rozina351 komentáře u knih
Tak tady jsem shovívavější, než u ostatních Coelhových knih, ono to asi patří k věku, jako young adult literatura to není úplně špatný, četla jsem to v pubertě a byla nepokrytě nadšená. Umělecká ani zvlášť zásadní literatura to není, ale svůj účel to v jistých vývojových obdobích asi plní.
Další potrhlá urbanovina, u níž mě mile překvapily grotesktní a pitoreskní momenty zobrazující vlasteneckou společnost i současnou českou filologii v divokých diskokouloidních odlescích. Nejvíce jsem se bavila u čtení dopisu Josefa Němce. Místy jsem se do čtení musela nutit, připadalo mi, že jednotlivé epizody působí poněkud neprovázaně, ale jako oddychovka to nebylo úplně špatné.
Neopatrné panny jsem plánovala přečíst už na gymplu, ale nějak jsem se nikdy nedopracovala k sehnání knihy. Díky tomuto projektu http://www.jaroslavhavlicek.cz/ke_stazeni mám Havlíčkovo dílo jako na dlani. Havlíček dokáže na úsporném prostoru mistrně vylíčit povahu postav, které nechává zajít až na samý okraj mezních situací, kdy se láme chléb a tříbí charaktery. Velmi oceňuji, že v jeho díle je vyvážený mužský a ženský element. Hrdinky povídek Neopatrné panny naplňují svůj osud zcela v souladu s názvem knihy. Stejně jako v ostatních Havlíčkových dílech se i zde uplatňuje téma osudovosti, nevyhnutelnosti, určenosti okolním prostředím. Havlíček tematizuje hloubku lidských citů a tragiku člověka hozeného do situace, kdy jsou karty už rozdány a jakákoli chyba či zaváhání se člověku stává osudným.
Tak tato kniha byla pro mě překvápko, ale velmi se mi líbila a nalákala mě na další knihy tohoto autora. Povídky jsou takovým prazákladem fantasy žánru, jsou velmi dějové a psány krásným jazykem a všechny v sobě mají něco, co vás nutí přemýšlet o lidech a jejich vztazích ještě dlouho po přečtění.
Do této knížky jsem šla s vědomím, že si jdu přečíst pořádné hororové béčko, které bude jazykově a stylisticky na trochu vyšším levelu než skvosty edice "Stopy hrůzy" pro dospělé. Další plány a významy jsem v knize nehledala a podle mě tam ani nejsou, nepočítám-li docela průhledné odkazy na katolickou hagiografii. Každopádně kniha je to čtivá, Urban umí dobře pracovat s líčením tajemné hororové atmosféry a napětím, děj ubíhá až k nejasnému postmodernímu konci, takže já jsem spokojená, jakkoli se nejedná o hodnotnou literaturu - kdyby se kniha rovnou prezentovala jako béčko, které si na nic nehraje, dám klidně pět hvězd, ale jelikož se jí zcela vážně zabývají studenti bohemistiky a PR knihy se béčkově netváří, tak dvě hvězdy jak vyšitý.
Příjemně napsaná biografie o nepříjemných narušených ženských a jejich ujetých vztazích. Báječně vylíčený dobový kontext. Tato kniha by mohla posloužit jako beletristické zpracování narcistní poruchy, tak jak ji pojímá Röhr: https://www.databazeknih.cz/knihy/narcismus-vnitrni-zalar-62244. Pokud Lídu Baarovou vnímáme jako zajatkyni "železných kamen" dá se kniha dočíst až do konce, jinak jsou hrdinky totáními antihrdinkami. Četla jsem i Mefista od Klause Manna https://www.databazeknih.cz/knihy/mefisto-3244, který pojednává o hereckém prostředí Berlína v letech 33 - 45 a jakékoli eufemizované snahy o rehabilitaci pochybného charakteru Baarové vyznívají i v tomto kontextu dost groteskně.
Úžasně existenciální, úžasně hororové, úžasně archaické a úžasně praštěné.
Moje srdcovka, četla jsem ji v 17 letech a teď znovu a stále jsem uchvácena autorovým pojetím syrové a komplikované lásky.
Tak todle byl oříšek na několik desetiletí, ale dávám pět hvězd, jakkoli mám k tomuto dílu komplikovaný vztah. Zkoušela jsem to číst v deseti letech, to dost neklaplo, ačkoli jsem v té době zhltila Kytici, Babičku, Raise i Světlou, ale Švejka jsem nedala. Dál jsem to zkoušela na gymplu, tehdy mi to připadalo naprosto excelentně blbé a slyšela jsem i teorii, že by se Švejk dospívajícím děvčatům neměl snad ani dávat ke čtení, není tam jediná postava, se kterou by se čtenářka mohla identifikovat, takže fakt provar. Po třicítce jsem to dala a bavilo mě to, v podstatě se skláním před Haškovou praštěnou genialitou ALE: mám už něco načteno a pobírám ten historický kontext. Ale doporučovat toto dílo děckám na základce a nejspíš i na střední je totální fail.
Příběh se mi moc líbil, nejedná se o nic komplikovaného, kniha velmi laskavým způsobem nastiňuje téma odlišnosti i první lásky. Takové milé, hřejivé čtení!
Hotýlek mě bavil, mám ráda tyto mornštajnovské ságy popisující velmi zajímavé osudy v dějinném soukolí. Často přemýšlím, jak bych se v kritických situacích chovala já, v této knize se řešil "brumbálovský" konflikt mezi tím, co je snadné a tím, co je správné.
Tak nevím nevím, jak toto dílo uchopit. V podstatě se mi kniha líbila, je velmi dějová, čtenářsky přívětivá, autorka dobře pracuje s napětím, které udrží až do samotného konce vyprávění. Děj je plíživě zlověstný, svižný, téma závažné. Srovnání s Hanou se nabízí zcela přirozeně. Ale - připadá mi, že mezi českými autory dochází k postupnému vykrádání a vyprazdňování tématu holocaustu. A taková nálož emocí ukotvená na pozadí nešťastného milostného trojúhelníku zajisté přitáhne to nejširší čtenářstvo. Plíživý pocit zmaru okořeněný bulvárními detaily vnitřního života postav je taktéž velmi atraktivním motivem. Přesto na mě postavy působily poněkud ploše. Konec měl být patrně vyvrcholením osudovosti, ale na mě působil až groteskně, Mrštíkům jsem Maryšu s ostráveným kafem úplně zbaštila, Agathě Christie nadšeně skočím na kdejakej kruťáckej lep, Jaroslavu Havlíčkovi i Karolině Světlé téma osudovosti taky úplně věřím, ale tady mi to prostě nějak nesedlo.
Olala, tak toto bylo opravdu velmi pěkné čtení! Zcela havlíčkovské, osudové i trochu duchařské! Pevně semknutá kompozice, netypické, úžasně propracované postavy, barvité realistické popisy, svižný děj.
"Lom měl pro babičku význam osudu. Co se stalo jednou, mohlo se stát i podruhé."
Kniha, kterou stojí za to mít v příruční knihovničce. Tolik dekadentně cynických a přesto velmi hlubokých mouder vycházejících z mefistofelských úst lorda Henryho a dokonalá proměna narcistního ťulpase Doriana Graye v totálního netvora nemá chybu. Wilde nepochybně skvěle ovládal řemeslo spisovatelské, neboť hladce odsýpající děj je vyjádřen brilantně vybroušeným jazykem. Za mě jedna z top knih ever!
Docela příjemné, pohodové a ničím nerušené čtení, které civilním nebulvárním způsobem přiblíží osobnost paní Olgy, zákulisní informace českého disentu i nevšední energii bývalého prezidentského páru.
Jako nešťasný hodnotím pokus tyto pohádky rýmovat v češtině. Věřím, že v originále se jedná o typicky dahlovsky břitké a vtipné příběhy, ale v češtině se to čte fakt blbě. Jednotlivé verše sem tam nedávají smysl a často se musím zastavovat a dítěti vysvětlovat těžší a nesrozumitelné lexikum, čímž se zcela vytrácí jakákoli původní pointa či vtip.
Mám velmi ráda tvorbu současných italských autorek i samotnou Itálii, takže musím dát plný počet hvězdiček. Subtilní příběh dospívající dívky, kterou formují zdánlivě banální, ale přesto zcela zásadní iniciační zážitky. Hlavní postava vás provede celou škálou do hloubky prožitých situací, které dospívání přináší. Kniha navazuje na tradici italského neorealismu, který mám velmi ráda, překlad ve také velmi zdařilý, takže já si každou knihu Eleny Ferrante opravdu užívám.
Velmi podmanivé čtení, nemohla jsem se odtrhnout. Tak naturalisticky vylíčená geniální lidská zrůda nemá v ničem, co jsem dosud přečetla, obdoby!
Knihu jsem četla trochu se sebezapřením, nepopírám, že se jedná o zajímavý experiment, ale po jejím přečtení ve mně zůstal pouze nepříjemný pocit neurčité beznaděje.