roman9739 komentáře u knih

Tuhle knížku jsem si zapůjčil naslepo, vlastně jen podle názvu a nakonec jsem byl příjemně překvapen.
Pravda není to úplně můj šálek kávy, ale některé postřehy, myšlenky a nápady jsou inspirativní a nabízejí takový jiný pohled z druhého břehu.
Faktem také zůstává, že Gabrielle píše nesmírně čtivě a její "městské" zážitky mne bavily a jsou příjemným zředěním jinak veskrze duchovní knihy.
A do třetice přiznávám, že jsem se na základě četby začal pídit i po hudební tvorbě této umělkyně a mnohá dechová cvičení prožil v jejím rytmickém vesmíru.
Ale jak říkám, není tohle úplně můj šálek kávy, takže poloviční hodnocení, protože nejsem s to docenit celek této nauky.

2 28.04.2021

Opět jsem si důkladně zabalil batoh a vydal se Vámi, Pavle, na další dobrodružnou výpravu, tentokrát do daleké Středozemě; a musím říct, že to byla výprava nejrozporuplnější.
Zatímco první výprava, za E. T. Setonem, byla hlavně ve znamení seznámení se s Vaším stylem psaní a bádání, druhá, za Židovskou teologií křesťanství, zase byla ve znamení jedinečného rozšíření si obzorů, tato třetí, prozatím poslední, sebou nese něco od obojího, ale připojují se jisté výhrady k dosaženým poznatkům.
Obávám se, že služba Tajnému ohni sebou nenese tolik objevného, jako lesní moudrosti, či židovská mystika, ač mají všechna tato témata jedno společné - hlubokou úctu k přírodě, což bych řekl, je jeden z prvků, podle nichž klíčujete, vedle hluboké víry, svá témata.
Ve studii se často opakujete a jediným dynamický prvkem výkladu jsou Vaše vlastní otázky, ač povětšinou správně poležené, na můj vkus příliš často explicitně zdůrazňované - jako by ono vlastní bádání bylo na pomezí objevu a nudy...
Naštěstí jste stále sám sebou, druhá a třetí třetina čtvrté kapitoly patří k vrcholu celé knížky a rovněž k důvodům, proč mám Váš jazyk a způsob práce ve veliké oblibě.
Ne každá výprava se zapíše do našich srdcí stejně, ale z každé se vrátíme maličko pozměněni, což platí i do budoucna.

UPDATE 22. 3. 2021 - Zcela náhodou jsem v těsné návaznosti četl tuto knihu a knihu Pavla Hoška, Sloužím Tajnému ohni, a zcela náhodou se tyto dvě knihy zvláštním způsobem překrývají a doplňují.
V první řadě se musím oběma autorům omluvit za poněkud kritický náhled na jejich díla, neboť, jak se ukázalo po napsání obou komentářů, setrval jsem v jejich tvorbě dobu delší, než bych očekával.
Oběma knihám je společné zamýšlení se nad jazykem, slovem, vjemem a vnímáním, hledáním jazykového metasvěta, láska k tvorbě; u Vaňkové v mnohých citacích Skácela, Holana, Topinky, u Hoška, logicky, Tolkiena.
Již se stalo tradicí, že mi Pavel ukáže i jinou, než notoricky známou literární tvorbu, daného autora - v případě E. T. Setona to byly hlavně jeho bravurní povídky, v případě J. R. R. Tolkiena je to List od Nimrala a Netvoři a kritikové - na obé se náramně těším.
I básnická tvorba Miloslava Topinky mne, právě díky Vaňkové, oslovila a bez ní bych se o ní jen těžko dozvěděl.
Ano, knihy nám rozšiřují obzory, to není žádný závratný objev, ale není to jen v tomto rozhledu, kterým na mne tyto dvě knihy zapůsobily. U Ireny je to komplexnost tématu, souborný náhled na tématiku, což se projevilo i bezpočtu opsaných vět v mém deníku, u Pavla je to srdcové zaujetí pro daný problém a jeho zprostředkovaný výklad.

2 14.03.2021

Někdy by to mohlo vypadat, že píšu komentáře na jedno brdo, což je asi pravda, ale na druhou stranu mi připadá, že na sebe mé knihy v podstatě navazují - takže nemohu tento další komentář začít jinak, než dalším poděkováním Pavlu Hoškovy, neboť mne, svou knihou Židovská teologie křesťanství, vyslal na dobrodružnou cestu k poznání vlastní minulosti z hlediska duchovního odkazu; nevím jestli tuto knihu ve své studii zmiňuje, ale zbystřil mé smysly tímto směrem a tak, když jsem viděl tuto knihu ve sjetině nových titulů v Městské knihovně, hned jsem po ní skočil.
Četba této knihy je hlavně velkým duchovním zážitkem, otevřením očí, pohledem na druhou stranu řeky; poučením, dříve než narazíme na most.

2 06.01.2021

Předně trocha faktografie - Nietzschemu je v čase vydání této jeho prvotiny 28 let! Už to je pro mne absolutně fascinující, neboť mám prvotiny rád a tohle je vážně nářez. Člověk nemusí být velký mudrlant, aby pochopil, že má před sebou text nebývalé velikosti...
Tohle byl můj první Nietzsche, a co si pamatuji, v minulosti jsem se o jeho četbu pokusil několikrát - ale zdá se, že člověk si ke svému přečtenému Nietzschemu prostě musí dospět.
Není to lehká kniha a lhal bych, že jsem všemu rozuměl, ale v textu jsem se neztratil a pravdou je, že si odnáším několiko výpisků; obzvláště pasáže o hudbě, mne chytaly přímo za srdce.

2 29.09.2020

Les, loď a strach - pojmy, které se prolínají celým textem.
Silná, nekompromisní kniha z roku 1951, která je překvapivě velmi aktuální právě v těchto dnech, v době epidemie a nadcházejících voleb, aniž by to spolu nějak souviselo.
UPDATE 24. 10. 2020: Když jsem 18. září psal tento komentář, ještě jsem nevěděl, jak se později ukáže, že epidemie v Česku a volby spolu velmi, opravdu velmi úzce souvisely.

2 18.09.2020

Nádherná, ale nesmírně složitá a náročná kniha.
Zdeňka Neubauera jsem objevil díky Anně Hogenové - a bude to trvalejší vztah. Ačkoliv jsem knihu nedočetl, neboť mi hořela výpůjční doba, nestýskám si, neboť jsem si v průběhu čtení pořídil Neubauerovu knihu další, o Františku z Assisi; na níž se obzvláště těším, neboť se zde střetává jeho neotřelý myšlenkový aparát s mým oblíbeným světcem a tématem.
Právě mnohdy překvapivá myšlenková třeskutost je na jeho díle tím nejzajímavějším. Nevím, co bych mohl, z toho, co jsem stihl přečíst, vypíchnout, ale zajisté to bude naléhavost a originalita pojetí cesty k sobě samému.

2 15.07.2020

Bylo to mé první setkání s Pascalem, na kterého mě upozornil Romano Guardini.
Je to spíš kniha na stále prolistovávání, než na jednolité čtení; myšlenky v ní obsažené jsou stále živé.

2 21.02.2020

Vážený Tomáši,
v první řadě máte můj respekt, v průměru 35 kilometrů každý den, to je slušná kláda, to jsem začal obdivovat hned od prvního okamžiku, kdy jsem vzal vaší knihu do ruky.
Kdyby se Vaše kniha jmenovala Zpráva o stavu republiky, byl by to trefný, ale marketingově nešťastný titul - ale já osobně v tom vidím největší přínos Vašeho záznamu; kůrovec, sucho, zanedbanost, příhraniční turistika v dobrém i špatném světle, to vše odhalujete na unikátně krátké ploše, v unikátně krátkém čase. V tom vidím hlavní, opět unikátní, přínos, obzvláště v kontextu Vás, jakožto pamětníka minulých dekád, tohoto deníku z Vašeho hlavního počinu Cesty z hobitína a zpět.
A proč tedy jen čtyři hvězdy? Protože to, pro mě nejdůležitější, Vaše niterné myšlenky, které se rozhoupou spolu s chůzí v každé hlavě, jste shrnul jen na dvou a půl závěrečných stránkách! A přitom v sobě nesou silné poselství, například: A to je v životě typické - míváme tendenci řešit dopředu krize, které ani nenastanou, a kazit si tím přítomný okamžik, jenž vlastně skýtá i mnoho důvodů k vděčnosti.
Škoda, že těchto perel neprosáklo na stránky deníku víc.
Každopádně klobouk dolů.

2 26.01.2020

Na tuto, bezpochyby výjimečnou, knihu jsem narazil v citacích Magdaleny Beranové, v jejím díle Jídlo a pití v pravěku a ve středověku,a hned, po splnění rezervace v Městské knihovně, se do ní pustil.
Kniha je poutavě napsaná a její tempo je strhující - a to je to literatura faktu:)
Za přečtení rozhodně stojí kapitola Staré a nové drogy v oddíle nazvaném Evropa a svět; a naprostým vrcholem knihy, logicky, je celý závěrečný oddíl nazvaný Revoluce, z něhož bych rád vypíchl dnes velmi aktuální kapitolu Jídlo pro všechna roční období.
Montanari nezapře svůj italský temperament i jistou dávku národní hrdosti, ale problém evropského stravování, zdá se mi, pojímá v celé jeho šíři, informace a myšlenky, které si z jeho knihy odnáším, jsou přesně ty, které jsem hledal, tedy racionální pohled na žravou evropskou kulturu od samého začátku.
Jeden citát na závěr: Jen si připomeňme posun významu, k němuž došlo u slova "dieta". Vymysleli ho Řekové, aby jím označili každodenní režim stravy (a obecněji životosprávy), který si každý jedinec má vytvořit podle vlastních potřeb a tělesné konstituce. Dnes se jím však v běžné řeči označuje omezení, odnětí jídla. Je to tedy záporný a nikoli kladný pojem. Konzumní společnost už si tuto cestu nevolí kvůli morálním a kajícnickým hodnotám, jež takovému jednání přikládala církevní kultura, nýbrž převážně z estetických, hygienických nebo prospěchářských důvodů (jak poznamenal Barthes, jíst málo je znakem a nástrojem výkonnosti, a tedy moci) - strana 168.

2 31.12.2019

Tváří se tak, ale není to jednoduchá kniha. Autor sice pojímá téma jakoby z nadhledu, ale jeho hloubavost stále odlupuje další ze slupek cibule jménem František z Assisi. Nejzajímavější pasáž knihy začíná zhruba v půlce touto větou: Chceme-li, můžeme říct, že při holé a strohé prostotě svého života si svatý František podržel jeden kousíček přepychu: královské způsoby.

2 18.11.2019

V první řadě se musím přiznat, že mám slabost pro papeže Františka; je mi nad míru sympatický a spisy, které jsem od něho četl, se mi tuze líbily.
Tato encyklika je inspirativní a taktéž velmi důležitá - hlavně v tom, jak pojmenovává problémy, kterými se zabývá.
Pro mě nejzajímavější kapitolou je ta poslední, šestá - Ekologická výchova a spiritualita.

2 01.11.2019

Jsem nesmírně rád za tento první soubor. Čtenář v něm prochází zráním autora k prvnímu románu, jímž je Petr Camenzind, kterého jsem předtím smlsnul v samostatném výtisku. Přesto jsem si ho na závěr toto souboru dal znovu v témže měsíci, protože jsem nemohl odolat té návaznosti, která vyplývá z předchozích textů souboru. Nejsem teoretikem literatury, ale právě zde vidím přerod z romantického romanopisce ve velikána ověnčeného Nobelovou cenou.
"Ukažte mi v širém světě člověka, který zná oblaka a má je rád víc něž já!"

2 13.03.2018

Já nevím, co napsat - tuhle knihu nejde popsat, jako beletrii. Je to sice útlé dílo, ale zatraceně těžké. Budu se k němu muset časem vrátit.

2 05.03.2018

Jednodenní lahůdka, která splnila má očekávání - chtěl jsem se dozvědět základní informace o Giovannim Bernardone z pera klasika:)
DODATEK 18. 12. 2019 - Knihu jsem vyhledal znovu, jako pamlsek na závěr své františkánské série, a znovu musím jen chválit a chválit. Možná Hesse nezabíhá do podrobností, některé okamžiky Františkova života míjí, jenže oproti jiným františkánským knihám obsahuje celé znění Laudes creaturarum, krátké legendy a krátkou fikční povídku ze života malého Františka.

2 02.02.2018

Jak jsem již napsal v jiném komentáři je mi magický realismus blízký a v tomto případě je velmi vkusně namíchám s erotikou světa, který je běžnému evropanovi na hony vzdálen - Haiti a jeho magie, tradice, předsudky a ústrky; a samozřejmě milované ženy řekněme kyprých tvarů:)

2 21.07.2017

Tam, kde končí Anatom, začíná Vlámské tajemství - Andahazi vypiloval svůj vytříbený styl, abstrahoval to nejlepší z magického realismu, detektivky a historického románu a smíchal vše na paletě krásné novely o malířství.
Ačkoliv je konec příběhu poněkud přitažený za vlasy, neubírá mu to na tempu a obraznosti.
Opět, stejně jako u Anatoma, oceňuji vysokou míru historické přípravy (i když jsou někdy historická fakta poněkud přemalovaná ve prospěch příběhu) , popisy barev a jejich příprava voní z příběhu, tak jak to zřejmě vonělo v malířských dílnách starých mistrů.

2 29.05.2017

Skvěle napsaná a plnohodnotnými informacemi nabytá kniha.

2 21.05.2017

Laskomina. Jsem moc rád, že jsem před lety, pro nepochopení, tuto knížku odložil. Teď jako dvojnásobný otec jsem si na ní smlsnul. Od této chvíle bude pro mě svět před a po Garpovi. Souhlasím s autorem v tom, že existují knihy, které mohou ovlivnit Váš život.

2 27.02.2017

Musím se přiznat, že jsem na počátku ani nečekal jak hluboce mě kniha zasáhne.
A ejhle, zodpověděla celou řadu mých letitých otázek a zcela změnila můj pohled na celou židovskou problematiku.

2 14.12.2016

Už v průběhu četby jsem se musel v duchu omluvit všem svým profesorům češtiny, kteří mě nabádali abych četl klasická díla a já natruc četl vše, jen ne povinnou četbu - škoda, mohl jsem se pokochat tímto skvostem daleko dřív.
Dílo plné nádherné poetiky a postřehů, které jsou, a z toho až mrazí, platné i dnes.
Klobouk dolů.

2 01.12.2015