Rup komentáře u knih
I já Feuchtwangera rád, leč... Jak jsem si pošušňával nad romány Židovská válka, Goya, Židovka z Toleda, etc., i pro solidní překlad, pak zde mi čtení překladatelé absolutně znechutili. Snad se teprve učili, snad jen propůjčili svá jména nějakému elévovi, snad postavení Merkuru v šestém domu zapříčinilo, že je totálně zpackaný. Jinak si nedovedu vysvětlit, že titíž přeložili i výše zmíněné. Již kdysi dávno jsem měl tu čest, ovšem nedočetl jsem. Nyní se zadařilo, ale bylo to utrpení.
Jestliže Tichou hrůzu lze považovat přinejmenším za jednu z nejlepších antologií mystérií a hororů, pak tuto sbírku lze považovat už jen za hrůzu. Vskutku nepovedené.
Téměř do puntíku souhlasím s Marbo, viz níže. Navíc mi připadá, jako by autor ještě neměl vytříbený styl, ani jazyk.
Šedý průměr, bez nápadu, vyjma zjevného odporu k establishmentu, což ovšem také není nic objevného. Číst jen v případě, že nemáte opravdu, ale opravdu do čeho píchnout (oko). Na druhou stranu musím pochválit překladatelku. V dnešní době je skutečně výjimečné, zná-li a dokáže-li použít víc než pět set slov, obratů, frází, atd. (českých).
Docela jsem se těšil. Námět, ač poněkud ošoupaný, je vcelku dobrý, leč zpracování naprosto stupidní. Co se týče literární úrovně překladu, pak stupidní na druhou, až dementní. Jak mohou nakladatelé připustit vydání něčeho takového, a ještě k tomu, je-li kniha a priory určena dětskému čtenáři, jde mimo mé chápání. Naštěstí se dá zde, na stránkách DK, před otevřením knihy, překladatel ověřit, a je tak možné se dalším podobným paskvilům obloukem vyhnout. Naneštěstí nelze překladatele hodnotit.
Poplatné době, tehdejším vládcům a velmi, velmi naivní. Ovšem právě dobu vzniku je nutné vzít v potaz, dobu, kdy jsme hodlali poručit větru, dešti, největším výstřelkem moderní technologie byla barevná televize (někde i s více programy) a počítače byly na kliku..., je třeba přiznat autorovi notnou dávku fantazie, invence a dobrodružného ducha. Takže: Poměrně dobře napsané, leč postavy plytké, bezduché. Spíše z nostalgie dávám střed.
Odvážní chlapíci tihle Souvestre a Allain - leč ve své době. Škoda, že ze svého detektiva udělali úplného pitomce. Asi jsem poněkud náročnější, avšak, i přes zohlednění žánru a doby vzniku a při zamhouření obou očí nad bezbřehou naivitou dílka (dílek), nemohu dát víc než tři hvězdy. Navíc mě nesmírně iritovalo neuvěřitelné množství, alespoň v českém překladu, zbytečných až nesmyslně použitých výpustek (trojteček) a nemožná čeština vůbec.
Bohužel se nemohu přidat k všeobecnému nadšení. Musím uznat, že autor je vskutku mistrný vypravěč, leč to je asi tak vše. Namísto polidštění opice zde autor polidštil králíka, a to ještě velmi, velmi idealizovaně. Jako pohádku pro děti doporučuji, jinak průměr.
Je obdivuhodné s jakou lehkostí dokáže autorka udělat z každé své hrdinky naivní, hloupou husu. Možná proto, aby to v každé třetí větě mohla neúspěšně vyvracet. Naštěstí se tentokrát nejedná o permanentní kolovrátek neustále se opakujících frází, a tak jedenu hvězdu přiznávám.
Trochu mi to připomíná Agathu Christie: autor ví, ale neřekne; až na konci. Celá série skvělá, ovšem zde režisér spíše rozestavuje herce po jevišti. Tak trochu druhé jednání dramatu, tedy, jak je pravidlem, poněkud slabší.
Velmi, velmi slabé, většinou o ničem, někdy až hloupé. Jako pokecání u kafíčka snad dostačující, ale pro nezúčastněné zbytečné. Maně si vybavuji Dobrá a ještě lepší jitra pana Nepila a... No co dodat?
Má-li někdo zájem o setkání s koncentrovanou tupostí bez ohledu na věk, národnost, pohlaví a vyznání, nechť se pustí do četby této knihy. A paní Wain, bohužel, svou naprostou neprofesionalitou prokázala protagonistům a jejich věci vpravdě medvědí službu. Jedna hvězda za téma, jinak odpad.
Bohužel, nemohu sdílet zdejší nadšení. Řekl bych, že je to vůbec nejhorší foglarovka (psal to vůbec Foglar?). Řešení zápletky zcela postrádá onu čistou zásadu „vyššího principu mravního“, tak patrnou v ostatních autorových dílech. Navíc, jestliže první dva díly jsou psané rukou spisovatele, novináře, pak tento díl jako by napsal školák. Se zavřenýma očima za tři.
Takže v podstatě se nikomu nic až tak hrozného nestalo. Holky sice nesměly navštěvovat mámu, ale jinak si mohly dělat co je napadlo. Sebestřední magoři se vyskytují napříč kulturami, náboženstvími, pohlavími, etc. Příběh se mohl odehrávat v jakékoli zemi a pokud by byl lokalizován například jen v Německu, všichni by u knihy asi jen zívali. Mohu říct, že na dané téma jsem četl mnohem lepší knihy.
Průměrné, bez nápadu, téma i forma vyčpělé. Dílko na mě působí dojmem závěrečné práce nějakého literárního kurzu pro spisovatele. Šedivý průměr.
Autorka se vydatně ohání Bohem, a tak použiji stejnou munici: Bože, do čeho jsi to duši dal?
Nuda, nuda, nuda. Mlácení prázdné slámy, hromada totálních nesmyslů, děsivá čeština překladu. Čtivo jen pro literární masochisty. V profilu autorky je odkaz na petici za vydání posledního dílu (Země malovaných jeskyní) v češtině. Kdo chce, může se přidat. Co se mě týče, doufám, že autorka už nikdy nic nenapíše.
Násilí, erotika, ale i další pojmy, podlehly všeobecné devalvaci. Už klasik (nevím který) nám říká: Odhalená část je daleko erotičtější, než nahý celek. Takže čím budeme dráždit své smysly až zcela otupíme? Ale ke knize. Oba romány čnějí nad obdobnou literaturou propracovanou psychologií postav a přísnou logikou jejich jednání. Pokud by autor místo drsné přímočarosti zvolil formu niterného rozboru pohnutek, cílů a cest k jejich uskutečnění, jistě by se zařadil mezi význačné realisty. Za mě plný počet. Doporučuji.
Vzhledem k tomu, že jsem neočekával žádné hlubokomyslné úvahy, žádné pitvání niter, nýbrž pohádku pro starší a pokročilé, jíž se mi také náležitě dostalo, docela jsem si četbu užíval. Jelikož se mi jeví některé pasáže až příliš rozvláčné (autor si asi užíval víc) beru jednu hvězdu. Jak je patrno na hodnocení, stejně mu to neublíží, tak si to mohu dovolit. Pro milovníky žánru doporučuji.
P.S. Nemůže-li si někdo zapamatovat všechny postavy, není to obvykle chyba autora. Občas mi to také dělá potíže, musím se prolistovat zpět zjistit, kdo že je vlastně tím vrahem abych ho mohl patřičně nenávidět, leč nikdy to nesvádím na dílo jako takové.