opravdu nenapodobitelný a to hlavně díky svému velmi osobitému humoru. Pohádky je potřeba číst v každé době. Ta podzimní sychravost tomu jenom nahrává.

39 31.10.2023

Z počátku jsem měla problém se do příběhu začíst. On ten začátek je totiž takový pomalejší. Ale člověk nemůže hned hupsnout do děje. Jakmile se všechno rozjelo, tak jsem nechtěla dát knihu z ruky. Ze stylu vyprávění je cítít, že pan spisovatel má novinářskou praxi a zkušenosti z ní využil moc dobře. Líbil se mi nápad se dvěma vyšetřovacími liniemi, které se v jeden okamžik protnou. Od toho momentu začne všechno do sebe zapadat jako dobře namazaná ozubená kolečka. Při vyslovení názvu knihy mi automaticky vyskočí skvělý Jean Reno. Z filmu jsem si pamatovala, že jde o naprostou šílenost, ale že až takovou.

39 14.09.2023

Nástup do druhého ročníku v Bradavicích. Nápad s tajemnou komnatou nebyl vůbec špatný. Stále je ten příběh ještě takový dětský, ale proč ne. Nemám s tím nejmenší problém. Vždyť i sám Harry byl ještě dítě. Autorka už nám ukazuje, kam se osud obrýleného chlapce s jizvou na čele, jeho kamarádů a vlastně i všech ostatních bude ubírat.

39 09.12.2022