RoBertino27 komentáře u knih
Exkurze na Apeninský poloostrov s ukázkou událostí, které už většina čtenářů mohla znát z filmových počinů italské provenience. Beletristické zpracování poněkud odlehčuje tíživý fakt, že politik si v Itálii mohl v určité době házet mincí, zda se vůbec dočká konce funkčního období. Velice zajímavý je i popis vyloupení banky - i tady jde bezesporu o čin s prvky skutečných faktů.
Jsou tu určité vazby na skutečné události v naší letecké dopravě, ačkoliv jde spíš o několik impulsů spojených pro potřebu příběhu. Autor slavného Panoptika hříšných lidí dokázal, že se etabluje i v jiném prostředí, než je legendární "Pražská 4".
Příběh Františka Nožičky, z něhož se stane ostřílený agent Franz Pein nese většinu prvků stylizovaného pohledu na dobu, v níž byl napsán. Sice můžeme polemizovat, jak se pouhý obchodní referent stal tak dobrým zpravodajcem, ale příběh československého emigranta je napsán velmi slušně a s výjimkou několika výhrad i uvěřitelně. Včetně konce - ten mi zase tak useknutý nepřišel...
Čtivá detektiva bez zbytečného dobového mudrování, kdy pachatel se až do posledních stránek dokáže skrývat. Také maskování trestné činnosti je neotřelé, proto bych si dokázal představit i filmové zpracování tohoto příběhu.
Bezesporu nezvyklé téma, možná apelující na mladá děvčata toužící po "atraktivním" sňatku do takzvaného svobodného světa, ale prostá ideologie - elegantní vyprávění o promyšlené formě obchodu s bílým masem, nikoli však pro pouliční prostituci, ale coby dodávka do soukromého harému. Příběh ubíhá ve dvou rovinách a s ohledem na autory si troufnu odhadnout, že má určitě reálné podklady.
Většina novodobých bijců za demokracii tuto publikaci automaticky zavrhne. Vidím v ní možný impuls pro posouzení osoby, která se rozhodla spojit svůj život s nebezpečnou hrou tehdy politicky rozděleného světa. Je pravda, že příběh George Behara, později George Blakea je podán do jisté míry odbytě, netroufám si posuzovat falšování historických faktů týkajících se samotného agenta, nicméně ohýbání dějin podle toho, jak se to komu hodí, není jen výsadou východního bloku. V knize jsou uvedeny některé pasáže, přímo vybízející k dalšímu hledání a objevování.
Jan Cimický se pohybuje v důvěrně známém prostředí a nelze říci, že tak nečiní poutavě. Některé případy mají podklady v análech kriminalistiky a Janova postava doktora Dvořáka jim dává sympatický nadhled a profesní odstup.
Vzpomínky na seriál, ve kterém se představila velká řada výborných herců (V. Voska, J. Holý, B. Záhorský, J. Petrovická, V. Ráž, B. Šmeral, J. Kotrbová a další), mě dovedly až k této knize. Jsou tu určité rozdíly, ale především díky již známé linii se publikace dala číst téměř na jeden zátah. Seriál je k dohledání na internetu a lze říci, že přes určitou naivitu patří k tomu lepšímu, co se v této oblasti podařilo natočit.
Nelze říci, že by autor nesáhl po zajímavém tématu. Templáři byli vždy vděčným tématem a tajemné pátrání po lecčems může vyznít atraktivně. Bohužel při četbě Kříže Templářů se nelze zbavit pocitu, že jde o vcelku umně poskládané scény, o nichž už jsme už četli - a ne zrovna málo. Jistě, náměty nejsou nevyčerpatelné, ale nikdy nepůsobí dobře, když se nějaká pasáž drží něčeho, co už tu bylo. Například Tajemství Liberatoru X 330.
"Doktor" John Holliday je takovým hybridem Indiany Jonese, Ethana Hawka, Roberta Langdona a Ricka O'Connellyho. A jak se říká - mnoho kohoutů na jednom smetišti nevěstí nic dobrého. Další jeho příhody se dají číst poměrně slušně, pochopitelně po předchozích pokračováních už víme, s čím a kým máme tu čest. Jen by bylo dobré, kdyby autor situoval děj do míst, která nezná jen z google map, turistických průvodců a hrstky fotografií. Popis pražského pobytu je naprosto příšerný, zvláště pro osobu, která v dané lokalitě téměř dvacet let žila - tedy i v době, kdy byla kniha vydána. Podle autorova líčení bych v okolí Anežského kláštera zabloudil i já...
Román na pokračování v typickém netradičním formátu díky časopisu Ohníček, situovaném na šířku, se tak trochu "tloukl" s jiným podobným Mayovým románem Mezi supy z ABC. Zajímavé je porovnání obou grafických zpracování. Příběh se odehrává už po Vinnetouově smrti a netradiční je skutečnost, že ho Old Shatterhand nevypráví v první osobě.
Návazné Vinnetou mezi beduíny a Satan a Jidáš vydal na pokračování časopis ABC ve svém 13. ročníku v příloze ABC do kapsy pod názvem Mezi supy s ilustracemi Zdeňka Buriana.
Pro čtenáře tehdejšího ábíčka atraktivní záležitost, moci si poskládat mayovku vlastně zadarmo a ještě s krásnými obrázky Zdeňka Buriana plus několika fotografiemi z filmu Old Firehand. Kdo tehdy zainvestoval 6 Kčs, mohl si nechat tuto publikaci svázat do plátěných desek.
Jak je uvedeno v závěru, Lukáš Tejnor poskládal román na pokračování z knih Vinnetou mezi beduíny a Satan a Jidáš. Jedná se o trilogii, jejíž první část vydal rovněž na pokračování časopis Ohníček (1966/67)
Vzhledem k vydání rok po zastřelení Johna Lennona tato publikace, jedna z prvních, má určité historické neduhy, kterým se však s ohledem na na světlo vyplouvající informace nelze ubránit. Dalším problémem bylo vydání pro členy klubu jazzové sekce, takže ve své době se o ní vědělo, ale byla prakticky nesehnatelná - i proto jsem ji tehdy porůznu písmenko po písmenku opsal. Pouze dodám, že onen rozhovor s Lennonem a Yoko Ono vedl David Sheff a byl pořízen v srpnu 1980 (v Playboyi vyšel v září rozdělen na dvě části). Byl pak označován All We Are Saying: The Last Major Interview with John Lennon and Yoko Ono.
Velice příjemná záležitost, do níž autor včlenil několik zajímavých literárních forem. Určitě jde o zábavnější zpracování, než mnoho odborných besed s kýmkoli někdy v období mezi 7. - 9. třídou základní školy. Je tu zastoupen žánr detektivní, básnicko-lyrický, dále vědecko-technický, komiks (neboli obrázkový příběh) a v poslední povídce poznáváme předlohu k úspěšné české komedii Můj brácha má prima bráchu, i když od filmového zpracování se poněkud liší.
Vůbec první "durrellovka", díky níž jsem se pustil i do těch dalších a tohoto mírně a hlavně správně "trhlého" pána jsem si oblíbil. Vždy, když slyším nebo vidím jeho jméno, okamžitě se mi vybaví fantastická konverzace s bafutským Fonem...
Pro mnohé trochu "schovaný" brankář za Jiřím Holečkem či Dominikem Haškem, ačkoliv právě Holeček zpočátku kryl Vladovi záda. Kniha má zajímavé pozadí, protože v ČSR ji tehdy "nedoporučili" k vydání, proto možná na Slovensku, i s přihlédnutím, že Dzurilla značnou část kariéry hrál ve Slovanu, vydali bez problémů. Z knihy je citováno i v televizním medailonku Vlada Dzurilly - knize lze snad vytknout jedno jediné: že se po nečekané smrti tohoto vynikajícího brankáře nedočkala nového vydání s dodatkem.
Oproti filmu má tato útlá publikace dar jasného důkazu, že Jaroslav Žák byl mistrem slova. Ač bezmála století stará, je právě proto pořád svěží přes skutečnosti, které dávno ve školství nenajdeme. Zde uvedené ukázky jsou třešničkami, kterých je na stránkách tohoto dílka plno. Není tajemstvím, že Žák inspiroval mnoho středoškolských (a možná i školních) časopisů, využívajících pasáží k pobavení ,lidu študáckého'. Existuje i hodně podobná publikace „Padni, figuro, pět aneb chodili jsme do školy“ (2018), která na Žákovu publikaci skromně navazuje líčením let sedmdesátých minulého století.
Jinak plně souhlasím s Paulusem.1978 - Študáci a kantoři by si rozhodně zasloužili další vydání namísto všech těch zbytečných kuchařek podivných celebrutálních jedinců. Smích je solí života a tady se ho na rozdíl od sypání do hrnců nabízí mnohem více a se smysluplnějším využitím.
"Pokud máte být géniem, musíte být blázen" zní jedno známé rčení. Když projdete velmi podrobnou biografii Jima Morrisona (nikoli Doors, jak se občas uvádí), napadne vás, že tuto podmínku bezezbytku splňoval. Profil Ještěrčího krále je opravdu velmi dobře podaný a kromě poznání zpěváka a nezkrotně živelné osobnosti Doors rovněž nabízí zajímavý pohled na 60. léta v USA.
Jestliže se na různých webových stránkách objevují články heroizující činnost Vladivoje Tomka (v knize Tymeše) a jeho skupiny OTHELLO, měli by si autoři přečíst i tuto knihu a zaujmout k ní stanovisko. Jistě, oproti skutečnosti mají postavy mírně upravená jména a v zájmu snahy zpřístupnit příběh jako beletrii tu jsou jisté "události navíc", ale srovnáním nám vyjde čtivý a informativní výsledek. Jak už bylo uvedeno, s ohledem na rok vydání v žádném případě nejde o propagandistické dílo na rozkaz KSČ, autoři líčí dobu z patnáctiletého odstupu nepřikrášleně, spíš jenom umocňují poúnorové rozpaky a deziluzi u některých vrstev obyvatelstva.