Rony70 komentáře u knih
Moje druhá kniha od tohoto autora. První kniha byla Smrt si počká a řadím ji k nejlepším knihám, co jsem četl. Přes mrtvoly už tak super není a děj pro mě začal být zajímavý teprve až někdy po sto přečtených stranách, ale nutno říct, že pak postupně gradoval a finále bylo plné zvratů a některých i dost překvapivých, takže i tato kniha rozhodně stála za přečtení. I to, že jsem ji přečetl za 3 týdny, svědčí o tom, že jsem s ní neměl problém. Např. na srovnatelné třísetstránkové historické romány od paní Vaňkové potřebuji dvakrát víc času :-)
Myslím, že to je jedna z nejlepších knih, co jsem přečetl. A ještě je tak dobře napsaná, že čím víc se blíží ke konci, tím je zajímavější. Ke konci se prostě na každé stránce děje něco zajímavého a navíc se propojí osudy všech tří hlavních postav. Místy je děj poměrně dost drsný, rozhodně to není nějaký růžový románek, a místy umí docela překvapit. Některé události jsou naopak docela dobře předvídatelné, ale ani tak kniha neztrácí na zajímavosti. Jen mě mrzí, že všechny knihy tohoto autora jsou z lékařského prostředí (spisovatel je totiž sám lékař) a tak si od něj přečtu ještě jednu knihu a pak si najdu zase něco jiného.
Hezká kniha a pro mě v podstatě neznámý žánr. Chtěl jsem zkusit něco jiného a nelitoval jsem. Rozjíždělo se to sice pomalu, ale někde zhruba v půlce začal příběh nabírat dost rychlý spád a opravdu mě to bavilo. Navíc vysvětlení toho, co to kamenné oko vlastně je a jak působí, mi přišlo taky dost originální. Prostě jsem byl s knihou spokojený, i když tady se v hodnoceních píše, že Thiemeyer má i lepší knihy. Škoda jen, že v naší knihovně je nemají, rád bych zkusil od tohoto autora i něco jiného.
U knihy jsem se rozhodně nenudil i když mi dost dlouho trvalo, než jsem si zapamatoval kdo je kdo -možná je to francouzskými jmény, možná už horší pamětí. Navíc se kniha dobře četla a stránky ubývaly rychle - což o spoustě jiných knih říct nemůžu. Celou dobu jsem si říkal, že dám určitě plný počet hvězdiček. Jenže pak přišlo finále a to rozhodlo, že jednu hvězdičku uberu. Závěrečný boj mi přišel jak z nějakého levného, naivního akčního filmu a místo, abych se dočkal napínavého finále, tak jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Nevím, jestli chyba je v autorovi nebo v překladu, ale každopádně je škoda takový pěkný příběh takhle zkazit.
Není to špatná kniha, ale paní Vaňková má i lepší. Hodně se zde řeší sňatky mezi panovnickými rody a vyznat se v té spleti příbuzenských vztahů a zapamatovat si kdo je vlastně kdo, bylo místy nad moje síly. No a v poslední třetině knihy je to samá vražda a smrt, být v té době panovníkem nebylo vůbec jednoduché, všichni vám šli po krku a nikdo si nemohl být jistý, kdy se osud otočí proti němu. Každopádně to pro mě byla poučná kniha, protože o tom, co se v našich zemích dělo po smrti Karla IV. nevím prakticky nic. Takže si odpočinu u nějaké lehčí četby a pak budu pokračovat dalším dílem. Zjistil jsem, že paní Vaňková ve svých románech postupně popisuje dění v Českých zemích od roku 1169 (Přemysl Otakar I.) až po rok 1403 (Zikmund Lucemburský), což je naprosto úžasné a nevím o žádném jiném spisovateli, který by dokázal takto souvisle zmapovat takový kus naší historie. No a taky jsem bohužel zjistil, že letos ve věku 94 let zemřela, což je smutné. Na druhou stranu 94 let je krásný věk a zanechala nám spoustu skvělých knih.
Není to špatná kniha, ale prvních víc jak sto stran jsem se poněkud nudil a přemýšlel, jestli ji neodložím. Čím víc jsem toho ale přečetl, tím byl děj zajímavější, takže jsem vydržel až do konce. Je to zajímavá kombinace fantasy s historickým románem a naprosto něco jiného, než Sapkowského nejznámější dílo - Zaklínač. Za mě je teda Zaklínač zajímavější čtení než tohle a do čtení dalšího dílu této trilogie se pouštět nebudu. Není to zas až tak dobré, aby mě zajímalo, jak to s Reinmarem z Bělavy dopadne.
Tenhle díl není tak super jako ten předchozí, nicméně jsem se u něj nenudil a musím uznat, že Píseň ledu a ohně je jedna z nejzajímavějších knižních ság, které jsem četl. Nepamatuju se, že bych někdy přečetl pět zhruba pětisetstránkových knih z jedné série po sobě :-) Ale rozhodl jsem se, že do dalších dílů se pouštět nebudu. Musel bych totiž přelouskat zhruba 3000 dalších stran a jak jsem ke svému zklamání zjistil, nedozvěděl bych se, jak to všechno dopadlo, protože Martin to zatím nějak celé nedotáhl do konce...
Z prvních čtyř dílů Hry o trůny je tenhle jednoznačně nejlepší, zvlášť ve druhé polovině knihy je snad v každé kapitole nějaký zvrat a překvapení. Každopádně to není kniha pro romantiky a čtenáře červené knihovny, tady prostě teče krev ve velkém a smrt a těžká zranění se nevyhýbají ani záporákům, ani klaďasům :-)
Skvělá zábavná kniha, která dál sleduje osudy postav z prvního dílu. Jediné, co bych autorovi vytknul, tak jsou časté popisy hlavně toho, kdo měl na sobě co oblečené. To mi nepřijde ani moc zajímavé, ani důležité a jenom to zdržuje děj. Jinak ale fakt super a těším se na třetí díl.
Ze začátku jsem se trochu lekl, protože v každé kapitole jsem se seznamoval se spoustou nových lidí a měl jsem strach, že se v tom úplně ztratím. A je pravda, že v některých vedlejších postavách jsem se moc nezorientoval až do konce knihy, ale v těch hlavních celkem přehled mám. Děj knihy je zajímavý a dá se říct, že jsem se téměř nikdy nenudil a už se těším na druhou část.
Tuto knihu jsem si půjčil jen proto, abych trochu změnil svůj obvyklý žánr. Až doma jsem zjistil, že jde o stejného autora, co napsal Marťana (toho jsem neviděl, nečetl, ale slyšel jsem o něm). Knihu v recenzích hodně vychvalují a je pravda, že myšlenka knihy se mi hodně líbí a od autora je to výborný nápad. Po pár stech stránek se ale ukázalo, že nejsem až takový fanda sci-fi a trochu mě to nudilo. No ale jak se blížil závěr, tak to zase nabývalo na zajímavosti, no a konec byl úplně super. Čekal jsem, jak se hlavní hrdina vrátí ze záchranné vesmírné mise zpátky na Zemi, ale ono to dopadlo úplně jinak, než jsem čekal. Zemře, nezemře? Přečtěte si to a uvidíte :-)
Rozhodl jsem se pro tuto knihu, protože mě zajímal příběh Záviše z Falkenštejna a musím říct, že paní Vaňková mě svým podáním nezklamala. Možná popisuje Záviše příliš idealisticky, ale každopádně se to velice dobře čte. Záviš a Václav měli mezi sebou dost komplikovaný vztah, na jedné straně se měli rádi, na straně druhé se jeden druhého bál, víc asi Václav Záviše. Na jedné straně boj o moc a na straně druhé, jak jinak, osudové ženy, žárlivost, výčitky a nepochopení. A aby příběh nebyl příliš jednostranný a jednotvárný, tak nám paní Vaňková do děje zahrnula i příběhy spousty jiných lidí z té doby - Závišovy dcery Ulriky a jeho zetě Hynka Lichtemburka, orientálního lékaře Alího, Václavova panoše Jana, panečnice Magdaleny atd. Prostě hodně povedená a zajímavá kniha a každému, kdo má rád historické romány, ji doporučuji.
Ze začátku mě kniha moc nebavila a myslel jsem, že ji odložím. Pak se ale děj rozběhl, zaujal mě a vydržel jsem bez problémů až do konce. Zdá se mi, že humor v této knize je trochu jiný než v prvních dílech a že jsou to spíš takové ironické narážky na to, s čím se setkáváme v běžném životě.
Rozhodl jsem se pro tuto knihu poté, co jsem odložil po cca 20 stranách jinou knihu z tohoto období - Milenec královny vdovy. A nelituji, tahle kniha je o pořádný kus lepší a navíc patří k těm srozumitelnějším od paní Vaňkové. Je ale pravda, že v některých částech jsem se nudil, což mi vynahradila poslední asi čtvrtina, která popisuje hladomor a kanibalství v té době a která si nijak nezadá s hororem. Nedovedu si představit, že bych v takových hrůzách měl žít, to teda je ještě zlatá tahle doba covidová :-) No a protože Záviše nám v tomhle díle ještě nepopravili, a já jsem tuhle knihu četl především kvůli němu, tak si musím přečíst i pokračování jeho příběhu i když jsem měl původně v úmyslu si od historických románů odpočinout a přečíst si něco lehčího.
Po přečtení knihy Král železný, král zlatý od Ludmily Vaňkové jsem si chtěl přečíst knihu o tom, jak to bylo po smrti Přemysla Otakara II. se Závišem z Falkenštejna. Tak jsem si vybral tuto knihu, ale po přečtení asi 20 stránek jsem zjistil, že mi vůbec nevyhovuje styl, jakým je kniha napsaná. Takže jsem knihu vrátil a půjčil si pokračování od paní Vaňkové s názvem Zlá léta.
Pěkná a zajímavá kniha, jako většina knih od paní Vaňkové. Ale jako většinu jejích knih, i tuto jsem četl poměrně dlouho a obvykle jsem nezvládl víc jak 10 stran za den. Nevím, čím to je, jestli je to čtení tak náročné... Přitom právě tato kniha patří dle mého názoru k těm srozumitelnějším, není potřeba nad ní nějak moc přemýšlet - na rozdíl od jiných knih této autorky. Každopádně je to čtení zajímavé. Paní Vaňková nám líčí Přemysla Otakara II. jako krále čestného, spravedlivého, který myslí na prostý lid. Nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale snad ano. Každopádně spolu s Janem Lucemburským patří k mým nejoblíbenějším panovníkům. Shodou okolností oba padli ve stejný den. Zaujalo mě také to, že zatímco Vlastimil Vondruška popisuje druhou Přemyslovu ženu Kunhutu jako ženu, která na něj měla špatný vliv, tak paní Vaňková líčí jejich vztah jako téměř idylický a v knize jsem nenašel žádný náznak něčeho negativního. Každý autor tu historii vidí prostě trošku jinak, ale je rozhodně mnohem zajímavější číst historické romány, než biflovat teorii v dějepisu :-)
Po Věži vlaštovky, což byla pro mě naprostá pecka, jsem se těšil na Paní jezera a na to, že bude psaná v podobném stylu. Bohužel hned na začátku přišla studená sprcha a prvních 55 stran jsem přemýšlel, jestli nemám knihu zase vrátit do knihovny... Neudělal jsem to a nelitoval jsem. Příběh se začal dost slušně rozvíjet a pomalu se stupňoval. Je bohužel pravda, že Sapkowski hodně odskakuje od hlavního děje - Ciri, Geralta a Yennefer a občas jsem měl pocit, že to dělá jen proto, aby nám ukázal, co všechno autor ví a zná. Vrchol knihy přišel asi ve třech čtvrtinách, při závěrečném boji na hradu Stygga - tuhle část jsem vyloženě hltal a marně jsem přemýšlel, proč má kniha dalších skoro 140 stran. Na těch se pak odehrálo pár zajímavých, ale nepodstatných událostí a pár událostí vyloženě nudných. Asi 7 stran jsem úplně přeskočil - to když si vládcové a čarodějky po závěrečné bitvě rozdělovali území a kompetence - to pro mě byla fakt těžká nuda, kterou jsem neskousl. No a pak přišel samotný závěr, posledních asi 20 stran. Věděl jsem, že ten příběh nějak zvláštně končí a přemýšlel jsem, jak asi, ale tenhle konec mě fakt nenapadl a hodně mě překvapil. Sapkowski prostě ví, že život není med...
Celkově pro mě je sága o Geraltovi a Ciri i se všema těma povídkama okolo jedna z nejhezčích a nejzajímavějších fantasy, které jsem četl. Je to spletitý příběh, ve kterém nic nechybí - humor, napětí, fantazie, násilí, hrubost, trocha romantiky, politika, filosofie a místy nudné pasáže, které ale člověk ve finále Sapkowskému rád odpustí...
Po delší přestávce jsem se rozhodl pokračovat v četbě románů o Geraltovi, Yennefer a Ciri. A nelituju. Věž vlaštovky je hodně zajímavá a napínavá četba a nutno říct, že Sapkowski v některých pasážích rozhodně není romantik a krve v knize teče opravdu dost. Celý ten příběh je hodně spletitý, vystupuje v něm velké množství postav a musím se přiznat, že místy se ne zcela plně orientuju. Je to možná způsobené i dost dlouhou pauzou od přečtení předchozích dílů. Tento příběh sleduji i v seriálu od Netflixu, v půlce prosince má vyjít druhá série a už se na ni těším. A Sapkowskému tleskám za jeho fantazii a způsob, jakým nám tenhle příběh předává.
Další dobrá kniha z cyklu o Zeměploše. Top pro mě z těch prvních dílů je Lehké fantastično a Magický prazdroj, ale i Čaroprávnost se nečte špatně a nenudil jsem se.
Skvělá kniha, pořád se v ní něco děje a není čas se nudit :-) Je o dost přehlednější, než první díl Barva kouzel.