Rowana komentáře u knih
Krásný vánoční příběh z londýnské čtvrti s níž se pojí pro mě jeden z neromantičtějších filmů stejného jména. Sněhová peřina dodává celému příběhu zvláštní atmosféru, kterou autorka dokázala sugestivně vykreslit. Úplně jsem cítila jak mi křupe sníh pod nohama a vnímala těžké, utlumující ticho chumelenice při soumraku, nebo sváteční atmosféru vánočních trhů a svátečně vyzdobených zákoutí.
Skvělá jízda. Nahlédnutí do jednoho trochu praštěného historického ústavu, který studuje dějinné události v autentických historických reáliích (cestování v čase to v žádném případě není, to by znělo příliš sci-fi a to se k historikům nehodí). Náramně jsem se bavila, hodně jsem se smála, občas jsem se trochu bála a nad ledasčím jsem kroutila hlavou. Druhý díl už na mě doma čeká a jen doufám, že další brzy v češtině vyjdou.
Kresba mě chytla. Příběh, nu ta první část hodně, to jsem byla velice zaujatá i napnutá a zvědavá, co bude dál. A ono... nic. Neukončeno. Přeskočíme v čase do minulosti, do dnů, už byl svět v rozkladu a pak ještě ve vyprávění znovu časový skok dozadu, a občas mi tam něco chybělo. Je tento komentář zmatený? No, já byla při čtení kolikrát dost zmatená také. Zvláště u toho prostředního příběhu z "minulosti". Občas mi přišlo, že tam někde něco chybí, nebo je něco přehozené.
Poslední příběh byl zajímavý, jeho konec mě trochu usmířil. Pokud opravdu bude někdy nějaké další pokračování, možná ho i zkusím. Třeba nebude působit tak zmateně jako tento (můj komentář).
Půjčila jsem si ji v knihovně ze zvědavosti kvůli kresbě a náramně jsem se pak bavila u příběhu. Jednoduchý nenáročný příběh se špetkou tajemství. A zvládá být zajímavý i bez násilí.
Uspokojivé pokračování příběhu. Nedokázal u mě zopakovat to nevěřícné okouzlení z prvního dílu, ale zklamaná jsem nebyla. Pro dívky, které se ucházejí o princovu ruku, už pobyt na zámku není taková pohádka jako z počátku. Objevují se problémy, mnohem více do příběhu prosakuje politické uspořádání země a její řekněme historické pozadí. America je často na pěst, princ Maxon taky a Aspen jakbysmet. Často mě iritoval slovník postav v knize, zvlášť pokud se mělo jednat o lidi z vyšších kast nebo přímo z aristokracie. Vzhledem k tomu, že se autorka neustále snaží navodit atmosféru jistého přepychu, majestátnosti a až aristokratické okázalosti, každé "bysme" pronesené kýmkoliv jiným než sloužícími, se mi snaží vyrvat oči z důlků. Přece jen dívky procházejí výukou, mají i etiketu a věřím, že by se při takové výuce dbalo i na jistou uhlazenost chování i mluvy. Místo jako elita či aristokracie dystopické společnosti na mě postavy knihy působily jako turisté během exkurze na zámku. A netýká se to jen tohoto konkrétního slůvka, vybrala jsem si ho pouze coby exemplární příklad.
Docela zajímavá fantasy pojatá zase trochu jiným způsobem. Jackaby jako soukromé očko, který jako jediný vnímá bytosti a události, jež se tak trochu (nebo opravdu hodně) vymykají běžnému vnímání obyčejného smrtelníka. Až jeden uvažuje, jestli si Jackaby ve své bujné představivosti fakt jen něco nevymýšlí - až je najednou zřejmé, že to ani náhodou.
Jediný "jasnozřivec", kterého zná(me). Objeví se někdy časem třeba i další? Ten pojem tu rozhodně získává zcela jiný význam, než na jaký jsem byla doposud zvyklá.
Hned první knížka Roberta Bryndzy se mi opravdu moc líbila. Napínavá, pro mě nijak předvídatelná. Vyšetřovatelka nikomu neleze do zadku a taky si to pěkně odnáší. Po další sáhnu ráda.
Čtení je to velice laskavé, moudré, humorné a chytlavé. Jaké není? Rozhodně není nudné a určitě to není ztráta času.
Příběh jako takový je fajn. Draci jsou skvělí. Ale proškrtala bych to. Některé scény v ději jsou zbytečně repetetivní. Vztah hlavních hrdinů mi přišel krapánek toxický, jejich myšlenkové pochody a komunikace značně nelogická, pro vztah naprosto nezdravá. Zvrat v první půlce knihy fajn, řešení jeho následků přiměřené. Zvrat v závěru knihy - první překvapivý, druhý tak trochu očekávaný (trochu ve stylu vampýrských deníků), ale fajn. Jsem zvědavá, jak to autorka rozvine a vyřeší.
Velice slabé 4*, takže uděluji poctivé 3*.
Jsem okouzlená. Rozjezd byl pomalejší a trochu rozpačitý, ale jakmile se děj přesunul do světa víl, nemohla jsem se odtrhnout. Líbí se mi seznamování se světem, s mytologií víl, s nejrůznějšími tvory, budování napětí a tajemství, náznaky. Skutečně akčních až asi posledních 120 stránek, ale příběh si mou pozornost držel po celou dobu.
Lze číst i jako samostatnou knihu, příběh uvnitř se dá vnímat jako více méně uzavřený reteling pohádky Kráska a zvíře. Vše podstatné odhalí a uzavře. Ale do pokračování se ráda pustím.
Výtku ovšem mám! Četla jsem v novém vydání z roku 2024 s krásnou novou obálkou a ořízkou. Vizuálně skutečná nádhera. Ovšem karton použitý na desky knihy je natolik měkký a nekvalitní, že i přes veškerou opatrnost a obalení knihy jsem nedokázala zabránit prolomům na předních i zadních deskách.
Půvabně převyprávěný pohádkový příběh, který v našich krajích známe jako Sedmero krkavců - bratři zakletí do ptačí podoby a jejich mlčící sestra, která se je snaží vysvobodit. Tady dovedně propletené s řadou asijských motivů, mýtů a legend.
Těším se na pokračování.
Příběh se mi docela líbil. Nechala jsem se i zmást. Nejsem si jistá, jestli se mi zamlouvá, kam se posouvá osobní život hlavní postavy a vedlejších postav, které s ním souvisí. Uvidím v dalším díle.
Tahle kniha má všechno - silnou ženskou hrdinku i řadu zajímavých vedlejších ženských postav. Feminismus i kolonialismus tu rozhodně dostávají správně zabrat. Lesbická láska je vykreslená i s drobnými nedorozuměními, které vztahy mají. Vše je zabaleno do vyšetřování detektivního případu, který jako by vypadl z Pohádek tisíce a jedné noci. Ne, nejedná se o retelling žádné z nich. Pokročilá technika vyspělého Egypta se tu snoubí s magií džinů a mechanických andělů - a celé to vážně funguje!
Chvíli mi trvalo se začíst, přizpůsobit se mně neznámé kultuře, ale ten příběh funguje dobře. Má zajímavou dynamiku, tajemství a překvapivá odhalení. Nebránila bych se návratu do tohoto světa s nějakou další knihou, klidně i s jinými postavami. Ačkoliv obě agentky jsou fajn.
Příjemná oddechovka. Mám chuť se vrátit do Paříže a znovu si ji projít ve stopách Sieny.
Vadu na kráse jsem zaznamenala na posledních asi pěti stránkách, kde pravděpodobně z důvodu krácení textu došlo k dějové nelogičnosti. Musela jsem si ten konec přečíst třikrát, abych se ujistila, že mě oči neklamou. Ale až na tento nedostatek nemám námitek.
Jennette o svém dětství a dospívání vypráví s nadhledem a (mnohdy velice černým) humorem, ale bez zlehčování závažných témat. Několikrát mi při čtení doslova klesla brada. Uvědomuji si, že jiné děti zažívají mnohdy ještě daleko horší situace – ale přesto. Být to fikce zbavená toho humoru, dal by se příběh označit za dost děsivý domestic thriller. Což není, je to realita. Dokážu pochopit, proč se jí ve výsledku vlastně ulevilo, když o mámu přišla. Ačkoliv i sama dokázala ještě nějakou dobu kráčet po vlastní cestě do pekel. Držím palce, ať je její další život trochu větší nuda.
Musím připustit, že po doposlouchání druhého dílu jsem si dost dobře nedokázala představit, kam by děj mohl směřovat dál. Situace hlavních hrdinů mi přišla dost konečná. (Ano vím, konečná je jen smrt. Někdy. Asi ne úplně ve Stopaři?) A pak jsem rozposlouchala třetí a řekla si: Aha, no jasně, proč ne? Je to přece Stopařův průvodce po galaxii - absurdity na denním pořádku.
Lizzyna babička Althea byla velice moudrá a silná žena. V předzvěsti vlastní smrti dokázala nalézt způsob, jak zůstat s vnučkou v kontaktu a pomoci jí při hledání její vlastní životní cesty a třeba i při hledání cesty k rodinným kořenům, bude-li si to sama přát. Zdravým způsobem bez přehnaného sebezapření a sebeobětovávání. Příběh je veden po lehce načrtnuté detektivní lince vyšetřující smrt a nespravedlnost minulosti, podtržené pověrčivostí a neopodstatněným strachem z neznámého. A je podkreslen nevtíravou romantickou linkou, která dokáže stáhnout nitro i pohladit po duši. Umím si představit, že se ke knížce v budoucnosti znovu vrátím.
Moje první bližší setkání s Lovecraftovými příběhy a světem. V komiksové úpravě jsou působivé.
Poslouchala jsem audioknihu. Pro mě zajímavé a neotřelé pojetí případu i vyšetřovatele. Hodně mě zaujaly odborné pasáže, ale nejsem si jistá, jestli bych z nich byla tak nadšená, i kdybych knihu místo poslechu četla, text jimi je prošpikovaný. Hvězdu dolů dávám zejména za zabedněné a místy arogantně ignorantské policisty, kterých, jak se zdá, by dle autorova pojetí měla být Amerika plná. Jestli to tak skutečně je, pak skutečně Bůh ochraňuj Ameriku. Do dalšího dílu se určitě časem pustím. Až si trochu oddychnu od tohoto.
Nebylo to špatné. Nejzajímavější mi přišlo nahlédnout do smýšlení a životního stylu Cullenových, což zprostředkoval Edward tím, že mu vidíme do hlavy. Ale těch chyb - Bože, to bylo chyb. A někdy tak strašně zbytečných! Úplně by stačilo, aby to po překladatelce vzal ještě někdo do ruky, kdo si to fakt přečte. Ona už po sobě vlastní chyby a nedotaženosti logicky vidět nemohla. Ale někdo jiný v redakci určitě měl. To je důvod, proč knížku nechci mít ve vlastní knihovně.