rozina351
komentáře u knih
Divoké labutě
Jung Chang
Moje topka a srdcovka, četla jsem několikrát. Výborné čtení, pokud chcete porozumět jakékoli totalitní společnosti vystavěné na principu ideologie. Dobré i pro pochopení principu fungování církví a sekt. Tři silné charakterní ženy, tři dcery Číny reprezentují dramatický osud své země, který se dotýká nejintimnějších oblastí jejich života. Nejsilnější věta knihy pro mě bylo vyjádření otce autorky, když po několika desetiletích prozřel zrůdnost komunistické ideologie: "Přijmi mou omluvu, která se zpozdila o celý lidský život."
Aréna smrti
Suzanne Collins
Nejdřív jsem četla s nedůvěrou, téma vzájemně se zabíjejících dětí mi pro young adult přišlo příliš drsné, ale děj je skvěle vystavěný a čtení skvěle odsýpá. Velmi dobře popsaný model totalitní společnosti. Nápad výborný, občas trochu hapruje jazyk (nebo překlad?), ale výborný čtenářský zážitek to byl, vo tom žádná!
Milostná píseň pro kočku
Nikola Tachecí
Pořádný béčko, místy až péčko, je to čtivý, ale nedivím se, že to autorka publikovala pod pseudonymem :D Oceňuji, že si to alespoň nijak nehraje na hodnotnou literaturu.
Lotta z Rošťácké uličky
Astrid Lindgren
Lotta je naprostá pecka, jedna z nejoblíbenějších knih mých dětí! Vtipné, srozumitelné a přístupné dílko na mnoha úrovních. S dětmi ji čteme opakovaně, určitě stojí za pořízení do knihovničky.
Smyšlené životy
Marcel Schwob
Toto literární překvapení jsem si nesmírně užila. Miluju symbolismus a historii a Marcelu Schwobovi se ta syntéza opravdu povedla. Na své si přijdou estéti i milovníci akce a děje. Nesmírně půvabné dílko!
Ptáci a jiné povídky
Daphne du Maurier
Perfektní :-) Moje první setkání s touto výjimečnou autorkou. Kratší povídky plné napětí, příjemně strašidelné a velmi neotřelé, takhle si představuji kvalitně zpracované horory!
Co je ti do toho
Hana Lundiaková
Občas se při výběru knížek nechám nalapat skandální téma a pokud toto skandální téma zpracuje česká autorka, tak si po přečtení musím mnohdy spravovat chuť. Ať už se jedná o Pekárkovou, Brabcovou, Tučkovou nebo Denemarkovou, zůstává mi po nich pěknej bordel v hlavě a lehce odpudivá pachuť, kterou musím přerážet nějakou seriózní klasikou. Lundiakové nelze upřít schopnost kreativně pracovat s jazykem (jakkoli to po přečtení její knihy může znít dvojsmyslně), používat překvapivě trefné metafory a oceňuji exkurz do řeči puberťáků. Téma vyhořelé, v korporátu pracující třicítky otevírá spoustu otázek k situaci přepracovaných českých žen, partnerství a mateřství, ale tím výčet pozitiv končím. Na téma puberťácké delikvence jsem nedávno přečetla Pouta od Delphine de Vigan, která to podobně jako Lundiaková uchopila syrově a naturalisticky, ale dokázala postavy vystihnout věrohodněji, plastičtěji a bez beznadějné pachuti.
Temný vzorec
Andrew Mayne
Jako letní brak to nebylo úplně špatné, ale klišé bláznícího génia už je trochu otřepané.
Dracula
Bram Stoker
Stejně jako u Frankesteina mě bavilo odhalovat původní literární předlohu notoricky známých strašidel. Uznávám, že se jedná spíše o oldschool pro fajnšmekry, ale kvalita je kvalita i po 100 letech!
Santiniho jazyk
Miloš Urban
Tak toto mě bavilo tak do půlky, pak jsem četbu vzdala, protože těch ulítlých urbanovin už na mě bylo trochu moc, příliš mnoho nepochopitelně inscenovaných mrtvol a postmoderny na úkor sledovatelnosti děje. Líbily se mi kunsthistorické souvislosti i pro mě nová fakta, ale jakmile se od umění odbočilo k postavám knihy, dost jsem tápala. Ale jak tak koukám na ostatní komentáře, možná že to ještě dočtu.
Hospoda Jamajka
Daphne du Maurier
Moje druhé setkání s autorkou a opět nezapomenutelné. Hospoda Jamajka je to pravé prázdninové čtení, pořádná porce dobrodružství i romantiky, velmi reálné, barvité popisy postav, interiérů a exteriérů. Autorka je velmi zdařilá vypravěčka, umí udržet napětí až do samého konce a čtenář se tak rázem ocitá v drsně krásném Cornwallu mezi tím pravým zlodějským ksindlem vedeným pěkně nechutným a zvrhlým záporákem! A protože se jedná o oddechové čtení, jsem velmi spokojená s vyústěním děje. Přidaná hodnota knihy je bohatý jazyk i velmi zdařilý překlad Ladislava Bezpalce.
Noc pod Kamenným mostem
Leo Perutz
Krásná kniha židovských pověstí z rudolfinské Prahy, kterou stojí za to mít doma a vracet se k ní. Pověsti jsou psány krásným jazykem a magickým způsobem tematizují nevyhnutelnost židovského osudu.
Lékař umírajícího času
Vladimír Körner
Naprosto boží knížka! Film jsem neviděla, takže jsem při četbě nebyla ničím ovlivněná a četbu jsem si maximálně užila. Knihu jsem četla krátce po Noci pod kamenným mostem od Lea Perutze a Dvěma duhami nad popravištěm a krásně mi dokreslila celou rudolfinskou dobu. O Janu Jesseniovi jsem měla jen kusé informace ze školy a Vladimír Körner ho dokázal vylíčit expresivně, plasticky a opravdu věrohodně. Kniha je psána nádherným jazykem, Körner perfektně pracuje s charakteristikami postav, dobovými reáliemi s přesahem do dnešní doby.
Hastrman
Miloš Urban
Není to úplně špatné, hlavně první kniha se mi líbila, ale do čtení té druhé jsem se už musela dost nutit. Občas je zábava v Hastrmanovi luštit intertextuální odkazy - najdem tam Božku Němcovou, Kanta, Máchu, romantismus a kde co dalšího a v případě potřeby s tím můžem chytračit, ale občas nevím, jestli už té postmoderny není moc. Urban ale umí psát, to se musí nechat.
Nejhorší obavy
Michal Sýkora
Protože jsem v Olomouci studovala, docela si užívám popisy a kulisy toho panoptika. Jako oddechové čtení je to velmi příjemné a napínavé!
Návrat Krále Šumavy
David Jan Žák
Tak toto bylo něco pro mě! Poslouchala jsem audioknihu v perfektním podání Tomáše Drápely a opravdu jsem si to užila.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Nevím, jestli mi po přečtení této knihy nehrábne stejně jako hlavní hrdince, ale některé expresionisticky vylíčené scény opravdu nemůžu dostat z hlavy a obávám se, že mi budou strašit v kouli už navždy. Téma je v podstatě velmi podobné jako u Gerty Schnirch a metaforické zpracování mi určitě nevadí, ale celé to vyznívá jako jedna velká naturalistická deprese. V podstatě nevím, jak s literaturou tohoto druhu naložit - ať už Gerta Schnirch, Zuzanin dech nebo Peníze od Hitlera - všechno to jsou knížky, které přečtete jedním dechem, ale zanechávají ve mně stejný pocit beznaděje jako Zola nebo Šlejhar. Chápu potřebu české literatury se s tématem holokaustu a odsunu Němců nějak vyrovnat, ale nevím, jestli o tom chci ještě někdy cokoli číst v beletristické podobě.
Život před sebou
Émile Ajar (p)
Krásná kniha a asi jedna z nejlepších, co jsem za poslední rok četla. Velmi se mi líbí, že není psána z klasického evropského-křesťanského hlediska, ale pojímá muslimsko-židovskou tématiku velmi neotřelým způsobem. Téma knihy je křehké a dojemné, ale díky osobitému a velmi břitkému humoru to nepůsobí kýčovitě. A některé promluvy postav by se mohly tesat do zlata. Momovi i paní Růžence jsem moc fandila a přemýšlím, že si knihu pořídím i do knihovničky. I přes veškerou chandru, kterou postavy zažívají, je kniha především o lásce a naději,
