RoBertino27
komentáře u knih
Z mého života
František Ringo Čech
Dlouho jsem znal Čechovu stať jen z několika vyjmutých pasáží, které otiskl časopis Melodie. Měly poněkud kolísavou úroveň a zdaleka ne všechno jsem nadšeně přijal. Až kompletní vydání mě i s těmito "kousky" smířilo. Je evidentní, že Čech není jen "hudební manipulátor a rádobypolitik", jak ho někteří lidé haní. Je to velmi slušný hudebník a člověk se smyslem pro humor. Protože jsem také - jako mnoho "blbečků", co zvládlo na kytaru C-dur a A-moll - zakládal skupinu a první co bylo, že jsem koupil paličky (ač nebylo na co bubnovat), v některých řádcích jako bych se nacházel.
Drama nad Sachalinem
Michael Brun
Jedna věc je takzvaně vařit z vody a druhá přinést důkazy. Michael Brun jich poskládal poměrně hodně, některé mají samozřejmě menší váhu, ale jiné jsou zase poměrně důležité. Problém je ten, že incident u Sachalinu byl jednou položen na určitou pozici a z ní nesmí ani o píď ustoupit. Zvlášť když viníkem je "ošklivý" Sovětský svaz. Možná by bylo dobré si vzít jednotlivá tvrzení a s pomocí informací je vyvrátit. Nejspíš by se leckdo divil. Pokud lze knize něco vyčíst - protože autor si neosobuje právo říci: "Takhle to bylo a basta!" - pak některé příliš zdlouhavé pasáže, jež nejde schovat za argument vysvětlení všech okolností.
Soudní řízení na Epsí
Richard Hans Wilhelm Funk
Kosmická loď Heliophor vplula do mé knihovny na doporučení vrstevníků, kteří na mě pokřikovali termíny z jejího děje. Nejspíš by v dnešním světě zapadla, ale na druhou stranu je to přesně ten sci-fi směr, u nějž nemusíte na 120 stranách vysvětlovat způsob a smysl fungování něčeho, jehož činnost pak zabere pět vět. Další z knih, jíž by nejspíš slušela i filmová verze.
Čtení o hradech
Eduard Petiška
Vždy když vidím tuto knihu nebo o ní slyším, vždy se mi vybaví zšeřelý kout a otcův hlas, jak mi ji předčítal. Od té doby jsem si ji mnohokrát znovu pročetl, abych pak mohl tu a tam ohromit, co všechno o hradech vím. Jak už tu bylo řečeno, dřevoryty pana Mézla jsou s Čtením o hradech spjaty asi tak, jako Neználek a Jaromír Zápal.
Kdy opravdu zemřel Jan Masaryk
Jiří Řezník
Literatura faktu nejspíš nepatří mezi nejčastější "bestsellery", ale díky ní lze rozšířit své obzory na dozvědět se něco nového. Smrt Jana Masaryka provází mnoho mýtů a dohadů, po této jsem sáhl na doporučení jednoho z přátel. Nemohu říci, že bych z ní byl unesen, ale rozhodně jsem se dozvěděl a objasnil si nemálo nových poznatků.
Pán z Beccy
Edgar Collins (p)
První čtení někdy ve třinácti letech během deštivých prázdnin skončilo někde u zmizení Christiana Ismaye. Pak byl Pán z Beccy dlouho uložen v knihovně a po létech se opět chopil své šance. Zvláštně pojatá kriminálka s hlavním hrdinou, který je všechno možné, jen ne nepřemožitelný hrdina v drsné horské krajině plné svérázných postav a postaviček nakonec představuje velmi pozoruhodné dílo.
Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Z povinné nostalgie jsem si přečetl Honzíkův pobyt u prarodičů - podotýkám, že původní z roku 1972, nikoli ten demokratický paskvil, kdy se editoři po Sametu chovali stejně jako ti, které kritizovali. Pobavila mě pasáž, kdy se Honzík bojí ve škole jen pohnout a nějak jsem si uvědomil, že ten dětský nádech neodválo nic. Dnešním akčním digitálně tabletovým a sociálně technologickým vyznavačům mobilních youtubeřin pochopitelně nic neřekne, ale to je jejich, nikoli můj problém.
Šifra mistra Leonarda: fakta
Simon Cox
Celosvětový úspěch přiměl vydavatele k uvedení některých skutečností "na pravou míru". Kniha zajímavá, nicméně určená pro skutečné fanoušky dané problematiky, protože jak známo, suchá řeč faktů ty méně zapálené brzy unaví.
Digitální pevnost
Dan Brown
Navzdory celosvětové hysterii kolem Šifry mistra Leonarda/Da Vinciho kódu byla Digitální pevnost první knihou, kterou jsem od Browna četl. Později se mi do jisté míry vybavila určitá alegorie se Steve Berrym, i když tam už je zase agentský všeuměl, takový typický brouk Pytlík (všude byl, všechno ví, všechno zná a navíc umí). Pevnost mě bavila rozhodně mnohem více než Anatomie lži, čtená ve stejné době.
Noční můra
Thomas N. Scortia
Dvojice Scortia-Robinson napsala "jen" pět knih, ale ta pětice vydá za tisíce jiných, podstatně nepovedenějších knih. Stejně jako ostatní i tato volí jednu oblast a je znát, že autoři přesně vědí, o čem v ní hovoří. Troufám si říci, že kdokoli zvolí kteroukoli z knih tohoto výjimečného dua, rozhodně se pustí do pátrání po těch dalších.
Záhada smrti Daga Hammarskjölda
Viktor Mečislavovič Lesiovskij
Případ generálního tajemníka Daga Hammarskjölda bude vždy spojován s úmrtím kongžského politika Patrice Émery Lumumby. Kniha sovětského autora samozřejmě straní jeho odpůrcům, nicméně se tak děje pouze mírně v názorové rovině - faktograficky se drží toho, co se na počátku oněch výbušných 60. let stalo - zvláště když Hammarskjöld zahynul téměř na den tři čtvrti roku po Lumumbově vraždě. Kniha detailním pohledem na osobu kontroverzního politika a rozšiřuje Borovičkovu kapitolu z publikace Atentáty, které měly změnit svět.
Roseanna
Per Wahlöö
Dlouho předlouho mi v Románech o zločinu chyběla právě úvodní Roseanna. Nijak nepodkopala vysoký standard netradiční autorské dvojice a kritický náhled na švédskou společnosti. Mohu přiznat, že se těším, až si zase po nějaké době celou sérii znovu přečtu a tentokrát už ji budu mít komplet.
Nešťastná fotbalová legenda
Jiří Macků
Ladislav Přáda skutečně dlouhé roky zůstával v utajení. Krátké náznaky o jeho prokletí bylo možné zachytit v knihách Ivo Viktora či Josefa Masopusta, ale komplexnější pohled chyběl. V tomto směru patří autorovi poděkování, že dokázal vlastně z ničeho vydolovat portrét trestuhodně promarněného talentu.
Loď mrtvých
Bruno Traven
Když jsem Travenovu knihu dočetl, poprvé v životě jsem zatoužil stát se režisérem a tuhle látku převést na plátno. Kdo se nechá odradit poněkud zdlouhavým úvodem včetně španělské anabáze, měl by litovat. Kniha totiž kromě dramatického "muže odnikud" popisuje i fenomén pojišťovacích podvodů (odtud termín "Mrtvola" neboli "Loď mrtvých"). Taková praxe není nic podivného, ostatně do této souvislosti se dávalo i potopení Titanicu, v našich končinách přesně tato tématika startovala dobrodružný komiks dvojice Ludvík Souček - Milan Ressel nazvaný Kraken (vyšel v závěru 21. ročníku časopisu Ohníček).
Odpískáno
Toni Schumacher
Jako člověk ještě zdaleka ne postižený bulvárem jsem s ohledem na synopse "třaskavého" odhalení Haralda "Toniho" Schumachera čekal mnoho zajímavého - asi nejlepší kapitola je hned ta úvodní týkající se kontroverzního momentu v semifinále MS 1982, kdy brankář "odstřelil" soupeřova útočníka Batistona. Další pasáže jsou bezesporu zajímavé, ale je na nich příliš znát, že jsou určeny německým fanouškům.
Kapitán
Jiří Macků
Nenápadný mistr - kdykoliv jsem Františka Pospíšila viděl, nikdy bych ho netipoval za břitkého, svědomitého obránce. Přesto má medaile z MS i OH. Pan Macků coby známý autor sportovních knih vybírá esenci zajímavých životních osudů, ale jedno mu opravdu hodně těžko budu promíjet. Stačí si přečíst plamennou obhajobu hodnot a zásad socialistického sportu a poté jeho lkaní, co všechno za "rudochů" nesměl. Znám dost autorů, kteří se k publikování vůbec nedostali právě proto, že odmítli tendenční fráze. A bohužel neobstojí ani vysvětlení, že "musel"... Nemusel. Na druhou stranu - objektivně řečeno - bychom třeba přišli o jinak velmi dobrou knihu o výrazné hokejové osobnosti zejména 70. let minulého století.
Hóóónza Berger aneb Jinak to nevidim
Vladimír Zemánek
Nejsem fanoušek Sparty a Berger jako člověk mě příliš neoslovil, ale jeho příběh, zvláště pro zajímavě řešenou písemnou formu (hovorové pojetí) se čte dobře a leccos vysvětluje. Jan byl svéráz a neváhal to přiznat, měl své chyby a některé zásadní, ale nikdo mu nemůže upřít, že na hřišti byl výborný. To uznávám, třebaže klubu mého srdce uměl notně zavařit.
Druhý poločas
Jan Kotrba
O Josefu Masopustovi, také díky skutečnosti, že jako jediný československý fotbalista získal prestižní Zlatý míč, navíc v barvách domácího klubu, se toho napsalo hodně. Kotrbova kniha má určitý nedostatek v soustavném poletování v čase - mezi začátky, angažmá v belgickém Crossingu a trenérské práci. Každopádně je zajímavým pohledem do zákulisí Dukly, reprezentace a fotbalu vůbec. Aniž by Masopusta nějak glorifikovala, jenom podtrhuje výjimečnost tohoto fotbalisty.
Fakír
Luděk Brábník
Vzhledem k okolnosti, že jsem byl pracovním kolegou paní Brábníkové, jsem se o pozadí této knihy dozvěděl něco víc, snad proto je hodnocení do jisté míry shovívavější. Autor neměl jednoduchou pozici a musel při její realizaci leccos překonat - ostatně stačí si připomenout, jaké problémy měl Roman Cílek s publikací o dalším brankářském fenoménovi Vlado Dzurillovi. Osobitý Brábníkův styl někomu sedět nemusí, já s ním byl spokojen.
Bráchové
Zdeněk Žurman
Vzhledem k datu vydání chybí v knize některé ožehavější momenty, například rozpory staršího Holíka s vedením československého hokeje je podáno spíše "rychlíkovou" formou, ale jinak lze konstatovat, že profil jedné z nejslavnějších sportovních sourozeneckých dvojic u nás (srovnání snesou snad jen bratři Pospíšilové) rozšíří zájemcům o hokejovou historii v nejrychlejší kolektivní hře.