RoBertino27
komentáře u knih
Kdy opravdu zemřel Jan Masaryk
Jiří Řezník
Literatura faktu nejspíš nepatří mezi nejčastější "bestsellery", ale díky ní lze rozšířit své obzory na dozvědět se něco nového. Smrt Jana Masaryka provází mnoho mýtů a dohadů, po této jsem sáhl na doporučení jednoho z přátel. Nemohu říci, že bych z ní byl unesen, ale rozhodně jsem se dozvěděl a objasnil si nemálo nových poznatků.
Pán z Beccy
Edgar Collins (p)
První čtení někdy ve třinácti letech během deštivých prázdnin skončilo někde u zmizení Christiana Ismaye. Pak byl Pán z Beccy dlouho uložen v knihovně a po létech se opět chopil své šance. Zvláštně pojatá kriminálka s hlavním hrdinou, který je všechno možné, jen ne nepřemožitelný hrdina v drsné horské krajině plné svérázných postav a postaviček nakonec představuje velmi pozoruhodné dílo.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Z povinné nostalgie jsem si přečetl Honzíkův pobyt u prarodičů - podotýkám, že původní z roku 1972, nikoli ten demokratický paskvil, kdy se editoři po Sametu chovali stejně jako ti, které kritizovali. Pobavila mě pasáž, kdy se Honzík bojí ve škole jen pohnout a nějak jsem si uvědomil, že ten dětský nádech neodválo nic. Dnešním akčním digitálně tabletovým a sociálně technologickým vyznavačům mobilních youtubeřin pochopitelně nic neřekne, ale to je jejich, nikoli můj problém.
Šifra mistra Leonarda: fakta
Simon Cox
Celosvětový úspěch přiměl vydavatele k uvedení některých skutečností "na pravou míru". Kniha zajímavá, nicméně určená pro skutečné fanoušky dané problematiky, protože jak známo, suchá řeč faktů ty méně zapálené brzy unaví.
Digitální pevnost
Dan Brown
Navzdory celosvětové hysterii kolem Šifry mistra Leonarda/Da Vinciho kódu byla Digitální pevnost první knihou, kterou jsem od Browna četl. Později se mi do jisté míry vybavila určitá alegorie se Steve Berrym, i když tam už je zase agentský všeuměl, takový typický brouk Pytlík (všude byl, všechno ví, všechno zná a navíc umí). Pevnost mě bavila rozhodně mnohem více než Anatomie lži, čtená ve stejné době.
Noční můra
Thomas N. Scortia
Dvojice Scortia-Robinson napsala "jen" pět knih, ale ta pětice vydá za tisíce jiných, podstatně nepovedenějších knih. Stejně jako ostatní i tato volí jednu oblast a je znát, že autoři přesně vědí, o čem v ní hovoří. Troufám si říci, že kdokoli zvolí kteroukoli z knih tohoto výjimečného dua, rozhodně se pustí do pátrání po těch dalších.
Záhada smrti Daga Hammarskjölda
Viktor Mečislavovič Lesiovskij
Případ generálního tajemníka Daga Hammarskjölda bude vždy spojován s úmrtím kongžského politika Patrice Émery Lumumby. Kniha sovětského autora samozřejmě straní jeho odpůrcům, nicméně se tak děje pouze mírně v názorové rovině - faktograficky se drží toho, co se na počátku oněch výbušných 60. let stalo - zvláště když Hammarskjöld zahynul téměř na den tři čtvrti roku po Lumumbově vraždě. Kniha detailním pohledem na osobu kontroverzního politika a rozšiřuje Borovičkovu kapitolu z publikace Atentáty, které měly změnit svět.
Roseanna
Per Wahlöö
Dlouho předlouho mi v Románech o zločinu chyběla právě úvodní Roseanna. Nijak nepodkopala vysoký standard netradiční autorské dvojice a kritický náhled na švédskou společnosti. Mohu přiznat, že se těším, až si zase po nějaké době celou sérii znovu přečtu a tentokrát už ji budu mít komplet.
Nešťastná fotbalová legenda
Jiří Macků
Ladislav Přáda skutečně dlouhé roky zůstával v utajení. Krátké náznaky o jeho prokletí bylo možné zachytit v knihách Ivo Viktora či Josefa Masopusta, ale komplexnější pohled chyběl. V tomto směru patří autorovi poděkování, že dokázal vlastně z ničeho vydolovat portrét trestuhodně promarněného talentu.
Loď mrtvých
Bruno Traven
Když jsem Travenovu knihu dočetl, poprvé v životě jsem zatoužil stát se režisérem a tuhle látku převést na plátno. Kdo se nechá odradit poněkud zdlouhavým úvodem včetně španělské anabáze, měl by litovat. Kniha totiž kromě dramatického "muže odnikud" popisuje i fenomén pojišťovacích podvodů (odtud termín "Mrtvola" neboli "Loď mrtvých"). Taková praxe není nic podivného, ostatně do této souvislosti se dávalo i potopení Titanicu, v našich končinách přesně tato tématika startovala dobrodružný komiks dvojice Ludvík Souček - Milan Ressel nazvaný Kraken (vyšel v závěru 21. ročníku časopisu Ohníček).
Odpískáno
Toni Schumacher
Jako člověk ještě zdaleka ne postižený bulvárem jsem s ohledem na synopse "třaskavého" odhalení Haralda "Toniho" Schumachera čekal mnoho zajímavého - asi nejlepší kapitola je hned ta úvodní týkající se kontroverzního momentu v semifinále MS 1982, kdy brankář "odstřelil" soupeřova útočníka Batistona. Další pasáže jsou bezesporu zajímavé, ale je na nich příliš znát, že jsou určeny německým fanouškům.
Kapitán
Jiří Macků
Nenápadný mistr - kdykoliv jsem Františka Pospíšila viděl, nikdy bych ho netipoval za břitkého, svědomitého obránce. Přesto má medaile z MS i OH. Pan Macků coby známý autor sportovních knih vybírá esenci zajímavých životních osudů, ale jedno mu opravdu hodně těžko budu promíjet. Stačí si přečíst plamennou obhajobu hodnot a zásad socialistického sportu a poté jeho lkaní, co všechno za "rudochů" nesměl. Znám dost autorů, kteří se k publikování vůbec nedostali právě proto, že odmítli tendenční fráze. A bohužel neobstojí ani vysvětlení, že "musel"... Nemusel. Na druhou stranu - objektivně řečeno - bychom třeba přišli o jinak velmi dobrou knihu o výrazné hokejové osobnosti zejména 70. let minulého století.
Hóóónza Berger aneb Jinak to nevidim
Vladimír Zemánek
Nejsem fanoušek Sparty a Berger jako člověk mě příliš neoslovil, ale jeho příběh, zvláště pro zajímavě řešenou písemnou formu (hovorové pojetí) se čte dobře a leccos vysvětluje. Jan byl svéráz a neváhal to přiznat, měl své chyby a některé zásadní, ale nikdo mu nemůže upřít, že na hřišti byl výborný. To uznávám, třebaže klubu mého srdce uměl notně zavařit.
Druhý poločas
Jan Kotrba
O Josefu Masopustovi, také díky skutečnosti, že jako jediný československý fotbalista získal prestižní Zlatý míč, navíc v barvách domácího klubu, se toho napsalo hodně. Kotrbova kniha má určitý nedostatek v soustavném poletování v čase - mezi začátky, angažmá v belgickém Crossingu a trenérské práci. Každopádně je zajímavým pohledem do zákulisí Dukly, reprezentace a fotbalu vůbec. Aniž by Masopusta nějak glorifikovala, jenom podtrhuje výjimečnost tohoto fotbalisty.
Fakír
Luděk Brábník
Vzhledem k okolnosti, že jsem byl pracovním kolegou paní Brábníkové, jsem se o pozadí této knihy dozvěděl něco víc, snad proto je hodnocení do jisté míry shovívavější. Autor neměl jednoduchou pozici a musel při její realizaci leccos překonat - ostatně stačí si připomenout, jaké problémy měl Roman Cílek s publikací o dalším brankářském fenoménovi Vlado Dzurillovi. Osobitý Brábníkův styl někomu sedět nemusí, já s ním byl spokojen.
Bráchové
Zdeněk Žurman
Vzhledem k datu vydání chybí v knize některé ožehavější momenty, například rozpory staršího Holíka s vedením československého hokeje je podáno spíše "rychlíkovou" formou, ale jinak lze konstatovat, že profil jedné z nejslavnějších sportovních sourozeneckých dvojic u nás (srovnání snesou snad jen bratři Pospíšilové) rozšíří zájemcům o hokejovou historii v nejrychlejší kolektivní hře.
Beatles: Výpověď o jedné generaci
Antonín Matzner
Publikace, které kupodivu neublížil ani čas, protože není rok, měsíc a snad i týden, aby se o Beatles neobjevila nějaká další informace - jakkoli se může zdát, že jejich existence je rozpitvaná do poslední vteřiny. Autor překvapivě široce pojal úvod, než se dostaneme k Beatlemánii, máme téměř dvě třetiny knihy za sebou, ale tím jen dokázal navodit tu správnou atmosféru pro období, které bylo nejsledovanější. Pochopitelně v knize jsou některé nedostatky, ale to je věc času. Jako jediný nedostatek vidím dvě různé varianty vydání a s ním spojený dotaz, zda byl takový problém do toho druhého nezařadit aspoň orientační diskografii.
Dobrodružství v temných uličkách
Jaroslav Foglar
Zcela určitě nejznámější oblast činnosti Rychlých šípů, umocněná ještě devítidílným seriálem (i když ten se ve vztahu k předloze příliš nepovedl). Souborné Stínadelské období doplněné po letech poslední části trilogie - Foglarovi nelze upřít cit pro záhadné až temné líčení událostí, o kterých snil nejeden kluk, ale málokdo by si ho troufl prožít (dovolte osobní poznámku - s kamarádem jsme "na zapřenou" prolezli část tramvajové vozovny a jentaktak jsme si necvrnkli do textilu. Přitom tam nebyl žádný Široko, Vontové nebo jim podobné elementy). Pokud něco mohu vyčítat, tak snad jenom značně nevěrohodné pobíhání patnáctiletých chlapců do noci a až na pár zlomkovitých momentů totální absenci dospělých. Nic to neubírá na auře, s níž jsme po Foglarových knihách sahali.
Let do souhvězdí Pavouka
Milan Gruber
Autor vychází ze skutečné události, kdy se tehdejší mluvou Pohraniční stráže "narušitel pokusil zdolat státní hranici". Zhotovil si originální stroj na bázi deltaplánu - ten byl dokonce k vidění v bývalém Muzeu policie a vojsk FMV na pražském Karlově. Děj má svižný spád a vyhýbá se přílišnému moralizování...
Říkali nám žirafy
Karel Moudrý
Sportovní prostředí a vojenské k tomu může svádět k předčasnému vyhodnocení - neatraktivní lampasácký dril a nudné líčení. Nelze však říci, že vzhledem k odvětví - o basketbalu se určitě napsalo podstatně méně knih než o hokeji či fotbalu - by šlo o příběh nudný. Samozřejmě odpovídá době, v níž byl napsán, ale nejde jen o suché líčení výsledků, třebaže klasický syžet těžké začátky, nedorozumění, krize a vzepětí tu zůstává zachován.