Roanna komentáře u knih
Velmi těžká kniha na čtení, u které je potřeba ji občas odložit a trošku se nad fakty zamyslet. Smekám před autorkou, která si dala obrovskou práci se sbíráním a ověřováním historických faktů o Anně, a nabízí nám tak úplně jiný pohled na poslední měsíce Annina života. Nejde si nevšimnout jisté zaujatosti autorky, díky které je Anna vyličena spíše jako nevinná oběť, než jako zrádkyně jejího Veličenstva, nicméně některá fakta uvedena v knize se mi zdají opravdu svědčící spíše v její prospěch. Osobně si myslím, že čistá jak lilie určitě nebyla, ale některá obvinění proti ní byla naprosto nesmyslná. Jak to skutečně s Annou bylo a zda se alespoň některá obvinění zakládala na pravdě, se již s jistotou nedozvíme, každopádně kdo má rád Tudorovce, měl by si knihu určitě přečíst, a možná pak třeba i trochu přehodnotí (jako já) názor na tuto významnou postavu anglických dějin, který je mezi historiky spíše negativní.
Pro své originální pojetí a především nápad, udělat z tragédie komedii, je pro mě tohle nejlepší knížka od Kerstin. Navzdory tématu je kniha velmi vtipná, dobře promyšlená, ale souhlasím s názorem, že konec už byl trošku rozvláčný. Trošku bojuji s romantickýma linkama, které jsou na můj vkus dost přeslazené - mám pocit, že ty pany Božské píše Kerstin přes kopírák. Ale jinak samozřejmě vřele doporučuji, (a neodpustím si podotknout) že na německou autorku je to velmi příjemné počtení.
Knížek na toto téma jsem četla už několik, a tato mi nepřišla nijak vyjímečná. Je samozřejmě zázračné, jakou neuvěřitelnou rychlostí se Anitě podařilo ze svého těla vypudit rakovinu, ale přesto mě její příběh nezasáhl tak, jak by se dalo očekávávat. Čtenáři jistě ocení, že Anita nevyzdvihuje žádné náboženství a nesnaží se moralizovat, pouze sděluje své pocity z druhého břehu a píše o zásadní životní změně, kterou si poté prošla. Je to vcelku útlá a čtivá knížka, ale po třetí části jsem měla pocit, že čtu pořád to samé. Některá tvrzení - např. o tom, že jsme čistá láska a všichni jsme Jedno, mi připomněly irskou mystičku Lornu Byrne, která mě však svými knihami oslovila víc. Na druhou stranu, některé myšlenky mě zaujaly, takže zase tak špatné to nebylo. Ono je nakonec celkem jedno jestli věříme, nebo nevěříme na posmrtný život, protože jak to skutečně bude se přesvědčíme, až nastane náš čas a nebude cesty zpět. Ale o tom už nikdo napsat nedokáže. Každopádně tomu, kdo věří v nekonečné bytí duše, se bude ze světa jistě odcházet mnohem snáz.
Četla jsem knihu v posledním vydání, s krásnou obálkou, a nejednou mě při čtení napadlo, zda také někdo nemohl citlivě rekonstruovat text, který se četl opravdu velmi těžce. Myslím, že je to psané starodávným stylem nejen kvůli snaze o větší autentičnost a vžití se do dávné doby, ale svou roli v tom hraje také datum narození autorky. Dřív se takovým stylem psalo běžně. To by mi ale tak nevadilo, horší pro mě bylo, že byl celý děj psaný tak jaksi odosobněně, jakoby z povzdálí, bez možnosti nahlédnutí do duše paní Zdislavy a dalších. A to je pro mě problém. K této knize se už vracet nebudu.
Na knížce je nejzajímavější krásný obal. Třetí hvězdu dávám právě za něj. Děj románu mě příliš nenadchl a nedokázal patřičně vtáhnout, přestože anotace zněla slibně. Zkrátka takový nemastný neslaný příběh.
Napsat věrohodný historický příběh, ve kterém vystupují skutečné postavy dějin, a podat ho tak, aby vše do sebe hezky zapadalo a přitom se to dobře četlo, to jen tak někdo nedokáže. Velmi si cením toho, že se autorka držela historických fakt a v příběhu příliš nefantazírovala. Děj plyne svižně, je uvěřitelný, a tím, že je psán z pohledu více osob, je také barvitější. Ráda si přečtu i další knihy od této výtečné Paní spisovatelky.
Všichni jsme čistá láska, ale nemáme se dost rádi a lásku uzavíráme v sobě. Zbavme se nenávisti, milujme sebe, své rodiče, děti, zvířata, přátele i nepřátele, chraňme naši planetu a v lásce nehledejme dokonalého partnera, protože sami nejsme dokonalí.
Těmito třemi řádky jsem v podstatě shrnula celý obsah knihy. Jako vždy je to příjemné čtení, ale tentokrát mě nijak zvlášť duchovně neobohatilo. Těmito tématy se Lorna více či méně zabývala již v předchozích knihách, jen svá tvrzení obohatila o příběhy lidí, se kterými se v poslední době setkala.
Jednoduché oddechové čtení, stylem psaní mi přijde spíš pro mladé holky než matky. Líbí se mi osobitý humor Kerstin, který je protkaný celou knihou. Jen tu předvídatelnou romantiku s Jaguářím mužem bych raději přenechala Rosamundě Pilcherové :-)
Fandím českým spisovatelům, kteří píší historické příběhy, ale tato kniha mě, přestože se dobře četla, nezaujala. O Biagotě se ví jen málo, takže v jejím případě Oldřiška naplno popustila uzdu své představivosti, ale Václav a Boleslav... hmm to je docela velké sousto, přestože i v jejich životech je spousta domněnek a spekulací, které autorce dávají prostor pro vlastní vykreslení jejich osobnosti. Bohužel na mě oba bratři svým chováním působili jak kluci odvedle, ne jako knížata, z nichž jeden měl vládnout naší zemi. Příběh se mi zdál plytký, postrádala jsem emoce a hloubku, barvitější vykreslení dobové atmosféry, tehdejšího způsobu života lidí, napětí, zajímavou zápletku. Teď čtu Alison Weir a to je úplně jiné počteníčko. Každopádně Oldřišce držím palce :-)
Zajímavá knížka. Anotace a název knihy je zavádějící, zdá se, že půjde především o milostný příběh, ale není tomu tak. Téma domácího násilí a zneužívání určitě není pro každého, ale autorka se tohoto tématu zhostila dobře. Dějová linka není nijak zásadní, je to spíš vyprávění příběhů z poradny pro týrané ženy, střídavě s retrospektivními vzpomínkami Faith na dětství a minulost, která z ní udělala ženu, jaká je. V podstatě je to jako puzzle, kde teprve na konci do sebe všechno zapadne. Oceňuji nadhled, kdy se autorka snažila odlehčit příběh svérázným humorem Faith, protože jinak by to byla jen depka. Jediné, co mi vadilo, byly slovní vulgarismy, které mi v knihách obecně dost vadí.
Zajímavý námět, ale nedobře zpracovaný. Děj byl místy až otravný a přeslazený harlequinový konec byla už jen nepovedená tečka za celým příběhem. Škoda, myslím, že se z tohoto vcelku originálního nápadu dalo vytěžit víc.
Z mého pohledu je tahle knížka totální brak. Odpad nedávám jen ze slušnosti. Snažila jsem se začíst, pochopit...ale nešlo to. Je to laciné, vulgární a snobské. Na druhou stranu, těžko čekat veledílo od ženy, která žije podobným životním stylem jako její hrdinky.
Oceňuji, že se spisovatelka na příběh dobře připravila, ověřovala historická fakta, a nechala nás nahlédnout do života a tradic lidí v Číně, ale když mě příběh neosloví a nezaujme, tak ani tohle všechno nestačí. Proto hodnotím, jak hodnotím.
Ideální knížka na dlouhé zimní večery - obzvlášť, pokud venku právě sněží. Pohádku o Sněhulce znám od dětství, a pojetí Eowyn Ivey mě nadchlo! Budu se opakovat, ale je to opravdu krásný, pohádkový příběh, který je svým tématem a zpracováním jedinečný. Pár nedostatků by se sice našlo, ale není třeba je vyzdvihovat, když hodnotím 5* :-) Děj plyne svižně, nikde nic nevázne, konec je dojemný, ale víc neprozradím. Ten pocit nejistoty při prvním čtení (kdy přemítáte, tušíte, doufáte, ale stejně nevíte jak to skončí) zažijete opravdu jen jednou.
Mám ráda tvorbu pana Svěráka, a tak jsem si pořídila rovnou celý komplet povídek. Upřímně - čekala jsem, že to bude lepší...
Kdybych měla hodnotit knihy zvlášť, tak v Nových povídkách mě zaujalo více příběhů, než v Povídkách. Obecně řečeno, některé povídky jsou velmi zdařilé, mají i myšlenku, ale většina je jich "jen" průměrných a pár je jich tam (promiňte, pane Svěráku) úplně marných.
Víte, už při čtení povídek mě napadlo - měly by Povídky a Nové povídky takovou prodejnost a úspěch, kdyby je napsal někdo jiný, než pan Svěrák? Moji odpověď si z tohoto hodnocení jistě vydedukujete :-)
Tento příběh mi svým tématem připomíná knihy Patricie Shaw. Ovšem narozdíl od P. Shaw dává Inez Corbi mnohem více prostoru romantice. Moira i Duncan jsou sympatičtí, děj plyne svižně, bez přehnaných klišoidních scén, sálodouhých popisů sexu, apod. Konec příběhu je trošku netradiční a nezapadá do standartu červených knihoven, ale líbil se mi. Výtku mám snad jen k chování některých postav v určitých situacích, které mi přišlo za daných okolností nereálné, ale i tak je příběh pěkná romantická oddechovka.
Love story napsaná životem. Povinná četba pro všechny, kteří věří
(nebo chtějí věřit) v pravou lásku na celý život. O rančerech a jejich životě se autorka zmiňuje spíše okrajově, všechno se točí především kolem lásky.
Ke knize jsem přišla náhodou a mile mě překvapila. Čekala jsem obvyklé psychologické kecy ženských, které si myslí, že mají patent na rozum, ale nic takového se naštěstí nekonalo. Líbil se mi nadhled a odlehčenost, s kterými byly popisovány vztahy mezi mužem a ženou. Nezanedbatelnou roli hrál i český překlad, který byl místy přizpůsobený našim "podmínkám." Prostě fajn oddechovka, ale na druhou stranu nic extra, co by vám změnilo život. Každopádně se aspoň pobavíte.
Kniha mě zklamala, přestože anotace byla velmi slibná. Jenže...při čtení jsem vůbec neměla pocit, že jsem ve dvanáctém století, ale minimálně o pět století dopředu. Slova jako Lucerna, nebo Šerif, bych snad ještě překousla, ale některé odborné znalosti hlavní hrdinky mi přišly na tehdejší dobu až příliš "pokrokové". Děj mě nevtáhl. To, co se dělo s dětmi na mě bylo až příliš brutální. Milostná zápletka se taky moc nevyvedla. Prostě se mi to nelíbilo.
Příběh byl sice dobrodružný, ale poslední třetinu knihy jsem už jen přeletěla očima. Děj jako takový rozpitvávat nebudu, je to zkrátka Patricia Shaw :-) Hlavní hrdinkou je tentokrát žena, ovšem mě natolik nesympatická, že jsem s ní vůbec nesoucítila - spíš naopak, občas mi šla svým chováním dost na nervy. (To se mi u hl. hrdinek většinou nestává.) Romantická zápletka mi nesedla, Sibell ani Zack se podle mě k sobě absolutně nehodili, žádné jiskření mezi nimi jsem nezaznamenala. Sibell se chovala jako rozmazlený fracek a Zack na mě nepůsobil jako chlap, ale spíš jako bábovka. Je to rozhodně jedna ze slabších knih od P. Shawové.